Pro tento závod jsem se rozhodl až na poslední chvíli 4 dny před jeho konáním. V hledáčku jsem měl ještě domácí MTB závod v Nové Pace nebo štafetový závod 250km Českým rájem. A jak se ukázalo, rozhodnutí to bylo více než správné. Na start MČR v krátkém duatlonu jsem se naposledy postavil v roce 2009. Tehdy se závodilo ve Vesci u Liberce a já vybojoval 1.místo v kategorii do 23 let. Celkově jsem dokončil druhý za kým jiným než Karlem Zadákem. V Žamberku jsem si svoji vítěznou premiéru odbyl v roce 2010. Od té doby jsem zde již nestartoval a jenom z povzdálí sledoval.
Z Jičína je Žamberk vzdálen necelé 2 hodiny jízdy autem, takže se vyráželo až v den závodu. Večer před závodem jsem si vše potřebné pobalil a ráno to již byla rychloakce. Lehce po 7. hodině opouštíme s Karčou Jičín. Ráno cesta rychle utíkala, a tak přijíždíme do místa dění letošního MČR v duatlonu s náskokem. Proto čas využijeme a jedeme si autem projet cyklistikou trať. Moje vzpomínky na rok 2010 jsou již hodně matné, a tak jsem to rozhodně ocenil. Následně zaparkujeme auto nedaleko startu. Skočíme na registraci a připravíme vše potřebné. Rychle se rozjedu na kole, zda-li je vše OK a šup do depa. Kolo, tretry (triatlonový model DTM K1), helmu a je hotovo. To je krása duatlonu. Rychle se společně s Martinem Berkou rozklušu a již se řadím na startovní čáru. Kde dnes hledat favority? Vítěz minulých 3 ročníků Vojtech Bednarský, reproš z krátkého triatlonu Filip Václavík, rychlý běžec a trenér Tomáš Mika, juniorská naděje z Brna Jakub Marek, bývalý biatlonový reprezentant Lukáš Kristejn, vysoko pomýšlel i tréninkový kolega Jiří Kesl nebo Jan Šneberger. Za černého koně jsem považoval Martina Semeráda, který mě již v minulosti dokázal několikrát porazit. Těžko tedy tipovat průběh… A moje taktika: V prvním běhu udržet vedoucí skupinu favoritů, ale nehnat se nikam dopředu. Na kole jet první polovinu zabržděně a v druhé polovině za to vzít. Ideálně roztrhat startovní pole na menší skupinky. V závěrečném běhu se již děj vůle boží. Vzhledem k tomu, že jsem před 6 dny dokončil náročný Ironman 70.3 Nice, neměl jsem tušení, jak moje tělo bude reagovat…
Trocha historie z roku 2009, ukládání věcí do depa a START
Běh č.1 – Po přejetí vlaku na nedalekém železničním přejezdu mohl závod odstartovat, a tak lehce po 10:30 vybíhá bezmála 150 závodníků vstříc prvnímu běhu, který je namotán ve 3 okruzích v zámeckém parku a má délku necelých 5km. Terén je opravdu členitý včetně pár schodů, otoček o 180° a seběhů. Rozhodně nic pro silničáře. Jak již bývá zvykem, po výstřelu všichni zběsile vypálí v domnění, že za 500m budou v cíli. Zapikám se v přední skupince a vyčkávám. Nohám se běží dobře, takže hlavně nezakopnout o soupeře nebo nástrahy místní trati. Hned od startu se na špici usídlí Radek Hübl a začíná se postupně vzdalovat zbytku startovního pole. Popravdě jsem ho do této doby neznal, a tak mě jeden osamocený střelec nechává klidným. Až po závodě jsem zjistil, že má zaběhnuto 10km pod 31 minut, takže jsem učinil dobré rozhodnutí jej nenásledovat. Postupně se pozice v přední skupině mění a vytváří se vedoucí šestice. Nejvíce očekávaně tahá Vojtěch Bednarský, a za ním se poskládá Pavel Brlica, Filip Václavík, Jakub Marek, Lukáš Kristejn a já. Radek si nakonec vybuduje 20 vteřinový náskok na naši skupinu, ale již po prvním depu nezachytí ani vedoucí cyklo skupinu.
3,5km za námi v pořadí Vojta, Pavel, Jakub, já, FIlip, Lukáš a drží se i Martin Semerád
T1 - Já do depa dobíhám na závěr naší šestičlenné skupiny, ale rozestupy jsou minimální. Díky nejrychlejšímu depu se však rázem katapultuji na průběžně 1.místo.
První z depa
Cyklistika – Nechci na nic čekat, a tak hned z kraje cyklistiky za to beru. Přidává se Jakub Marek, ale postupně jsme dostiženi Filipem, Lukášem a Pavlem. K mému překvapení zde není Vojta, který měl nejspíše nějaké problémy v depu… Čekat rozhodně nebudeme, a tak začíná vzorná spolupráce a rychlé střídání na špici skupiny. Jede se jeden 20km okruh (10km tam a 10km stejnou cestou zpět). Po průjezdu zámeckým parkem jedeme přes Lukavici do mekky českého biatlonu Letohradu. Zde odbočíme doprava na Písečnou, kde je i otočka o 180°. Terén je stále lehce zvlněný, a tak přímo vybízí k aktivní cyklistice. Zhruba po 5km skupinu opouští suverénně nejlepší biatlonista z naší skupiny Lukáš, takže se jede ve čtyřech. Jede se mi komfortně i na přední pozici, a tak začínám spřádat pikle. Suverénně nejslabší je do kopce Pavel, který vypadal na běhu až moc dobře, takže ten musí z kola ven. Zhruba 200m před sjezdem na otočku za to vezmu a jdu do sólo úniku. Po zpětné analýze jsem krátkodobě vytlačil 1 200w. Pevně doufám, že se jeden z kluků přidá, ale při letmé kontrole se zformuje trojice, která mi jde po krku. Svěsím nohy a čekám na dojetí. Nakonec mě předletí Filip se slovy: „Jedem, jedem, je tam díra.“ Otočím se a za námi je opravdu 10-15m. Zvedám se a jedeme do plných. Dole na otočce je náš rozestup stále minimální, ale Pavel a Jakub nejsou v úplném kontaktu. Rozhodovat tedy bude kopec, kde si věřím. S Filipem vzorně spolupracujeme a začínáme náš náskok navyšovat. Nakonec si vypracujeme takový náskok, že již nepochybuji o celkovém vítězství jednoho z nás. Filipa vnímám především jako excelentního plavce, ale v poslední době se rozhodně zvedl i běžecky. Na kole se mi jede nečekaně dobře, takže závěr chci pojmout aktivně, ať jsme oba na běh „popravení“ nebo ideálně si vybuduji lehký náskok. Po odbočení z hlavní v Lukavici směrem k zámeckému parku (cca 2km do cíle) se zvedám a zkouším svůj druhý únik dne. Filipa to nechává klidným a jede si své. Co nejvíce zalehnu, zakousnu se do představce a jedu co to dá. Nakonec se plánovaná taktika vydařila excelentně a já si do druhého depa přivezu náskok okolo 20 vteřin. Pavel a Jakub nakonec dojedou se ztrátou okolo 1:15 min.
Závěrečné metry cyklistiky, v pozadí je Filip
T2 –I druhým depem proletím bez zaváhání a začínám věřit celkovému vítězství. Rychle uložím kolo, sundám helmu a naskočím do připravených bot Mizuno Duel Sonic 2.
A už jenom běh...
Běh č.2 –Nyní se běží jenom 2 okruhy v zámeckém parku, takže přesně vím, co na mě čeká. Nohy jsou po cyklistice slušně zatuhlý, ale v této fázi závodu již nikdo není úplně fresh. Běží se jenom 3km, takže není na co čekat a hned to vytáčím do plných. Průběžně kontroluji odstup a ten naštěstí zůstává přibližně stejný. Do posledního okruhu tedy vbíhám na vedoucí pozici a držím náskok okolo 20 vteřin. Tělo nevzdoruje, takže začínám čím dál více věřit v mistrovský titul. Po 56 minutách a 18 vteřinách opravdu probíhám cílem jako první a připisuji ji pro letošek ke svému jménu první mistrovský titul. Druhé místo i přes 10vteřinovou penalizaci uhájí Filip a bronzovou medaili vybojuje Pavel Brlica.
Mohlo to vypadat jednoduše, ale i já si musel hrábnout. V prvním běhu jsem toho asi jako ostatní měl plné kecky a chtěl si vystoupit. Na kole jsem nemusel nastupovat a v pohodě dojet s klukama do T2. Závěrečný běh je vždy jen o tom, jak hodně jste ochotni posunout váš práh bolesti. Dnes mi prostě vše vyšlo a jsem za to opravdu moc vděčný! Radost umocnilo i vítězství týmové kolegyně z TJ Nová Paka Marušky Karbanové v kategorii mladšího žactva. Stejně jako já o svém vítězství rozhodla na kole. Zřejmě slušný oddíl!
TOP3 pro letošní rok
Bylo fajn opět závodit v domácím prostředí Českého poháru. Pokecat nebo se alespoň pozdravit s letitými kamarády a poměřit síly s nastupující generací. Nyní si asi trochu odpočinu a vymyslím, co s načatým podzimem…
S igelitkou v ruce, medailí na hrudi a úsměvem na tváři mohu jet domů do Jičína