Miniželezňák Konopiště: Nastupovat kamarádům nechceš, ale prohrát taky ne

Poslední 2 roky jsem dostával pozvánku na triatlon na Konopiště, ale časově jsem nezvládal. Letos díky brzkému termínu se situace změnila a já se mohl premiérově postavit na start tohoto již kultovního závodu. Historicky první triatlon zde proběhl již v roce 1984, takže to pamatuje maximálně Milda Bayer.

Do místa závodu jsem přijel s jednodenním předstihem a v podvečer si stihl projet cyklistickou trať. Zorientoval se v depu a vyzvednul registrační balíček. Na večeři jsem skočil společně s Tomášem Křížem a potom už jenom meditoval na pokoji.

Start závodu byl v 8:45, takže jsem měl relativně brzký budíček, ale rozhodně lepší než kdybych jel z Jičína. Hotel zajistil dřívější snídani, takže v 6:30 do sebe láduji rohlík s máslem a marmeládou. Trhalo mi to srdce nechat ladem všechna ta vajíčka, slaninu a párečky, ale po závodě bude prostoru dost. Batoh již mám vším potřebným naplněný a tak okolo 7:15 vyjíždím do depa. Mám to lehce přes 2 km, takže jsem tam hned. Ještě jednou si projedu úvodní kopec na cyklistice a vymyslím místo na sundání treter před depem. Potom už rychle do depa. Zde se potkám s Tomášem Řenčem, který je zde také poprvé. Když uložíme kola do depa a batohy do úschovny, vyrazíme společně na proklus jednoho běžeckého okruhu. Ve dvou je to vždy příjemnější, a tak společně pokrátíme předzávodní čas. Potom už se jenom nasoukat do neoprenu a vzhledem k tomu, že voda má nějakých 16°C, tak to s rozplaváním nepřeháním a spíše se hýbu na suchém břehu. Těsně před startem ještě poslechneme závěrečné pokyny od rozhodčích a jdeme se nasáčkovat po kotníky do vody. Sojky štěbetaly, že mezi přihlášenými je i Honza Volár, ale ještě jsem ho neviděl, a když koukám na vyrovnané startovní pole, tak nikdo o hlavu dav nepřevyšuje. Pravděpodobně to tedy bude souboj mě a Toma. Dnes to nebude dlouhý, ale intenzivní den.

Plavání: Jeden trojúhelníkový okruh dlouhý 380m okolo 2 dobře viditelných žlutých bójek. Břeh se pozvolna svažuje, takže relativně dlouho běžíme, než se začne opravdu plavat. Start mi vyšel dobře a i přes 192 startujících se vyhýbám větší mele. Ještě než doplaveme k první bojce zalézám stříbrné čepičce Tomáše Řenče do nohou. Zatím se o nohy „peru“ se Štěpánem Moravcem, ale toho na bojce mazácky vystrnadím a uhájím si nohy jenom pro sebe. Voda je sice studenější, ale při plavání to vůbec nevnímám a soustředím se na pravidelný rytmus záběrů a dýchání. Na druhé bojce jsem stále za Tomem a pomalu se začínáme na špici osamostatňovat. Při cestě zpět však Tom zrychluje (nebo já zpomaluji) a pomalu ztrácím kontakt s nohama. V závěru se tedy rozhodně nešetřím, protože si moc dobře uvědomuji, že pokud nebudu po 1. depu v kontaktu, mám velký problém. Nakonec Tom zaslouženě vylézá první z vody a já zaostávám 4 vteřiny. Za námi je již díra více jak 15 vteřin.

T1: Výběh z vody je sice po koberci, ale zmrzlé nohy dostávají slušně zabrat a připadám si jako na žiletkách. Abychom měli všichni rovné podmínky, tak je potřeba celé depo oběhnout po obvodu a já mám tedy dostatek času na zalepení vzniklé díry mezi mnou a Tomem. U našich kol jsme prakticky totožně a nakonec se s vysvlečením neoprenu, odhozením plaveckých brýlí, čepičky a nasazením helmy popasuji rychleji já. Vyndávám kolo ze stojanu a peláším pryč. Zde již koberce nejsou, a tak chodidla při běhu po hrubém asfaltu dostávají slušně zabrat. Na kolo naskakuji s náskokem 8 vteřin na Toma.

Cyklistika: 18 km zvlněné cyklistiky může začít. 9 km jedním směrem a stejnou cestou zpět. Začíná se krátkým, ale intenzivním stoupáním ze zámeckého parku na hlavní silnici. Já nemám o čem přemýšlet a chci Toma maximálně unavit. Ihned po naskočení a zadělání treter se opírám do pedálů. Zkusím náskok co nejdéle udržet, i když vím, že Tom je cyklisticky v sólo časovce rozhodně větší hráč. Na špici vydržím slabé 3 km a jsem pohlcen dlouhonohým rychlíkem. Tom mě ihned předjíždí, ale nezrychluje. Drží stále konstantní tempo, takže nemám problém s naskočením do háku, který je v tomto závodě povolený. Po dobrých 2 minutách mu říkám, že můžeme střídat dříve, ať udržíme vyšší rychlost. Odpověď je prostá: „Promiň, nejsem zvyklý.“ Od té doby se pravidelně střídáme v cca 30vteřinových intervalech. Já tahám trochu více do kopce a Tom bere sjezdy. Kila jsou kila. Na otočce se ubezpečíme o našem náskoku, který je již v této fázi závodu opravdu hodně komfortní. S Tomášem se známe opravdu dlouho a ani jeden na druhého nic nezkouší. Jedeme rovnoměrně a poctivě (alespoň z mého pohledu J). Před příjezdem do depa jdu na delší špic. Pohlídám si poslední kopeček nahoru a ve sjezdu již Toma před sebe nepustím. Ba naopak, jako člověk bez dětí, hypotéky a dalších větších závazků, jedu ve sjezdu agresivněji a před depem najíždím dobré 3-4 vteřiny.

T2: Před čarou seskakuji z kola a znovu obíhám celé depo. Jsem si dobře vědom Tomových běžeckých kvalit, a proto mu moje docvaknutí chci maximálně znechutit. Depem se i přes stále necitlivá chodidla proženu jako tasmánský čertík Taz a náskok navýším na 10 vteřin.

Běh: 4,2 km je vedeno okolo rybníku se dvěma odbočkami a jedním terénním kopečkem. Hned od prvních metrů jdu na 100 % a netaktizuji. První kilometr trvá věčnost! Běží se mi dobře, technicky jsem se dokázal rychle přepnout z kola na běh a v nohách cítím sílu, ale je to nekonečné. Až okolo 1,5 km se poprvé obracím a kontroluji svůj náskok. Ten se naštěstí navýšil, a tak poprvé od výběhu z depa lehce povoluji do příjemnějšího tempa. Nyní to již musím jenom udržet. Výběh v lese jdu chytře se zataženou ruční brzdou, důležitější bude nahoře roztočit nohy. To se mi naštěstí daří. Při jediné otočce v lese o 180° konečně kontroluji svůj náskok, který je již okolo 30 vteřin. Jsme za 3 km a to již musím udržet. Nemám náznaky křečí, není mi zima (mimo chodidel), jsem stále pln energie a vítězná pozice mi dává křídla. Závěrečných 500 m již výrazně zpomaluji a užívám si pocit triumfu. Dnes jsem byl rychlejší než Tom. Ten nakonec dobíhá se ztrátou 52 vteřin a za námi je opravdu propast. Třetí dokončí Štěpán Moravec, který zaostal 6 minut.

V cíli si kolegiálně pogratulujeme a již nyní se těším na další souboje s Tomem, které letos budou probíhat netradičně více na krátkých distancích. Potom rychle vyzvednu kolo s věcmi z depa a jdu se vyjet. Rychle na hotel, kde dám sprchu a hodím se do repre mundůru. Odpoledne Konopiště patří Českému poháru, kde půjde pro juniory/juniorky o nominační místa na Mistrovství Evropy. Až nyní s klidem ve své hlavě si více všímám pohádkové kulisy zámku Konopiště, rybníku a lesoparku. Opravdu krásné prostředí pro triatlon. Český pohár v mužské kategorii byl ukázkou krásy našeho sportu. Váhy se přelévaly z jedné strany na druhou a do posledních stovek metrů běhu nebylo jasné, kdo celkově zvítězí, kdo urve 2 nominační místa a kdo z favoritů rupne. Samozřejmě raději vždy závodím, ale dnes to byl i divácky silný zážitek a já si to užil. Sláva vítězům a čest poraženým. Ihned po závodě následovalo stylové vyhlášení na pódiu venkovního divadla a přesun na Výběrové soustředění do nedalekého Benešova, kde jsme zůstali ještě další 3 dny. Triatlon už není jenom sport, triatlon je čím dál více můj život.

Další závody budou v sedle mého celopéra na Jičínské cyklolize (2.6. Dřevěnické XC).