Svoji premiéru jsem si zde odbyl již v roce 2004, a to se nás na startu sešlo necelých 15. Místo stojanů v depu jsme měli každý svůj strom, na startu byl každý značně posilněn alkoholem (hladinka se doplňovala i v průběhu) a nikdo si nedovolil odjet domů dříve než druhý den (dopoledne/odpoledne). Finišoval jsem na 8.místě, ale umístění rozhodně nebylo podstatné. Tehdy opravdu platilo, že každý, kdo dokončí, je vítězem. Na můj druhý start si musel Mácháč počkat dlouhých 12 let, a to jsem již dokázal premiérově zvítězit nad Pavlem Jindrou a Václavem Holubem. Letos to byl tedy můj třetí start a plánoval jsem navázat spíše na rok 2016 než 2004.
Sobota je klasicky ve znamení závodů
Hodně se toho změnilo… Michal a Venca Francke udělali neskutečný posun od pouťáku pro pár kamarádů až po špičkově zorganizovaný triatlon pro více než 400 závodníků. Předzávodní informační emaily, čipové měření, depo vystlané koberci, start hned několika kategorií v průběhu celého dne, značení trati na každých 20 metrech s motorkou před prvním závodníkem, plnohodnotné občerstvení v cíli (hlavně pivo) pro každého… Co se však nezměnilo, je pohodová atmosféra doprovázející celý podnik.
Vzpomínka na rok 2016
Leč se jednalo o béčkový závod, tak příprava byla srovnatelná s mistrovstvím světa :-). Ráno jsem se byl rozklusat, následovalo rozplavání v domácím plaveckém bazénu a poté již transport do míst dění závodu. Zde dle instrukcí od organizátora a dobrovolných hasičů zaparkujeme. Rychlá registrace a rozjetí na MTB po trati závodu. Dám si jeden okruh a již to hrnu do depa. Princip ber místo, které uznáš za nejlepší, mi vyhovuje. Beru dle mého to nejlepší a současně poslouchám probíhající rozpravu. Raději 2x si projdu vběhy a výběhy z depa. Potom už se jenom nasoukám do neoprenu a lehce rozplavu.
Kde dnes hledat favority? Nejvíce počítám s organizátorem Michalem Francke. Dorazil i Petr Cmunt, Pavel Jindra, Ruda Cogan nebo nikdy nechybějící brněnská sekce Tomáš Kroupa, Ládin Pospíchal a Dušan Navrátil.
Plavání – Start byl naplánován na příjemných 14:00. Startovalo se vběhem do Máchova jezera z písečné pláže. Čekal na nás jeden 500m okruh ve tvaru trojúhelníku po levé ruce. Žádné super plavce jsem zde nečekal, takže volím střed startovního pole. Po výstřelu udělám několik kroků a navážu jedním motýlkovým skokem. Následně začínám plavat a měl jsem pokračovat v motýlkových skocích. Dno se svažuje velice pozvolna a ti, kteří skákali, byli rozhodně rychlejší. Závod však byl na začátku a bylo potřeba zachovat klid. Na první bojce jsem v čelní skupině za Tomášem Rudolfem a Michalem Francke. Start byl vlažnější, ale postupně se dostávám do tempa a na druhé bojce již skupinku vedu. Při návratu zpět na pláž se mi konečně začíná plavat dobře a odpoutávám se od svých pronásledovatelů. Zdravě bojuji s větrem, který způsobil vlnky, ale především stahuje celé startovní pole doprava. Vodu opouštím na průběžném 1.místě s náskokem 15vteřin na své pronásledovatele.
T1 – Než vběhnu do depa, mám již neopren po pas sundaný. Trať cyklistiky je od samotného začátku technická, takže volím variantu nandání bot v klidnějších podmínkách než je za jízdy na kole. Potom už jenom zapnu helmu a prchám z depa. První pozici stále hájím.
Cyklistika – Dva stejné MTB okruhy po 7km s celkovým převýšením 250m.Zjednodušeně objedeme kopec Borný po lesních cestičkách s pískovým základem a všudypřítomným borovicovým zátiším. Trať není nikterak technicky náročná, ale je potřeba počítat s častými zatáčkami a nutností neustále zrychlovat prakticky z nulové rychlosti. Po depu mám za zády Michala a zvažuji možnosti. Počkat/valit? Nakonec se rozhodnu netaktizovat a šlapu do toho hned od začátku. Jede se mi dobře a mám alespoň možnost volby ideální stopy. Z přemíry snahy to v jedné pravotočivé zatáčce přeženu s náklonem na písku a ustelu si. Naštěstí rychlost minimální a padám do písku. Kdyby to tak bylo vždy... Rychle se otřepu a pokračuji. Michal naštěstí stále v nedohlednu. První okruh tedy absolvuji raději s lehce zataženou ruční brzdou a jedu na jistotu. Při nájezdu do druhého okruhu dostávám informaci, že za mnou je stále Michal s 30vteřinovou ztrátou a poté jede skupinka ztrácející také 30 vteřin. Pokračuji ve svém rytmu a závod si zpestřuji předjížděním závodníků, kteří již dostali kolo. Když si již myslím, že to bude opravdu pohoda, tak se z čista jasna za mými zády objeví Petr Cmunt. Nevím, co ten kluk žere, ale vůbec nečekal a hned mě předletěl. Nechat mu náskok pro běh rozhodně neplánuji, takže se za něj řadím a s vypětím všech sil hypnotizuji jeho zadní kolo. Naštěstí do cíle zbývají jenom 2km, ale i tak jsem se vytepal za celý závod nejvýše. Udržím kontakt, ale tohle tempo s pohodou rozhodně nic společného nemělo.
T2 – Do depa jde Petr na první pozici. Má však cyklistické tretry na nohou a to ho bude stát cenné vteřinky. Já jsem z nich vyskočil těsně před depem a mám tedy určitou výhodu. Postavit kolo do stojanu, sundat helmu a nandat boty. Ponožky nechávám ležet ladem, na ně dnes není čas. Stále jsem zvažoval, zda-li volit silničky nebo trailovky, ale zpevněných cest na běhu převažuje, takže jsem zvolil silničky. Nandání bot nebylo bezchybné, ale i tak získávám cenných 10 vteřin náskoku a depo již opět opouštím na průběžném 1.místě. Za běhu nandávám startovní číslo na gumě.
Běh - Stejně jako v případě cyklistiky i zde byly dva totožné okruhy o délce 2,5km. Celkové převýšení 60m, takže prakticky rovina, ale zpestřením vždy byl vběh do hlubokého písku. Na nic nečekám a plánuji svůj náskok hned od začátku navyšovat. Minimálně v průběhu prvního okruhu. Nic mě nebolí, trať znám a jsem na vedoucí pozici. Rychle se dostávám do běžeckého tempa a začínám se postupně Petrovi vzdalovat. Jeho nejrychlejší cyklistický čas dne (naložil mi 2 minuty) ho dozajista stál hodně energie. Při průběhu do druhého okruhu mám možnost zkontrolovat situaci za mnou a náskok činí lehce přes 30vteřin. Těsně za Petrem běží neznámá tvář a vypadá svěže. Až zpětně zjišťuji, že se jednalo o nejrychlejšího štafetáře Martina Stupku. Další pořadí je Pavel Jindra, Michal Francke… Ani v druhém okruhu tedy raději neponechávám nic náhodě a držím vysoký standard. Za podpory spoluzávodníků, organizátorů i fanoušků po trati si zde nakonec dobíhám pro vítězství a jako jediný stlačuji cílový čas pod 1 hodinu. Druhý zaslouženě dokončuje Petr Cmunt a bronz bere Pavel Jindra.
V cíli na mě čeká Karča, Petr Beran mi předává ten nejlepší iontový nápoj a udělám krátký rozhovor se spíkrem celé akce Márou Vobrem. Následují již jenom příjemné věci – omýt, vyjet, najíst a vyzvednout ceny. Bohužel ani zde raději nezůstávám na pověstnou after party a zbaběle prchám zpět do Jičína… Je super vidět, kam lze závod postupnou prací posunout a jsem rád, že jsem mohl být jeho součástí. Ještě jednou velká pochvala celému organizačnímu týmu. Právě MÁCHÁČSKÝ POHODÁŘ by mohl být ideálním závodem pro ty, kteří stále váhají se svoji triatlonovou premiérou. Do ukončení sezóny mi ještě chybí 3 poslední závody. Ten další bude MČR v duatlonu Žamberk 17.9.2022. Obhajuji zde loňský titul, tak uvidíme, kdo se mi pokusí zhatit plány ;-).
Cíl, age-group 30-39 let, celkové pořadí