Bokami Ještědu a Skimaraton Šumava: Únorový tripl a mezi závody kripl

V únoru jsem se již konečně rozběhal, ale na závody jsem se ještě necítil. Proto jsem využil sněhových podmínek a vyrazil do trochu neznámých vod. Do náručí mi spadly dva (vlastně tři) závody. Motor máme jenom jeden a je potřeba ho pravidelně vytočit do vyšších otáček. S chutí do toho…

Skialpový závod Bokami Ještědu je populární závod organizovaný členy Horské služby Ještěd, který se koná od roku 2015. Původně sloužil pouze pro členy horské služby, ale postupně se účastnili i jejich ženy, kamarádi, kamarádky, až to otevřeli i pro širokou veřejnost. Já mám Ještěd slabou hodinku jízdy autem, takže na páteční večer 13.2.2026 jsem měl program jasný. Start byl naplánován na 18:00. Lehce po 17:00 jsem na místě a skočím na registraci. Zde zaplatím hodně lidové startovné 100,- a číslo mi napíší organizátoři na tvář. Zjistím, že povinné vybavení na závod neexistuje a je to na každém závodníkovi. Potom zpět do tepla auta, protože počasí moc nepřeje. Lehce mrholí, je mlha a postupně padá tma. 15 minut před startem jdu do centra závodu ke stanici HS Ještěd. Svleču se do závodního a ostatní oblečení, i to na převlečení, dám do batohu, který, jak mi organizátoři sdělí, pošlou do cíle. Rozhýbat, rozběhat a jdu se zařadit do pomalu houstnoucího davu závodníků u startovní čáry dole pod sjezdovkou. Na první pohled zde jsou ambiciózní závodníci s profi vybavením, ale i pohodáři, více podobní mně. Profil trati je prostý nahoru – dolu – nahoru. Celkem 5 km s převýšením 700 m. Po startovním výstřelu je tempo zběsilé a všichni vepředu běží. Snažím se držet krok, ale na první lajnu jsem krátký. Naštěstí toto tempo vydrží většina závodníků (mimo Radara) zhruba 30 m a potom zpomalí. Terén se zvedá a všichni zpomalují. Čím je kopec prudší, tím se cítím lépe a postupně se prokousávám startovním polem dopředu. Nikdo není schopen běžet a všichni rychle pochodujeme. Až s podivem se postupně prokoušu na průběžně 4. místo, které však dlouho neuhájím. V prvním depu při svlékání pásů, přepínání lyží a lyžáků jsem již nejrychlejšími závodníky předstižen. Rozdíl v běžném a profi závodním materiálu je zde hodně patrný. Začíná sjezd, kde dostanu další drtivou ránu. Jedu za tmy a mlhy, takže čelovka toho mnoho neosvítí a já neznám místní terén. Volím variantu jistoty s kontrolovaným tempem a obloučky. Výsledkem je to, že mě míjí jeden závodník za druhým sbalený ve vajíčku a jedoucí šusem. Mlha je za chvíli pohltí a já jedu opět sám. Nakonec bez újmy na zdraví sjedu dolů a přidám se do davu závodníků, kteří zpět nandávají stoupací pásy na lyže. Čeká na mě ten úplně stejný kopec jako na úvod, takže vím, co bude následovat. Stoupání začínám okolo 12. místa, ale rozestupy jsou již velké. Postupně se přiblížím závodníkům, kteří mi ujeli ze sjezdu, ale výše jak na 8. místo se již neprokoušu. V cílové rovince jsem ještě opětovně předstižen Kubou Truhlářem a celkově první ženou Karolínou Grohovou. Již není sil ani techniky na vzdor. Nakonec je z toho celkově 10. místo. Závod mi zabral necelých 38 minut, ale plně splnil očekávání a intenzita byla od startu slušná. Zvítězil hlavní favorit Radoslav Groh (=Radar) a jako čtvrtý dokončil triatlonista Martin Holas. V cíli po krátkém vydýchání zjistím, že uschované věci do auta nejsou zde, ale na místě vyhlášení (Ještědský vysílač), které je další 2 km daleko. Karča na mě čeká, takže si dám další závod. Rychle vyběhnu na Ještěd a zpět na sjezdovku. Zde se již střetneme a pádíme dom. Na vyhlášení ani legendární tombolu nečekáme. Omlouvám se a příště se polepším. Pěkný závod v komornějším počtu cca 90 závodníků. Vřele doporučuji, pokud máte „strach“ z masovek a vysoké konkurence.        

Přes týden se stal zázrak. Teploty se pravidelně držely pod 0°C, začalo intenzivně sněžit a nejen hory se schovaly pod bílý závoj. Rázem se zrodila myšlenka startu na Skimaratonu Šumava. Švagr Hóna byl již 2x přihlášený, ale vždy závod zrušili z důvodu minima (žádného) sněhu. Letos to vypadalo nadějně, a když ještě ve středu byla všude sněhová kalamita, tak jsem se i já přihlásil. Šumava není vedle Krkonoš, a tak jsem chtěl pobyt plně využít. Vzal jsem proto sobotní závod na 46 km skate a nedělní 45 km klasiku. Aby to vše nebylo tak růžové, tak mě přes týden poprvé chytla akutně bolest beder a měl nad startem velký otazník. Popravdě jakémukoliv svěřenci bych start zakázal, ale já to nechtěl odpískat. V pátek jsme dorazili společně s Karčou na Kvildu a odpoledne vyzkoušeli běžkařské podmínky. Počasí i stopy ideální, záda při skejtu relativně držela, takže jsem se těšil na blížící se závody. Večer jsem si ještě skočil vyzvednout čísla na oba závody a vše bylo připraveno. Start obou závodů byl naplánován na lidských 10:00. Tím pádem jsem se mohl dosytnosti vyspat a v poklidu ráno posnídat. I přes příznivé sněhové podmínky, byl závod z původních 46 km zkrácen na 36 km (2x 18km okruh). Na trati byla jenom jedna občerstvovací stanice a já nechtěl nic riskovat, takže jsem si vzal běžeckou vestu, do které jsem dal 0,5 litru ionťáku doplněného o bonusové sacharidy a 4 gely. Běžky mám sice přes zimu velice rád jako doplňkový sport, ale na závodech jsem nováčkem a neměl jsem 100% záda, takže se stavím do zadních pozic. Celkem nás tu bylo na dlouhou trať 59. Od rána sněží a fouká vítr. Tratě organizátor projel rolbou včera večer a bylo jasné, že to úplný kvapík nebude. Po startu klasicky následovalo zběsilé tempo a boj o pozice. Nikam jsem se nehnal a trpělivě vyčkával. Trať jsem neznal a měl z této distance respekt. Moje strategie: „První kolo na rozkoukání, a potom uvidím, jak na tom budu se silami“. Bohužel zjišťuji, že tratě jsou sice na klasiku super, ale na skate zde není mnoho místa a dva závodníci se vedle sebe nevejdou ani náhodou. Předjetí tedy složité. Vláček se postupně natahuje a vepředu začíná dělit. Do kopce cítím patrnou převahu nad ostatními, ale z kopce mám slušný hendikep. Sice jsem běžkám základní péči dal, ale ostatní pravděpodobně tuto část přípravy vyšperkovali mnohem lépe. Během prvních 20 minut se zapracuji do skupinky podobně jedoucích závodníků a ukrajuji další metry. Mezičas na 9. km projíždím na 34. místě. Úvodní deprese z ujíždějících závodníků z kopce je pryč, protože s tím stejně nic neudělám a mým cílem je trénink, takže čert to vem. V tomto ohledu to je „nespravedlivý“ sport, ale taková jsou pravidla hry. V triatlonu zase máme neopreny, kola nebo karbonové boty. Při nájezdu do druhého okruhu využívám občerstvovačku, kde do sebe dám jeden gel od organizátora (fuj), tyčinku a zapiju teplým ionťákem. Aktuálně mi patří 24. místo. Druhý okruh je totožný s prvním. Cítím se dobře, záda drží a pole je již hodně roztrhané. Mám konečně prostor jet si svoje. Pravidelně občerstvuji ze svých zásob. Nakonec to dopadá tak, že celý druhý okruh jedu na samotce a nikoho nedojedu ani nejsem dojet. Dokonce druhý okruh jedu o 3 minuty rychleji než ten první. Kopce mi už moc nechutnají, ale jsem překvapen, že tepovka je i přes vysoké úsilí relativně nízko. Kdo se chce vytepat, musí být v daném sportu více zajetý. Po 2 hodinách a 17 minutách protínám cíl a patří mi celkové 24. místo (https://vysledky.sportsoft.cz/race/757/competition/5081). Rychle se převleču a poobědvám. Ve stanu potkám triatlonistu Petra Švarce (1966), který mi naložil 8 minut a já začínám silně pochybovat o dobrém výkonu, který jsem předvedl na trati. Jsem však spokojený, záda jsou nejlepší za poslední týden a já si ve druhém okruhu slušně hrábnul. Pokud bych chtěl myslet na lepší umístění, tak musím stát hned od startu více vepředu a mít lépe připravené běžky. Možná by bylo i dobré stát na běžkách častěji. Toto bylo moje letošní čtvrté obutí… Odpoledne se již jenom poflakuji, se švagrem připravíme běžky na klasiku, s Karčou shlédneme pár dílů seriálu, pohrajeme se synovcem farmáře a skočíme na předzávodní pivko. Krásná sobota.   

Neděle začíná dle stejných not jako sobota. Příprava na start závodu v 10:00, ale dnes na start nejdu s Karčou, ale Hónou. Karča dorazí s Edou až na samotný start ať zbytečně nemoknou. Dnešní trať byla také lehce zkrácena a čeká na nás místo plánovaných 45 km „jenom“ 40 km v jednom okruhu. Počasí je oproti včerejšku také diametrálně odlišné. Teplota šla výrazně nahoru a je nad nulou. Dále lehce mrholí a jinak tomu nemá být ani v průběhu závodu. Volím tedy nepromokavou bundu a šusťáky měním za elasťáky. Na trati je opět jenom jedna občerstvovačka zhruba v polovině a to se mi nelíbí, takže beru ověřenou vestu s pitím a gely pro jistotu. Z dnešní klasiky mám rozhodně větší respekt, a tak se na startu stavím hned za zkušenějšího švagra. Máme trochu lepší pozici než včera, ale protože nejsme pravidelní účastníci, eliťáci ani vlastníci Euroloppet pasu, tak startujeme ze zhruba poloviny startovního pole. Dnes nás je na startu 145 kusů. V úvodu 6 stop se postupně svede do 4 a následně do 3. Zahajujeme soupažnou píchačkou, ale po chvíli (asi jako jediní) přecházíme na klasiku. Já jsem zvolil variantu klasických běžek a ráno mi na ně Hóna namixoval kombinaci klistrů. On sám zvolil poprvé běžky s mohérem. Odraz máme oba dobrý, ale ani jednomu to moc nejede z kopce a velice brzy pochopíme, kde budeme zaostávat. Během prvních 4 km se pole dokonale roztrhalo a já stále hrdinně hlídám Hónovy paty. Úvodních 10 km okolo Horské Kvildy znám ze včerejšího závodu a pohybujeme se spolu okolo 50. místa. V kopci sjíždíme odvážné soupažníky bez mázy a dostáváme se zpět do kontaktu. Postupně jdu před Hónu a snažím se pomoci s udržením tempa. Pravidelně se nám střídají lepší a slabší chvilky, ale občerstvovačku na 20. km u Modravského potoka míjíme společně. Záda drží. Já se zde zaseknu déle, protože do sebe chci narvat banán, tyčinky a jonťák. Bude to ještě dlouhý. Hóna si jenom lokne ionťáku a se slovy: „Stejně mě dojedeš.“ Rychle opouští občerstvovačku a pádí proti proudu potoka směr Březník. Sjedu ho až po nějakém 1,5 km intenzivní jízdy. Evidentně je při chuti a bude to ještě zajímavé. Křížovatka Na Ztraceném zahajuje nejvíce obávané stoupání na Černou horu. Tento kopec znám moc dobře, takže se paradoxně asi jako jediný těším. Klistr do kopce krásně drží a já mám nečekaně dost sil. Soupažisti opět trpí a já postupuji startovním polem dopředu. Hóna se však začíná trápit a aniž bych to tušil, tak se mu začínám výrazně vzdalovat. V krátkém mezisjezdu se mi kousne při přejíždění ze stopy klistr a já hážu tlamu. Naštěstí se mimo ztraceného času nic nestane a já se zakroucením hlavy pokračuji dál. Nahoře na Černé hoře mi patří 43. místo. Nyní dlouhé klesání kolem pramenu Vltavy, kde i já přecházím do soupaže. Je to boj, ale cíl se pomalu blíží. Mám jediný cíl, a to je udržet pozici nad dotírajícími závodníky zezadu. Poslední kopeček Tetřeví je vysvobozením, protože mohu přejít do klasiky a paže si konečně odpočinou. Následuje lehce klesající terén až do cíle. Kombinuji soupaž a klasiku dle situace. V posledním 1 km se dostanu před posledního viditelného závodníka a celou louku propíchám soupaží. Nakonec to nebylo tak hrozný, jak jsem se bál. Cílem projíždím po 3 hodinách a 1 minutě na celkovém 41. místě (https://vysledky.sportsoft.cz/race/785) a porážím Hónu. Čekám 2 minutky, protože si myslím, že musí být kousíček za mnou, ale když ho nevidím, tak jdu rychle do stanu. Převleču se do suchého a jdu se najíst. Dnes namísto včerejších lívanců volím výpečky. Než stihnu dojíst, objevuje se ve dveřích stanu. Jeho slova jsou výstižná: „Chytnul mě žaket a už nikdy nejedu závod na chlupech“. Dnes jsem měl více sil já, ale v klasice to stejně vidím 50/50 a příští souboj bude opět zajímavý. Po závodě na ubytko, osprchovat a vyrážíme na 3hodinovou cestu zpět domů do Jičína. Karča se taky neflákala a každý den tam poslala 20 km klasikou na nových chlupech, ze kterých na rozdíl od některých byla nadšená. Při zpětném prozkoumání záznamu mé tepovky jsem byl překvapen, jak nízko jsem se celý závod pohyboval. Průměrné tepy 128 jsou téměř o 20 níže než je moje AEP. Největším limitem zde je síla horních končetin, které mám na klásu opravdu slabé. Petr Švarc mi dnes opět naložil 16 minut, takže to už letos máme 2:0. Hodnocení: Počasí tak hrozné nebylo, kvalitně jsem se vyndal, záda jsem závodem rozhýbal, Hónu jsem porazil a i Karča si užila víkend na Šumavě. Konec dobrý, všechno dobré. Tímto ukončuji svoji zimní olympiádu a vrhám se na své 3 dominantní sporty. Další štace repre soustředění 28.2. – 17.3.2026 na ostrově Lanzarote. Hurááá za sluníčkem a teplem.