Po třech týdnech v přípravě bylo dle trenéra nezbytné otestovat formu dlouhým během. Dokonce byl tak kreativní, že vybral závod, který měl 20minut od dveří baráku. Lehký zádrhel byl v tom, že Zbyšek bydlí v Plzni a já v Jičíně. Trenér má však vždy pravdu, a tak jsem opět po delší době zavítal na Plzeňsko. Přijel jsem již s jednodenním předstihem a stihl i předzávodní večeři. Přespal jsem u Jiřího Kesla a ráno na start do Stříbra to opravdu byla necelá půlhodinka.
Mikulášská dvacítka ve Stříbře je součástí seriálu Běžec Tachova, který čítá celkem 23 závodů od února do prosince. V roce 2020 jsem zde startoval na Ganajově stezce a bylo z toho vítězství (https://www.petrsoukuptri.com/single-post/2020/02/24/b%C4%9Bh-m%C4%9Bstsk%C3%BDm-parkem-ganajsova-stezka-i-ve-st%C5%99%C3%ADb%C5%99e-m%C5%AF%C5%BEe-b%C3%BDt-zlat%C4%9B). Start tohoto podniku byl stejně jako v případě Ganajovy stezky na atletickém stadionu B(r)aníku Stříbro. Po příjezdu jsem se šel registrovat a zaplatil symbolické startovné 70 Kč. Převléci do závodního a rozklusat. Startovní pole bylo pro mě neznámé, ale za hlavního soka jsem rozhodně považoval Honzu Šnebergera. Listopad-leden má pravidelně životní formu, takže jsem počítal s protažením mého úsměvu na druhou stranu. Trať byla dle názvu dlouhá opravdu 20km. 10km jedním směrem, otočka a stejnou cestou zpět. 70% asfalt a 30% lesní cesty. Terén hodně zvlněný s převýšením 380m. Předzávodní pokyny od Zbyška: „Jdeme to jako super trénink, který sem v tuto dobu patří. Běž to celé na ANP!“ Měl jsem trochu obavy, zda-li na Šnébu bude moje ANP stačit, ale to se ukáže již velice brzy. Moje taktika: Běžet s první skupinou do 10km a pak buď postupně vycouvat nebo začít tempo stupňovat.
V 10:00 se všichni závodníci vydávají vstříc nástrahám trati. Hned od začátku jsem se Šnébou na špici a diktujeme tempo. Postupně ořezáváme jednoho závodníka za druhým až se osamostatňujeme na 1. a 2.pozici. Nečekaně se mi běží dobře a dokonce plním i trenérův plán a pohybuji se na ANP. Oťukávám Honzu a začínám v tom mít jasno. Z kopce dolů je silnější a do kopce to chutná více mně, roviny vyrovnané. Okolo 6. km začalo nejdelší asfaltové klesání a zde to Honza slušně roztápí. Musel jsem se za něj schovat a poprvé se dostal na limit. Sice z kopce, ale běžet cca 500m po 2:40-2:50min/km mi moc nechutnalo. Šnéba udělal jeden krok a já dva, tady mu výška hrála do karet. Při doběhnutí do obce Butov jsem vzpomněl na Cogyho taktiku: „Ty za to vezmeš, já za to vezmu víc!“ Nepovolil jsem tedy ve snažení a nečekaně se začal vzdalovat. Nečekal jsem, že to vyjde hned napoprvé, ale škoda toho nevyužít. Postupně opouštíme asfalt a nabíháme do terénu, který byl lehce rozblácený. Moc dobře jsem věděl, že Honza má totál hladké silničky od Nike, takže MizunoRebellion s nenápadným vzorkem, mi poskytly další výhodu. Svůj náskok zde navyšuji a pravděpodobně právě toto byl rozhodující moment celého závodu. Na otočku dobíhám s náskokem, který mi umožnil vnitřní klid. Cítím se dobře a stále běžím zadrženě.Cestou zpět mám možnost zkontrolovat rozestupy na soupeře. Naštěstí nikdo nevypadá super fit, a tak pokračuji ve stejném rytmu. Když se po modré přibližujeme k Butovu, máme nádherný vyvýšený výhled na řeku Mži. Je to náhoda nebo osud? Právě zde Václav Vítovec v roce 1981 pořádal jeden z úplně prvních triatlonů na našem území (https://www.youtube.com/watch?v=2QvQDwUKzio). Rád bych napsal, že na mě dýchla síla a duch tohoto místa, ale nohy naopak začínaly zpomalovat a udržet tepy na hodnotě ANP bylo čím dál těžší. Vypotácím se na nejdelší kopec, kde jsem plánoval případný nástup a jsem rád, že jsem zde nemusel s nikým závodit. Ohlédnu se přes rameno a ani Šnéba nebyl polit živou vodou. Postupně vyhlížím popsané stromy s kilometry do cíle. 5 – 4 – 3 – 2. Celou dobu jsem se vnitřně ujišťoval, že poběžím intenzivně k metě 1km a potom již doklušu, ale samozřejmě mi to nedalo. Tempo držím až do samotného cíle a připisuji si premiérové vítězství na tomto závodě. Můj čas se zastavil na 1:13:55 hod. S necelou 1 minutou za mnou dobíhá Honza Šneberger. Jako třetí se v cíli objevil časem 1:17:09 veterán Karel Jukl. Bramboru bere Jiří Kesl.
Vítězství je vždy cenné, ale především si vážím stavu těla po pauze. Trenérův plán jsem udržel a nic mě nebolí. Máme na co navazovat a těším se na závodní sezónu 2023.
Záznam mojí srdeční frekvence, bílá čára znázorňuje moje ANP
V minulosti zde běžela velká jména atletiky. Dlouho zde držel rekord Zdeněk Dúbravčík (1500m 3:44,68 min a 5km 14:19,53min), který konzultuje se Zbyškem naše běžecké tréninky. Rekord trati však drží Tomáš Jáša, který v roce 2012 proletěl tratí za 1:09:01. Děkuji Vladislavu Moravci za organizaci celé akce a již tuto neděli se postavím na 77.ročník Mikulášského běhu na Bradech. Nejlegendárnější běžecký závod v mém okolí.