Na Mácháči to v roce 2003 pro mě vše začalo, a proto bude toto místo vždy trochu více osobní než jiné destinace. Navíc s Michalem a Vencou Francke, hlavními pořadateli, jsem se něco nazávodil. Michal je o rok starší a největší „boje“ jsme spolu sváděli v juniorské kategorii, kde byl k neporažení. Proto jsem využil „volného“ víkendu a zařadil rychlostní profuk na jejich závodě nazvaném „Votvírák“. Byl to 2.ročník a tím, že jsem loni vynechal, jsem do závodu vstupoval bez očekávání, ale s těmi nejvyššími ambicemi. Letos to byl již můj 10. závod, ale zlatá medaile se mi stále vyhýbala.
Start až ve 12:45 a vzdálenost 1hodiny jízdy autem mi umožnil se dosytosti vyspat. Vlastně až ráno se začínám balit a okolo 9:45 vyjíždíme společně s Karčou na závody. Před 11:00 jsme již na místě a já se rozkoukávám. Dopoledne bylo ve znamení dětských závodů, takže zázemí závodu se využilo na 100% a tátové (mámy) mohli vyslat do boje i jejich zlatíčka :-). My bez zlatíček zatím v klidu skočíme na registraci, omrkneme 2.depo a rozklušeme se po trati běhu (za pár hodin se ukáže jako důležitý tah). Já se ještě stihnu pozdravit s četným množstvím kamarádů i svěřenců a prohodím pár slov, dnes jsme sem však přijeli kvůli něčemu jinému. Uložím věci do depa a čekám na rozpravu. Zde je vše potřebné objasněno a na kole se přemísťuji do prostoru startu cca 1,5km od 2.depa ke břehu Máchova jezera. Uložím kolo na nejvíce taktické místo (čísla nejsou, takže kdo první přijde, první mele), zacvaknu do nášlapů tretry, nalepím hroznový cukr a jdu se nasoukat do neoprenu. Jisté partie promáznu vazelínou a jdu se rozplavat. 5minut před samotným startem již 123 triatlonistů a triatlonistek stojí na břehu Máchova jezera a vyčkává na startovní výstřel. Já stojím hodně vlevo a vedle mě je pravděpodobně největší konkurent Tomáš Knejzlík. Naposledy jsem s ním závodil před 2 lety v Kocourově a to byl 140cm klučík se 40kg. Teď je stejně vysokej a pracky má větší než já… Startovku jsem jinak moc nestudoval, a tak se nechám překvapit, jak to bude vypadat v průběhu závodu s předními pozicemi.
T1, T2 a rozplavání
Plavání – Jeden trojúhelníkový okruh po pravé ruce o délce750m. Start vběhem do jezera z pláže. Odstartuji dobře a hned se dostávám do popředí startovního pole. Bitva = 0. Oranžové bójky jsou dobře viditelné, takže i bez čoček nemám s orientací problém. Tím, že jsem první si mohu určit tempo a plave se mi dobře. První bójka za mnou a směřuji to na druhou. Při obeplavání druhé bójky letmo zkontroluji situaci za mnou a zjistím, že vláček není zas tak natažený, takže zvyšuji úsilí. Nikdo mi nesahá na nohy, takže jsem trochu zaskočen, když při výlezu z vody zjistím, že stále nejsem sám. Tomáš je mi v patách a za ním i skupinka dalších pronásledovatelů.
Start
T1 – Vbíhám do depa, a tím, že není moc dlouhé, tak není času nazbyt. Rychle sundávám neopren 2XU, který nezvykle předávám společně s čepičkou a brýlemi Karče. Beru helmu, sundávám kolo ze stojanu a utíkám na silnici. V depu navyšuji náskok na pronásledovatele a jediný, kdo stále drží krok je Tomáš. Naskakujeme společně na kolo a vyjíždíme vstříc časově nejdelší části dnešního závodu.
Nandat helmu a pryč
Cyklistika – Celkem 18km na nás čeká ve 2 okruzích po kompletně uzavřené silnici (tam a zpět) v lehce zvlněném terénu. Není na co čekat a samotnému se mi jet nechce, takže se s Tomem rychle synchronizujeme. Poctivě střídáme a po první otočce o 180° na 5. km máme náskok necelé 1minuty na trojici pronásledovatelů. To je dobrý, ale povolovat nebudeme. Když jsem vzadu, tak se snažím maximálně pošetřit síly, doplňuji tekutiny a zvažuji možnosti. Spolupráce se nám vyplácí a nevidím důvod, proč ji rozpojit. Nakonec s Tomem bez nástupů absolvujeme celou cyklistiku. Pronásledovatelům se po celou dobu nenápadně vzdalujeme, takže je jasné, že o prvních dvou pozicích rozhodne až závěrečný běh. Náš náskok na nejbližší trojici je na konci cyklistiky okolo 90vteřin.
Otočka do druhého okruhu, v pozadí Karča a svěřenec Rado (nechtěl mě porazit, tak raději fandil)
T2 – Do depa jdu mazácky z první pozice. Pověsím kolo na stojan, rychle očistím chodidla od nečistot, protože dnes nebude na nandání ponožek prostor a šup do bot. Dnes to bohužel bylo šup – šup – šup – klid – šup –šup do bot a 8 vteřin pryč. Nové boty Mizuno, stahovací tkaničky a stále zmrzlé necitlivé chodidlo mi dnes dalo slušně zabrat. Většinou mám depa enormně rychlá a na konkurenty získávám cenné vteřinky. Dnes bych si zasloužil pár facek za toto provedení. Druhá bota jde naštěstí o poznání lépe. Nandám číslo, sundám helmu a beru čelenku. Tomovo místo již zeje prázdnotou a já budu mít pěknou hoňku…
Příjezd do T2
Běh – Necelých 5km po měkkých lesních cestách s kořeny, občas v písku, ale převážně po tvrdém. Jako bonus jeden prudký výběh i seběh je natočen okolo hory Šroubený na severu Máchova jezera. Trať rozhodně není nejrychlejší, ale poctivě prověří komplexní schopnosti běžce. Z depa opravdu vystřelím, a když vidím ztrátu okolo 10vteřin, tak je mi jasné, že dnes na první volnější kilometr mohu zapomenout. Zařazuji plný plyn a valím. Pozvolna Toma začínám stahovat, ale běžím opravdu na doraz a mám mlhu před očima. To je vždy chyba! I když jsem si před startem proběhl začátek běžecké části a vštěpoval do hlavy: „Hlavně nepřeběhnout tuto první pravotočivou odbočku“, tak suverénně přebíhám a jako stádo ovcí běžím za Tomem. Když si s odstupem několika metrů uvědomím naši chybu, tak volám na Toma, že jsme špatně a vracíme se zpět na oficiální trať. To již však běžíme bok po boku a uznávám, že trochu nefér způsobem je po náskoku. Následně organizátoři křižovatku zamlíkovali, takže nikdo jiný zde bloudit nemohl... Pod jediný kopec běžíme spolu a oba trochu vyčkáváme. Když nás organizátoři navedou do kopce a oba premiérově spatříme, co je před námi, Tom výstižně reaguje: „No ty wole!!!“ Jakožto absolvent školy Rudolfa Cogana je toto spouštěč energetických rezerv a já vyháním motor do ještě vyšších otáček. Původně jsem chtěl zaútočit jinde, protože Tom je pravděpodobně stále lehčí a předpokládal jsem, že mu to do kopce poběží rychleji, ale opak byl pravdou a škoda toho nevyužít. Zde se prakticky rozhodl závod. Nahoře na kopci mám cca 5vteřinový náskok, který hájím až do samotného závěru. Na první pozici máte vždy o ždibec sil více než váš zlomený pronásledovatel. Rozhodně to ani v pozdějších částech závodu nemám zadarmo, ale mohu trochu povolit a pozici kontrolovat. Cílem od startu proběhnu za necelých 55 minut a připisuji si letošní premiérové vítězství. Tom doběhne se ztrátou 15 vteřin a s odstupem 1:43 minut dobíhá třetí Tomáš Strnad.
Přesně toto je typ závodů, který považuji za optimální pro váš první triatlonový start. Pravidla se dodržují, ale jsou volnější a občas se očko zamhouří. Atmosféra je maximálně přátelská a organizace perfektně zvládnutá. Uzavřená silnice, čipy, atraktivní tratě pro každého, občerstvení v cíli, příjemné počasí (až 10minut po vyhlášení začalo pršet), místo pohárů pro vítěze pivo Rohozec a speaker Mára Vobr, který podbarvuje celý závod. Nikdo si zde nehraje na světový pohár, ale kluci a celý organizační tým (včetně velké podpory ze strany zázemí od Tomáše Slavaty) to zmákli na jedničku. Díky, že to pro nás konzumenty děláte!
TOP3 v celkovém pořadí
Příští závody již budou trochu většího rázu a v sobotu 4.6. se postavím na světový pohár Xterra Lake Garda, takže jdu studovat italštinu a čistit MTB.