Xterra Malta: Kdo je připraven, není překvapen

Celá zimní příprava proběhla bez zranění, nemocí nebo větších tréninkových výpadků. Nadešel tedy ten správný čas pro ostré otestování triatlonové formy. Závody si již dobře vybírám a na Xterra Malta jsem měl delší dobu spadeno. Proč Malta? Ideální prostředí pro kombinaci závodu a dovolené, vyhovující terén, tratě pro mě z vyprávění i videí příznivé, počasí teplé a jistý parťák v repre kombošce. Vzhůru do Středozemního moře.

Z Jičína společně s Karčou odjíždíme v úterý 8.4. v hodně brzkých ranních hodinách. Z Prahy letíme v 6:00. Na přestupu ve Frankfurtu stihneme tradiční snídani v podobě frankfurtských párků a už zase sedáme do letadla. Za necelé 3 hodiny jsme na Maltě. Cesta mi příjemně utekla, protože jsem zabral volnou trojsedačku a let prakticky celý prospal v ležící pozici. Zavazadla přijdou všechna a tak jdeme vyzvednout auto. Řízení na levé straně s volantem napravo je nezvyk, ale po pár vytroubení a jednom štrejchnutí zrcátkem se rychle adaptuji. Na ubytko ve vesnici Melliena dojedeme celí, což je první malý zázrak. Bydlíme v prostorném apartmánu pro 4. Od našeho ubytovatele dostaneme cennou informaci, že kohoutková voda není úplně pitná. Před závodem nechci nic riskovat a tak rychle na nákup. Po obědě složím kolo a jdu otestovat jeho funkčnost po letu. Současně premiérově projedu závodní trať cyklistiky, která ještě není oficiálně označená, ale gpx soubor od organizátorů funguje dobře. Trať splňuje očekávání a 10km okruh mi sedí. Není extra technický, je zde hodně jezdivých pasáží a největším nepřítelem jsou všudypřítomné ostré kameny, které při neodlehčení kola mohou jednoduše způsobit defekt. Naštěstí se nic takového dnes nekoná. Při návratu na ubytko se mi z přemíry síly podaří vytrhnout Boa kolečko na tretře a bota je na odpis. Rezervní MTB tretry tady nemám, ale naštěstí ve druhém cykloservisu jsou dobře vybaveni a problém vyřeší. Zázrak číslo dvě. Potom už večeře a zasloužený spánek. Po půlnoci na ubytko dorazí i Jirka Kesl a Majdou. Naše banda je kompletní.

Ve středu ráno beru společně s Karčou auto a jedeme omrknout trať běhu. Start je od nás 10 minut autem (7km), takže jsme tam hned. Já si prohlédnu startovní pláž a 2x oběhnu 5km běžecký okruh. I běh mi vyhovuje (alespoň si to nyní myslím…). 2x náročné stoupání s prakticky nutností chůze, ale jinak hodně běhavá trať. Střídá se kamenitý podklad, kde je potřeba dávat pozor na každý krok, zpevněné cesty i asfalt. Běh je veden po útesech nad mořem a zdobí ho skvostné výhledy na přilehlé laguny. Až postupem času zjistím, že toto je asi nejhezčí oblast celého závodu. Karča v mezidobí absolvuje svoji prohlídku po vršcích nad zátokami. Po návratu měním běžecké boty za cyklistické tretry a jedu s Jirkou na další prohlídku cyklistiky. Dnes si dám již okruh 2x a mám z něj čím dál lepší pocit. Materiál drží a nohy jsou při chuti, takže jsem spokojen. Po obědě je čas na sightseeing. Ostrov není velký, ale skrývá spoustu zajímavých míst i atrakcí. Pro dnešek máme naplánovanou nejvyšší horu Ta´Dmejrek (253m), Dingli Cliffs a Blue Grotto (soustava jeskyň). Popravdě ranní běžecká část byla pro mé oko atraktivnější, ale dokud místa nenavštívíš, tak nevíš. V podvečer ještě společně s Jirkou a děvčaty jdeme vyzkoušet teplotu moře na závodní pláž Golden Bay. Moře je na první dobrou hodně osvěžující, ale oceňuji super viditelnost i nějakých 300m od břehu. Nyní již mám reálnou zkušenost ze všech disciplín a s úsměvem vyhlížím závod. Jsem zdráv, připraven, tratě mi sedí, materiál drží a okolo pozitivní lidi. Co více si přát?

Závod se pomalu blíží a tak je čas na více odpočinku než tréninku. Čtvrtek zahajuji společně s Jiříkem ještě jedním proběhnutím závodního okruhu. Ladíme detaily volby nejlepších cest mezi kamením nebo po pláži v písku. Po běhu ještě naposledy projedeme jeden cyklistický okruh (již oficiálně označený) ve společnosti Michala Pilouška, který je zde jako technický delegát Xterry. Jízdu využijeme pro uložení rezervní duše, bombičky, montpák a knotu. Nechce se mi s tím tahat a tak schováváme pod kámen v technicky nejnáročnějším sjezdu. Kdo je připraven, není překvapen. Já s sebou v závodě vozím jenom knoty a bombičku s CO2. Po jízdě máme tréninkově prakticky hotovo. Odpoledne je turistické. Máme rezervovaný výlet na dva vedlejší ostrovy. Autem dojedeme na úplný sever ostrova (15minut autem) a zde naskočíme s cca dalšími 10 odvážlivci na loďku. Čeká na nás 4 hodinový výlet. Malta je souostroví skládající se celkem ze 3 ostrovů – Malta, Comino a Gozo. Nejprve dojedeme na pro nás bližší ostrov Comino, kde se po útesech v oblasti Bejta tal-Fenek projdeme. Rychlý přesun na turistickou pláž Bejn il-Kmiemen využijeme k odpočinku. Potom pobřeží posledních chybějícího ostrova Gozo a zpět do malebné a málo zalidněné zátoky Bajja ta´Santa Marija na Comino. Využiji delší pauzy a 20minut si v neoprenu zaplavu. Následuje cesta zpět na Maltu, která je zpříjemněna vlnkami a hrou s naším naštěstí prázdným žaludkem. Po návratu už jenom příjemná společná večeře s Michalem Pilouškem a jeho dvojčaty v italské restauraci. Tradičního králíka bohužel nemají, ale luxusní burger náladu spravil. Pro mě před závodem poslední možnost vyzkoušet lokální pivo Cisc, kterou samozřejmě využívám. Znalce Braníku nenadchne, ale ani neurazí.

Pátek je poslední předzávodní den. Maximální důraz na doplnění baterek. Ráno se probouzím na pocit bez budíku. Pohodově společně posnídáme a dopoledne vyrazíme na centrální Golden Beach, kde se společně s Jirkou zaregistrujeme a vyzvedneme závodní balíček. Potom se rozplaveme na již oficiální závodní plavecké trati, kde dáme stejně jako v závodě 2 okruhy. Vložíme celkem tři minutové úseky v závodním (nadzávodním) tempu, zařadíme mezi sebou tahanici a jeden přeběh do druhého okruhu. Zpět domů a již opravdu spořit energii. Čekání pokrátím omytím a servisem kola, připevním potřebnou výživu a startovní číslo 4. Oholím nohy, ostříhám nehty, a protože bych se na pokoji bez práce zbláznil, tak společně s Karčou vyrazíme na krátký výlet. Omrkneme jihovýchodní cíp ostrova. Pláž Kalanka, další útesy a maják. Večer tradiční těstoviny a doladíme checkpointy pro holky na zítřek při závodě. Jdeme se vyspat.

Start závodu je v 9:00, takže budíček na 6:00. Posnídám vafle s marmeládou a banánem. Na chvíli ještě ulehnu do postele, ale po 7:00 již vyjíždíme spolu s Jiříkem do depa. Holky autem a my na kolech. Máme to cca 20 minut jízdy, takže ideální rozjetí. Ještě není moc teplo, takže oba jedeme dlouhé-dlouhé. Na parkovišti před depem se potkáme s děvčaty a jdeme uložit naše stroje. V depu nikdo nic nekontroluje, takže i holky mohou jít až ke stojanům s čísly s námi. Vše tradičně připravím, ale zde máme s Jirkou jednu vychytávku v podobě lavoru s vodou. Výběh z moře je po písčité pláži bez koberců, takže se bude hodit rychlé očištění nohou. Nakonec to byla TOP myšlenka. Uložíme kola a já se jdu ještě na 3km rozklusat. Vložím ABC a rovinky. Potom záchod a navlečení do neoprenu. Teplota se zvedá a sluníčko začíná nabírat na síle. 30 minut před startem skáču do moře a závěrečně se proplávnu. Zkusím výlez i vběh do vody. Necelých 10 minut před startem se již všichni řadíme na pláž a posloucháme závěrečné instrukce před startem. Předstartovní pusa a mohu vyrazit do boje s tratí, svým tělem i soupeři. Uvidíme, kdo se bude nejvíce cukat. Na startu je okolo 120 závodníků hlavního závodu + 15 štafet. Kategorie ELITE zde není oficiálně vypsána (jedná se o „céčkový“ závod Xterra), ale i tak jsme na startu čtyři. Za největšího konkurenta považuji loňského vítěze Francouze Frecerica Delarca, ale i ostatní jsem si řádně prostudoval. Papírově dle světového rankingu bych měl být jednička já, ale v závodě může být vše jinak. Začíná odpočítávání do startu desátého ročníku Xterra Malta.

Plavání 1,5km: Celkem 2x 750m okruh (reálně spíše 700m). Start z písčité pláže vběhem do hodně mělké vody, takže se chvíli běželo a potom přišel čas pro delfínové skoky. Až po dobrých 50m od břehu se začalo plavat. Start z levé strany startovního pole mi vyšel na jedničku a hned jsem se dostal do čela. Koukám na obě strany, ale nikde není rychlejší plavec, takže to ženu nejkratší cestou na první ze dvou bojek. Oproti minulým dnům se zvedl vítr a vlnky si s námi pohrávají. Těsně před první bojkou jsem dostižen borcem v zelené čepičce, takže se jedná o štafetáře. Lezu mu do nohou, ale moc dlouho je neudržím. Vnitřně jsem spokojen s vedoucí pozicí a vím, že rozhodující chvíle závodu jsou teprve před námi. Nechci spálit všechno uhlí již nyní. Druhá pravotočivá bojka a rychle zpět na pláž. Nyní vlny pomáhají a rychlost zvyšují. Posledních 50m opět střídavě zařazuji delfínové skoky a běh ve vodě po kolena. Rozhodně nejnáročnější část celého plavání, ale máme to všichni stejné. Při přeběhu do druhého okruhu zkontroluji ztrátu na štafetáře i náskok na pronásledovatele. Mám dobrých 10-15vteřin. Zpět do vody a jsem rád za kraulový pohyb, při kterém konečně postupně popadnu dech po přeběhu. Plavu svižně, ale kontrolovaně. Soustředím se na správný směr a minimalizaci polykání slané vody. Nakonec moře opouštím po 19:05 minutách na průběžně první pozici hlavního závodu. Mám náskok 30 vteřin na pronásledovatele. Lépe to začít nemohlo.

T1: Cestou trochu bojuji s neoprenem, který se mi nedaří sundat přes hodinky na levém zápěstí. Než však doběhnu ke kolu, vše je již spraveno. Zapínám autopilota. Odhazuji plaveckou čepičku s brýlemi. Sundávám neopren. Omýt nohy v lavoru s vodou. Sedám na zem a beru ponožky. Skáču do treter, které hned zadělávám. Beru helmu a vyžahnu jeden již otevřený gel. Depo se začíná plnit a to je ten pravý čas na jeho opuštění. Sedlo vyháknout ze stojanu a rychle pryč. Depo jsem měl oproti ostatním na své poměry hodně pomalé, ale měl jsem náskok, takže jsem si to mohl dovolit.

Cyklistika 30km: Rozhodně mým největším strašákem jsou tři 10km okruhy na kole. Fyzicky jsem na tom dobře, ale mám obavy o materiál, který musí podržet. Kolo je v super stavu, takže to musím podpořit i bezchybnou volbou stopy a vše bude OK. Vzhledem ke kamenité trati hodně přehušťuji a dal jsem dopředu 1,7 a dozadu 1,9 barů. Po naskočení na kole za depem je krátká, ale strmá stojka po asfaltu do kopce. Nohy jedou výborně a můj plán je udržet co nejdéle vedoucí pozici. Závodníci za mnou jsou silnější cyklisti, takže jim to musím maximálně znepříjemnit. Úvod jedeme ve třech. Neohlížím se a držím první pozici. Zpětně zjišťuji, že to byla chyba, proto jsem vůbec netušil, že za mnou jede Jirka Kesl (depem proletěl jak blesk a smazal 30 vteřinovou ztrátu po plavání). Držím naučenou stopu a v nikde přehnaně neriskuji. V jezdivých úsecích do toho fest šlapu. První náročnější stoupání díky nepříjemně kamenitému podkladu zvládám na jedničku a naši skupinu trhám. Už jsme jenom dva. Nahoře ještě tempo zvyšuji a kontrolu ztráty. Borec za mým zadním kolem je kameraman a Jirka je pryč. Mám tedy ideální prostor jet si svůj závod. V jezdivých pasážích se snažím hodně pít a za celou cyklistiku do sebe pošlu i dva další gely. V prvním kole dokonce dokážu vyjet technicky nejvíce náročný výjezd bez seskočení a to dodá na sebedůvěře. Sjezd jedu kontrolovaně a na jistotu. Snažím se minimalizovat riziko defektu. Před nájezdem do druhého okruhu potkávám holky a dostávám čerstvé informace. Mám náskok 30 vteřin na pronásledovatele. To je dobrý. 1/3 cyklistiky za mnou a já stále vedu. Jedu na 95% svého maximálního úsilí. Druhý okruh již není tak čistý a já začínám více chybovat. To je i důsledek nutnosti pár vycvaknutí nebo běhu do kopce s kolem vedle sebe. Vše začínají komplikovat závodníci, které předjíždím o kolo. Jsou však neskutečně disciplinovaní a při první příležitosti i za cenu svého zpomalení se uhýbají. Dodatečně všem děkuji! Na trati pravidelně potkávám Karču, Majdu i Piloucha (2x za okruh). Po druhém okruhu mám náskok okolo 10 vteřin na Francouze Delarce a Lucemburčana Fellmanna. V průběhu předposledního stoupání jsem dvojicí dojet a šachy začínají od začátku. Mám jediný cíl, dojet s nimi do T2. Potom to budou mít kluci těžký. Jede se mi stále dobře a nikdo z kluků nic nevymýšlí. Tempo je konstantní. Buď jsou hotoví nebo si taky věří na běh. Do posledního stoupání jdu raději z první pozice, protože vidím štrúdl pochodujících age-group závodníku. V technické pasáži bohužel nemám prostor pro jízdu a reaguji seskočením. Fellmann to zvládne o poznání lépe a celý kopec vyjede v sedle. Díky tomu má na vršku dobrých 5 vteřin náskoku a nepolevuje. Všichni tři jsme se rozdělili. Francouz je evidentně hotový a já se pouštím do stíhačky za prvním. Na asfaltovém úseku se nešetřím a po nějakých 2km se dostávám zpět za Fellmannova záda. Ty si až do depa hlídám a přijíždíme bok po boku. Když vidím depo a sundávám tretry z nohou, tak mám radost, že materiál podržel a nyní to již bude jenom o fyzické připravenosti. Mentálně mě nezlomí. Cyklistiku zvládám za 1:17:28 hod (třetí nejrychlejší čas dne).

T2:  Musíme proběhnout celé depo. Fanoušci nás ženou a Karča informuje o průběhu. T1 bylo katastrofální, ale díky tomu se zde nyní nezdržuji. Pověsit kolo, sundat helmu a skočit do běžeckých bot. Již za běhu dávám na hlavu kšilt a číslo na gumovém opasku. T2 jsem zvládnul ze všech nejrychleji, nicméně jsem stále v blízkém kontaktu s Lucemburčanem.

Běh 10km: 2x 4,5km s náběhem na okruh. Úvod je po pláži a já nechávám nohy postupně přivyknout novému pohybovému stereotypu. Zatím netlačím na pilu, protože před námi se tyčí útes, který musíme vyběhnout. Lucemburčan má výrazně agresivnější přístup a ihned začíná tvrdit muziku. Do první stojky vbíhá první a já mám co dělat, abych ho vůbec udržel. Nahoře se terén srovná a konečně se můžeme bavit o běhu. Roztáčím nohy na aktuální maximum, ale stále běžíme bok po boku. To mě trochu znervóznilo, protože dle jeho minulých běžeckých výkonů mám mít jasně navrch. V úsilí nepovoluji a snažím se v tempu ještě chvíli setrvat. Míjíme první občerstvovačku a já do sebe dávám další gel. Mám lehký náskok, tak toho využiji. Netuším, jak to bude vypadat v druhém kole a nechci podcenit výživu. Zapiju vodou a jdu na první seběh po úzké cestičce. Snažím se běžet kontrolovaně, ale moc dobře vnímám přibližující se dech Fellmanna. Tudy cesta nepovede a nohy pouštím do rizikové rychlosti. Po chvíli nás zastaví protisvah s nejdelším stoupáním na trati. Kroky se mění v cupitání a postupně i chůzi. Rukama se chytám přilehlých skalek a postupně se drápu nahoru na další útes. Rozestup se mezi námi konečně natahuje. Když už tam je jednou díra, tak ji musím udržet. Nahoře je náskok patrný a já konečně získávám zpět důvěru ve svůj běh. Teď je potřeba finální zlomení. Dobře si uvědomuji, že závod bude ještě dlouhý, protože za sebou máme teprve 1,5km, ale chci již nyní uštědřit rozhodující úder. Roztáčím nohy a přeskakuji kameny komplikující stabilní krok. Úseky, na které jsem se prvotně při proběhnutí těšil, jsou dnes peklo. Mám problém se dostat do tempa a držet adekvátní rychlost. Naštěstí Fellmann je na tom podobně. V ostrých zatáčkách nebo sebězích se začínají ozývat prvotní náznaky křečí do stehen, takže přecházím do udržovacího módu a netlačím na pilu více než je potřeba. Při náběhu do druhého okruhu potkávám Karču s Michalem. Díky výhodné pozici mají dobrý přehled a hlásí náskok necelou 1 minutu. To mě uklidňuje, ale pro všechny případy do sebe dávám ještě jeden kofeinový nakopávač. Celý druhý okruh je již v módu jistoty. Hlídám si záda a postupně předbíhám závodníky o kolo zpět. Rád bych řekl, že jsem si již mohl závod vychutnat, ale dokud nebudu mít cíl před sebou, tak nechci povolovat. V jednom obousměrném místě se potkávám s Jirkou a kolegiálně si tleskneme. V posledním seběhu mám již 100% jistotu vítězství a já konečně mohu vydechnout. Dokázal jsem potvrdit roli favorita, prodal odtrénované stovky hodin, nezranil se a v cílové rovince si dosytosti užil pocit euforie z dobře odvedené práce. Zvednutí vítězné pásky nad hlavu se nikdy neomrzí.

V cíli jsem byl přivítán děvčaty, Pilouchem, organizačním týmem i četnými zástupy fanoušků. Druhý s odstupem 1:50min doběhl Paris Fellmann a bronz bral Freceric Delarce (ztráta 4:30min). Pro celkovou bramboru a suverénní vítězství v kategorii si doběhl Jirka Kesl. Takže bylo jasné, že večer bude veselý… Odpoledne proběhlo vyhlášení vítězů, pobalení materiálu a slavnostní večeře našeho čtyřčlenného týmu.

Z pracovních důvodů jsem se na ostrově nemohl déle zdržet a tak po nedělním ranním klusu plníme nafukovací Hyundai i20 a jedeme zpět na letiště. Vše i díky Fly4Sport proběhlo rychle a přes Frankfurt se vracíme zpět do Prahy. Zde znovu vše přehazujeme do již normálního auta, s volantem na normální straně a jedeme domů na normální straně silnice. Co si budu o Maltě pamatovat? Ostrov je z ČR logisticky jednoduše dostupný. Nepotřebovat letenky na konkrétní data, tak vezmete přímý let a za 2,5 hodiny jste na místě. Scenérie útesů a pláží je především po ránu, kdy ještě nikde nejsou lidi, jsou i pro takovou neromantickou duši jako já na pohled hřející a donutí vás na chvíli zastavit. Na řízení i volant na druhé straně si za chvíli zvyknete, ale silnice jsou standardně tak úzké, že pravidelně musí jedno auto zastavit, aby protijedoucí mohlo projet. Mapy.cz se zde moc nechytají a pro řízení zde využijte jinou aplikaci. Závod na úvod sezóny ideální, ale asi se sem vracet nemusím. Jediné, co jsem nestihl, je ten jejich tradiční králík, ale stejně nebude lepší než od babičky. Děkuji Karče za trpělivost a Jiříkovi s Majdou za společnost. Byla to vydařená akce. Další akce pravděpodobně až 17. – 18. 5. Triatlon Zlín.