Stejně jako minulý rok i letos jsem využil nabídku od reprezentačního trenéra Honzy Kubeše a vyrazil s naší dorostenecko-juniorskou reprezentací na soustředění do tepla. Přidal se i Honza Čelůstka se dvěma eliťáky – Filip Tlamka a Tomáš Kříž. O pestrý jídelníček se staral Vladimír Hrabec (Tri Zorro). Fotografickou dokumentaci šéfoval Jiří Kesl a přidal se i můj trenér Zbyšek, jako vrchní asistent reprezentačních trenérů. Celkem 23 lidí.
Na 14denní soustředění jsem vyrazil ihned po dokončení Pražského půlmaratonu. Respektive Filip a Tom mě naložili a následně transportovali do Chorvatska. Naším domovem byla vesnička kousek nad Zadarem s názvem Murvica. Cestu dlouhou bezmála 1 000 km jsme zmákli za necelých 10 hodin a večer se již zvesela přivítali se zbytkem týmu, který vyrazil v brzkých ranních hodinách a měl na nás lehký náskok.
První dny byly hodně zapracovávací a půlmaraton byl znát. Naštěstí v plavání a cyklistice jsem neměl větší limity. Čtvrtý den po závodě jsem již byl bez omezení a mohl se plně začlenit do skupiny. Plavat se chodilo do místního krytého 25m bazénu, kde jsme měli k dispozici vždy 4 dráhy. Přes Velikonoce zavřeno, takže se využilo nedalekého Jadranského moře a plavání na otevřené vodě v neoprenech. Hrdě jsem vydržel 10 minut a nadcházejících 5 hodin rozmrzal. Cyklistika nabízí pestré možnosti a vzhledem k většímu množství účastníků jsme se rozdělili do menších skupinek dle výkonnosti. Naše jádro tvořilo celkem 4-6 lidí, takže na kolotoč ideální počet. Vážně jsem si užíval jízdu v menší skupině a možnost se pravidelně trýznit na špici. Okolo nás nekončící prérie známé z filmů s Vinnetuem a Oldou Shatterhandem, kde největším nepřítelem nebyli bandité, ale vítr. Chorvatské vnitrozemí je vybydlené a všudypřítomné ticho se samotou je uklidňující. Pro běh jsme využívali šotolinové cesty nebo asfaltky začínající hned od baráku. Pro rychlost se dojelo na volně přístupný atletický stadion do Zadaru. Posilovna byla bohatě dostačující v prostoru hlavní vily. Jako třešnička na dortu byla i vířivka se saunou, kterou jsme mohli využívat 24/7.
Z kapacitních důvodů jsme nemohli bydlet všichni pohromadě, takže jsme společně s Filipem, Křižákem, Jiříkem a Mikim zabrali nedaleký podkrovní byt a měli dostatek klidu od spánek nepotřebujících mládežníků. Díky nim jsem si rozšířil svůj hudební zásobník a doplnil další perlu české hudební scény. Píseň „Kokot Leo“ se mi silně vryla do paměti.
Čelda přišel s dobrou myšlenkou, proč mám přetížené přední stehenní svaly při rychlejším běhu. Pravděpodobně se bude jednat o špatný dokrok, mizivý náklon a příliš dlouhé kroky. Po celou dobu kempu (když už jsem mohl chodit po půlmaratonu) jsem na tom pracoval, ale bude to běh na dlouhou trať. To je však na druhou stranu super, že je stále co objevovat, zlepšovat a posouvat se.
Zde je ukázkově patrné přetížení předního stehenního svalu...
Podvečery patřily dojezdům silničářských klasik a neunikly nám závody: Okolo Flander, Paris -Roubaix a Brabantský šíp. Čas po večeři se trávil v kolektivu nejzkušenějších a probírala se prakticky samá odborná témata. Zbyškovo oblíbené: „Jak na to, když je žena příliš zkušená, leč věkem ještě zajíc.“ To nám zabralo téměř 3 večery a stejně jsme se zdárného konce nedobrali. Času tedy nebylo nazbyt a bohužel jsem se nestihl sejít s dlouholetým kamarádem Martinem Berkou, který byl také v Zadaru na soustředění. Sorry bejky, pivko padne jindy.
V této pozici fungoval Zbyšek okolo 15hodin ze dne (trenéřina je dřina)
Motivy, na které jen tak nezapomenu:
P: 6x (50-200-50-100VZ) – každá další série je rychlejší než ta předešlá, klasika od Jirky Seidla zvaná „šroubovice“
C: 5x 8min časovka dvojic – stupňovaně od meziprahu do bezvědomí, pauza 1-3min
B: 4x 500m za 1:35´, p 1:15´ – 3x 300m za 55´´, p 40´´ – 3x 500m za 1:26´, p 2´ – 3x 300m za 46´´, p 1´
Zorro se v kuchyni opravdu předvedl a vzhledem k podmínkám a časovým možnostem vykouzlil vždy slastný zážitek pro náš jazýček i žaludek. Výjimečně to nebylo jenom o těstovinách a rýži. Jídla byla hromada, takže nikdy nikdo neodešel polosyt.
Žrali jsme si lépe než králové
Bylo toho opravdu mnoho, ale minimálně moje srdce si získal receptem PALAČINKY ALÁ ZORRO:
- 20x palačinka dle tajného poměru mléka, mouky, vajec a soli
- náplň do palačinek z tvarohu, žloutku a malin
- na hluboký plech 30 x 40 cm systematicky položíte naplněné palačinky a zapečete v troubě
- na závěr přelijete slušnou porcí vanilkového pudinku a vršek ozdobíte posypem z kakaa
- přes noc necháte odležet v ledničce
Palačinky alá Zorro
Soustředění to bylo opět vydařené. Nikdo neskončil v nemocnici, ani na pohotovosti. Technických problémů s koly bylo relativně málo. Zdravotní zranění se dařilo podchytit hned v zárodku. V závěru jsem již měl dobře namleto, takže vše v pořádku. Oproti loňskému roku se odtrénovalo rozhodně více kvality, za což jsem byl vděčný. Úsměv se z tváře po většinu dne nevytrácel a do nadcházející sezóny máme dobrý základ. Nyní to již jenom přetavit v dobré výsledky. Já se o to budu snažit již 22.4. na Xterra Greece.
Děkuji za organizaci a možnost se přidat - Jan Čelůstka, Jan Kubeš a Zbyšek Zeman. Mládežníkům za přijetí do skupiny a trpělivost s mým plaváním.
PS: Dodatečně se omlouvám za přijebávání, ale s tím se snad již počítá 😊.