Dřevěnický Rykot a Terénní triatlon v Hradci Králové: Když nemáš ambice, tak nemůžeš prohrát. Já je ale měl…
Updated: Aug 6
To zase byl víkend… Po vydařeném MEGATLONU jsem se musel vrátit do normálního života a vymyslel jsem si hned dvojboj. Za barákem se mi jel v sobotu Dřevěnický Rykot a kousek dál za barákem, ale stále relativně blízko, byl v neděli Terénní triatlon v Hradci Králové. Vyhrát jenom jeden závod nebyla ta pravá výzva, takže jsem do toho šel pěkně po hlavě.
Část 1.: Dřevěnický Rykot
Každé město/vesnice má své specifické závody, které k nim neodmyslitelně patří. Dřevěnice jsou spojeny s největším antukovým turnajem ve volejbale. Turnaje se zde konají bez přestávky od roku 1954. Závodem číslo dva je terénní triatlon Dřevěnický Rykot, který letos oslavil 21. výročí. Startoval jsem zde v letech 2009, 2020, 2022 a 2023. Vždy z toho bylo vítězství. Jedná se opravdu o pohodový závod, kde se sejdou především místní bajkeři a porovnají síly i v jiných sportech než je jim vlastní. Tomu odpovídá i relativně náročná trať cyklistiky, která spoustu amatérů odradí. U mojí sestry se tak nestalo a s trekovým kolem Autor, na kterém zde závodila i v roce 2009, se znovu postavila na start i ona.
Ráno jsem se klasicky rozklusal, posnídal a s velkým časovým předstihem na svůj start vyrazil do 7 km vzdálených Dřevěnic na kole. Důvod byl prostý. Synovec Eda se rozhodl, že si vyzkouší svůj první triatlon. Připravili jsme všechen materiál, proběhli i projeli jsme si závodní trať, znovu přišli postup v depech a před plaváním se kvalitně rozcvičili. Závodil na tratích 0,1 – 4,5 – 0,4 km. Ještě nikdy neuplaval 100 m bez zastavení, takže jsem raději do vody skočil za ním, ale na rozdíl od jiných zvládl celé plavání bez pomoci. V T1 zjistil, že obléci boty a tričko na mokré tělo není zdaleka tak jednoduché jako při tréninku na suchu, ale popasoval se s tím po svém. Na kole si vedl bravurně, i když při příjezdu do T2 se nevyhnul karambolu. Slzička žádná a po odhození helmy mohl konečně přejít na svoji nejsilnější disciplínu. V kategorii do 10 let (je mu 8) bral při své premiéře 5. místo. Zatím stále vede orienťák, ale uvidíme, semínko je zasazeno...
Zhruba 2 hodiny po startu mladších kategorií v 14:00 měl vypuknout ten hlavní závod dne na tratích 0,4 – 18 – 4 km. Start z písečné pláže na rybníku Hlíza nás poslal do jednoho obdélníkového okruhu po levé ruce. Světe div se, ale mela se nekonala a já se ihned dostal do popředí cca 50členného startovního pole. Tušil jsem, že zde pravděpodobně nebude žádný plavec a náskok se mi bude na kolo hodit. Opravdu tomu tak bylo a z vody vylézám s více jak minutovým náskokem. Depo díky připnutým silničním tretrám na kole a triatlonové kombinéze mám také rychlé. K náskoku přidávám další cenné vteřinky. Na kole se jelo 2,5 okruhu. První polovina hodně rychlá s převahou asfaltu. Zde to chtělo zalehnout a tlačit watty. Druhá část probíhala celá v lese na místních single trecích nebo lesních cestách. Opravdu každý si zde najde své a trať je neskutečně pestrá. Vše perfektně označené a díky počasí v poslední době i suché. V kopcích se zde moc se zataženou brzdou jet nedalo, ale jinak jsem se snažil jet s rezervou a na jistotu. Nechtěl jsem investovat více energie, než je potřeba. První celý okruh jsem projel a za zády stále nikdo, takže jsem nepotřeboval tempo navyšovat a pouze jej udržoval na stejné hranici. Techniku jsem si pohlídal a celopéro krásně žehlilo terén. V posledním techničtějším sjezdu dojíždím sestru na treku, která bohužel musela řešit technické problémy po pádu, ale vypadala živě a odhodlaně dokončit. Stále nebyla poslední a její nejsilnější disciplína měla teprve přijít. Já jsem přijel do T2 s úsměvem na tváři po komplet sólo jízdě. Vzhledem k zítřejšímu triatlonu a časovému náskoku jsem nechtěl riskovat puchýře a před nazutím bot beru ponožky. Když vybíhám z depa, tak mi úsměv bere závodník, který právě slézá z kola a je kousek za mnou. Byl to Vojtěch Vaníček. Za povzbuzování Edy a ostatních přítomných rozbíhám nohy a rychle chytám rytmus. Začátek opravdu běžím, ale když vidím, že můj náskok postupně narůstá, tak přecházím do údržbového tempa a až do cíle si hlídám první pozici. Jsem za to rád, protože běh je zde opravdu jeden z nejnáročnějších, které jsem kdy v triatlonu běžel a závodit do plných by se mi zde před zítřkem opravdu nechtělo. Připisuji si páté vítězství na tomto podniku. Jako druhý, po vynikajícím cyklistickém výkonu, probíhá Vojtěch Vaníček a třetí je Vojtech Burianek. Čtvrtý finišuje organizátor tohoto závodu Aleš Bílek. Společně s Edou ještě počkáme na ségru/mamku v T2, kterou krátce vyprovodíme a potom se jdeme vykoupat do rybníka. Bylo to náročné odpoledne a ochlazení díky letním teplotám přišlo vhod. Před vyhlášením ještě pokecat s kamarády a doplnit energii. Ségra nakonec i přes vynucené 8minutové zastavení na kole bere 1. místo v kategorii 25 – 39 let. Nikde nebudeme uvádět, že zde byla sama. Vyrabujeme stupně vítězů a já se alespoň domů pohodově vyjedu. První část víkendového plánu splněna. Teď co nejrychleji zregenerovat u poslední kopcovité etapy Tour de France a záznamu z WTSC Londýn.
Část 2.: Český pohár v terénním triatlonu Hradec Králové
Naposledy jsem na startu Českého poháru v terénním triatlonu stál v roce 2022 při Xterra Prague, kde se zároveň konalo MČR. To vlastně vysvětluje, proč mě řada nových závodníků vůbec nezná nebo nepovažuje za hrozbu. Od té doby jsem do terénu občas vlezl, ale vždy to bylo pod hlavičkou Xterra. Termínově jsem se s Českým pohárem míjel. O to větší jsem měl radost, že to vyšlo právě na prakticky domácím závodě. Zafandit dorazila rodina včetně strýčka, tetičky a sestřenice, takže o humbuk po trati bylo postaráno.
Přípravu jsem nechtěl podcenit a trať si se čtyřdenním předstihem důkladně najezdil a následně i naběhal. Měl jsem jasnou představu o tom, co mě bude čekat. Na tomto základě jsem dospěl k závěru, že na trať nepotřebuji MTB tretry a pro vyšší rychlost v depu beru silniční, kde mám i wattmetr. Boty beru nejlehčí karbonky od Mizuno, které mám.
Neděli zahajuji jako přes kopírák se sobotou. Po probuzení klus s ABC a rovinkami, snídaně, pobalit a lehce po 10:00 vyrážím autem směr Hradec Králové. Od rána to v Hradci běží na plné obrátky. Závody dětí jsou již minulostí a nyní se chystala krátká trať, kde startoval Cogy, kterého jsem chtěl v 11:30 stihnout. To byl i důvod, proč jinak prostorné parkoviště praskalo ve švech a každý parkoval hodně punkově. Ještě jsem urval jedno místečko a hrnul to na kole do centra závodu. Zafandil jsem Rudovi (1971) a předal informace o průběhu. Nakonec drtivou cyklistikou a rychlou prací v depu rozhodl o svém celkovém vítězství. Tratě 0,15 – 7 – 1,5 km zvládl za 27:26 minut a druhému v pořadí Bartolomějovi Volnému (2012) naložil téměř 1,5 minuty. Třetí finišoval Jiří Kristejn (2009). Potom registrace, závodní varianta oběda ve formě kaše, rozjetí po jednom 9km kolečku cyklistiky, uložení věcí do depa a rozplavání. V depu mě lehce zaskočilo, že nejsou stojany popsány a jde se systémem, kdo dřív přijde, ten dřív bere. Nakonec volím místo hned na začátku depa u výlezu z vody. Sice budu mít pomalejší první depo, ale to druhé bude zase výrazně rychlejší. 5 minut před startem se rovnám do davu bezmála 200 závodníků na západní straně rybníku Biřička po boku největšího spolufavorita Karla Duška (stejně tomu bylo i v roce 2022 v Praze). Na startu je mimo Lukáše Kočaře a Honzy Snebergera kompletní česká špička a nechybí Petr Cmunt, Ondřej Vít, Jiří Kesl ani nesmrtelný Pavel Jindra. Voda je příjemně teplá, takže neopreny jenom pro kategorii nad 60 let povoleny (tetička byla nadšená a říkala, že pokud budou neopreny, tak příští rok závodí), ostatní kategorie bez. Sluníčko krásně svítí a tratě jsou opravdu rychlé, takže očekávám čas okolo 1 hodiny. Tratě 0,4 – 19 – 4 km.
Plavání v jednom okruhu obráceného písmene „U“ s točením po levé ruce. O nejrychlejším plavci nebylo pochyb a Tadeáš Filip se ihned osamostatnil na špici. Já jsem plaval společně s Karlem po pravé ruce a zleva jsem měl Milana Kulmana, který mě překvapil. Buď se tak zlepšil nebo já ve vodě zpomaluji. Na první bojce se z dvojičky vedle sebe propadám do Karlových nohou, a tak to zůstává až do výlezu z vody. Plavu svižně, ale s rezervou. Kontakt s Karlem jsem udržel a to byl hlavní cíl. Na nejrychlejšího plavce Tadeáše jsme ztratili 28 vteřin. Depem díky silničním tretrám, které mám přidělané na kole, proletím jako blesk. Zaregistruji, že Karel si nandává tretry, které měl připravené na zemi a dostávám se před něj. V depu jsem smazal 13 vteřin ze ztráty i na Tadeáše.
Cyklistika je rozdělena do 2 cca 9km okruhů, které jsou z 80 % vedeny po širokých šotolinových cestách a z 20 % po úzkých lesních pěšinkách. Trať není technicky náročná a to je i důvod velkého množství závodníků, lze to projet i na trekovém nebo gravelovém kole. Hned za depem je pár hupů a než si stihnu zadělat tretry, tak je Karel opět přede mnou. Vytváříme dvojičku a zahajujeme stíhací jízdu za Tadeášem. Toho v prvním brdku dojedeme a vlastně mu i drtivě ujedeme. Hlavou mi běží, že pokud pojede Karel celou dobu toto tempo, tak mám velký problém s udržením kontaktu. Naštěstí na rovinách a ve sjezdech to chutná více mně, takže karty se vyrovnávají. Jedeme spolu a pravidelně střídáme. Náskok na naše pronásledovatele zvyšujeme. Když pomalu vjíždíme do druhého okruhu, tak upozorňuji Karla na „nebezpečnou“ lávku s užším zábradlím na řidítka, závodník se tam vejde tak tak a ve vyšší rychlosti a dotyku řidítek by to mohlo dopadnout špatně. Raději do tohoto úseku najíždím první, a jak to asi dopadlo? No jasně, že jsem si štrejchnul a málem přeletěl přes přední kolo. Zezadu na mě ještě najel Karel a vše opepřil pár zaslouženými nadávkami. Rychle se srovnám a pokračujeme dál. Za námi díra a v naší spolupráci se nic nemění. V hlavě se začínám smiřovat s tím, že to bude běžecký souboj. Rozhodně nevidím prostor pro nějaký drtivý cyklistický náskok, kde se osamostatním na špici. Prakticky ihned po nájezdu do druhého okruhu začínáme předjíždět závodníky/závodnice, kteří jedou teprve první okruh. Po naší hlavní vlně startovali 5 minut dorostenci a dalších 5 minut komplet ženská kategorie (63 závodnic). Všichni jsou maximálně slušní a dle možností uhýbají, ale trať má místy opravdu nízkou propustnost a zde je potřeba být z obou stran ohleduplný. Naštěstí to je pro všechny stejné a nemyslím, že kluci za námi to budou mít lepší. Zhruba v polovině druhého okruhu přichází doslova „zlomový“ bod dnešního závodu. V jedné hodně ostré levotočivé zatáčce podjíždím age-group závodníka, který si zbytečně zatáčku najel. Karel kopíruje moji stopu. Age-group závodník to neudrží na cestě, vyjede lehce do lesa, kde se mu vzpříčí řidítka a následně to z boku narve do Karla. Ve chvíli kdy jsem zvednutý ze sedla a dávám svému celopéru zpět plnou rychlost slyším za sebou ránu. Ohlédnu se a oba leží jako chrousti na zemi. Co teď? V hlavě se začíná prát hodný a zlý Péťa. Okamžitý nástup a využití aktuální situace nebo zabrždění, otočení a pomoc bližnímu v nouzi. Čas strašně rychle letí a já stále neznám správnou odpověď. Houknu, zda-li je vše OK? Oba se zvedají… Nakonec to vyhodnotím tak, že si sednu zpět do sedla a pomalu pokračuji dál. Karel snad naskočí na kolo a během chvíle mě dojede. Já záměrně nezrychluji a držím údržbové tempo. Stále se ohlížím, ale Karel stále nikde… Když ani po 5 minutách není v dohledu, tak začínám tempo zpět navyšovat a jedu směr cíl. V samotném závěru cyklistiky jsem díky zvolnění dostižen skupinkou hladových chrtů v podání Pavel Jindra, Petr Cmunt a Ondřej Vít. Kluci zainformují, že Karel je celý a když ho míjeli, tak si ještě rovnal řidítka. V tomto složení dojedeme společně do cíle a jako největší mazák, jde první do depa Pavel Jindra.
Jak jsme do depa vběhli, tak i vybíháme a já jsem na průběžně druhé pozici za Pavlem. Velice rychle roztáčím nohy do plných a dostávám se na první pozici. Nyní to všechny bolí, takže toho chci maximálně využít. Na dostřel se drží Ondra Vít, ale i tomu se postupně začínám vzdalovat. Až zhruba po 1 km začínám lehce zvolňovat, ale na tepovce se to neprojeví. Prakticky celý 4km běh držím na 95 % maxima a až v cílové rovince lehce zpomaluji a konečně si závod vychutnávám. V průběhu cyklistiky i běhu byl extrémně důležitý support Rudy, který informoval o mém náskoku. Vždy samozřejmě potěšil i potlesk a podpora od rodiny. Cílem probíhám jako první a padá mi velký kámen se srdce. Jako druhý se ztrátou 53 vteřin dobíhá Ondřej Vít a 3. místo bere Pavel Jindra (https://irontime.cz/vysledky3285/?trat=11382).
Vzhledem k panujícím vysokým teplotám je vychlazený rybník po závodě ideální volbou. Dám tělo do kupy a vyčkám na vyhlášení. V cílovém prostoru zjistím, že Karel závod nakonec nedokončil, protože při pádu zlomil kliku. Naštěstí jeho tělo je OK a mimo odřenin nemá žádné větší následky. Moje dvojkombinace tedy vyšla na výbornou. Únava z Rykotu byla v Hradci patrná, ale naštěstí to dnes stačilo. Před MS bych si to asi nelajskl. Závod měl super atmosféru, plné startovní pole, perfektní zázemí včetně speakerů Davida Cihláře, Marka Vobra a Vaška Husáka. Určitě je stále co zlepšovat, ale největší rezervu vidím v nízké propustnosti tratě cyklistiky. Předjíždění bylo místy hodně nebezpečné a jenom dobře, že pro nikoho nemusela jet sanitka. Celý závod zaznamenala i Česká televize, takže si případně můžete pustit záznam na tomto odkazu: https://www.ceskatelevize.cz/porady/10155440826-triatlon/226471291362007/
Dalším závodem bude ČP na supersprintových tratích v Račicích, ale vše budu směřovat na Jánošíka začátkem září.
Comments