Začátkem října jsem se definitivně rozhodl pro start na Ironman Cozumel. Měl jsem tedy něco okolo 7 týdnů na kvalitní přípravu, kde jsem se chtěl především kvalitně objemově připravit. Bohužel 2týdenní nemoc mé plány trochu zhatila, a tak jsem přešel rovnou na fázi ladění :-). Rychle jsem se však vrátil a cítím se připraven. Před závěrečným odjezdem, jsem ještě chtěl otestovat svoji formu na místním běžeckém závodě. Hruštická 15 (http://www.hrusticebeh.cz/) se pořádala již po 48 a já zde ještě nestartoval. Toto bylo potřeba napravit.
V neděli 7.11. se z Jičína přemístím na okraj nedalekého Turnova, který se nečekaně jmenuje Hruštice. Rychle se zaregistruji na městském atletickém stadionu a společně s jičínskými běžci z POKO teamu se přemístíme na start závodu, který je vzdálen 1km od registrace. Proběhne klasický předzávodní rozklus, ABC a protažení. V 11 hodin se postupně staví 57 závodníků na startovní čáru 15km závodu. Tím, že se běžeckých závodů pravidelně neúčastním, tak jsem spatřoval téměř samé neznámé tváře a nedokázal tak určit hlavní favority. Trať by měla být prostá. 7,5km tam a 7,5km zpět po stejné trase. Vše po silnici s minimálním provozem a otočkou na Malé Skále. Převýšení je okolo 250m s tím, že první polovina je rozhodně více z kopce. Rekord trati zde drží Jan Pešava z roku 1993 a jeho hodnota je 46:19,7. Jen pro představu udávám i časy současných TOP běžců. Vít Pavlišta 48:36,6 (18.místo v historických tabulkách) a Jan Kreisinger 48:53,4 (22.místo). Můj plán dle domluvy s trenérem byl jít prvních 10km po cca 3:20min/km a poté doklusnout po 4:00min/km. Realita ovšem byla klasicky jiná :-).
Rozklus se skupinou ve složení Radek Kahánek, já, Zbyněk Letko a Vít Doležal
Hned od prvních metrů se na první pozici usídlil Radek Hübl a již nyní mohu prozradit, že se zbytku startovního pole vzdaloval až do samotného cíle. Já se držel v první skupince pronásledovatelů, která se po 1,5km zastabilizovala na 3 členech. Já, Jan Švadlenka a Ondřej Chour. První 3km jsme rozbíhali za 9:20, ale je pravda, že se převážně klesalo. Na začátku prvního většího stoupání jsem si musel vystoupit. Sice jsem se do kopce cítil komfortně, ale na chrty jsem neměl. Držel jsem si svoje tempo a soustředil se více na sebe. Pravidelně dýchat, optimální délka kroku, správné zapojení paží, náklon trupu dopředu… Bylo toho vlastně dost. Metu 5km probíhám v čase 16:20. Otočka na Malé Skále se blíží. Ve vedení je neohroženě Radek. Na 2.-3.místě bok po boku běží stále Honza a Ondra. Já za nimi zaostávám něco okolo 20-30vteřin. 7,5km mám za čistých 25 minut. Nyní už se jenom dostat zpět na start. V patách mám Jirku Čivrného a Milana Janatu. Věřil jsem ve větší náskok, takže náskokem 20vteřin nejsem moc nadšen. Šance na medaili jsou již nereálné, protože kluci se navzájem tahají a udržují vyšší tempo než já. Pocitově nezpomaluji, ale kluci mi utíkají. Zároveň se zezadu stále přibližují konkurenti. 10km probíhám v čase 34:05 a mám před sebou volbu: držet se plánu a doklusat nebo nadále bojovat a snažit se udržet 4.místo. Ještě nejsem na úplném dně a závod se nevzdává, takže jdeme bojovat!!! Přede mnou je 1,5km dlouhé stoupání, které hodně naznačí. Již nevydržím a poprvé se obracím. Za mnou je osamocený Milan, kterého považuji především za super běžce do vrchu, takže super! Rychlostně na tom budeme podobně, ale nikdy to nechci nechávat na úplnou koncovku. Buším do toho o 106 a stále držím náskok okolo 10-15vteřin. Milan se naštěstí více nepřibližuje a já postupně ukrajuji kilometry 11 – 12 – 13. Na 13.km mám již to nejhorší za sebou a náskok stále činí 10vteřin. Plán zvolnit se mi rozhodně splnit nepovedlo, protože mám nejvyšší tepy po celou dobu závodu. Poslední 1km před cílem na mě čeká Karča. Kluci přede mnou jsou již snad v cíli, protože i na dlouhé rovince je nevidím. Tady se však svádí jiný souboj, ale již si začínám věřit ve zdárné dokončení. V posledním brdku vyškrábu zbytky sil a rozhodnu o svém pořadí. Závěrečný 200m seběh si již mohu „vychutnat“ a lehce zvolnit. Cílem jako první proběhl Radek v čase 0:49:31,8. Souboj o druhé místo v koncovce vyhrál Ondra, a i on stlačil čas pod 50:00 minut (0:49:59,9). Já jsem zastavil časomíru na 0:52:02,1 (průměrné tempo 3:29min/km) a premiérově porazil Milana o 16 vteřin. Slušnej profuk stavidel.
Start, meta 1km a otočka na 7,5km
Na lepší umístění bych neměl ani při větším vyladění, takže jsem byl s výsledkem 100% spokojen. Vzhledem k tomu, že se šlo do závodu z plného tréninku a po lehké kocovině ze schůze YOGI racing teamu v Ostravě, která celé akci předcházela, jsem nebyl překvapen nižšími tepy (průměr 164, což je cca moje ANP), ale důležité byly nohy a ty letěly parádně. Zároveň jsem měl možnost otestovat nové boty od Mizuno Aero 19, které budu vážně zvažovat i do Cozumelu. Díky za organizaci tohoto podniku v rodinných podmínkách a za symbolické startovné. Právě z takovýchto závodů mohou v budoucnu vzejít běžci světu konkurenceschopní. Nyní už jenom doladění formy v domácích podmínkách, sbalit a zajistit vše potřebné před odletem. Ve čtvrtek 11.11. bye bye Czech a jedeme do země tequily, sombrer a fajitas.
Dvojka z Rohozce vždy potěší