Xterra Prachatice: Vstupenka na Hawaii

Uplynulo již dlouhých 17 let, kdy jsem se naposledy postavil na start závodu spadajícího pod hlavičku XTERRA. Tři hlavní disciplíny plavání – cyklistika – běh jsou stále stejné, ale celkové technologie, zázemí, medializace a tempo závodu se značně změnilo. Samozřejmě i k nám do Jičína se donesly zprávy o jednom z nejhezčích a cyklisticky nejnáročnějších světových pohárů v terénním triatlonu, který je pořádán Michalem Pilouškem v Prachaticích. Bylo tedy jenom otázkou času, než se postavím na start. Již loni jsem s touto myšlenkou koketoval, ale termín mezi ostatními závody nebyl vyhovující a vše se posunulo právě na letošní rok.

Nic jsem nechtěl podcenit, a tak již s týdenním předstihem přijíždím na víkend do Prachatic a seznamuji se s cyklistickou tratí. Byl jsem mile překvapen celkovou upraveností a především označením trati s takovým časovým předstihem. Mimo jiné jsem v Prachatickém Pivovaru osobně poznal opravdové jádro Xterra Prachatice ve složení Michal Piloušek, Karvi, Fanda a Judo. V neděli však balíme s Karčou kufry a jedeme ještě domů.


Do míst závodu se vracíme v pátek a stihneme klasický předzávodní kolotoč. Focení pro mého výživového sponzora Inkospor, registraci, rozjetí na kole po cestě a pizzu, protože těstovin jsem byl již přejeden. Díky ubytování přímo v centru Prachatic na náměstí jsem to ráno neměl daleko do depa č.2. Start závodu je pro mě nezvyklých 12:00, takže času habaděj. Před snídaní jsem se rozklusal, dal věci na běh do druhého depa a šel užít chládku na pokoj. Start je cca 10km od Prachatic na břehu Křišťanovického rybníka. Sem přijíždím s více jak hodinovým předstihem a je dostatek času na uložení kola do 1.depa, rozhýbání, rozplavání a nastavení těla do závodního módu.

Těsně před 12. hodinou jsme všichni postupně vyvoláni na start a začínáme se štosovat po kolena ve vodě. Čeká na nás celkem 1,5 km plavání, rozdělených do dvou trojúhelníkových okruhů točených po levé ruce v 24°C rašelinové vodě (neopreny zakázány). Nevím, zda-li to bylo plaváním bez neoprenu, léčivými účinky zdejší vody nebo absolutně odlišnou taktikou, oproti St. Pöltenu se mi plavalo výborně. Hned od startu jsem se dostal do popředí startovního pole a po první bojce se zapracoval do skupiny. Tato skupinka mi těsně před přeběhem do druhého okruhu lehce cukla a já se po zbytek závodu pohyboval osamocen za ní. Nakonec vodu opouštím v dobrém rozpoložení na průběžném 6.místě se ztrátou 30vteřin na skupinku nejrychlejších plavců.

Přeběh do depa umístěného na louce byl relativně dlouhý, ale ze své ztráty jsem toho moc nesmazal. Díky výjimečnému oblečení ponožek a bot v depu se ztráta ještě spíše navýšila. Měl jsem však jistotu chodidel v pohodlí a to bylo důležité. Na kolo nakonec naskakuji společně s Karlem Duškem a hned od začátku jdu do plných. MTB trať je zde opravdu hodně rozmanitá a na 33km nastoupáme lehce přes 900 výškových metrů. Jak uvádí sám organizátor, jedná se o vyvážený mix hravých singeltracků, rychlých štěrkových cest i prudkých sjezdů a výjezdů. Já se cítím opravdu skvěle a hned v prvním stoupání se přibližuji závodníkům před sebou. Postupně se zapracuji ve skupince a udržujeme společně vysoké tempo. Okolo 8. km jsem dojet několikanásobným mistrem světa z let minulých a účastníkem OH v MTB Rubenem Ruzafou. Tempo se samozřejmě zvýšilo, ale až do stoupání na 12 km jsem byl schopen držet krok. Zde však již můj budík začal být přetočen a já si musel ze skupinky vystoupit. Okolo 15. km mě dojíždí Karel Dušek, se kterým na chvíli spojíme síly, ale bohužel jenom na pár kilometrů, protože mi v kopci opět ujede. Na 19.km dostávám občerstvení a informace od Karči o svém průběžném 11. místě. Přede mnou jsou ještě 2 kopce, takže jedu stále chytře a snažím se pošetřit energii. Po absolvování předposledního stoupání se tělo vrací do normálu a srovnává se s přepáleným začátkem. Já postupně zvyšuji tempo a nakonec do cíle dojíždím na průběžném 12. místě s nepatrnou ztrátou na 11. místo. Trať to byla opravdu výživná. Kolo však podrželo a byl jsem mile překvapen, že ve sjezdech jsem na konkurenty rozhodně neztrácel. Jako vždy i zde to je hlavně o nohách!

Běh je zde rozdělen do dvou okruhů a celkové délce 10,5km. První a poslední kilometr každého okruhu je po kočičích hlavách nebo asfaltu. Zbytek trati je namotán na úpatí Dubovského vrchu po lesních zpevněných cestách s mnoha zatáčkami, otočkami, prudkými výběhy, ale i seběhy. Depo proběhne hladce a rychle. Vyrážím na závěrečnou část triatlonu a popravdě první okruh je hodně utrápený. Ke gazele mám daleko a pocitově se táhnu jako šňůra na prádlo. Na této trati je velice těžké se dostat do konstantního tempa, protože terén je opravdu hodně rozmanitý. Při průběhu do závěrečného okruhu jsem již jedenáctý a na desátého závodníka ztrácím 90 vteřin. Křeče se naštěstí nehlásí a nohám se běží lépe než v prvním okruhu. Snažím se tedy vystupňovat tempo a velkou pomoc mi poskytne i Jirka Csirik (známý jako Čurda), který mi prakticky celé druhé kolo odtáhl. Závodil za později vítěznou štafetu Kalokagathia. Zhruba 2km před koncem se dostávám před Ruzafu, a tím i do plánované TOP10. 9.místo je již hodně daleko a sil na rozdávání nemám. Cílovou rovinku na Velkém náměstí si znamenitě vychutnávám a jsem se svým výkonem spokojen. Je toho stále spousty ke zlepšení, ale ostudu jsem neudělal a oproti posledním závodům jsem byl opět schopen bojovat!

Svým výkonem jsem se nominoval do nedělního super rychlého závodu na tratích 0,4 – 7,6 - 2,4km nazvaného Xterra Short Track. Leč nerad, tak jsem své místo pustil jiným závodníkům. Důvodem je moje účast na ME ve středním triatlonu konajícím se již tento víkend v rakouském Walchsee. Příliš vysoké riziko zranění a hlavně tento závod znamená 35 minut ANP + 20 a já již dávno nejsem stroj.


Velké díky všem fanouškům po trati, závodníkům i sledujícím na sociálních sítích za velkou podporu. Byl jsem v takovém stavu, že jsem v průběhu závodu moc nekomunikoval, ale každé slovo cílené ke mně, bylo potřebnou energií do mého těla. Děkuji a moc si toho vážím! Všechna čest Lukáši Kočařovi, který dokázal v obou závodech vybojovat 2. místo a potvrdil roli favorita. V průběhu, před i po závodě jsem si jako závodník nevšiml jediné organizátorské chybičky a musím smeknout. Na tento závod budu ještě dlouho rád vzpomínat a rád se opět vrátím na start.

Umístěním v TOP10 jsem si vyjel možnost startovat na Xterra World Championship 2021 v elitní kategorii. Je tu tedy velká otázka, kterou musím v brzké době rozseknout. Jet v prosinci surfovat na Hawaii nebo na lyžovačku do Krkonoš? Finanční náklady jsou podobné…