Island: Tomuto ostrovu už neřeknu jinak než ICELAND

Dlouho jsem nikde nebyl v zimě a Karča vycítila tu pravou chvíli na nápravu. Rok odkládaná dovolená na Islandu byla tedy ideální volbou. Ostrov nezklamal a ukázal nám svoji pravou tvář. Bylo dost deště, zimy, větru, ale o to více jsme si vážili krátkých chvilek, kdy vyšlo sluníčko. Pokud organizátoři extrémních triatlonů hledají nové lokality, toto je to pravé místo pro extrém. Jedno je však jisté, na tomto závodě mě nikdy neuvidí…

Ve čtvrtek 31.7. ještě dopoledne a odpoledne normálně odtrénuji, protože letíme až večer ve 21:50 z Prahy. Let trvá cca 4 hodiny a vše proběhne hladce. Časový posun je -2 hodiny, takže přistáváme před půlnocí místního času. Po nalezení zavazadel jdeme ven najít autobus. Ten nás z letiště v Keflavíku za 45minut dopraví na centrální busák v Reykjavíku. Cestou máme poslední příležitost pozorovat z dálky a bezpečí silnice aktivní sopku Fagradalsfjall. S černou oblohou svítivě oranžová barva ještě více vynikne. Po příjezdu na autobusák se přemístíme do nedalekého cca 200m vzdáleného ubytování a alespoň na chvíli zabereme.

Na pátek máme na ráno rezervovaný autobus. Odjezd 7:00 a čekají nás 4,5 hodiny v autobuse do kempu Landmannalauger. Polovina cesty je po silnici a druhá část již v terénu s pár přejezdy potůčků. Pro místní rutina, turisté žasnou. Tento kemp by měl být naším výchozím bodem pro následující 3denní track. Ihned po příjezdu postavíme stan a řádně ho zaizolujeme přilehlým kamením. Noc má být dle předpovědi větrnější. Chvíli po dokončení velestavbyokolo 13:00 začíná mrholit a my se schováváme do sucha. Nicméně nečekáme, že ve stanu zůstaneme až do rána. Poprvé povečeříme adventure menu a jsme mile překvapeni dobrou chutí i velikostí porce. Rychlá hygiena a jdeme spát. Celou noc prší a hodně fouká, takže v našem pidistanu těžká pohodys. Máme však sucho, a to je cenné.

V sobotu ráno využíváme chvilkové únavy deště a rychle si doběhneme na záchod, posnídáme a již ze stanu projíždíme všechny dostupné meteoaplikace na zjištění předpovědi pro nadcházející dny. Raději ještě vyčkáváme na otevření informačního centra, které má ty nejlepší informace. Dostáváme bohužel drtivou zprávu, že dnes odpoledne začne pršet, a to bude pokračovat i v neděli. Až od pondělí má být lépe. Navíc na našem treku očekávají hodně silný vítr s možností sněhu. Zvažujeme možnosti a poměrem hlasů 2:1 jsem od Karči přehlasován. Trek v původní variantě nepůjdeme. Zpětně mi toto rozhodnutí asi zachránilo život, protože již nyní ráno začínám cítit, že můj zdravotní stav není 100%. Rozhodli jsme se pro variantu túry v okolí tábora na cca 16km označený červenou barvou. Pobalíme základní vybavení a velké krosny s nepotřebným necháváme ve stanu. Úvod přes lávové pole s následnými výhledy na Duhové hory, které byly jedním z hlavních cílů našeho putování na Island. Potom skrze sírová pole až na vršky náhorních plošin, kde již slušně foukalo i v dopoledních hodinách. Z hory Skalli už do základního tábora jenom klesáme. Rychlost nám zvyšují blížící se mraky za našimi zády. V závěru přeskáčeme pár potůčků a s prvními kapkami deště přicházíme zpět do našeho stanu. Výlet opravdu super, ale stihli jsme to tak tak. Další 2 hodiny jsme v dešti schováni v našem stanu. Potom už ale musíme opustit teplo spacáků a v mrholení vše sbalit, autobus čekat nebude. Odpoledne se přemísťujeme zpět do Reykjavíku. Cesta rychle uteče a Hostel zhruba 1 km od busáku nás mile překvapí svojí kvalitou. Ještě večeře v hipsterské studentské hospůdce a jdeme se konečně vyspat do normální postele.

Na neděli hlásí minimálně v Reykjavíku příznivější počasí, takže hned z ráno odkládáme naše velké batohy do úschovny a vyrážíme prozkoumat město. Mimo tradičních míst jako je kostel Hallgrímskirskja, The Sun Voyager, koncertní a konferenční centrum Harpa, starý přístav, Art Museum, jezero Tjörnin a Rainbow street nevynecháme ani lokální pekárny (z těch jsem byl nejvíce nadšený já) a obchody s islandským oblečením (to bylo zase něco pro Karču). Lehce po obědě zpět na busák a znovu do autobusu, který máme nyní jenom sami pro sebe. Pozitivum Reykjavíku bylo opravdu v tom, že na nás nespadla ani jedna kapka deště. Jedeme do kempu, kam jsme plánovali dojít s názvem Húsadalur. Opět po nějakých 4 hodinách jízdy jsme na místě. Nyní měníme stan za pokoj a ten ihned vytápíme na 30°C. Samozřejmě venku už opět prší, ale to nás dnes extra netrápí. Bohužel mi stále není moc dobře, a tak brzy ulehám a poroučím se do země snů.

Pondělí začínáme probuzením kapkami deště na okno, ale to už tady začíná být standard. Náladu nám zlepší královská snídaně v kempu. Bylo zde opravdu vše a já jsem se narval na zbytek dne. Vypil 3 čaje a snědl vše v čem byl nějaký vitamín. Snad to pomůže… Potom rychle pobalíme a i když prší, tak vyrážíme ven. Po chvíli se napojujeme na stezku Laugavegur, po které jsme úplně původně plánovali přijít. Pokračuje po ní až k chatě Skagfjörosskáli, odkud nás odpoledne vyzvedne autobus. Teď nás však ještě čeká zhruba 9km kolečko okolo hory Tindfjöll. Déšť neustává a jsem vděčný za pončo, které od nejhoršího izoluje mě i můj batoh. Po chvíli se počasí konečně umoudří a přestává pršet. Otvírá se před námi krásná příroda s výhledy do zelených údolí obklopených skalními stěnami a řekou na jejím dně. Nejhezčí však je, že během prvních 2,5 hodin nepotkáme ani živáčka. Při cestě zpět se již počasí opět zhoršuje a my znovu vytahujeme ponča. Na základně Skagfjörosskál jsme vděčni za velký jídelní stan, který je nám azylem. Já toho mám akorát dost a po jídle zalehávám na lavičku. Karča jde ještě prozkoumat blízké okolí. Odpoledne naskáčeme s ostatními cestovateli do busu a zpět do Reykjavíku. Na busáku vyzvedneme kompletní bagáž a jdeme se znovu ubytovat do centra města hned vedle kostela Hallgrímskirskja. Teplá večeře, sprcha, prosypat vitamínem C a spát.

Od úterka již máme půjčené auto, takže zahajujeme procházkou do autopůjčovny. První auto, které dostaneme, je prakticky nepojízdné, takže vyfasujeme Škodu Kamiq a rozhodně si polepšujeme. Zahajujeme roadtrip. Dnes je mi suverénně nejhůř, takže jsem rád za auto a pouze kratší procházky. Naše první cesta vede k vodopádu Seljalandsfoss. Tento vodopád je specifický tím, že pod 60m vodopádem je převis, takže ho lze kompletně obejít. Ještě kousek se zde projdeme a valíme dál, protože zde to je opravdu past na turisty. I druhá zastávka je u vodopádu s názvem Skógafoss. Zajímavostí je možnost vyjit 527 schodů až na vrchol vodopádu, kde začínají nebo končí několikadenní traily. Opět slušně narváno. Já se vydrápu nahoru, a tím dnes končím. Karča pokračuje ještě dál proti proudu řeky a já se jdu vydýchat do auta. Třetí zastávka je světoznámá černá pláž Reynisfjara s jeskyní Hálsanefshellir. Pláž je známá především díky impozantním čedičovým sloupům. Potom na oběd do nedalekého Viku, kde dávám nejpikantnější jídlo u číňanů Wok in Vik. Slušně protáhlo a já alespoň na chvíli přestávám smrkat. Skočíme zde na nákup a jedeme na naše ubytko nedaleko vodopádu Skógafoss. Najíst, prosypat paraleny a spát.

Středa je náš poslední celý den zde, takže neleníme a po snídani hned vyrážíme na další cestu. První zastávka je na nejjižnějším bodu ostrova u majáku Dyrhólaey. Maják leží na útesu s prý překrásnými výhledy na přilehlé pláže, ale protože opět prší a je mlha, tak toho moc nevidíme. Nicméně naším cílem bylo spatření ptáka typického pro tento ostrov papuchalka. To se nám podařilo, protože zde opravdu hnízdí ve velkém. Potom dlouhý cca 150km přejezd na Iceland Golden Circle. Přírodní lázně vzhledem k mému zdravotnímu stavu a počasí vynecháváme. Postupně omrkneme kráterové jezero Kerid, vodopád Gullfoss, gejzírový svět s tím nejznámějším gejzírem Strokkurem a SilfraHall, která odděluje dva kontinenty od sebe. Místo je oblíbené především pro potápěče, potkávají je zde dvě tektonické desky severoamerická a eurasijská. Máme naježděno přes 400km a většina dne opět propršela. V Reykjavíku dáváme Fish&Chips a jdeme spát.

Poslední den nás nečekaně probouzí sluníčko a je to příjemná změna. Posnídáme v hotelu a vyrážíme na naši poslední procházku. Vyrážíme jižně od hranic města Reykjavíku do země nikoho ke kráteru Búrfell. Konečně je hezky a prakticky bezvětří. Dokonce poprvé vytahuji sluneční brýle, které jsem zde za celou dobu nepotřeboval. Procházka nám zabere 1,5 hodiny a opět nikoho nepotkáme. Potom už zpět na letiště, vrátit auto, odčekovat se a s 2,5hodinovým zpožděním přiletíme zpět do Prahy. Cesta autem do Jičína je již formalitou.

Byl jsem na tomto ostrově podruhé. Premiéru jsem si odbyl s mojí ségrou, mamkou a tátou v roce 2019.Letos bohužel kombinace nepřejícího počasí a špatného zdravotního stavu neudělala z Islandu ideální dovolenou. Nicméně určitě to nějaká pozitiva mělo. Já se však budu držet pravidla 2x a dost. Co se za 6 let změnilo? 

1.    Většina veřejných parkovišť u památek nebo přírodních úkazů byla zpoplatněna 1 000 islandských korun (cca 200Kč). Dříve bezplatné.

2.      Ve všech restauracích, kde jsme byli, dávali ZDARMA vodu v neomezeném množství.

3.      Vše se zde robotizuje a lidí ve službách ubývá. Zdenda Svěrák na to dobře upozorňoval ve filmu „Vratné lahve“. V obchodech často nejsou tradiční kasy, ale jenom automaty, kde si zboží sami namarkujete. V restauraci si objednáte jídlo z elektronické tabule (u nás například McDonalds nebo KFC). Na letišti nejsou přepážky s lidmi, ale dopředu se přes aplikaci odčekujete a automat na letišti vám vytiskne lepící pásku na zavazadla…  

Teď se musím hlavně 100% doléčit a navrátit do plného tréninku. Vrchol sezóny ICON Livigno Xtreme Triathlon se blíží. Předtím však ještě motor přetočím na cyklistických závodech (Extraliga Masters – Lučanské okruhy) a dvojitém supersprintu v Račicích (triatlon). Jedeme dál…