Táborský triatlonový festival: Tělo by ještě chtělo, ale hlava to vzdala

Poprvé jsem v Táboře na triatlonu startoval v roce 2004 a pravděpodobně to byl ten nejdůležitější závod mé kariéry. Konalo se zde MČR a já díky tomu, že mě nikdo neznal, dokázal v kategorii dorostenců zvítězit. Vítězství mi následně otevřelo dveře na Sportovní gymnázium do Pardubic a začal mě trénovat v té době reprezentační trenér Jiří Seidl. Za 21 let se toho opravdu hodně změnilo. Letos i já přihlížel na dopolední Evropský pohár juniorů/juniorek z pozice trenéra, ale večerní závod jsem si nemohl nechat ujít. Jak se pro mě závod vyvíjel a dokázal jsem navázat na vítězství z roku 2004?

Než se dostaneme k nedělnímu závodu, tak ještě historické okénko, protože jsem vyhrabal fotky od mého táty. Pamětníky to nezaskočí, ale mladý budou možná trochu koukat, na čem se dříve závodilo. Jen hrstka závodníků měla celotělové kombinézy, já závodil v klasických plavkách a bodýčku. Moje půjčené kolo značky F1 mělo ještě řazení na rámu a vzhledem k tomu, že jsem měl strach z nášlapů, tak jsem závodil v klipsnách. Helma s kšiltem byla základ. Měl jsem jedny boty Adidas, ve kterých jsem běhal objemy, tempa, závody i v terénu. Všechno bylo jednodušší a závod byl tenkrát jenom o závodě…  

Tábor 2004

Zpět do současnosti. Já do Tábora přijel s jednodenním předstihem v sobotu. Ve 13:00 začínala Bike course familiarization, takže jsme si projeli cyklistickou trať. Odpoledne registrace a Athlete´s briefing. Potom společná předzávodní večeře v restauraci Černá Perla a večer hluboké debaty s Čeldou na téma minulý, současný a budoucí triatlon.

Ráno jsem se před snídaní šel rozplavat na závodní trať a potom řádně naplnit pupek, měl jsem správné tušení, že se jedná asi o poslední plnohodnotné jídlo dne. Dopoledne výpomoc našim závodníkům v Athletes lounge a následně i při samotném závodě. Zde to již bylo spíše o informacích, na jaké jsou pozici, ztráta/náskok a motivaci. Jakub Mařík, Jakub Mittner a Vanda Křížková všichni do TOP10. Super výkon! I ostatní závodníci bojovali a všichni se ve zdraví dostali do cíle. Někdo spokojený, jiný zklamaný, ale to je sport. Po doběhnutí naší poslední závodnice okolo 15:30 jsem měl přesně 90 minut do startu svého závodu.

EPJ Tábor 2025

Převléci reprezentační oblečení za dres TJ Nová Paka, uložit věci do depa, proběhnout si jeden celý okruh běhu a přepnout hlavu. Těsně před startem jsem nalezl azyl ve stanu Brno triatlon. Zde se již finálně dorozhýbám a dostanu do žaludku poslední energii v podobě gelu. 10 minut před startem se již 150 závodníků těsná na úzkou šotolinové cestu za nástupovou stěnou. Prvních 5 závodníků je jmenovitě vyvoláno a potom se poperte. Seběhneme pár schodů, přeběhneme mostek a jsme na malém železném molu, z kterého skáčeme do vody. Start je z hluboké vody mezi dvěma bójemi. Bóje jsou od sebe vzdáleny dobrých 50 m, takže máme každý dostatek místa. Zvažuji, kam se postavím, ale po zkušenostech z dopoledních závodů volím levou část startovního pole. Hned vedle šlape vodu i Tomáš Řenč, který bude dozajista mým největším soupeřem v našem age-groupu. S Tomem však pravděpodobně budeme hrát druhé housle ostříleným elitním závodníkům z krátkých tratí. Největším adeptem na vítězství je Radim Grebík a potrápit ho bude chtít Filip Tlamka, Jakub Marek, David Korous, Jan Odehnal a další. Uvidíme, jak se jim i nám dnes povede. Očekávání jsou smíšená a vím, že vše bude záležet na plavání, kterému jsem v poslední době moc nedal. Zde bude závod začínat a pro mnohé i končit…

Plavání – Jeden okruh v rybníku Jordán, který má teplotu okolo 23°C (neopreny zakázány). První bójka je až po 300 m od startu a ta je naváděcí. Druhá levotočivá bójka následuje až po dalších 220 m (520 m po startu). Po startu jsem zaskočen, že se žádná větší mela nekoná. To se jako vážně nikdo nechce prát??? Držím se hned vedle Toma a čekám, kdy mi začne odjíždět, abych mu skočil do nohou. Nečekaně dlouho plaveme vedle sebe a držíme se v popředí našeho startovního roštu. S blížící se bójkou se pole spojuje v jeden čím dál užší šíp a já chytám něčí nohy. Tomovi odjíždím a sám přemýšlím, zda mi tak pomohlo ranní rozplavání nebo Tom plave tak mizerně (B varianta je asi pravděpodobnější). I na bójkách se závodníci chovají lidsky a možná až přehnaně férově. Ruce, nohy i dech mi neodchází a já jsem sám sebou zaskočen. První skupinka je stále na dohled a jsem zapracovaný ve shluku ostatních závodníků. Poslední bójka, kterou bereme po pravé ruce, a už vidím modrý koberec, který ukončí plaveckou část. Vodu opouštím po 10:48 minutách na průběžném 13. místě. Nejrychlejší plavec David Korous mi dal pouze 28 vteřin, což se dá považovat za jedno z mých nejlepších plavání ever. Tomáš nakonec leze na 14. místě 4 vteřiny za mnou.

T1 – Nejprve pár schodů z vody a potom dlouhý přeběh do depa, který je celý po koberci. Odhadem to bude dobrých 200 m. Zde jsem to chtěl rozbalit více, ale evidentně tento plán má více závodníků a já se řádně rozeběhnu až při samotném vstupu do depa. Nicméně i díky tomu předbíhám některé závodníky. U stojanu mě trochu zbrzdí helma, která není na řidítkách, ale spadlá na zemi. Rychle ji sbírám, házím plavecké brýle a čepičku do boxu, potom za sedlo vytahuji kolo ze stojanu a rychle pryč. Těsně před sebou vidím Honzu Odehnala, a to je sakra silný motor na kolo. Pokud mi ujede, mám po spoji.

Cyklistika – 20 km je rozděleno do dvou stejně dlouhých okruhů po 10 km (5 km jedním směrem a 5 km zpět stejnou cestou). Terén není extrémně kopcovitý, ale rovina zde prakticky není. Stále se lehce stoupá nebo klesá. Honza Odehnal funguje jako magnet a já jdu hned od začátku za hranu svých možností. Až ve chvíli kdy dojedu Honzu, opouštím tunelové vidění a nazouvám si boty. Ohlížím se a zjišťuji, že je zde slušná skupinka příživníků. Po úvodním hektickém kilometru se nastaví pravidelný řád a všichni se rychle protáčíme na špici. Je zde Michal Švarc, Matěj Homola, Tomáš Řenč, Pavel Šimandl, Šimon Melichar, Honza Odehnal a další, které ani neznám. Po nějakých 3 km dojíždíme osamoceného Lukáše Plice a to, že je tempo vysoké mohou potvrdit závodníci, kteří nejprve nestřídají a následně odpadají ze skupiny. Na otočce nás je již jenom šest. Zjišťujeme, že jsme druhá skupina a před námi je „jenom“ 5 závodníků. Máme ztrátu maximálně 15 vteřin! Začínám věřit v možnost sjetí našich skupin, ale jenom víra v triatlonu nestačí. Nejsilnějším motorem naší skupiny je Michal, který je na špici vždy o trochu déle a wattově o trochu výše, než většina z nás. Bohužel první skupina si dobře uvědomila blížící se riziko a taky zatopila pod kotlem. Po 10 km máme stále stejný rozestup, ale najednou se naše pravidelnost rozpadá a skupina přestává jet kompaktně. Všichni máme závity přetažený, takže těžko něco vymýšlet. Někdo přestává střídat, jiný nesmyslně do kopce přijebává, což popraví celou skupinu, já přežívám a ve chvíli zvolnění se snažím alespoň napít. I na 15. km cyklistiky je stav náskoku neměnný. V posledních 5 km je vidět, že již někteří závodníci začínají myslet na běh a začíná se více taktizovat. Lukáš Plic si před nájezdem do depa drobným nástupem vytváří dobrou pozici, ale ani já jsem nezaspal a jsem hned za ním. 5 závodníků je před námi, ale naše skupina 6.-11. místo má minimální ztrátu a bude rozhodovat běh. Zpětně mohu říci, že cyklistika byla opravdu přísná a s klukama jsme předvedli krásný řemeslo. Mnoho rezerv jsem zde neměl. 

Marně jsme se snažili sjet tuto skupinku

T2 – Před čarou seskakuji z kola a rychle do depa. Začátek běhu bývá pro další průběh závodu zásadní, takže nechci nic podcenit. Ještě než doběhneme ke stojanům na kola, tak předbíhám Lukáše a mám super výchozí pozici. Zahodit helmu do boxu a vzít boty. Za běhu natahuji číslo a z depa jdu z naší skupinky jako první. Nohy jsou po vražedném kole OK, takže to zatím vypadá dobře!

Běh -  3x 1,7km dlouhý okruh s pár brdky, ale povětšinou rovinatý. Z depa a vlastně po celou dobu jsem hnán četnými zástupy fanoušků, kteří motivačně pokřikují moje jméno a posouvají moje limity bolesti. První metry za depem jsou do kopce a grimasa v mé tváři svědčí o úsilí. Držím však slušné tempo a věřím v posun startovním polem dopředu. Během prvního okruhu se osamostatňuji na špici společně s Michalem Švarcem. Nechci se otáčet a ukázat slabost, takže až na otočce o 180° (cca 500 m před cílem okruhu) zjišťuji, že Tomáš neztrácí mnoho. První kolo bylo opravdu rychlé a vzalo dost sil. Startovní pole se natahuje. V druhém okruhu společně s Michalem předbíháme popraveného Tomáše Kříže, který se nás snaží držet jenom chvíli. Já rozhodně netaktizuji a běžím bez rezerv. Když se podruhé točíme o 180°, tak jsem zaskočen, že zde je ještě Řenčík. Bláhově jsem si myslel, že již budu mít minimálně 20 vteřin náskok a do cíle to „doklušu“. Nicméně Tom je prakticky za našimi zády. Jak je možné, že jsem si toho obra nevšimnul? Cítím, že dnes to na finiš nebude a tak na rovince podél Jordánu natahuji krok a snažím se závod rozhodnout. Rozhodnul jsem však jenom o dvou věcech: 1. zdemotivoval jsem Michala, který odpadl a 2. vystřílel jsem posledního žolíka. Při náběhu do posledního okruhu jsem na průběžně pátém místě, ale cítím, že můj krok na rozdíl od Tomášova slábne. Nápor ustál skvěle a nyní přichází jeho protiúder. Než mě předběhne, tak si lehce zvolním a vím, že závod začíná odznovu. Shit, takto jsem to neplánoval. Do cíle 1,5 km. Tom mě předbíhá a já se schovávám do jeho závětří. Společně dobíháme Filipa Tlamku, který není zdravotně 100%. Tomáš tempo stále zvyšuje a já před závěrečným seběhem nemám sílu na reakci. Zvažuji poslední výstřel ve formě zoufalého nástupu, ale všechno mě už tak bolí, že nechávám díru narůstat a jenom pasivně přihlížím své porážce. V seběhu Tomáš natahuje svůj dlouhý krok a finálně rozhoduje o lepším z nás dvou. Filip mě ještě kolegiálně zatlačí do zad a zkouší namotivovat k zalepení díry, ale já jsem již zlomen. Tento souboj jsem prohrál. Poděkuji a sdělím, že pro mě již závod skončil. První v cíli byl favorit Radim Grebík, druhý Jakub Marek, třetí David Korous a pro skvělé čtvrté místo si díky nejrychlejšímu běžeckému času doběhl Tom!!! Filip pátý a já bral šesté místo.

V cíli jsem měl hodně rozporuplné pocity. Celkově 6. místo v této konkurenci je super výsledek a porazili mě opravdu lepší závodníci. Na druhou stranu jsem si v běhu na Toma věřil, ale on opět ukázal, že dokud neprotneš cílovou pásku, tak je potřeba bojovat nejen tělem, ale i hlavou. Máme to tedy letos 1:1 a budu se těšit na náš další společný závod. Na trati jsem nechal úplně vše a zpětně mohu říci, že jsem toho moc lépe udělat nemohl. Sice jsem prohrál, ale přesně tyto souboje ve vyrovnané konkurenci mě posouvají dál. Děkuji všem soupeřům za jejich nezlomnost a odhodlání mě porazit. Největší díky však patří fanouškům, kamarádům, trenérům i závodníkům podél trati. Snad v každém místě po trati jsem slyšel svoje jméno a to mi dodávalo sílu. Ještě jednou velké díky, vážím si toho a i proto chci nadále závodit na domácích podnicích. Dokud nebudu jenom jeden ze závodníků v druhé polovině startovního pole, tak se budu rvát o každé místo a vteřinu na trati. Závod měl skvělou atmosféru, organizaci a pravděpodobně i následující afterparty. Tu jsem raději vynechal a dodatečně se omlouvám Matějovi Homolovi za neúčast na pivní míli, ale věřím, že se večer vydařil i bez mé účasti.

MČR AG 30-39let

Nyní se musím trochu pověnovat ženě a odjedeme na rok odkládanou dovolenou na Island. Na dalších závodech já nebudu hlavním aktérem, ale z 1/10 splatím dluh svému supportu Michalovi z Austria eXtreme Triathlonu. Michal poběží 10.8. Maraton Českým rájem a já s cisternou vody za kolem budu dohlížet na jeho dokončení. Je zde hned několik zajímavých otazníků. Vyhraje sázku z Honzou Jínkem? Porazí svoji ženu? Zaběhne konečně pod 4 hodiny? Dokáže opravdu vypít více než 10 litrů vody v průběhu závodu? Dostane se v cíli na nižší váhu než 95 kg? Zjistíme již brzy…