Premiérově jsem zde startoval v roce 2009. Druhý start proběhl 2020 a letos do třetice všeho dobrého. Vždy jsem dokázal na tomto domácím podniku zvítězit, takže jsem nemohl mít jiné ambice než obhájit. Sám ředitel závodu Aleš Bílek Rykot hodnotí: „Za 15 let fungování se z něj stala srdcová záležitost pro milovníky triatlonu z Královéhradeckého kraje a širšího okolí. Rykot není masová záležitost – průměrný počet závodníků se již léta pohybuje okolo 100 lidí, celá akce je provozována ve velmi neformálním rytmu.“Závod má základnu v Dřevěnicích (7km od Jičína) na volejbalových kurtech. Jistotou jsou vždy atraktivní tratě, perfektní organizace, spoustu známých fanoušků po trati a standardní souboj s jičínskými bajkery, kteří mě jinak sekají.
Již loni byl závod z důvodu vypuštění rybníku Hlíza výrazně poupraven, ale z pohledu diváka určitě k lepšímu. Největší změnou bylo zavedení 2,5 kratších okruhů na místo 1 velkého. Plavání se přesunulo na nejbližší možnou vodní plochu Bonda nedaleko vesnice Radim. Kompletní zázemí zůstává na kurtech.
Společná cesta na start
Start až v odpoledních hodinách mi nikdy moc nevyhovuje, ale zase byl klid. Ráno jsem se vyspal, a protože jsem byl z celého týdne dost unavený, tak jsem vynechal klasické rozklusání nebo rozplavání, které bych normálně zařadil. Prostě jsem se flákal doma, poobědval palačinky a ve 12:15 vyrazil na kole s Karčou do centra závodu. Na místě jsme ani ne za 20min poklidné jízdy. Registrace, rychlý pokec se všemi známými, příprava čísel a projetí koncovky MTB trati, kde jsem si nebyl jist. Uložím věci do T2 (každý má dle čísla svůj popsaný box) a již si to šlapeme na start. Zde se rozkoukáme a začnu se soukat do závodní kombinézy. Uložím kolo, boty, helmu s očkama do depa a jdu si poslechnout rozpravu. Nakonec se všichni shodneme, že nás není zase tolik (okolo 50) a start proběhne hromadně pro všechny kategorie. Původně měly být tři vlny dle věku a pohlaví. Dle mého správné rozhodnutí. Závod byl atraktivnější!
Příprava T2
Plavání – Jeden obdélníkový okruh po levé ruce dlouhý cca 400m. Start z mělčiny. Klasicky jsem se na startu trochu pošťouchal s Pavlem Jindrou a to mělo za následek rychlejší start Michala Franckeho, který na první bojce táhl startovní pole. Postupně jsem se však dostal před něj a začal natahovat štrůdl závodníků. Z vody vylézám jako průběžně první závodník s patrným 25vteřinovým náskokem na Michala.
Výlez z vody
T1 – Depo je relativně dlouhé, a aby bylo pro všechny závodníky stejné, musím naboso doběhnout na jeho konec a zpět ke kolu. Díky startovnímu číslu 1 mám nejvýhodnější pozici v depu. Vždy potěší! V depu si výjimečně nandávám ponožky, tretry DMT, helmu a již naskakuji na Orbeu. Náskok stále dostatečný.
Beru boty i s ponožkama a pryč
Cyklistika – 20km bylo rozděleno do 2,5 okruhů s velice rozmanitým terénem. Nejprve se využilo rovin v podobě polních cest, luk a silnice. Následovala druhá o poznání zajímavější část, která se napojovala na Dřevěnické XC (značně ořezané o ty největší prasárny), kde se svižně střídaly výjezdy se sjezdy. Divák měl možnost nás vidět hned několikrát v průběhu cyklistiky, což vždy přidá na atraktivitě. Závodníci zase mají informace o průběhu závodu. Na kolo jsem naskočil první, ale hned po úvodních stovkách metrů jsem zaregistroval přibližujícího se Michala. Úvod byl rovinatý, takže proč se gumovat sám a trochu jsem povolil. Během chvíle jsem polapen a celé asfaltové kolečko okolo Dřevěnic jedeme pospolu v lajně. Novinkou byl průběh depa s kolem a pokračování v cyklistické části. Zde kontrolujeme situaci za námi, ale nikdo v dohlednu. Hned za depem začíná nejdelší stoupání celého závodu. ½ po asfaltu a 2/2 již lesní cesta. Již v asfaltové části jsem se začal Michalovi lehce vzdalovat a bylo vidět, že mu to moc nechutná. Krátce jsem zavzpomínal na naše souboje z juniorských let (2005), kdy já byl ten, který vždy tahal za kratší špagát. Vzhledem k tomu, že měla přijít první technická pasáž v lese a na rozdíl od Michala ji zde mám naježděnou, tak jsem dlouho nezvažoval, a i nadále intenzivně šlapal do pedálů. Na vršku stoupání jsem již měl znatelný náskok. První sjezd, kličkovaná nahoru mezi stromy a jsem fuč. Od této chvíle se osamostatňuji na špici a závodím jenom sám se sebou. Postupně se dostávám do tempa, pravidelně občerstvuji a v posledním okruhu do sebe vpravím jeden gel. Jede se mi dobře, a i když se zezadu dotahuje skupinka pronásledovatelů, mám stále slušný náskok. Po necelé hodině pokládám svoje kolo do depa na průběžně 1.místě.
Úvod cyklistiky, průběh depem a z trati
T2 - Skáču do bot a za běhu nandávám číslo a kšilt. Následně vidím skupinku prvních pronásledovatelů, kteří přijíždí do depa. Skupinka je čtyřčlenná a vede ji Jirka Kužel, který si suverénně připsal i nejrychlejší cyklistický čas. Celkově mi naložil 2minuty. Mám štěstí, že Jirka není zas tak silný plavec. S ním přijíždí i Michal Francke, Martin Kubíček a Pavel Jindra. Můj náskok je 30vteřin.
Přezout a jdeme na běh
Běh – Jeden 4km hodně poctivý terénní okruh. Mimo krátkého náběhu do lesa se celá trať odehrává v lese a po měkkých cestičkách. Tato trať je pro mě synonymem terénního běhu. Profil se rychle mění, a i já jsem pověstnou stojku z lomu šel opět pěšky. Po cyklistice si nikdo, včetně mě, nemůže být jist stavem nohou. Naštěstí mě holky poslouchají a tváří se svěže, takže na nic nečekám a úvod běžím opravdu ostře. Trať si pamatuji jenom orientačně, takže jsem opravdu vděčný za ukázkové značení a organizátory na křižovatkách, kde by byla možná chyba. Od druhé poloviny běhu již zvolňuji a kontroluji svoji pozici. Díky tomu dobíhám do cíle s úsměvem na tváři a na oko nezadýchán. S minutovou ztrátou dobíhá Michal Francke a dalších 20 vteřin za ním Martin Kubíček z Valdic, který mě osobně velice překvapil. Na bývalého fotbalistu, který aktuálně slušně běhá a je aktivní policista předvedl výborný výkon. Bramboru bral Pavel Jindra. Můj věčný cyklistický rival Jirka Kužel dokončil sedmý a letos to máme na závody 2:2. Ještě jedna bitva do konce roku bude muset proběhnout. Obhájce loňského vítězství Pavel Kubín bral až 9.místo, ale všichni víme, že nebyl zdravotně 100%, a i tak se postavil na start.
Start běhu
Krásný lokální závod, spoustu opravdu známých po trati včetně táty, výborný tvarohový závin a pivko v cíli, časová nenáročnost (odjezd z bytu 12:15 a příjezd 16:45) a další cenné vítězství. Bude mi ctí i příští rok obhajovat a uvidíme, zda-li se již vrátíme do prapůvodního prostředí. Zároveň mohu s jistotou říci, že to byl můj poslední závod na kole Orbea a příště již s novou střelou… Díky za propůjčení trenére! Další závodu již tuto sobotu: Hostěnický silniční triatlon.
Stupně vítězů 30-39 let. 1. Petr Soukup, II. Michal Francke, III. Martin Pávek