Největší sportovní akce na Jičínsku měla letos datum 20.5.2023. Petr Kordík společně se svým týmem kamarádů opět zorganizoval špičkovou celodenní akci. Dopoledne patřilo cyklistům všech věkových kategorii i tratí a odpoledne běžcům. Já jsem si opět hrdinsky prásknul dvojboj. Evidentně jsem se po Ibize moc neponaučil.
Jičínská 50 je již klasikou v mém kalendáři a letos se pořádala poosmnácté. Na 50 km nastoupáte lehce přes 1 000 m a chvil na odpočinek opravdu mnoho není. Trať je vždy profesionálně označena, a i díky velkému množství dobrovolníků po trati je to minimálně pro mě silný zážitek. Po loňském ne úplně vydařeném výkonu jsem si chtěl spravit chuť a zajet kvalitní výkon na hranici svých možností. Startovní pole se sešlo jako vždy kvalitní. Dorazil obhájce loňského vítězství Michal Kaněra, početné zastoupení měl tým D2MONT MERIDA CYCLING TEAM v čele s bratry Hníkovic a při chuti byl i největší lokální matador Sebastian Vlček. Já byl po trénincích v týdnu pocitově dost unavený, ale již vím, že dokud se závod nerozjede, tak vím prd, jak jsou na tom moje nohy doopravdy. Poučen z loňských chyb jsem se chtěl hned od startu držet v popředí i za cenu přepálení a zkusit co nejdéle bojovat. Když skapu, tak skapu…
V 10:00 se z Lidického náměstí skupina bezmála 200 cyklistů vydává vstříc nejdelší trati dne. Úvodní kilometry přes město jsou vedeny v poklidnějším tempu za vodícím autem a ostrý start následuje až v lipové aleji o nějaké 2 km dál. Právě zde je však riziko pádu nejvyšší a je potřeba být ostražitý. Naštěstí se nic v mém okolí nesemele a já se stále držím v popředí. Úvodní výjezd po panelovce ke koním pod Zebínem startovní pole moc nenatáhne a oproti loňskému roku se jede výrazně pohodověji. První karambol se uskuteční pod Zebínem u kříže saského setníka Fickelsheerera, ale tomu se zdárně vyhnu a docvaknu se zpět do čelní skupiny. Další zajímavá situace nastala u brodu Cidliny před Železnicí. Standardně se brod projíždí, ale závodník přede mnou zvolil stopu přes objezdový dřevěný mostek a prorazil zátarasu. Já se bleskově rozhodl a následoval ho. Bylo to rychlejší. Za to se dodatečně omlouvám, protože to nebylo fér vůči ostatním závodníkům, kteří se vrhli do brodu. Nechtěl jsem se namočit a riskovat pád. Jsem fajnovka a příště jedu brodem. Omlouvám se, borci! Startovní pole se začne natahovat až před první rychlostní prémií na radnici v Železnici. Následuje pro mě nejvíce technický úsek těsně za Železnicí na loukách s vyjetými hlubokými kolejemi, kde nikdy nevím, která stopa je nejlepší. Následoval jsem štrůdl závodníků a opět se do té ideální stopy netrefil. Zároveň jeden ze závodníků jedoucích přede mnou neudržel stopu a lehnul. To mě trochu zdrželo, ale sedlo jsem udržel. Od této chvíle se již pohybuji v druhé větší skupince, ale vím, že zlomové okamžiky závodu teprve přijdou. Prvním ostrým poměřením sil je až stoupání z Bradlecké Lhoty do Újezdce. Jsem překvapen, protože nohy jedou výborně a oproti loňsku bez problémů držím skupinu. Následují jezdivější pasáže okolo zříceniny hradu Kumburk. Stále držím cca šestičlennou skupinku. Někdo je silnější v kopci nahoru, jiný po rovině a někdo šetří na démonství ve sjezdu. Ani stoupání a sjezd na další zříceninu hradu Bradlec nic na skupině nemění. Jsme za polovinou a únava se začíná projevovat. Před námi je závěrečné a nejdelší stoupání na Tábor. Příjezdovou cestu po asfaltce využiji na doplnění energie a přestávám střídat. Tuším, že Tábor bude moje konečná. S vypětím posledních sil udržím skupinu až na samotný vrchol. Nahoře rád využiji občerstvovačky a sjezd může začít. Naposledy jsem zde jel před rokem, takže jedu hodně na oči. Ještě za single trackovou pasáží jsem v kontaktu, ale poté mi skupina začne pozvolna odjíždět. Již toho mám dost, celou dobu jsem jel hluboko nad ANP. Na konci sjezdu u lomu vedle Doubravice jsem osamocen se ztrátou okolo 15 vteřin. Do cíle chybí nějakých 10 km, ale sjezd pomohl a já lehce odpočinul. Začínám svoji sólo jízdu. Na otevřených loukách před Železnicí vidím svoji původní skupinku, která se již také začíná rozpadat. Za mnou je naštěstí klid. Ten mi vydrží až pod Zebín, kde zjistím, že se na mě začíná dotahovat skupinka 3 pronásledovatelů zezadu. Do cíle necelých 5 km. Opět rychle zvažuji možnosti. Sólo jízda je hodně bolavá a riskantní. Svěsit nohy a počkat? Na spurt to dnes nevidím a projet 3 místa v samotném závěru se mi nechce… Znovu roztáčím kola a zkusím udržet cca 20vteřinový náskok. Znám terén a do cíle není „daleko“. V techničtějších pasážích bude mít jednotlivec výhodu a třeba budou kluci taktizovat a nepojedou. Závěrečný brdek na Zebín zvládám. U Bílého Mlýna je na křižovatce táta v roli pořadatele, takže další důvod přišlápnout. Držím konstantní odstup. Závěrečná technika v podobě podjezdu hlavní silnice na paletách a přejezdu Cidliny na nás čeká necelá 2 km před cílem. Naštěstí kolo nepřeletím a na skupinu jsem určitě něco najel. Nyní už to je jenom silnice, sice fouká proti, ale stále mám okolo 20 vteřin. Když se blížím zpět na Lidické náměstí, jsem spokojený. Opravdu jsem dokázal skupinku pronásledovatelů udržet za sebou, jel jsem nejlépe, jak jsem dnes mohl, nerozsekal kolo ani sebe. Předrncám závěrečné palety a mohu zvednout ruce. Celkově 15. místo a čas 2:06:42 je mým zatím nejlepším výsledkem zde. Vítěz Jan Strož projel trať osamocen za 1:56:18. Do TOP10 mi chybělo nějakých 80 vteřin.
Předzávodní rozhovor s Márou Vobrem, chvíle do startu a stoupání na Tábor po boku Zbyňka Růžičky
V průběhu závodu jsem do sebe dostal 2 gely a vypil 0,5l ionťáku od Inkosporu. Všechny tři občerstvovací stanice jsem využil na vodu. Energeticky to bylo pokryté dobře. Pro lepší výsledek bude potřeba zapracovat na závěrečné sjezdové pasáži a více před závodem odpočinout, ale se svým výkonem jsem dnes spokojen. Tím to však dnes zdaleka nekončí. Rychle omyji kolo, pojím rizoto od organizátora, doplním tekutiny a jedu se domů omýt i já. Za 3 hodiny mě čeká ještě další závod. Kolo vyměním za běžecké boty. Jak nejrychleji zregenerovat a úplně nevytuhnout? Doma se omyji, hodím do sebe BCAA a glutamine, vypiji další ionťák a jdu se protáhnout. Většinou jsem tak nastartovaný, že nemohu usnout, ale po kole jsem fakt hotovej, takže na 45 minut usínám. Nebylo to úplně nejchytřejší, protože nožky zkameněly. Po probuzení balím potřebné věci na běh a klusem se navrátím do centra závodu. Využiji stánek Fabio, kde mám skromné zázemí a snažím se naladit na dalších 35 minut bolesti.
Cyklistika má oproti běhu velkou výhodu: O kolo se v cíli dobře opírá
V 15:15 stojím znovu na startovní čáře. Bude to již můj čtvrtý start, ale dnes se cítím suverénně nejhůře. Po kole jsem fakt prásklej, takže se docela proklínám. Naštěstí oproti MTB zde není tak silné běžecké pole jako loni a na medaili bych dosáhnout měl. K největším favoritům patří loni těsně třetí Karel Splítek 1989 (osobák na 10 km 31:30 min) a každým rokem se nepochopitelně zlepšující Jirka Miler 1975 (31:57 min). Bohužel hned od startu cítím, že to není ono. Budík i nohy jsou přetočené z dopoledne. Jirka společně s Víťou Doležalem (běží jenom 5 km) se ihned od startu vzdalují. Dnes nejsem schopen tempo 3:10-3:15min/km akceptovat. Naivně věřím, že útočí jenom na finanční prémii pod Valdickou bránou, ale ani poté nezpomalují a peláší dál. Ještě se k nim přidává Karel. Já zůstávám s lehkým odstupem za nimi společně s Kubou Krabcem. Na metě 2 km si i Karel vystupuje a rázem jsme naděleni, jak špačci ve větru. Víťa před 3. km odbočuje a stáčí se k vítěznému cíli na krátkou trať. Kuba nakonec také zpomaluje a od této chvíli si jde TOP4 sólo závod. Mimo Jirky to snad nikomu moc nechutná. Karel především do kopců zpomaluje, a tak se díky stoupání na Zebín i Čeřovku přibližuji na nějaké 3 vteřiny, ale to je moje maximum. Nejsem schopen již podřadit a zasadit rozhodující úder. Karel toho samozřejmě hned využívá a postupně se vzdaluje. Stabilizuji se na ANP, ale výše to postavit nedovedu. Chtěl bych běžet rychleji, a dokonce to i umím, ale dnes už mě tělo nepustí. Proběhnu zahrádkami pod Čeřovkou, okolo Knížete a podél Cidliny až ke hřbitovu na Novém městě. Naštěstí jsou již karty rozdány a jsem se 3. místem spokojený. Čas zastavuji na 34:25. Na Karla jsem ztratil 20 vteřin a Jirka mi nadělil 1:20 min. Běžel jsem o nějakých 40 vteřin pomaleji než loni, ale víc jsem již ze sebe vyždímat nemohl.
Třešničkou na dortu je postup do eliminátoru. 8 nejlepších mužů a 2 nejlepší ženy postoupí do závěrečného běžeckého závodu dne. Obdélníková trať po obvodu Lidického náměstí je dlouhá nějakých 200 m. Společný start a nejpomalejší v cíli vypadává. Do dalšího kola nás tedy postupuje o jednoho méně. Pauza je vždy 1 minuta. Král může být jenom jeden. Je to samozřejmě o rychlosti, ale i taktice. Divácky velice atraktivní závod, samotní závodníci jej už tak rádi nemají. Nakonec trochu nečekaně postupuji až do TOP5, a i v tomto třetím startu dne vylepšuji svoje loňské umístění. Souboj těch nejrychlejších již sleduji za hrazením. 4. Karel Splítek, 3. Milan Krupka, 2. Filip Stránský a 1. Jakub Krabec.
Důležité nepřepálit start, proto jsem vždy útočil z poslední pozice na finish :-)
Slušnej den! Večer tam ještě pošlu 4 x točenou Plzínku, 1 x pizzu a ve vile u Navrátilů shlédnu očekávaný souboj Patrika Kincla s Karlosem Vémolou. Okolo 0:30 zalehávám do postele a popravdě se těším na poklidný KarčaTag. Dalším závodem bude 3.6. CZECHMAN.