Kbelská 10 je z mého pohledu běžeckým otvírákem silniční sezóny. V roce 2008 jsem se sice postavil na start, ale závod byl z důvodu větrné bouře zrušen. Mám doma památeční tričko, ale reálnou zkušenost s tratí ne. Letos jsem se odhodlal k reparátu a cíle malé nebyly. Hodně dlouho jsem neběžel žádnou rychlou desítku, a tak jsem chtěl vylepšit své tabulkové maximum. Při pohledu do běžeckých tabulek je můj nejrychlejší čas na 10 km z Weber City Run Jičín 2022 v čase 33:43 min, ale tento závod díky profilu i podkladu rozhodně nejrychlejší není. V roce 2017 jsem při Pražském půlmaratonu prvních 10 km rozbíhal za 33:07min, potom jsem nečekaně totálně vykapal 😊. Tentokrát byl můj cíl prolomit hranici 32:00 minut. Skok velký, ale malý ten, kdo má malý cíl!
Kbely jsou necelou hodinku od Jičína a díky startu ve 12:30 jsem měl pohodu. Ráno jsem se ještě doma rozklusal, posnídal, pochilloval na gauči a mohlo se vyrazit. V Kbelích jsme hned, ale úplně nečekaně byl problém se zaparkováním auta. Město není nafukovací a množství míst dost omezené, ale kdo hledá, najde. Nakonec to píchneme nějakých 800 m od startu a jdeme se s Karčou zaregistrovat. Zde proběhne vše opravdu rychle a z dámského trička velikosti L mám také radost 😊. Pozdravím známé tváře, kterými se to tu hemží a jdu se ještě ohřát do auta. Převléknu se a 20 minut do startu vybíhám na závěrečný předzávodní rozcvičení. Počasí pro eskymáky ideální, 4°C a lehce fouká. Mohlo by být i hůř… Ve startovním prostoru mě přivítá speaker celé akce Mára Vobr i vrchní startérka Anežka Drahotová. Nerad postupně sundám šusťáčky i teplou péřovku a předám Karče. Potom už se řadím do první řady závodníků. Kluci sorry, ale nikoho mimo Vojty Krále zde neznám. Dnes nejdu na pořadí, ale na čas. Od toho se bude odvíjet i taktika. Plán znám, takže ho už jen udržet 32minut. 10 vteřin do startu…
Registrace, závěrečné zahřátí v autě a rozklus s Gabčou
Běží se jeden okruh kompletně po silnici. Kbely – Satalice – Vinoř – Satalice – Kbely. První polovina je mírně z kopce a většinou po větru. Druhá půlka je o to výživnější… Trať je standardizovaná přesně na 10 km s převýšením 68 m. Jedna občerstvovací stanice na 6 km.
Mapa závodu
Hned od startu na nic nečekám a jdu do popředí startovního pole. Důvody jsou hned dva: 1. Nemám mnoho času nazbyt a pomalé rozeběhnutí by mělo hned v úvodu fatální následky. 2. Na začátku je nejvíce fotografů, takže je potřeba se pohybovat vepředu 😊. 1.km je rozeběhnut za 3:05min. Jsem ve vláčku nejrychlejších běžců a cítím se dobře. Zatím spokojenost. Vybíháme pryč z Kbel a ocitáme se na otevřeném prostranství mezi poli. Postupně se odpojuje René Sasyn a já zůstávám v pětičlenné skupince. Na 2.km jsem za 6:12min. Cítím se nečekaně stále komfortně, ale toto je příliš vysoké tempo. Za mnou je díra. Co s tím? Rozhodnutí přijde rychle a pozvolna pouštím skupinku s Vojtou Králem, Markem Strnadem, Matějem Zimou a Vojtou Novákem. Dobře/špatně? Uvidíme… Snažím se držet nastolené tempo, ale zároveň nepřepalovat. Na 3.km jsem již sám v čase 9:23min. Satalice za námi a zpět na otevřené prostranství. Sakra tahle samotka není dobrá. Skupinka nejrychlejších pěti se postupně vzdaluje a za mnou je podobná díra. Držím i nadále tempo a ukrajuji metry. Meta 5 km je za mnou a hodinky ukazují 15:48min. Plán byl 15:45, takže cíl 32:00 minut je stále matematicky hratelný. Na skupinku čtyř běžců přede mnou ztrácím 12 vteřin a podobná díra je i za mnou. René si běží svůj závod osamocen na prvním místě (rozbíhal za 15:21min). Při průběhu občerstvovací stanicí na 6.km ve Vinoři mám ještě drobný náskok, ale nechci jej ztrácet sebráním čehokoliv, co je pro závodníky připraveno. Polévat vodou se také neplánuji… Jsem zároveň v nejnižším bodě a nyní závod teprve začne. Otočka a následné stoupání mi vezme hodně sil. Do kopečka nejsem schopen držet tempo 3:12min/km a radikálně zpomaluji. Na 7.km jsem již v mínusových číslech. Záchrana přichází v podobě dostižení Danielem Vejmelkou a Honzou Málkem. Konec osamoceného boje a hned se zapojuji do vláčku. Bohužel Dan má jiný plán a ihned nastupuje. Já mám již slušně namleto a jediné co si hlídám jsou záda Honzy. Fouká protivítr, takže jsem za vyššího spoluběžce opravdu rád. S mojí typickou křečí ve tváři a slinami všude okolo se dostávám na metu 9 km. Na hodinky až ani nekoukám, je mi jasné, že boj s časem je již prohraný. Rád bych klukům pomohl, ale nemám sil ani na sebemenší vystřídání. 1 km před cílem jsme opět tři a Dan je zpět pohlcen do skupinky. Tělo mě kompletně bolí jako po přejetí tankem, takhle těžký nohy nemá ani slon, dýchám jako ryba na suchu v posledním tažení, a to mám ještě vystupňovat tempo do cílového finiše. Tohle dobře nedopadne… Honza začíná zrychlovat jako první a vytváří si drobný náskok. Já stále šlapu Danovi na paty, ale z mírného kopečka, kde to většinou stačí jenom pustit a uvolnit, mám problém vůbec držet tempo a ztrácím i Dana. Zároveň se začíná nepříjemně dotahovat Janis Mach běžící celou dobu za námi. Jsem v transu a probouzím se až v závěrečné levotočivé zatáčce 150 m před cílem. Tady už není na co šetřit a když vidím cílový oblouk před sebou, ždímu závěrečné zbytečky sil. Konec utrpení je nadohled. Před Dana se těsně nedostanu, ale uhájím svoji 8. pozici před Janisem, a to je opravdu moje maximum. Hodinky zastavuji v čase 32:36 min a jsem popravenej. Padám na zem a nechci nic jiného než 1 minutu bez jakéhokoliv pohybu, ticha a pochopení.
Start, 500m po startu a 8,5km
Plánovaný čas pod 32:00 min jsem nepokořil, ale na dno jsem si hrábnul slušně. Nezávodil jsem moc takticky, ale na čas. To se pravděpodobně projevilo v závěrečných kilometrech. Zpětně se omlouvám organizátorům za moji neúčast na vyhlášení. Po závodě jsem hned sbalil kufry a jel domů. Nepředpokládal jsem, že se v kategorii 30-39 let dostanu na bednu (3. místo). Naštěstí Gabriela Veigertová (3. žena celkově) mě zastoupila a už mám pivko z Kbelského pivovaru u sebe. Poznal jsem nový závod, závodníky a otestoval aktuální formu. Na rychlejší čas si budu muset ještě chvíli počkat a něco potrénovat. Uvidíme, jak dopadne můj další pokus? Každopádně nekončím!
Mám dost...