Letošní sezónu jsem se rozhodl pro lehkou změnu a silnici/kozu budu častěji měnit za MTB. Dost bylo „nudných“ půlek a dlouhých. Zpět do terénu oprášit svoje Xterra kořeny. Tím pádem jsem měl při zvažování mezi CZECHMANEM (aktuálně největší triatlon na území ČR) a Xterra Lake Garda jasno. Itálii mám osobně velice rád, na závodě jsem nikdy nebyl a videa na youtube vypadala akčně. Navíc o týden později se na Gardě jede i Triathlon Bardolino, kde jsem závodil v roce 2019 a byla to super akce. Takže kdo by nebral 10denní dovolenou na břehu jezera Garda s neustálým přísunem kvalitní pizzy a trochou toho pohybu…
Do závodní dvojkombinace zlanařím i svého svěřence Honzu Berku s italskou přezdívkou „Bercóóóny“. Honza pro všechny naše krámy sežene miniautobus a ve středu dopoledne vyjíždíme z ČR směr Itálie. Večer jsme již v závodním městě Toscolano-Maderno na JZ pobřeží Gardy. Čtvrtek je ve znamení projetí MTB trati a kontroly plavecké části. Na obojí se k nám přidává i Tomáš Strnad, který má do závodu ty nejvyšší ambice v kategorii 25-29 let. Minulý týden jsem s ním závodil na Mácháči a bral zde bronz, takže formu má. Navečer máme všichni jasnou představu o tom, co na nás bude v sobotu čekat. Jediná rovina, pokud ještě nezmění trať, bude ve vodě. Kolo je převýšením opravdu pekelné a na běh jsem se raději podíval jenom skrze mapy.cz. Na závěr dne skočíme na společnou večeři. Kde se k nám mimo Toma s ženou Kristýnou přidá i prachatický diretóóóre Michal Piloušek.
V pátek je prostor pro hroší trénink a necháváme formu odležet, řádně se dožrat a dopít. Dopoledne se rozeběhneme po začátku běžecké trati a odpoledne skočíme na registraci. Italové jsou Italové, Honza se nakonec dokáže zaregistrovat i bez jediného dokladu totožnosti, covid testu a platné licence :-). Večer nastrojíme kola, připravíme vše potřebné, dáme předzávodní škopek a mrkneme na Posledního skauta.
Jsme v Itálii, takže žádný brzký start a vstávání se sluníčkem. Budíček na 8:00, před snídaňový rozklus a na gumě se lehce rozplávnu v našem mini bazénku. V klidu posnídáme, já to dnes založím na vaflích s nutelou a banánem. Natáhneme nohy a 75 minut před startem opouštíme náš apartmán. V depu jsme za 5minut a vše nachystáme. Kolo, boty, ponožky, helma, brýle, číslo na gumě, rezervní gel… Vše je, kde má být a když si ještě jednou projdu depo, tak se jdu schovat do stínu, protože už nyní je přes 30°C. Postupně se nasoukám do neoprenu a jdu se zchladit do vody, když už tam jsem, tak se i rozplavu a 2x zkusím skok do druhého plaveckého okruhu. Mám 50% úspěšnost spadnutí brýlí při skoku, takže to bude ještě zajímavý. 15minut před startem nás všechny naženou zpět do depa ke kolům a začíná postupné představení elitních závodníků. Okolo 12:30 již stojím po kolena ve vodě v první řadě hned vedle favorita závodu Arthura Serrierese z Francie. Loni v Prachaticích mi lehce uplaval, ale to jsem ještě naplno netrénoval ve Žraloku Nová Paka…
Plavání – 1,5km je rozděleno do dvou trojúhelníkových okruhů po levé ruce. Mezi okruhy je cca 100m přeběh se skokem z umělé konstrukce. Hned od startu se za to slušně bere, ale to mě nikterak nezaskočí a držím krok s nejlepšími. Zleva mě předjíždí výborný plavec Jens Roth z Německa a postupně se k němu přidá i Maxim Chane. Já se dle pokynů od trenéra Zbyška držím zapikaný ve skupince pronásledovatelů. Bojky si pohlídám a při prvním výlezu z vody kontroluji situaci. Jsem v sedmičlenné skupince na 5.místě. S chutí se rozbíhám a odrážím z mola do skoku. Chvíle pravdy pro moje brýle. Drží!!! 2x kopnu pod vodou a rázem jsem na čele skupinky. Ihned po běhu je plavecký rytmus vždy hodně odlišný a je potřeba se znovu zkoordinovat, ale zvládám to docela rychle a držím přední pozici. Paradoxně mi přijde, že se zvolnilo, ale tepový záznam tomu zpětně neodpovídá. Na závěrečné bojce jsme již promícháni s davem age-group závodníků, kteří startovali s 3 a 6minutovým odstupem za námi. Beru to hodně zleva a byla to dobrá volba. Sice jsem musel více naplavat, ale prodírat se polem plavců bere více sil. Nakonec z vody vylézám na průběžném 4.místě v nataženější sedmičlenné skupince.
T1 – Do depa všichni vletíme jako hurikán a tím, že mám od trenéra zakázáno nandávat ponožky, tak tomu i čas odpovídá. V průběhu sundávání neoprenu do sebe kopnu jeden gel, nandám helmu a beru kolo ze stojanu. Kluci jsou nějací pomalí, a tak na kolo naskakuji jako 3. závodník se ztrátou 1:45min na dvojičku uprchlíků.
Cyklistika – 32km je rozděleno do 2 okruhů s pro mě brutálním převýšením 1 200m. Výjezdy nejsou technicky zas tak náročné, ale velice strmé a postupně se zajídají. Sjezdy hratelné i v plné rychlosti, takže nic pro enduro/downhill jezdce (ale to já taky zatím nejsem…). Při naskočení na kolo ještě zpozoruji Michala Pilouška, který vše dokumentuje na instagram Xterra Europe, a tak máte možnost dění na trati aktuálně sledovat. Hned po depu se sjedeme do trojice já, Serrieres a Arthur De Jaegher z Rakouska. Spolu vydržíme až pod začátek prvního nejdelšího stoupání a zde se začnou rozdávat nové karty. Trať znám, takže nechci vystřílet všechna esa hned na začátku, ale vím, že šetřit moc nemohu. Kluci se mi vzdalují, ale já stále jedu slušně a závodníci zezadu se přibližují hodně pozvolna. Nakonec mě jako další dostihne Portugalec Dolores Rui, s kterým jsem schopen držet krok. Po zbytek prvního kola se poctivě střídáme a udržujeme vysoké tempo. Těsně před koncem prvního okruhu nám hlásí ztrátu na prvního necelých 5 minut a zároveň jsme dojeti 2 závodníky zezadu. Společně projedeme depem do druhého okruhu a blížíme se pod nejhorší, nejdelší a nejbolavější stoupání. Portugalec odpadá jako první. Já hrdě bojuji a držím kontakt. Vyjedu s klukama až nahoru, ale zde oni naloží, zvednou zadky a roztočí nohy. Já udělám to samé, pouze nic neroztáčím, protože jsem totálně popravenej. V krátkém sjezdu to trochu rozdýchám, ale cítím, že nohy jsou již odepsané. Začíná trápení a postupně jsem předjet více a více závodníky. Na trati již potkáváme i age-group závodníky, kteří jedou svůj první okruh, a především ve sjezdech to nabírá na atraktivitě. Musím však všechny pochválit, protože se snažili jet maximálně ohleduplně a v místě možnosti ihned pouští. Do depa nakonec dojíždím na průběžném 13.-15.místě ve společnosti Belgičana a Rakušana.
T2 – Velice rád odložím kolo i helmu. Nandám si ponožky a skočím do silniček. V průběhu běhu již zacvakávám číslo na gumě. Nic není ztraceno. Ten, kdo si to na MTB prásknul, rozhodně moc rychle nepoběží, a pokud zmátořím nohy, tak TOP10 je stále hratelná!
Běh – 1 hodně poctivý okruh o celkové délce 11,5km s převýšením 330m. Evidentně jsem si to prásknul více já, než borci přede mnou. Hned za depem se občerstvuji, a kdybych věděl, že další stanice bude až za 25minut, tak bych nabral pár PET lahví vody s sebou… Nejprve absolvujeme zvlněné 2km v klasických italských uličkách, ale vystřízlivění přichází záhy. Začíná první ze dvou stoupání. Zde ani není cesta a rýčem se do země musí vyrýt otvory pro nohy, protože jinak bychom se nahoru opravdu nedostali. Ani horská koza by sem nešla, natož běžela. Bleskově přecházím do chůze a vidím, že ostatní na tom nejsou jinak. Nohy se smekají po kombinaci kamení, hlíny a listí. Když se terén zlidští, tak se snažím běžet, ale nohy mají dost a jsou to spíše chabé pokusy. Přemýšlím, jaké HOVADO vymyslí po takto brutálním kole jako je zde, takovouhle prasárnu i na běhu? Odpovědět si nedokážu, a tak dál hekám a opírám se rukama o kolena. Když se po nějakých 10 minutách chůze konečně dostanu na vrchol, jsem stále v kontaktu. Kluci však z kopce natahují krok a toho nejsem schopen. Kombinace nabíhajících křečí, únavy, vedra a počínající demotivace se začíná projevovat. V seběhu ještě na cca 1minutu zakufruji, a tím již definitivně ztratím kontakt i motivaci. Zároveň jsem dostižen německým závodníkem. Společně se projdeme do posledního kopce a nahoře na sebe vylijeme snad všechnu vodu, co mají na stolech. Začíná seběh a jsem trochu potěšen, protože Němec má ještě více zkřivený obličej než já. Zkusím tedy lehce natáhnout krok a nenápadně se vzdaluji. Následuje nejprudší klesání do údolí po kombinaci rozbitých schodů, rozházených kamenů a suti. Dole jsem rád, že jsem přežil a konečně mohu opět normálně roztočit nohy na zpevněném podkladu. Až cca poslední 3km jsou nějak související s během. Lehce klesáme podél potoka až do cílového prostoru. Přede mnou nikdo není a za mnou je dostatečná rezerva, takže uhájím celkové 15.místo. Cílem probíhám s úsměvem na tváři, ale rozhodně se tak necítím. Toto byl pravděpodobně jeden z fyzicky nejnáročnějších závodů, které jsem kdy absolvoval.
S trenérem Zbyškem byla jasná taktika: „Bojovat o přední pozice, dokud to půjde!“ Což se mi opravdu podařilo. Na své poměry jsem výborně zaplavat, na kole jsem byl aktivní, ale jel jsem za hranou a ve 2/3 závodu mi došlo. Běh byl již pochod mrtvol. Výsledek špatný, výkon při pohledu na celkové časy taky, ale i přesto jsem spokojen! Toto bych v tréninku nikdy nezažil a vzhledem k tomu, že ty důležité závody jsou teprve před námi, věřím, že to byl krok správným směrem…
Můj svěřenec Honza Berka bohužel také nezajel závod dle svých představ a celkové 28.místo (10.místo age-group) bylo za očekáváními. Důvody však byly jiné a pro více informací navštivte jeho profil… Tomáš Strnad chytl při skvěle rozjetém závodě defekt a nemohl dokončit. Náladu nám zlepšila Jindřiška Zemanová, která dokázala v kategorii ELITE celkově zvítězit, takže česká XTERRA výprava domů s prázdnou neodjíždí.
Teď již aktivně pracuji na pozávodní regeneraci, která byla zahájena prakticky ihned přesunem na afterparty. Jak bylo uvedeno v úvodu, zůstáváme zde ještě týden a v sobotu se postavím na start olympijského triatlonu v Bardolinu. Zde to bude především o plavání a prvních 10min na kole, tak uvidíme, s jakou pochodíme zde…
