Sprint triatlon Konopiště: Stará stodola dobře hoří

Druhý závod Českého poháru v silničním triatlonu hostilo Konopiště. Závodilo se zde hned na několika tratích (MiniŽelezňák, Juniorka, Zrození šampionů), ale tou hlavní byl sprint triatlon. Kdo dorazil, tak dobře ví, že na nás čekalo letní počasí, pohádková kulisa zámeckého parku Konopiště a našlapané startovní pole především mladšími závodníky.

Sobota začala opravdu brzy. Depo se z důvodů více závodů uzavíralo již v 8:30, a tak bylo potřeba do místa závodu dorazit s více jak 3hodinovým předstihem před samotným startem závodu. Proto řídila Karča, která cestu zvládla za 90min (já bych jel něco okolo 105min). Zaparkujeme na ofiko parkovišti hned pod zámkem, které se postupně zaplnilo a již rychle se vším vybavením na registraci. Polepit kolo, helmu, startovní číslo na gumu a jdu do depa. Zde si vše připravím a v 8:27 opouštím depo. Naláduji do sebe připravenou kaši a jdu se podívat na start MiniŽelezňáku v 9:00. Letos vynechávám a na souboj s Tomášem Řenčem na těchto tratích nedojde. Šetřím energii na polední ČP. Mamka od Toma mi to s úsměvem na tváři hned vyčte. Já se vší pokorou musím uznat, že jsem zbabělec, ale na hrdinství není čas. Tuším, že každé procento energie navíc se bude hodit. Do boje za sebe posílám Rudu Cogana. Tom si nakonec připíše suverénní vítězství, druhý je Ondřej Brokeš a na třetím finišuje Ruda. Já čas MiniŽelezňáku využiji k rozjetí po závodní trati. Vzal jsem si do auta ještě jednu silničku a mohl se rozpomenout po trati. Najel si zatáčky, omrknul serpentýny a vymyslel stopu pro závěrečný sjezd do depa. Potom už jenom rozklusat (dal jsem jeden závodní okruh okolo rybníku) a 20 minut před startem rozplavat. Pocitově jsem hodně těžký a utahaný. To může v mém případě znamenat jenom dvě věci: 1. Forma jako prase, 2. Průser jako prase. V každém případě na vepřové dojde. Děkuji za azyl ve stanu Triatlon Brno všem závodníkům i Čeldovi. TJ Nová Paka na stanu usilovně pracuje… Před startem do sebe ještě narvu jeden gel, nakopávač a dávám rozlučkovou pusu Karče. Vidíme se za hodinku v cíli.

Plavání: Rybník je oproti loňsku výrazně teplejší a rozhodčí oznamují teplotu 19°C. Neopreny jsou povoleny a každý, kdo ho má, tak jej mile rád využije. Jeden trojúhelníkový okruh 750m po levé ruce. Letos se premiérově dělí startovní pole na kategorii elite (startujeme z první řady) a age-group (druhá řada s cca 3metrovou dírou). Opticky mi přijde výhodnější pozice z levé strany startovního pole a tak se sem i stavím. Jsem obklopen mladými vlčáky. V11:30 je odstartováno a já po jednom rychlém kroku skáču do vody. Ještě jeden odraz ode dna a pračka začíná nabírat obrátky. Rychle se vytváří dva vláčky, které se spojují na první bojce. Vůbec netuším, jak na tom jsem, ale sám neplavu a to je snad dobré znamení. V hlavě se mi opakuje hláška Petra Vabrouška: „Kdo se pere, ten neplave.“ Snažím se toho maximálně držet. I druhou bojku zvládám dobře a dostávám se před pár závodníků. Teď už jenom dlouhá cílová rovinka. Pravidelně hlídám směr a vyhlížím konec. Pocitově se mi plavalo dobře, ale i tak jsem rád, že po 10:53,37 minutách opouštím vodu na průběžně 18.místě. Na nejrychlejšího plavce Filipa Zatloukala jsem ztratil propastných 1:15. Takže to zas tak dobrý nebylo…

T1: Vodu opouštím v obležení dalších závodníků a je mi jasné, že depo a úvodní kilometry cyklistiky budou rozhodující. Proto se s nikým moc nepářu a už při přeběhu vylepšuji pozici. Celá cesta do depa je po modrém koberci, takže naše chodidla nedostávají takovou čočku. Až při zpětné videoanalýze zjišťuji, že jsem lehce drcnul do Tomáše Řenče. Sorry bejky, rozhodně to nebylo osobní a ani jsem nevěděl, že jsi to ty. Prostě mi v cestě stál nějakej velkej čahoun… Při přeběhu, mimo závodníků, bojuji ještě s levým rukávem neoprenu, který se mi zasekl o hodinky, ale než doběhnu ke kolu, vše je vyřešené. Neopren do boxu a helma na hlavu. Mizím rychle pryč. Naskočení se mi povede na výbornou a o pár pozic se posouvám dopředu.

Cyklistika: 20km je prostých. 10km jedním směrem, otočka o 180° a stejnou cestou zpět. Úvodních 500m je do kopce a já na nic nečekám. Ihned se dolepuji na trojici závodníků před sebou: Jakub Miklenčič, Antonín Michálek a Pavel Simandl. Jdu do čela a začínám diktovat tempo. Nahoře, když se silnice narovná, organizuji skupinu a začínáme pravidelně střídat. Postupně sjíždíme Kubu Maříka a za chvíli pohlcujeme i další dva osamocené závodníky. Před námi jsou závodníci rozděleni nebo tak dobře nespolupracují. Naše největší šance je ve vzorné spolupráci. Organizuji rychlé špice a sám se snažím o udržení vysokého tempa. Mám dnes opravdu dobré nohy a přehled o celé skupině. Přesně toto je důvod, proč si myslím, že je dobré, aby i trenéři závodili (pokud samozřejmě chtějí). Když bych stál za zábranami v centru závodu, vůbec netuším, co se právě teď na trati děje. Nebudu jmenovat, ale moc dobře si pamatuji závodníky, kteří pravidelně střídali nebo celé skupině protahovali hubu. Na druhou stranu vím i o těch, kteří záměrně šetřili vzadu na běh nebo měli celou dobu jazyk na vestě. Ve všech technických pasážích jsem byl vepředu a pěkně si to hlídal. Nakonec sjíždíme i druhou skupinu ve složení Matěj Kubias, Bruno Haman, Matěj Marek a Honza Odehnal. Před námi jsou již jenom nejlepší tři David Korous, Filip Zatloukal a Honza Kovář. Díky relativně slušné spolupráci celé skupiny jsme sjeli možné maximum. To by si měl každý závodník uvědomit. Pokud bude vzorně spolupracovat, pojede rozumně své maximum, udrží rytmus, tak může průběh závodu výrazně změnit již v průběhu cyklistiky i po nevydařeném plavání. Když pojede pasivně na chvostu, vyčkávat a taktizovat, tak velice pravděpodobně nikdy neuspěje. Byl to takový fofr, že jsem v průběhu závodu stihl jenom pít (gel jsem stejně neměl). Pochvala organizátorovi i všem dobrovolníkům, že bezpečnou a plně uzavřenou cyklistickou trať. Na každé křižovatce stál minimálně jeden člověk a v případě nejistot navedl nebo zastavil nervózní řidiče. V posledním brdku před cílem jdu do čela a už ho neopustím. Před sjezdem si vyzuji tretry a mám z celého balíku nejlepší pozici. Do depa nás přijede snad patnáct pohromadě. Po Jakubovi Malíkovi zajíždím druhý nejrychlejší cyklistický čas 28:42,03min a moje průměrné watty jsou 294, normalizovaný výkon 326w. Cyklistikou jsem opravdu letěl, ale ještě chybí poslední disciplína.

T2: Před čarou seskakuji z kola jako první, ale při seskočení se mi nešťastně podaří vycvaknout i jednu tretru a ta letí do pangejtu. Vím, že za to žádná penalizace není, takže tretru nechávám tretrou a běžím dál. Váha druhé tretry však přetáčí kliky a při běhu mi kolo stále zasekává o volnou tretru. To je i důvod, proč jsem předstižen Pavlem Simandlem. Nicméně zavěšení kola, sundání helmy a nazutí bot mám nejrychlejší a depo opouštím jako první z naší skupiny na průběžně 4.místě.

Běh: Kdo si myslel, že je po cyklistice rozhodnuto, tak se sakra pletl. Běh se odehrává po obvodu Konopišťského rybníku. Celkem 2 totožné kruhy o délce 2,7km (celkem 5,4km). Totální rovina s převažující šotolinou nebo asfaltem. Vystřelím jak šíp, ale již na hrázi jsem předstižen větším střelcem Honzou Odehnalem a po pár vteřinách i Kubou Maříkem. Vzpomenu si na hlášku z filmu Pulp Fiction: „Tohle není ani stejná liga, tohle je úplně jiný sport!“ Jsem tak 1 minutu na trati a už jsem se stihl procedit o 2 pozice dozadu. Na druhou stranu jsem si moc dobře vědom běžeckých kvalit obou borců (oba 3km pod 8:30min) a tak běžím dál svým tempem. Honza se osamostatňuje a Mářa lehce zpomaluje. Překvapivě se na něj dolepuji a na chvíli jdu před něj. Předbíháme Filipa Zatloukala a Honza Kovář není daleko. Mářa se nenechává dlouho zahanbit a jde do čela naší dvojičky. Před průběhem do druhého okruhu se stanou 3 zásadní věci: 1. Předbíháme Kovyho, 2. Mářa se mi vzdaluje na cca 10m a 3. Čelda mě správně informuje o tom, že mám penaltu a musím si ji vybrat. Kontroluji tabuli s čísly a bohužel měl pravdu. Zastavuji na 10 vteřin a odpykávám trest. Bylo to za neuložení všech předmětů do boxu v T2. Neprotestuji, protože si tím opravdu nejsem jist a taky se mi 10 vteřin hodí na vydechnutí. Znovu mě tedy předbíhá Kovy, ale nikdo další to naštěstí nestihne. Zbývají poslední necelé 3km, jdeme dál bojovat, nyní jsou již všichni na limitu. Opouštím penalty box a hned se vracím do hry. V každém okruhu jsou celkem 2 občerstvovací stanice, které vždy využiji na ochlazení organismu vodou. Prostě se poliju a peláším dál. Během chvíle se dostávám přes Kovyho, ale Mářa má stále cca 10 vteřin náskok. Zezadu se začíná nepříjemně blížit Bruno Haman a já již začínám postupně přehodnocovat taktiku. Útok na 3.místo vypadá nereálně, a tak tvrdě hájím 4. pozici. Nechci se s mladýma přetahovat v cílové rovince, to by asi pro mě pravděpodobně moc dobře nedopadlo, takže natahuji krok hodně daleko před cílem. V samotném závěru ještě předbíhám Rudu, který svádí nelítostný souboj s nejlepší ženou závodu Dančou Přikrylovou. Ruda mi pokládá zásadní otázku: „Seš na prachách?“ Heknu, že nevím a smažím to do cíle. Zhruba 200m před cílem mě Čelda uklidňuje, že za mnou je již díra, a tak si alespoň v samotném závěru mohu dovolit zvolnit a vychutnat cílovou rovinku. Cílem probíhám po 59:16:76 minutách od startu na 4.místě a mám toho plné brýle. Předvedl jsem své maximum a jsem se sebou spokojen. Celou řadu v mých očích lepších závodníků jsem dokázal porazit a na kluky před sebou jsem dnes neměl. Zabíhám pátý nejrychlejší běžecký čas dne včetně penalizace. Mazácky zvítězil David Korous, druhý byl nejrychlejší běžec dne Honza Odehnal a třetí místo bral domácí Kuba Mařík. Podrobné výsledky na https://irontime.cz/vysledky3459/?trat=11319

Po závodě jsem plánoval ihned zmizet, ale nečekaně jsem se dostal na stupně vítězů, a tak jsme ještě chvíli museli počkat. Alespoň byl prostor pokecat, sníst pár kousků melounu a užít si slunečného dne venku. Celou cestu domů jsem byl pěkně vyndanej a díky Karče za odvoz až před barák. Před, při ani po závodě jsem jako závodník nepostřehl jediný organizační zádrhel. Oproti Zlínu zde suprově vyšlo počasí, takže se nikdo nemusel schovávat před deštěm a plně jsme využili kapacitu venkovního divadelního posezení. Trochu nešťastná mi přijde nutnost být na závodě s cca 3,5 hodinovým předstihem, ale po komunikaci s ředitelem závodu Luďkem Procházkou i ostatními závodníky je lepší startovat po MiniŽelezňáku, než před ním. Máme dostatek času na probuzení/rozcvičení a můžeme alespoň zafandit i ostatním závodníkům. Navíc to máme všichni závodníci stejné a to je fér. Rybník byl ideálně teplý a i kvalita vody lepší než loni. Cyklistika pro závodníky atraktivní s pár zatáčkami i brdky. Diváci už z toho zas tolik nemají, ale lépe to asi udělat nejde. Depo na louce prostorné a přeběhy vykobercované. 2 běžecké okruhy okolo rybníku jsem z mého pohledu ideálně a lehké prodloužení běžecké trati mi jako běžci vůbec nevadí. Ještě pokrátit plavání na cca 50-100m a bude to ideální. Konečně budu moci bojovat o vítězství.

Můj další a vlastně i nejdůležitější závod bude až Swissman 20.6.2026. Předtím si pravděpodobně střelím ještě nějaké cyklistické a plavecké závody, ale to bude jenom sranda. Již tento víkend se však vidíme v Příbrami, jde se budou rozdávat nominační sloty pro ME juniorů i dospělých, takže zde již opravdu jenom v pozici pozorovatele.