Vždy je pro mě ctí obhajovat vítězství. Jablomann se letos pořádal podruhé, ale již první ročník si mě získal, a tak bylo zvažování mezi MČR na olympijských tratích v Příbrami a Jablomannem jasné. Navíc jsem věděl, že moje aktuálně forma není TOPová a nechtěl jsem se zbytečně trápit. Honza Volár je z našeho kraje, takže jsem mu toto vítězství přenechal :-). Trenér Zbyšek napsal do plánu a závodní taktiky: „Dynamická, ale rytmická oku lahodící práce!!! Pane Profesore.“
Do Jablonného to jsou z Jičína necelé 2 hodiny jízdy a tím, že jsem si trať z loňského roku relativně pamatoval, tak jsem to s ranním vstáváním nepřeháněl. Do centra dění přijíždíme 1:15 hod před samotným startem v 10:00. Proběhnou nezbytné formality – registrace, pozdravení ředitele Víti, záchod, uložení kola do depa se vším potřebným a pokec s klukama. 20 minut před startem poslechnu rozpravu a zjistím co je nového. Plave se v opačném směru a běh je oproti loňsku 2kolový. Jinak vše při starém a mám jasno. 10 minut před startem poslechneme požehnání od místního faráře a můžeme do práce. Díky kapacitě koupaliště se startuje ve 3 vlnách dle věku cca po 50 závodnících. Mně ještě patří ta první, takže se s blížící 10. hodinou soukám do závodního dresu i swim-suitu od 2XU. 5 minut před startem se již všichni vlažně začneme sunout do vody a řadit do lajny. Koukám okolo sebe a přeměřuji největší konkurenty. Je zde domácí a nesmrtelný Jenda Svoboda, kterého příběhy předcházejí. Především excelentní cyklista, ale loni mi moc nezatopil, takže jsem v klidu. Martin Šrámek dorazil až z Prahy, ale toho jsem si pojistil při poslední masáži, kdy jsem mu skřípnul nerv. Lukáš Kristejn bohužel ze zdravotních důvodů nenastoupil a poslal za sebe bojovat ženu, takže to snad také zvládnu. Vlastík Vávra, Tomáš Slavík, Negramot Pich i Kuba Svoboda vypadají hratelně. S trochou štěstí se možná ani nezpotím… Těsně před startem je do vody vhozeno 120 gumových kačenek. Důvod neznámý, ale proč ne :-).
Registrace, uložen věcí do depa, rozcvička
Plavání – 300 m je rozděleno do 2 trojúhelníkových okruhů po pravé ruce již tradičně s bojkami v podobě spoře oděných děvčat na štaflích. Plave se v místním koupališti, takže kvalita vody luxusní, včetně teploty. Neopreny zakázány. Hned od startu do toho šlápnu, abych se vyhnul mele. Na první bojce cca po 60 m jsem zaskočen tím, že neznámý borec plave se mnou. Respektive přede mnou. Uklidňuji se tím, že se pravděpodobně vsadil s klukama ze stánku a napálil úvod. No úplně tak to nebylo, protože i při nájezdu do 2. okruhu je přede mnou. Neplave úplně vražedné tempo, takže se za něj pohodlně schovám a ukrajuji další metry. Bude to plavec, mentálně se uklidňuji. Vezmu ho na posledních 50 m. I v tomto jsem se spletl, protože Mr. X si takticky hlídá pozici lídra závodu. No a co, tak vylezu druhý… Ještě je před námi cyklistika a běh.
T1 – Z vody vylézám na průběžném 2. místě a rozbíhám se do depa. Borec však neběží, ale letí. Když byla možnost, tak jsem využil otestování swim-suitu. Pravidelně v něm neplavu a každá praktická zkušenost se počítá. Díky tomu jsem také lehce pomalejší v depu. Na hlavu helmu, číslo okolo pasu, vyháknout kolo ze stojanu a rychle pryč. Při naskočení na kolo dostávám informaci od Cogyho (závodil ve 3. vlně a dělal domestika své ženě Zdence), že mám ztrátu 10 vteřin a za mnou je cca 10členná skupinka se ztrátou 30 vteřin.
Cyklistika – 14km okruh ve zvlněném terénu. Prvních 5 km je podél potoka do mírného kopce s otočkou v obci Orličky. To nemůže být problém a za chvíli ho mám. Jenže uteče 1…2…3…4 km a já mám stále ztrátu okolo 15-20 vteřin. Sakra, kdo to je? Nejedu životní výkon, ale rozhodně se neflákám a podávám solidní výkon. Mr. X si však stále drží konstantní odstup. Na otočce o 180° z jeho výrazu pochopím, že rozhodně nemá v plánu se nechat sjet a spolupracovat ve dvojici, takže tu máme problém. Otočím se a roztočím nohy na maximum. Ještě je možnost počkat na skupinku za sebou a zkusit štěstí ve skupině. Skupina má ale ztrátu více jak 1 minuty a navíc je rozdělena do menších hloučků (zpětně jsem zjistil, že příčinou byl pád, kterému se nevyhnul Martin Šrámek, Vlastimil Vávra a další…). Za mnou jede jenom dvojice Jenda Svoboda a Jiří Vacek (DJ Kostka). Je definitivně rozhodnuto, jedu za své. Po cca 2 km sjezdu následuje odbočka doprava na Jamné nad Orlicí a zároveň začíná nejdelší stoupání. Zde chci smazat manko a opět se dostat do kontaktu. Ani tento plán mi nevyšel a v nejvyšším bodě mám již ztrátu okolo 30 vteřin. Nyní sjezd do Jablonného a proplejtačka městem. Ve sjezdu raději neriskuji a jedu bezpečně = navýšení ztráty. Při příjezdu do depa mám již téměř 1 minutu ztráty na Fantomase. Nejen Karča začíná být nervózní a je jasné, že obhajoba nebude taková lambáda. Na kole jsem si ani řádně nestihl dotáhnout tretry, sníst gel a napít se. Jel jsem o 1:45 min rychleji než loni a stejně to bylo k ničemu…
Skupinka prvních pronásledovatelů, veselá bandička
T2 – 1 minuta ztráty mě nepotěšila a tak sprintuji do depa. Připravené ponožky zahazuji, protože nemám ani vteřinu navíc. Skáču naboso do bot a za běhu ven z depa nandávám kšilt s novejma brejlema.
Výběh z depa
Běh – 5 km je letos premiérově rozděleno do 2 stejných okruhů. Tím, že jsem si je neproběhl, tak moc netuším, co mohu čekat :-(. Jsem blbec, měl jsem sem dorazit s předstihem a lépe se na závod připravit… Kdo to ale mohl tušit? Na občerstvovačce nic neberu a snažím se o malý zázrak. Pokud borec běhá stejně, jako plave a jezdí na kole, tak mám velký problém. Naštěstí nohy jsou OK a běží se jim dobře. Prvních 500 m je po silnici a to držím tempo okolo 3:10min/km. Při náběhu do terénu a jediného opravdu poctivého cca 700 m dlouhého kopce však soupeře stále nevidím. V hlavě si začínám připravovat nějakou dobrou výmluvu, proč jsem nevyhrál, ale nic mě nenapadá… Zhruba v polovině kopce mi svítá plamínek naděje. Mr. X evidentně nebude úplný vrchař a do kopce se trápí. Na vrcholku prvního stoupání jsem již dokázal smazat manko a běžíme bok po boku. Z kopce lehce natáhnu krok a začínám se poprvé po 40 minutách závodu osamostatňovat na prvním místě. Když seběhneme do města, tak na nás čeká ještě cca 250 m na atletickém stadionu a již valíme do cílového prostoru. Organizátoři mi to chtěli evidentně zjednodušit a při náběhu do druhého okruhu mi dávají pásku pro vítěze. Sice nerad, ale pásku zahazuji a běžím dál. I napodruhé vypouštím občerstvovačku a raději to metelím dál. Nohy jsou naštěstí OK. Energie dostatek, a tak se v druhém okruhu neděje nic překvapivého. První místo si již pohlídám a do cíle dobíhám jako vítěz s náskokem 1:12 min. Netrpělivě čekám na druhého závodníka, protože jsem vážně zvědav, o koho se jedná… MILAN ZÁLESKÝ (1992) jméno mé. Bývalý juniorský reprezentant ve sprint triatlonech mi slušně zavařil. Na 3. místě dobíhá Jiří Vacek a bramboru bere Jenda Svoboda.
Pokud bych k závodu přistupoval s větším respektem a nic nepodcenil, nemuselo to být tak dramatické. Velké ponaučení do budoucna a respekt Milanovi, udělal to výborně! Na druhou stranu to bylo alespoň zajímavý ;-). Po mém závodě následovaly ještě tři dětské závody, kde na stupně nejvyšší vystoupal i jičínský rodák mladej Vaňous. Vyhlášení výsledků, rychlovýlet na Suchý vrch a přesun na afterparty. Vydařený závod po všech stránkách a již nyní se těším na druhou obhajobu! Kde jinde se vám podaří zazávodit s 148 násobným mistrem světa Tomášem Slavíkem a triatlonovým poetou Negramotem Pichem. Nyní však konec srandy, zasedám na basu Braníků a začínám trénovat na mistrovství galaxie v MEGATLONU!!! 9.7. je vrchol pivní sezóny.
PS: Příště na párty poprosím i o místní Dellai Twins :-)