Moje poslední soustředění před odšpuntováním sezóny 2022 proběhlo premiérově v Chorvatsku nedaleko Zadaru. Zvažoval jsem i klasické destinace jako Malorka, Calpe, Kanáry, ale zde měla být juniorská (dorostenecká) triatlonová reprezentace, takže jsem dlouho neváhal. Chorvatsko jsem v dětství mnohokrát navštívil v rámci rodinných dovolených, ale nikdy nebylo cílem soustředění. Proto jsem jel lehce naslepo a pln očekávání…
Z pracovních důvodů jsem se nemohl připojit na celých 14 tréninkových dní k naší reprezentaci,a tak se zvolila o to intenzivnější 8denní varianta. Z Jičína mě táta hodil do Plzně a poté jsem společně s trenérem Zbyškem Zemanem pokračoval směr Zadar. Přes noc jsme využili jeho rezidenci v rakouském Aichu a ráno pokračovali za sluncem na jih. Cestou si prosvištíme základní chorvatská slovíčka:
Pivo - pivo
Dobrý den - Dobar dan
Děkuji - Hvala vam
Plný plyn - Pun plina
Já ti nerozumím. Mluvíš maďarsky? - Ne razumijem te. Govorite li mađarski?
Do vesnice Murnica přijíždíme okolo 14:00 v pátek 8.4. Ubytujeme se v našem luxusním apartmánu, který nám zajistil hlavní koordinátor reprezentace Jan Čelůstka (dále i pomocný trenér, vrchní kuchař, nákupčí, mechanik, řidič, tempař, znalec lokálních tras… no prostě děvka pro všechno :-) ), ale největším benefitem bylo sousedství celé reprezentace. Před večeří jsem se ještě stihl vyklusat po dlouhé cestě a vytočit nohy na kole. Od soboty se začne řádně trénovat! Malorku jsem využil na posunutí parametrů základní vytrvalosti a AEP. Zde již byl kladen důraz na vyšší patra. Časová náročnost tréninků nebyla zas tak velká, ale tričko jsem měl vždy kvalitně prosolené.
Naše ubytko
Tím, že jsem bydlel se Zbyškem, tak jsme každý den mohli krásně zanalyzovat a poupravit program na den následující. Rozhodli jsme se pro variantu 4 + 1 + 3. Maximálně jsme se snažili využít i naše mládežníky. Na plavecké tréninky se vždy spojily síly a stejně tomu bylo i na cyklisticko-běžecké tréninky, ale zde již byla trochu větší individualizace. Největším tréninkovým partnerem mi byl Filip Tlamka, který mi nikdy nedal nic zadarmo a vypadá lačně do nadcházející sezóny. Těším se na jeho výkony. I přes relativně mladý věk se chová velice profesionálně! Zbyšek každý den vyrukoval s nějakou novou hláškou, která všem utkvěla v paměti. Jmenujme některé z nich:
Zbyšku vstávat! „Proč vrána kráká, když je ještě noc. (Vinnetou)“
Popis Zbyškovy běžecké techniky. „O jedné noze toulám se krajem.“ (Šimek a Grossmann)
Reakce na to, proč si s námi na kole nepovídá. „Chlapci, ono mluvit s 15 tepy nad ANP je opravdu složité.“
Zbyšek přijde ráno ke snídani. „Když ráno vstane, již v krbu oheň plane.“ (Mrazík)
Honza Kubeš hodnotí celodenní trénink a Zbyšek reaguje: „U svých žáků byl oblíbený od té doby, kdy vyhrál chodecké závody, na které organizátoři zapomněli zajistit účast.“ (Šimek a Grossmann)
Fráze z němčiny, která se nám bude dozajista hodit: „Bringen Sie mir Munition und Ich werde schießen.“
Day off
Plavalo se v příjemně teplém bazénu Srediště plivačkih sportova Zadar, který leží v opravdu komplexním sportovním centru Višnjik, kde najdete snad všechny existující sportoviště. Bazén měl celkem 12 drah a vždy jsme se pohodlně rozdělili do 3-4 drah. Vstupné 20 hlodavců (kun), takže něco okolo 80Kč na 2hodiny. Po tréninku se v rámci porovnání obratlů dal využít 5m skokanský můstek. Pro plavání byla samozřejmě i možnost využití moře, ale 13°C voda mě nechala klidným a zůstal jsem na pevnině. Celkem jsem v průběhu 6 tréninkových jednotek naplaval 21,75 km.
Cyklistika byla největším otazníkem a byl jsem mile překvapen. Pokud se nejelo vysloveně po hlavních, tak provoz byl minimální a kvalita silnic ve srovnání s českými poměry nadstandardní. Místní se řidiči dělí na ty, kteří jezdí s kloboukem na pleši a o trochu mladší generaci s černými brýlemi. Těžko říci, která skupina je více nebezpečná, ale vyvarovali jsme se konfliktu s oběma. Kopce se tu hledají složitěji, ale rovinatější terén vzhledem k blížícím se závodům maximálně vyhovoval. Základní vytrvalosti mnoho nebylo a obden se jezdily úseky v téměř nadzávodním tempu. Příjemné bylo společné rozjetí i vyjetí s kolektivem. Nejvíce jsem si užíval cyklistiku v okolí Obrovace. Za 7 tréninků jsem natočil 584 km.
Pro běh se nabízelo hned několik možností. Hned za apartmány nám začínaly šotolinové cesty s mnoha možnostmi a kilometry po rovině. Pro tempové úseky se využívaly téměř uzavřené okruhy po asfaltu u nedalekého obchodního centra Metro (u nás Makro). Rychlost se nemohla běhat jinde než v již zmíněném sportovním centru Višnjik na atletickém stadionu, který je volně přístupný 24 hodin denně. Co se mi líbilo a hodně mě bavilo, byl z tartanu udělaný 1,2km dlouhý okruh okolo atletického stadionu, kde se člověk mohl krásně rozklusat/vyklusat. Celkem jsem vyběhl 7x a odťapkal 83km.
Večer samozřejmě patřil několikahodinovému strečingu, poválcování a prodiskutování aktuálních témat ze světa triatlonu. U toho se testovaly místní pivovary. Největších sympatií si získalo Laško, s kterým jsme leckdy laškovali až do ranních hodin, ale nepohrdli jsme ani Ožujsko, Karlovačko nebo Pan.
Zbyškova klasická snídaně, kdy potřebuje minimálně 4 hrníčky, 3 talířky, 2 lžičky a ono se to potom nějak samo uklidí...
Všechna čest patří vedoucím celé akce Janu Kubešovi a Čeldovi. 5 dní před odjezdem jim odpadl ze zdravotních důvodů kuchař, a tak toto břímě bylo čistě na nich. Vařit pro nějakých 14 lidí ihned po tréninku není zas taková zábava, a proto smekám. Zvládli to s velkým přehledem a nikdo nestrádal.Navíc Honza vletěl do vod reprezentačního trenéra z čistého nebe a dle mého obstál na výbornou. Všechny stanovené cíle splnil: „Po soustředění není nikdo zraněný nebo nemocný. Udržel po celou dobu pozitivní náladu. Trénink probíhal standardně 2-3 fázově převážně v nižších intenzitách.“ Čelda potvrdil, že i po ukončení aktivní kariéry má mnoho trumfů v rukávech a může toho mladým hodně nabídnout. Dokázal potlačit svoje ego, a na rozdíl ode mě jel více na skupinu. Já jsem zde mimo pozice vrchního přijebávače zastával i funkci fyzioterapeuta, ale práce oproti jiným kempům nebylo mnoho, takže prostoru pro regeneraci bylo dostatek.
Počasí nám vyšlo opravdu výtečně a déšť jsme viděli jenom na fotkách z okolních států. Teploty již konečně příjemné na krátké-krátké. Teď už jenom lehce poladit formu a první velký závod Challenge Riccione ukáže, jak na tom letos jsme v porovnání se světovou konkurencí. Předtím si ještě loupnu domácí úterní časovku a nedělní MČR v aquatlonu. Vlak jede a zpomalovat se nebude! Chorvatsko splnilo očekávání a pravděpodobně se sem ještě někdy vrátím.