MČR v supersprintu Račice: Mladí jsou pro mě motivací, snad je to i naopak…
Updated: Aug 31
Labe aréna v Račicích je „Mekkou“ vodních sportů. Veslování a rychlostní kanoistika zde mají hluboko zapuštěné kořeny, ale 22. 8. 2026 si arénu pro sebe urvali triatlonisté. Jednalo se o předposlední zastávku Českého poháru v krátkém triatlonu. Zároveň byl tomuto závodu přiřazen statut Mistrovství České republiky na supersprintových tratích a to zajistilo napěchovanou startovku, kde každý z nás chtěl zabojovat o titul.
Oproti letům minulým se závodilo jenom jednokolově a start elitní, juniorské a dorostenecké kategorie byl naplánován na 16:15. Račice jsou vzdáleny cca 90minut jízdy z Jičína (Karča 80minut, Čelda 60minut), takže nebylo kam spěchat. Ráno stíhám obligátní předsnídaňový rozklus s ABC a rovinkami. Cestu do Račic si natahuji přes Novou Paku, kde se ještě rozplavu, protože bazén v Jičíně má 14 denní odstávku. Potom již rovnou do míst závodu. Prakticky celou cestu silně prší, ale s blížící se finální destinací se počasí umoudřuje a na závod bylo nakonec ideálně. Po příjezdu rychlá registrace, 10km rozjetí po cyklistické trati a uložení věcí do depa. Omrknu start holek, které šly do roboty přesně v 15:00, a potom už se více koncentruji sám na sebe. Na závod jsem nikterak speciálně neladil, protože mým vrcholem bude až Jánošík za 14 dní, ale rychlostních profuků není nikdy dost a občas je potřeba dostat za uši. Nějakých 5 minut do startu se všichni začínáme štosovat na molu, z kterého se nikomu nechce do vody. Voda má 22°C a vzduch se pohybuje okolo 18°C, takže jsou neopreny zakázány. Do posledních chvil vyčkáváme na suchu, než na další popud rozhodčích naskáčeme do vody a vytvoříme jednu dlouhou startovní lajnu mezi moly. Já vzhledem k větru a mé straně, na kterou dýchám, volím pozici hodně na levé straně startovního pole. Všichni šlapeme vodu a čekáme na startovní klakson. Nervozita pomalu stoupá, za chvíli to vypukne. Kde dnes hledat favority? Já to viděl na pětici borců, kteří se budou mezi sebou přetahovat – Matěj Procházka, Jakub Mittner, Radim Grebík, Jan Volár a David Korous. Samozřejmě platilo, že kdokoliv z 68 závodníků může a chce překvapit. Mistrovské tituly se nerozdávají každý den…
Plavání – 400m je rozděleno do jednoho okruhu ve tvaru písmene „U“ s dvěma bojkama po pravé ruce. Pravděpodobně to bylo mým gigantickým vzezřením a respektem, ale na rozdíl od ostatních jsem ihned po startu mohl normálně plavat a vyhnul se větším bitkám. Mohu tedy říci, že z mého pohledu to bylo čistě o výkonnosti. První bojku si lehce naplavu a zapracuji se do štrůdlu závodníků. Trochu nečekaně se mi plave dobře a navýšení plaveckých hodin v posledních 2 týdnech přináší své ovoce. Na druhé bojce jsem dokonce shodně s Honzou Volárem. Odsud do cíle již začíná palivo docházet a já se lehce cedím dozadu. Nicméně nic katastrofálního a zjištění, že po mém boku plave David Korous, mi dodá šťávu. To snad bude TOP10!!! Výlez z vody však moji tezi nepotvrdí, protože spatřím vláček závodníků, kteří zběsile prchají ke svým kolům. Je to tedy druhá (pro mě horší) varianta. David dnes zaplaval totálně mizerně. Vodu opouštím po 5:44 minutách a patří mi průběžně 17. místo. Na nejrychlejšího plavce dne Kubu Mittnera jsem ztratil 46 vteřin. To je dost…
T1 – Vyběhnout brdek od kanálu na silnici, ostře zabočit doprava prakticky až nakonec depa ke stojanu číslo 12 a zde vyměnit plavecký vercajk za cyklistický. Ideálně přitom nikoho nesestřelit a počínat si rychle a bez chyb. To celé jsem zvládnul za 27,36 vteřin a s tímto časem si připsal 20-tý čas T1. O vyrovnanosti této čtvrté disciplíny svědčí i fakt, že nejrychlejší závodník v T1 Jan Lemberka měl čas 24,33. Ve 3 vteřinách nás bylo dvacet…
Cyklistika – 15km bylo rozděleno do 3x 5km okruhů okolo kanálu s převýšením 0 metrů. Bylo mi jasné, že první dlouhá rovinka proti větru bude stěžejní, takže na nic nečekám a ihned po naskočení na kolo do toho šlapu naplno. Někoho sjedu, někdo sjede nás a výsledkem je skupinka 15-20 cyklistů. Před námi je aktuálně nějakých 12 silnějších cyklistů. V úniku jede Matěj Procházka s Kubou Mittnerem a za nimi skupinka pronásledovatelů. V naší velké a nesourodé skupince těžké nastolit fungující rytmus. Snaha byla, ale popravdě jsem z úvodu byl rád, že jsem rád, takže jsem nic neorganizoval a nechal skupinu žít svým životem. Tempo bylo hodně cukavé, špice nepravidelné a celková efektivita nízká, ale byl jsem ve skupině. Postupně jsme sjížděli odpadlíky z čelní skupiny. Na této trati těžké něco vymyslet, takže jsem pomáhal udržet tempo, ale zároveň se snažil nepřetočit budík. V závěrečném okruhu a s blížícím se cílem jsem se již postupně tlačil dopředu a tuto pozici si tvrdě hájil. Před námi se čelo nakonec také sjelo a 8 členná skupinka měla v T2 náskok 15 vteřin. 15km zvládám těsně pod 20 minut, což odpovídá průměru 45km/hod.
T2 – Z kola seskakuji na cca 5 pozici z našeho balíku a prakticky hned od seskočení se začíná sprintovat. Rychle najít svůj stojan, zasunout kolo, zahodit helmu a vzít běžecké boty. Číslo již za běhu. Ufff všechno klaplo a já jsem stále v kontaktu s úplným čelem skupinky.
Běh – 3km po asfaltové rovině v modu 1,5km tam a stejnou cestou zpět. Během prvních 200m jsou to největší škatulata batulata. Všichni vystřelí z depa jako smyslů zbavení, ale jenom hrstka toto tempo udrží déle (já mezi ně nepatřím). Držím se na špici s Davidem Korousem, kterého dokonce na chvíli vystřídám. Nicméně postupně síly dochází a David znovu natahuje krok. K němu se přidá i Honza Odehnal a Jakub Mařík. Díky tomu, že se snažím zuby nehty hlídat záda obra Davida, tak netuším, co se děje před námi. Do otočky v polovině běhu seběhnu z první skupiny Kubu Heřmana a Matěje Kubiase. Na otočce jsem překvapen, jak malou mám ztrátu na úplné čelo, kde je aktuálně na špici Radim Grebík. Ztrácím okolo 10 vteřin, ale je mi jasné, že kluci teprve začnou závodit a já jsem byl vyprášenej jak starej koberec. Díky bohu, že zpět to bylo po větru a já nepotřeboval rozrážeče větru. David se mi začíná vzdalovat a já začínám čím dál častěji škobrtat. Ještě se stihnu dostat před Lukáše Plice, ale to je moje dnešní maximum. V závěrečné pětistovce jsem upřímně rád, že mám před sebou neřešitelnou díru a Lukáš je naštěstí již také daleko za mnou, takže si mohu konečně zvolnit a alespoň poslední stovky metrů vychutnat. Cíl protínám na celkovém 9. místě se ztrátou 26 vteřin na nejrychlejšího borce dne Honzu Volára. Na trati jsem nechal vše. V roce 2025 jsem zde finišoval na 16.místě, ale to byl trochu jiný tip závodu a těžké porovnávat. Poctivé 3km zabíhám za 9:19 minut a čistě běh mi dnes stačil na šestý nejrychlejší čas. Jakub Mařík to díky nejrychlejšímu běhu za 8:53min dokázal stáhnout až na celkové 2. místo a myslím, že vítězný Honza Volár byl rád, že nemusí běžet ještě 1km navíc. Třetí doběhl Radim Grebík. V cíli mě poráží celkem 3 junioři – Jakub Mařík (2. místo), Matěj Procházka (4. místo) a Matěj Homola (7. místo), všichni jedou letos na MSJ. Nominační kritéria na příští rok budou asi jasná, kdo mě porazí, může jet na MS J. Podrobné výsledky zde: https://irontime.cz/vysledky3547/?trat=11889&gender=1
Po závodě bylo fajn využít prostorné sociální zázemí na kultivaci zničeného těla. Pokecal jsem s přítomnými a po vyhlášení vyrazil spokojený dom. Mistrovskou medaili sice domů nevezu, ale ono je potřeba si na svá vítězství počkat. Závod v mém podání trval 35:37 minut, ale byl jsem zpráskaný více jak po celodenním MEGATLONU. Nyní ještě zpět do tréninku a vše budu směřovat na vyladění formy na 5. 9. 2026, kdy se premiérově postavím na start eXtrémního triatlonu na Slovensku Jánošík.
Comments