Poprvé jsem se o tomto triatlonu dozvěděl v roce 2010, kdy mi můj spolužák na FTVS Pavlik Řebíček řekl, že jeho starší bratr Honza pořádá u nich doma silniční triatlon se super afterparty. Slovo dalo slovo a já se premiérově postavil na start tohoto podniku. Závod si mě hned získal svojí atmosférou, prostředím, lidmi okolo a atraktivitou samotných tratí. Čas plynul a já se sem snažil jezdit každý rok. Postupně jsem připisoval další a další vítězství až do té doby, než se zrodil podnik s názvem TRI Prague (později Challenge Prague), který byl pořádán ve stejném termínu. Hostěnický triatlon měl však pevně zapuštěné kořeny a své příznivce, pravda rozpočet na celou akci asi nedosahuje Challenge Prague, ale přečkal i slabší ročníky a dne 31.7. mohl proběhnout již 19.ročník. Zde jsem rozhodně nemohl chybět ani já!
O mém loňském výkonu si můžete přečíst v tomto článku https://www.petrsoukuptri.com/single-post/2020/07/31/host%C4%9Bnick%C3%BD-triatlon-za-24-hodin-toho-stihne%C5%A1-hodn%C4%9B, ale letos mohlo být vše úplně jinak a na startu jsme měli všichni stejné podmínky. Výjimečně jsem na tento závod nejel s Karčou, která odvážela své synovce po týdnu u nás do Brna a zvolil společnou cestu s 4x Cogan v autě. Již samotná cesta byla velkým zážitkem, ale o tom až jindy. K jezu na řece Ohře přijíždíme 90 minut před samotným startem závodu. Já jsem se v ranních hodinách doma rozklusal a stihl i rozplavávací trénink na 1,8km. Zde tedy již jenom registrace, navlečení do závodní kombinézy a krátké 20minutové rozjetí na kole. Poté uložím věci do depa a jdu se rozhýbat do stínu. 10 minut před námi startují štafety a v 15:10 se pouštíme do protiproudu řeky Ohře i my.
Helikoptéra zaskočila snad i organizátory
Plavecká část měří „jenom“ 400m, ale záludnost tkví ve faktu, že první polovinu plavete proti proudu řeky, který není vždy úplně přívětivý. Na druhou stranu zpět je to již za odměnu. Letos volím startovní pozici více z levého kraje řeky a narozdíl od cca poloviny startovního pole využívám možnost neoprenu. I přes rekordní počet 121 závodníků se v mém případě žádná mela nekoná a já se hned dostávám do čela. Na obrátkové bojce mám již znatelný náskok, a tak se spíše soustředím na pošetření trochu sil a přímou linii plavby. Z vody nakonec opravdu vylézám jako první závodník s náskokem 40 vteřin na skupinku pronásledovatelů. S Rudou Coganem jsem byl domluven, že pokud bude druhý s náskokem na další pronásledovatele, tak na něj počkám, ale Ruda byl bohužel v nedohlednu, a tak depem rychle proletím, vezmu helmu s kolem a peláším pryč.
Poslední plavba v neoprenu 2XU P2 a nyní už jenom PRO
Cyklistická část měří 22,8km v jednom okruhu. Prvních 10km jedete prakticky po totální rovině, následuje cca 1km stoupání k dálnici a od této chvíle je profil mírně zvlněný. Trať není uzavřená, ale na každé křižovatce je dostatek dobrovolníků, kteří usměrní dopravu v náš prospěch. Letos byl možná větším nepřítelem silný vítr než samotné převýšení. Navíc prvních 150m jedete po polní cestě, kde vždy trnu, abych nechytnul defekt. Tuto část jsem naštěstí zvládnul bez defektu či pádu, nazul si tretry a mohl se konečně opřít do pedálů. Volbu kola nechává organizátor na vás. Já se i vzhledem k blížícím závodům a očekávanému průběhu rozhodl pro časovkářský speciál. Kilometry z počátku rychle utíkají a já předjíždím jednu štafetu za druhou. Nemám čočky, takže si nejsem 100% jist, ale skupinka pronásledovatelů se nepřibližuje a vypadá to na sólo jízdu. Při zdolání jediného stoupání se nahoře ohlédnu a je mi jasné, že můj náskok musí být větší než 1 minuta, takže zde už není cesty zpět a musím to dojet sám. Loni jsem zde cyklistiku absolvoval společně s Otou Ottenschlägerem, který pak překvapil opravdu dobrým během. Moje aktuální běžecká forma není v topu, takže průběh závodu beru všema deseti. Novinkou pro letošní rok byl doprovod helikoptéry, jejíž osazenstvo v průběhu pořizovalo fotky. Dron byl prý moc drahý, takže se sáhlo po standardním řešení. Prostě Hostěnický triatlon! V závěru se snažím maximálně doplnit tekutiny, protože mimo větru panovalo i standardní velké teplo a běh byl stále přede mnou. Nakonec projíždím všechny záludné zatáčky, vyhýbám se všem dírám a předjíždím traktory bez větších obtíží. Do cíle cyklistiky přijíždím po 36:22 minutách strávených v sedle na stále průběžné 1. pozici. V depu je klid, takže si blbec říkám, že jsem si měl do depa dát ponožky. No 6km zvládnu i bez nich. Trochu pomaleji se nasoukám do nového závodního modelu Mizuno Wave Duel Neo a opouštím depo.
Koza byla nakonec dobrá volba
Závěrečný běh je dlouhý 5,8 km a běží se v jednom okruhu po směru hodinových ručiček. Zjednodušeně bych trať popsal 1,5 km do kopce, 1,5 km z kopce a 3km rovina. Po vyběhnutí z depa je zde první občerstvovací stanice, kterou využívám především na ochlazení těla a poté již hurá do poslední 20minutovky. Následně míjím svoje pronásledovatele, kteří míří do 2.depa. Na průběžně 2.pozici je Ruda a hned za ním loni stříbrný Oto Ottenschläger. Jejich ztráta je okolo 90 vteřin, takže jsem relativně v klidu. Oto je sice super běžec, ale na takto dlouhé trati 90vteřin seběhnout nemůže. Volím tedy hned od začátku trochu rozumnější tempo a nikam se neženu. Úvod běhu je bohužel trochu nešikovně veden proti dojíždějícím cyklistům. Super pro mě, protože tolik lidí by mi nefandilo ani v rodném Jičíně (moc děkuji!!!), ale na druhou stranu trochu nebezpečné z hlediska možné kolize cyklista vs běžec. Naštěstí se ani letos nic takového nepřihodilo a já se nečekaně zadýchán dostávám na kopec, kde opravdu ocením místní hasiče se sprchou studené vody. V seběhu opět chytnu dech a kontroluji situaci za mnou. Stále tam je díra, takže nemusím zvyšovat tempo. Do závěrečných 3 km po rovině se opět posilním ochlazením na poslední občerstvovací stanici a nečekaně s rezervou si dobíhám pro své zde již osmé vítězství.
Co se nenamáčkne a není zaznamenané, to se nepočítá
V cíli jsem klasicky přivítám pivkem a mohutným aplausem, který si dosytnosti vychutnávám. 2.místo nakonec Ruda neuhájil a dle předpokladů mu Oto naložil v běhu o parník. Doběhl nakonec se ztrátou 45 vteřin na mě. Ruda se musel spokojit se 3.místem, ale i tak na 50letého borce hodně slušný výkon a všechna čest. Vynikající výkon předvedli i moji dva svěřenci. Radovan Demeter, který v závěrečném běhu předlétl hodně soupeřů, se propracoval na celkové 5.místo a Simona Pislcejková brala ve své věkovce 36+ 6.místo. Letos zde bylo ale i mnohem více známých tváří, které jsem rád viděl a zazávodil si s nimi (Martin Šrámek, Ota Zima, Lucie Martincová, atd). Je vidět, že pokud se závody dělají poctivě, lidé to ocení a rádi se vrací.
Šáňo musí stříkat vzdechem, tak to mám rád
Klasická profesionální pozávodní strava
Třešničkou na dortu bylo vychlazené pivko v cíli, klobáska a klasické 2kg lokálního česneku jako trofej místo medaile. Příští rok se bude pořádat jubilejní 20.ročník tohoto podniku a já rozhodně na startu nebudu chybět! Po mnoha letech jsem přislíbil i účast na afterparty, takže to bude velké :-).