ČP Račice: Výborný trénink, špatný závod

Loni jsem se byl v Račicích na Český pohár pouze podívat, letos jsem již neměl nic zlomeného a mohl startovat. Tratě jsem si prohlédl již v úterý, kdy jsem na odpoledne přijel omrknout multitýmové triatlonové soustředění (Titan, B2WINNER, Tábor, Road2Kona, VokoloPole, atd.) a byla radost sledovat mladé závodníky i trenéry, jak společně trénují, sdílí čas a baví se pohybem. Těší mě, že jsou schopni se mezi sebou domluvit a celé to zrealizovat. Velká pochvala!

Do místa závodu jsem se vrátil v pátek odpoledne a ještě se stihl rozjet. Rozběhání a rozplavání proběhlo doma v Jičíně. Společně s Rudou jsme vzali bydlení v KUK (Klubovna u kanálu) zhruba 800 m od startu. Večer registrace a skočit na live koncert The Beatles Revival.

Multitýmové triatlonové soustředění

V den závodu vstávám na 6:45 a jdu se na 10 min rozplavat. V Táboře to přineslo ovoce, tak jsem věřil v úspěch i zde. 10 minut ve 20°C vodě bylo akorát a já si vykoledoval zimnici na další půlhodinu. Snídaně, a potom už uložit věci do depa. Zde zjišťuji, že na závod budou neopreny povoleny a já mohu být jenom rád. Sice jsem stejně jako ostatní s touto variantou nepočítal, ale naštěstí mám neopren s sebou. Po přípravě depa se jdu ještě schovat na pokoj, ale po 8:30 jsem již na značkách v prostoru startu. Dnešní tratě jsou 400 m plavání – 10 km cyklistiky – 3 km běhu. Jede se dvoukolově. Ráno intervalový start po 20 vteřinách formou časovky (hákování je zakázáno a každý jede za své) a odpoledne Gundersenovou metodou od nejrychlejšího z dopoledních rozjížděk. Kdo první dokončí druhý závod, je celkovým vítězem. Měl jsem startovní číslo 38, takže jsem startoval  v 8:57:20. Před samotným startem jsem se kvalitně rozhýbal a ještě lehce rozplaval. Pocity smíšené, ale dobře vím, že předzávodním dojmům se nikdy nedá věřit, takže jsem zůstával v klidu. Řadím se do fronty závodníků na plovoucí molo a chystám se na start závodu trvajícího cca 30 minut.

TJ Nová Paka v plné síle

Plavání č. 1 – Rychlost nabírám rozeběhem po molu a následným skokem do vody ji ihned ztrácím. Okruh je prostý do písmene „U“ s dvěma bojkami po pravé ruce. Prvních padesát metrů jsem extrémně silný, dýchám na čtyři a v pažích mám koňskou sílu. To se rychle mění a síly jako mávnutím kouzelným proutkem dochází. Zvolňuji a dostávám se do již udržitelného rytmu. Neplave se mi špatně, ale cítím, že od svého maxima jsem dnes daleko. Po výlezu na molo zastavuji stopky na 5:25 minutách (nejrychlejší plavec Abel Sinko-Uribe plaval 4:42min). Mám co stahovat, to je mi jasné…

Po plavání mi bylo takový teplo, že jsem se chtěl komplet vysvléci...

T1 – Před závodem padla zajímavá sázka s Dorotou Štramberskou. Kdo z nás bude mít rychlejší čas v T1. Proto nic nepodceňuji a snažím se odvést 105% výkon i v této čtvrté disciplíně triatlonu. Prostoru mezi koly není mnoho, ale zvládnout se to dá. Plaveckou čepičku, brýle a neopren svědomitě ukládám do boxu a po zacvaknutí helmy vytahuji kolo ze stojanu a rychle pryč. Můj čas byl 44,56 vteřin. Dorka to zvládla za 45,04 vteřin a po závodě si chuděra musela vysypat popel na hlavu.

Cyklistika č. 1 – Pravděpodobně nejvíce rozhodující disciplína úvodního triatlonu. 10 km bylo rozděleno do dvou stejných okruhů okolo račického kanálu. Silnice plně uzavřená a hákování zakázáno. Rozjíždím odvážně, ale 10 km je dlouhých. Měl jsem více docházet na Jičínskou cykloligu, která by byla ideální průpravou, ale nyní s tím toho už mnoho neudělám. První okruh se i díky přepálení hodně vleče a až ve druhém se stejně jako ve vodě stabilizuji na svých dnešních možnostech. Před závěrem se ještě lehce napiji a vlastně se těším na běh. Nohy na kole bez síly, takže jsem to tlačil hlavně zuby.  Alespoň mě nikdo nepředjel. Můj čistě cyklistický čas byl 14:55 min (nejrychlejším cyklistou rozjížděk byl Michal Švarc časem 13:51min).

T2 – Tady se toho moc vymyslet nedá. Když doběhnu ke svému stojanu, tak zasunu přední kolo mezi dvě fixační tyče, sundám helmu a naskakuji do běžeckých bot. Pryč, než tu začne být dusno.

Běh č. 1 – 1,5 km jedním směrem a stejnou cestou zpět. Prvních 1,5 km je nekonečných. Moc tomu ani nepřidal lehký protivítr, ale tlačím to, co mi tělo dovolí. Při pohledu na závodníky, které míjím v protisměru mi je jasné, že jsme na tom všichni podobně. Nemohu chytit správný rytmus ani rychlost. 3 km jsou na mě nyní enormně rychlé a tělo není vzhledem k blížícímu se extra dlouhému vrcholu zvyklé. Po otočce se to naštěstí lepší a já natahuji krok. Nicméně zjišťuji, že kousíček za mnou je Michal Švarc, který na kole musel letět (viz. již zmíněný nejrychlejší cyklistický čas dne), protože startoval s cca 80 vteřinovou ztrátou a teď mi pomalu dýchá na záda. Nic nevypouštím a bojuji do posledních metrů. Cíl protínám v čase 31:24 a na nejrychlejšího Maďara Abela Sinko-Uribeho ztrácím celkově téměř 2 minuty. Ředitel závodu Karel Zadák si dal práci a běžecký okruh obešel kolečkem, takže se opravdu jednalo o přesné 3 km. Můj čas byl 9:51 min a i zde dominoval maďarský závodník časem 9:22min. Slušnou nálož jsem dostal… Nakonec mi ze 148 startujících patří 18. místo a jsem alespoň nejrychlejší žena. Na svého největšího rivala v kategorii 30-39 let Tomáše Řenče mám náskok 3 vteřiny.

Sečteno podtrženo, bylo to celé bez šťávy. Jel jsem svůj standard, ale to na takto krátký a rychlý závod absolutně nestačí. Ze závodu nemám čísla (hodinky, tachák ani hruďák jsem si nebral), ale počítám, že i tepově jsem byl relativně nízko. Teď už s tím nic neudělám, musím maximálně zregenerovat do odpoledního finále. Mám cca 6 hodin času. Zahájil jsem volným výklusem a následně vyjetím na kole, protože do studené vody se mi už nechtělo. Doplnil jsem energetické baterky a řádně poobědval. Dokonce jsem na téměř 2 hodiny usnul a přípravné kolečko na závod mohlo začít znovu. Dnes již podruhé uložit kolo do depa, rozklusat, rozplavat a s přicházejícím deštěm se postavit do zástupu závodníků dle dopoledních rozjížděk. Obloha tmavne a je jasné, že cyklistika bude na mokru. Jedou se stejné tratě jako ráno, pouze nyní je povolený hák v rámci cyklistiky. Začíná silně pršet…

Plavání č. 2 – Do vody skáču v obležení dobrých plavců před sebou a je mi jasné, že jejich tempo neudržím. Plavu opět hodně průměrně, nicméně moje taktika vychází. Dotahuji dopoledne výborně jedoucího Tomáše Pivrnce a jsem dostižen za mnou startujícím Matějem Markem. Tomáš Řenč opouští vodu 2 vteřiny za mnou. Na úvod relativně dobrý.

T1 – Depa jsou v takto krátkých závodech stěžejní, a tak mám dopředu rozmyšlený každý krok. Jedinou změnou je vyhození slunečních brýlí, které v dešti opravdu potřeba nebudou. Vše proběhne hladce. Na kolo naskakuji pár vteřin za Pivrncem a Matějem.

Cyklistika č. 2 – Tretry nenazouvám, dokud se kompletně nepřilepím na zadní kolo Tomáše Pivrnce. Balík před námi je daleko, ale jsme společně s Matějem tři a za námi má Tomáš Řenč po depu cca 10 vteřinovou díru. Rychle se synchronizujeme a začínáme pravidelně střídat. Silnice je mokrá a v případě těsného háku dostávám do obličeje spršku ze zadního kola předjezdce, takže jedu vždy lehce bokem. V mokrých zatáčkách mám strach a projíždím je hodně hodně na jistotu. Důsledkem je poodjetí kluků a já musím ihned hasit ztrátu. To se mi vždy povede, ale jsou to cenné vteřinky, které ztrácíme a kousek za polovinou prvního okruhu jsme polapeni Tomášem Řenčem a Štěpánem Volfem, který musel úvod cyklistiky zvládnout bravurně. Moje šance na porážku Toma se rázem výrazně zmenšují, ale mohu si za to sám. Od vytvoření trojice jsem nejel 100% a toto je důsledek. Zbytek cyklistiky absolvujeme v pěti. Všichni pravidelně střídají, nikdo nenastupuje, ale ztráta na skupinu před i za námi je neřešitelná. Rozhodně nejsem tak zničený jako v dopoledních jízdách, ale je mi jasné, že následují běh bude peklo.

T2 – Díky zatáčce těsně před depem seskakuji z kola ze zadní pozice, ale rozestupy jsou minimální. Když přiběhnu ke svému stojanu, tak jsem nemile zaskočen, moje plavecké brýle jsou na zemi mimo bedýnku. To je tuším 5-10 vteřin penalizace. Přitom jsem si jist, že při opuštění T1 jsem měl všechno uvnitř. S tím už stejně nic moc nenadělám. Brýle hodím spolu s helmou do boxu a rychle do bot. Nohy mám pěkně promrzlé, takže to úplná rychlovka není. Čas však naháním tím, že startovní číslo mám již na sobě. Pokud je na plavání povolený neopren, tak pravidla triatlonu umožňují si vzít číslo pod něj a toho jsem nyní rád využil. Depo opouštím na průběžně druhém místě z naší skupinky za Štěpánem Volfem.

Běh č. 2. – Úvodních 500 m i přes promrzlé stehenní svaly přepaluji, ale ve vláčku za sebou mám stále oba Tomáše. Štěpán drží drobný náskok. Když probíhám okolo penalty boxu, tak na čísla v tomto směru nevidím, takže to zjistím až při cestě zpět těsně před cílem. Po zhruba 500 m jde na čelní pozici Řenčík. Nejedná se o nějaký drastický náskok, takže zachytávám. Postupně však slábnu a na tempo nestačím. Předbíhá mě i Pivrnec a spolu dobíhají Štěpána. V polovině běhu mám ztrátu zhruba 5 vteřin, ale vím, že závod už je rozhodnutý. Na rychlost kluků dnes nemohu reagovat a stále tak trochu počítám s penaltou. Cesta zpět do cíle je díky lehkému zpomalení opět výrazně příjemnější a já pouze hájím aktuální pozici. Když probíhám okolo penalty boxu, tak na desce svoje číslo nevidím. Hmmm… Pokračuji tedy až do cíle bez nutnosti zastavení. Cíl protínám na celkovém 18. místě a jsem míle vzdálený od plánovaného 10. místa.

Radost mi zlepší mazácký výkon Rudy Cogana, který ovládne svoji kategorii 50 – 59 let a porazí legendárního Petra Vabrouška. Špičkový výkon podal Kuba Mittner a Matěj Procházka, kteří za vítězným Maďarem obsadili zbývající medailové pozice. Prakticky každý dorostenec nebo junior, který byl přede mnou, musel podat dobrý výkon a že jich dnes bylo… Na to si však nezvykejte! Závod byl špičkově zorganizován a vše šlapalo jak po másle. Já osobně jsem nezaznamenal žádný přešlap. Už vím, že závodit na těchto tratích z plného objemového tréninku bez rychlosti je sebevražda, ale moje cíle jsou jinde. Ihned po vyhlášení vítězů jsme se společně s Rudou přesunuli do Livigna, kde nyní budu finalizovat přípravu na ICON Livigno Extreme Triathlon. Jsem zdráv, materiál podržel a rychlostní rezervu pro 13hodinový závod jsem si udělal slušnou. Sláva vítězům a čest poraženým.