Poslední závod sezóny by měl mít styl a závodník se má ukázat v nejlepším světle. Já jsem zakončoval Mistrovstvím světa Xterra v Molvenu. Byl to můj letošní 25. závod a zároveň reparát po loňském nevydařeném startu (26. místo). Formu jsem k tomuto závodu směřoval cíleně a nejvíce posouvajícím milníkem mělo být téměř 3týdenní soustředění v Livignu, kde jsem odvedl kus práce. Byl jsem zdráv, připraven, měl jsem zkušenost z loňského roku, motivaci se podívat do TOP20 a pevné odhodlání na trati nechat 100 %. Jak to celé dopadlo?
Závod se konal v sobotu, takže Jičín opouštíme již ve středu v brzkých ranních hodinách. Před cestou jsem ještě skočil do bazénu a dal si aktivačních 1 500 m. Zpětně musím uznat, že to byla blbost, protože díky mému 25min plavání jsme skejsli v Praze minimálně o 1 hodinu déle. Nenaděláš nic… V 17:30 nakonec lehce pomačkaní společně s Karčou vystupujeme před naším hotelem v Molvenu. Rychle se převléknu do cyklistického a ještě než zapadne sluníčko, tak projedu jeden cyklistický okruh. Nahraji si všechny sjezdy na GoPro, ať mám později co studovat. Potom už jenom večeře a spát.
Čtvrtek jsem zahájil ranní jogínskou meditací v prostoru centra závodu. Sám bych se těžko takto důkladně protáhl, a tak jsem rád využil organizované akce pod hlavičkou Xterra. Následovala plavba na závodní trati společně s Jirkou Keslem a doprovodu Majdy na paddleboardu. Vyzkoušel jsem 3x závodní skok při přeběhu do druhé části plavby a byl jsem 100%. Vždy mi spadly brýle. Potom už oběd, spánek a zafandit Lukášovi na trati short tracku. Opět dle mého letěl a předvedl výkon z jiné říše. 5. místo na MS jen odráží jeho světové kvality. Já jsem start odmítl, protože jsem maximální koncentraci sil směřoval na hlavní sobotní závod. Závodit na 80 % nedává smysl a pokud bych se vydal do plných, tak za dva dny nejsem schopen zregenerovat. Odpoledne jsem si klidně proběhl jedno 5km kolečko hlavního závodu. Předtím jsem si ještě stihl vyzvednout startovní balíček a řádně se zaregistrovat. Večer jsme zakončili na slavnostním zahájení celé akce. Kvalitně jsme se přežrali a šlo se zase spát.
Pátek byl prostý. Od ráno vytrvale pršelo a nic se vlastně venku nedalo dělat. Cyklistickou trať organizátoři kompletně uzavřeli. Nechtěli z ní mít oraniště jako v loňském roce. Já jsem stejně plánoval zanechat všechny kosti v neporušeném stavu, takže ambice překonat sjezdařský KOM jsem si nechal až na závod. Celý den jsem v posteli nevydržel, a tak jsem odpoledne oblékl neopren a šel se alespoň lehce rozplavat. Odpoledne ještě dovyčistím kolo a polepím čísly. Večer tradičně skočíme s Jiříkem a Majdou na pizzu/pivko. Okolo 22:00 zaleháme do postele a já postupně usínám s hlavou plnou otázek. Mám formu? Budu závodit nebo přežívat? Spadnu? Zlomím sebe nebo rám? Bude v toitoikách papír? Bude zima? Mám si vzít MTB boty v depu nebo až na kole? Co jsem si ještě zapomněl sbalit na závod? Nevstávám moc brzo? Všichni závodníci to znají. Potřebujeme vypnout hlavu a konečně usnout, ale ta si jede svým životem. Nakonec zaberu, ale dvě prostatická odskočení na záchod a znovunaskočení všech otázek na kvalitě spánku moc nepřidala.
Od 5:30 již koukám do stropu a systematicky se převaluji ze strany na stranu. Když v 6:30 zazvoní budík, tak jsem klasicky ve stavu, že bych ještě zabral, ale to bude muset počkat. Obleču se do běžeckého a jdu se před snídaní rozklusat. Využiji úplně prázdnou trať a ještě jednou si proběhnu centrum závodu cyklistiky i běhu. Vše ukončím ABC a rovinkami. Snídaně, potetovat tělo startovními čísly, polepit kolo výživou a přečíst kapitolku aktuální knížky (Chris Carter - Já jsem smrt). Před 9:00 opouštím hotel a jedu na start. Uložím kolo do depa, odpovím na záludné otázky Piloucha a ještě jednou si projdu celé depo. Zkontroluji hajzlpapír v toikách a začnu oblékat neopren. 20 minut do startu skáču do jezera a finálně se rozplavu. 10 min před startem jsme vyhnáni zpět na břeh a dostáváme závěrečné pokyny. Seřadíme se do PRO koridoru a čekáme na jmenovité vyvolání. Nikam se netlačím, protože očekávám vyvolání podle startovních čísel. To se opravdu koná, ale jenom pro prvních 10 a potom je vpuštěn zbytek mužského startovního pole. Celkem nás je 63 a já se svojí průbojností vcházím do prostoru startu jako 61. Na první řadu už to nevypadá, ale hůř jak Kuba Homola na EP v Bledu odstartovat snad ani já nemohu… Oproti loňsku je KRÁSNĚ! Voda má 18°C a aktuální teplota vzduchu je 12°C, ale neprší a snad se bude už jenom oteplovat. Poslední rozloučení s Karčou a vyčkávám startovní výstřel. Poslední závod, poslední sekaná ve vodě, poslední blátivé kolo, poslední boj o co nejlepší pozici v běhu na hranici možností, poslední 3 hodiny té krásné bolesti a potom již zasloužený odpočinek. Jdeme do toho!
Plavání – 1,5 km je rozděleno do 2 různých okruhů s výběhem a skokem do vody z mola. Startujeme vběhem do jezera z kamenité pláže. Hned po startu odsouvám spoluzávodníky z druhé lajny za sebe a běžím co nejdéle to jde. Počkám až první řada konečně motýlkově skočí do vody a před jejich vynořením skočím i já. Nakonec se mi to povedlo výborně načasovat a já se dostávám na jejich úroveň. Prvních 100 m se ani nekoukám dopředu, prostě orientačně držím směr a máchám rukama-nohama v tempu, které dlouho vydržet nemohu. Po startu je potřeba se zapracovat a nezůstat pozadu, na tuto hru musí prostě všichni přistoupit. Plavu hodně zleva, a to mi vyhovuje. Dýchám na pravou stranu, takže mám lepší přehled o startovním poli. První bojka je vzdálena více jak 300 m, ale i tak je chumel závodníků hodně homogenní. První bojka je klasicky hektická, ale následně se to zklidní a je již více prostoru pro plavbu. Nejsem schopen odhadnout svoji pozici, ale držím se ve skupince a doufám, že to nebude úplný propadák. Mám pocit, že plavu se zataženou ruční brzdou. Hlava chce, ale tělo se brání a je v úspornějším modu, než by bylo žádoucí na MS. S tímto pocitem (faktem) bojuji prakticky celou sezónu. Při přeběhu za polovinou plavání dostávám informaci, že jsem na 31. místě. Doufal jsem v trochu lepší pozici, ale závod je na začátku. Skok se naštěstí povedl, brýle jsem udržel na očích a moc vody do nich nenateklo, takže pokračuji dál bez zastavení. Najednou se mi plave výrazně lépe a já se konečně dostávám do tempa. Postupně začínám předplavávat plácaly v mém okruhu a posouvám se dopředu. Chytil jsem rytmus a tělo je již zapracované. Čím déle plavu, tím to je lepší, ale každá sranda někdy končí. Ta moje skončila po 21:43min a z vody jsem šel na průběžném 30. místě (zas takový posun dopředu to nebyl 😊). Plaval jsem ve třetí skupince od cca 21. – 31. místa. Ztráta na prvního plavce 1:35min.
T1 – Podklad je travnatý a po deštích, které v minulých dnech panovaly jsou zatáčky jako na kluzišti. Své o tom ví i Lukáš Kočař nebo Ruben Ruzafa, který v jedné točce před vběhem do depa háže záda. Já se pádům vyvaruji, ale i tak nikoho nepředběhnu. Všichni chvátají jak nadržený voják na opušťáku. V depu dosundávám neopren, začínám hltat první gel, nandávám helmu, skáču do připravených MTB bot. Rychlý úklid – neopren, čapka, brýle a prázdný obal od gelu do mého boxu. Ještě raději zastrčím i vyčuhující nohavici, protože nechci riskovat penalizaci. Beru kolo za sedlo a rychle pryč. Stále platí, že jsem na chvostu třetí skupiny.
Cyklistika – Celkem 32 km ve dvou totožných okruzích s celkovým převýšením 1 100 m. Hodně zjednodušeně lze trať popsat 11 km do kopce a 5 km dolů. Ihned za depem kontroluji aktuální stav a dostávám informace od Karči. Velká cca 8členná skupinka je nějakých 10 vteřin přede mnou, ale ještě budu muset předjet pár roztroušených závodníků. Jirka na mě ještě houkne, že Kája Dušek má 40 vteřin náskok. Začínám se cítit dobře, a tak na nic nečekám. Bohužel úvod je hodně úzký a není prostor pro předjetí. Než předjedu 3 závodníky, díra na skupinu se značně prodloužila. Za chvíli jsme v kopci a zde bude větší šance na docvaknutí, takže úplně neblázním. Díky loňskému závodu mám jasnou představu o rozložení sil v průběhu trati. První část stoupání je opravdu náročná a všem nám protahuje huby. Začínám smazávat ztrátu na skupinku, ale ta už dávno není kompaktní. Někoho předjedu, ale klasicky jsem předletěn Jensem Slothem Nielsenem a Sebastienem Carabinem bez šance na vyvezení. Před druhou částí stoupání (v hlavě mám kopec rozdělen do čtyř částí) potkávám Vláďu (manžela Heleny Karáskové) a odhazuji mu brýle. Už nyní jsou plné bláta a postupně se mlží. Kopce se mi jedou dobře. Držím tempo s ostatními a sjíždím odpadlíky. Následuje první nájezd do rozbláceného lesa s kořeny. Zde se potvrzuje moje tušení, že pláště TUFO XC11/12 TR s hladším vzorkem jsem měl jako většina startovního pole vyměnit za pořádné drapáky. Druhou možností je nešikovnost jezdce a špatná technika šlapání, ale na to rozhodně přistoupit nechci. Když 2x zahrabu na místě, tak seskakuji a s lehkým předstihem začínám svoji nejoblíbenější disciplínu běh. Nakonec zjišťuji, že to není vůbec špatné. Nikdo se mi nevzdaluje a já si paradoxně při běhu více odpočinu než při jízdě na kole do krpálu. V tomto rytmu absolvuji celou lesní pasáž. Sjezdy a roviny na jistotu ve skupině. Jakmile se terén zvedne a není možné jet po suchém podkladě, okamžitě seskakuji a běžím. Je to divný, ale během sekám jednoho závodníka za druhým. Na občerstvovačce dávám druhý gel a jdu do závěrečné části stoupání. Nakonec se ocitnu v nejvyšším bodě tratě osamocen. Což je ideální stav. Následovat bude dlouhý technický sjezd a možnost vlastního tempa, stopy a póz pro fotografy při mých super jumpech se hodí. První 4 minuty jsou po umělých single trackových tratích a podklad krásně drží, i tak se nepouštím do žádného většího rizika. Následuje jedna enduro erzetka v nejvíce blátivém podkladě s řadou kluzkých kamenů a kořenů. Mám jasný úkol udržet se v sedle a na cestě. To se mi daří, ale rychlost tomu bohužel odpovídá. Nějakých 10-15 vteřin náskoku má Karel Dušek, který se sjezdem bojuje stejně jako já. Erzeta úspěšně zdolána a je zde rychlá pasáž čistě po asfaltu, kde se to slušně kulí. Zde jsem dohnán šinkanzeny zezadu. Na asfaltu z kola začne lítat bláto a brýle bych využil, ale ty jsem blbec zahodil. Gramáž je gramáž 😊. Po pár stovkách metrů se spustíme do poslední techničtější pasáže, která je složena čistě z kamenů různé velikosti. Naštěstí je zde vyjetá stopa, takže ji stačí pouze držet a doufat, že z ní nevyletím. Následuje nájezd do města a závěr je čistě po silnici dolů. Projedeme pár zatáček, schodů, serpentýn, kruháčů a jsme opět v místě startu. Při průjezdu do druhého okruhu se na dřevěných překážkách dotáhnu na Karla a ještě jednoho závodníka. Aktuálně mi patří 24. pozice. Cítím se dobře, a protože tento pocit chci udržet, co možná nejdéle, tak na občerstvovačce za depem dávám další gel a dostávám se na čelo naší trojčlenné skupinky. V průběhu prvního stoupání od jezera se s Karlem pravidelně střídáme, ale pocitově tahám za slabší konec špagátu. Proto jsem překvapen, když v nejstrmější části stoupání začínám zlehka poodjíždět. Následuje moje oblíbená běhavá pasáž v lese, kde na taktice nic neměním a opět sbíhám závodníky, kteří bojují v sedle. Osobně mi udělalo radost, že jsem se dostal i před Sama Osborna z Nového Zélandu, kterému to dnes evidentně nechutná. V průběhu kopce se toho mnoho nemění. Nohy jsou stále silné a technicky jsem pochopil svoje limity. Nahoře jsem opět osamocen. Za mnou s lehkou ztrátou jede Edmond Roy z Kanady. Ten mě nakonec ve sjezdu rychle polapí, ale než sjedeme do cílového města, tak jej potkávám, jak běží s kolem na rameni. Přesně tomu se chci vyhnout a opět se nepouštím do žádných „klokočkovin“. Ztrácím cenný čas, ale do cíle se dostávám celý. Nakonec z kola sesedám na 19. místě. Moje ztráta na úplné čelo je bezmála 11 minut a nejbližší závodníci jsou vzdáleni 2:15min.
T2 – Zavěsit kolo, odložit helmu do boxu a na zemi si již nandávám ponožky a běžecké boty. Za běhu skočím do gumy s číslem a beru do ruky již pátý gel a gutar. Čas rychle utíká a závodníci na mě čekat nebudou. Karča opět špičkově informuje o průběhu závodu, takže mám perfektní přehled. V této chvíli možná lepší neznalost, protože díra je opravdu velká.
Běh – 10 km je rozděleno do dvou shodných a velice pestrých okruhů. Než opustíme prostor centra závodu běžíme po krásně zeleném trávníku. Následuje zvlněná šotolinová cesta podél jezera. Po 1,5 km vbíháme do lesa a začíná pravá Xterra. Zde je terén velice členitý. Převažuje uzoučká rozblácená cestička plná kamení a kořenů. Zpestření přichází ve formě prudkých výběhů s pomocnými lany, na rovině musíme dávat pozor na každý krok a seběhy, kde stačí udržet rovnováhu, protože na rozbláceném podkladě jedeme všichni neřízeně dolů. Okolo 3. km je již nejhorší za námi a opět se vracíme na zpevněný podklad, přelévavě stoupáme a klesáme. Poslední technický seběh trvající 300 m a následuje 1,5 km po úplné rovině a zpevněném podkladu. Rozhodně se nešetřím, ale v prvním okruhu se pro mě nic nemění. Běží se mi dobře, ale je těžké do toho více šlapat, když nikoho před sebou nevidím. Při náběhu do druhého okruhu jsem stále 19. a ztráta na nejbližšího závodníka je 1:45min. Naštěstí za mnou je alespoň čisto a nikdo by mě neměl ohrozit. Pokračuji dál a jdu do posledního repete tohoto okruhu. Po běhavých úsecích se snažím držet vysoký standard a les přežít bez zranění kotníků. Ve druhém kole se mi běží výrazně lépe než v prvním okruhu a i s tratí si více rozumím. Zhruba v polovině okruhu konečně spatřuji tuhnoucího závodníka a lov může začít. Federica Spinazzeho předbíhám před posledním technickým seběhem a v závěru již svoji pozici jenom kontroluji. Na dlouhých rovinách nikdo není, takže je mi jasné, že další posun startovním polem dopředu není možný. Cílem proskočím po 2:54:10hod na 18. místě a o 8 míst vylepšuji svoje loňské vystoupení. Já i kolo jsme celí, závodil jsem, jak nejlépe umím a se ctí ukončil sezónu 2023. Od úspěšného obhájce loňského vítězství Arthura Serrierese jsem dostal 15 minut. Nejlepší z českých závodníků byl dle očekávání Lukáš Kočař na 6. místě a Karel Dušek doběhl jako 25.
S lehkým odstupem času jsem se svým výkonem stále spokojen. Podal jsem výkon odpovídající mé úrovni a mohu být spokojen. Cesta za lepším umístěním vede skrze vylezení z vody o 45 vteřin dříve a zapracování na sjezdu, kde byl výkonnostní rozdíl nejvíce markantní. Pokud se budu chtít i nadále věnovat závodům Xterra, tak právě tyto dva aspekty musím do budoucna zlepšit.
Po závodě jsem dal s rodinou Kočařovic první posezónní pivko, vyzvedl věci z depa, nechal si umýt kolo a šel se uklidit na hotel. Odpoledne lehce vytočit nohy a vstřebat pozávodní dojmy. Večer jsme dorazili na slavnostní vyhlášení, ale to bylo oproti loňsku velkým zklamáním, takže jsme se dlouho nezdrželi. Druhý den cestu domů proložíme krátkou procházkou okolo Karersee a frčíme domů.
Posledním článkem této sezóny bude celkové zhodnocení, ale na to mi ještě musí uzrát myšlenky. Nyní bych rád poděkoval svým partnerům, kteří za mnou již několik let stojí: Královéhradecký kraj, město Jičín, město Nová Paka, Mizuno, 2XU, Inkospor, Usušil & syn, TJ Nová Paka, Multisport, Fly4sport, Obklady Vaněk, YOGI racing team Ostrava, Sagita outdoor a Dynafit. DĚKUJI!!!