Není mnoho zvučných půlek v ČR, kde jsem ještě nestartoval. Hamrman k nim do minulého týdne patřil a bylo potřeba to napravit! Letošní sezóna je pro většinu z nás hodně specifická a tak se jednalo i o moji letošní premiéru na tratích polovičního ironmana. Ambice? Jako vždy ty nejvyšší!!! Co si budeme nalhávat dva největší konkurenti Luky a Tom měli jiný program, takže s ničím jiným jsem se nemohl na startovní čáru postavit. Jak to však ve skutečnosti dopadlo???
Celá akce se odehrává na Hamerském jezeře, které leží nedaleko Stráže pod Ralskem pod aktovkou hlavního strůjce Honzy Kubeše. Pro mě z Jičína super lokalita. Autem za necelých 60 minut. Start naplánován na 11:00, takže se dalo i kvalitně vyspat. Ráno při budíčku již tradičně prší, ale hlásí zlepšení počasí, takže zůstávám i nadále optimistou. Naložíme auto a společně s Karčou jedeme do míst dnešního bojiště. V průběhu jízdy opravdu přestává pršet a svítat na lepší časy. Především cyklistická část má být velice náročná (kopcovitá), takže využíváme brzkého příjezdu a celý jeden 31 km dlouhý okruh projíždíme v autě. Rozhodně dobré rozhodnutí pro vytvoření představy. V každém okruhu na nás čekají 3 kopečky, pár technických zatáček a hned několik křižovatek, kde se vjíždí z vedlejší na hlavní… Při příjezdu k jezeru Hamr jsme hned nasměrováni na parkoviště, registrace proběhne rychle a bez problémů, pozdravím se s všudypřítomnými kamarády a hurá do depa. Vyfasoval jsem startovní číslo 2, takže mám všude super výhodnou pozici (díky Honzo ;-). Číslo 1 má polský závodník Lukasz Kalaszczyński, důvodem je historicky výrazně lepší čas než já, takže respektuji.K dalším velkým favoritům před startem osobně řadím Honzu Šnebergera, Vojtu Rakušana, Petra Cmunta, Honzu Wainera a Pavla Wohla.
Hajzlpapír na závody vždy s sebou, ale zde ani nebyl potřeba
Plavání:
Startovní pozici jsem si nyní nevybíral dle mého nejlepšího úsudku, ale dle pozice Honzy Hradeckého a Vojty Rakušana. Postavil jsem se k nim zhruba doprostřed startovního pole a čekal na start. Celkem dva plavecké okruhy o délce 950m s 80m přeběhem po pláži. Neopreny povoleny, takže utonutých bude snad málo... Úkol byl jasný, udržet kontakt s první skupinou. V 11:00 se 200 závodníků vrhá do vody. Já zahajuji třemi delfínovými skoky a pak plynule přecházím do kraula. Úvodní mela se nekoná a rychle se dostávám na čelo závodu. První dvě pozice dle očekávání jistí Honza a Vojta. Já se držím v těsném háku. První kolo absolvujeme v tomto složení a postupně navyšujeme náskok na naše pronásledovatele. Při průběhu do druhého plaveckého okruhu jsem stále pln sil a věřím v dobrý výsledek. Hned z kraje však Honza lehce vystupňuje tempo a začne se mně s Vojtou vzdalovat. Zde se nebude rozhodovat a ztráta není propastná, takže plavu v nohách Vojty a ukrajuji další metry z plavecké distance. Zhruba v polovině druhého okruhu již má Vojta dost mého sahání na nohy a přechází na znak. Tento signál jsem pochopil: „Jseš idiot, když neumíš plavat s 10 cm odstupem, tak plav první a něco odpracuj i ty!“ Měl pravdu, takže jsem šel na druhou pozici a tu jsem uhájil až do výlezu z vody. Zde jsem měl cca 30 vteřin ztrátu na Honzu. Skupinka pronásledovatelů je okolo 70 vteřin za mnou.
Start
Průběh do druhého kola
T1:
Žádné stojany na cyklistické tašky ani uzavřené převlékací stany. Na to se tady nehraje. Igelitky pěkně vyrovnány podle čísel u plotu. Startovní číslo 2 výhodou :-). Beru pytel, běžím na začátek depa a již se pomalu vysvlékám z neoprenu. Zde se naše první plavecká trojice potkává naposledy. Nasoukám neopren do pytle, helmu na hlavu a rychle ke svému kolu. Z depa naskakuji na kolo jako první v těsném kontaktu s Honzou.
Hlavně v klidu
Cyklistika:
Jak již bylo uvedeno výše. Celkem 3 okruhy po 31 km a v každém nastoupáno cca 350 výškových metrů, takže rozhodně poctivá trať. Pokyny od trenéra: „Prvních 30 km agresivně a pak dojet v kontaktu s pronásledovateli.“ První část jsem splnil, ale s tou druhou byl dnes problém :-(. Začátek mi moc nechutnal a Honza jel opravdu skvěle, takže jsem držel odstup a jel v jeho stínu. Okolo 7. km nás dostihl štafetář Lukáš Pazdera a šel na čelo. Předjíždím Honzu a nyní se držím za zády Lukáše. Do kopce mají kluci více sil, z kopce to zas výjimečně chutná mně (kolo jelo super). V posledním stoupání prvního okruhu přišlápnu do pedálu a vzdaluji se klukům. Nejede se úplně komfortně, ale podle obličejů pronásledovatelů to nechutná nikomu. Na otočce po prvním okruhu jsem první s lehkým náskokem na Lukáše a za ním nebezpečně vypadajícím Pavlem Wohlem. Na 35. km jsem předjet Pavlem a jeho obličej rozhodně není tak zkřiven jako ten můj. Do 45. km s ním držím krok, ale můj budík je již tak dost přetočený a tak se mi v kopci začíná vzdalovat. Doteď se mi jelo blbě, ale byl jsem v těsném kontaktu s prvním a to vám dává křídla. Nyní jsem křídla neměl a blbý pocit přetrvával. Nohy bez síly, tepy vysoko a 45 km přede mnou. Paráda!!! Naštěstí jsem již v této chvíli měl slušný náskok na ostatní a většina vypadala ještě hůře, takže pokračuji dál. Při průjezdu do posledního okruhu vidím Pavlovo neskutečné tempo a ztrátu již okolo 2,5 minut. Poslední kolo tedy přežít a pak musím zkusit zabojovat na běhu. Kopce, které jsem v prvním okruhu vyjížděl na velkou, nyní točím na nejlehčí převod a zběsile mačkám tlačítko pro ještě lehčí převod, ale žádný již neexistuje. Nic moc pocit…Z kola sesedám totálně hotový, je mi blbě od žaludku, motá se mi hlava, lehce dehydratovaný (lahev z občerstvovačky mi 20 km před cílem vypadla), ale stále druhý a rozhodně mám o co bojovat!
V prvním kole měli i motorkáři problém mě udržet, pak se ale karty změnily
Když nejsou nohy, tak ani aero nepomůže...
T2:
Odložit kolo, sundat helmu, vzít svoji igelitku a jdeme se obléci. Ponožky, boty a číslo. Ostatní již za běhu.
Divácká kulisa při výběhu z depa. Nandat čelenku, brýle a zastrkat výživu do dresu
Běh:
Stejně jako na kole i zde se běží 3 kola (po 7 km) okolo jezera. Terén je z 50% po zpevněných lesních cestách a 50% asfalt. Naštěstí v bezprostřední blízkosti rybníku nejsou kopce, takže alespoň zde se jedná o rovinatý profil. Ztráta na Pavla je 5 minut, takže uvidíme, kolik sil mu vzala cyklistika. Evidentně méně než mně, protože po prvních 7 km jsem ztratil dalších 30 vteřin. Náznaky křečí už jsou pryč a za mnou je díra, takže bych to měl dokončit na stříbrné pozici. Tělo se srovnalo do provozuschopného stavu, ale šťáva stále není. Ani zde se ale nemohu dostat do svého rytmu a už se těším na konec tohoto trápení.14 km za mnou a už jenom jedno kolečko. Trať se nám pomalu plní dalšími závodníky a pořadí začíná být zmatené. Pavel si dnes jde svůj vlastní závod a stále se vzdaluje. Skupinka pronásledovatelů v čele s Honzou Hradeckým, Šnebergerem a Wainerem hned v prvním okruhu špatně odbočila a zaběhli si 4 km, takže mám větší kliku, než si zasloužím. Polák byl po kole 6 minut za mnou, takže také vyřešeno. Chyba!!! Na 16 km dostávám informaci, že mám na poláka náskok pouhých 30 vteřin a letí. Co teď??? Bohužel odpověď znám! Nic :-(. Zkusím zrychlit, ale nohy se na to moc netváří. Tempo, které jsem standardně schopný běžet je mimo moje dnešní schopnosti. Během několika minut (vteřin) jsem dohnán a předstižen Lukaszem. Svěřencům vždy říkám, ať nejdříve chytnou tempo soupeře a až pak přemýšlí, jak dlouho to vydrží. Vyvezl jsem se 0,5 vteřiny a pak si vystoupil. Když nejde hlava, ani tělo neposlouchá… Přemýšlím, kdy naposledy jsem dostal v běhu takhle na prdel a vlastně si ani nevzpomínám. Lukasz běží cca o 30 vteřin na 1 km rychleji. Poslední občerstvovačka a došourám se do cíle. Po trati spousta fanoušků i závodníků neskutečně podporovala, ale dnes není můj den. Po 4 hodinách 24 minutách a 54 vteřinách končí moje počínání. První místo bylo opravdu hodně vzdálené a já se dnes musím spokojit s bronzovou medailí.
Společné foto s moji největší fanynkou Karčou. Koukám, že 2XU je všude :-)
Kde byla chyba? I s odstupem času si nejsem 100% jist. I já jsem jenom člověk, a pokud se netrénuje závodní intenzita, tak to v závodě prostě nechutná. První letošní půlka, přepálený začátek, špatná volba výživových doplňků, velká sebejistota, podcenění soupeřů… Bude toho více, ale to je život! Velmi důležité poučení do budoucna a jedeme dál. Pavel i Lukasz byli dnes lepší, ale to neznamená, že jim to příště nevrátím ;-).
První tři v cíli. Jinak já klečím, jen pro info k té výšce!
Jak hodnotím Hamrmana po organizační stránce? Závod nespadá do série Českého poháru, ale na kvalitě určitě nic neztrácí. Vše šlapalo, jak mělo. Při cyklistice sice nebyla doprava uzavřena a chvílemi byly zajímavé situace, ale na druhou stranu každá mini díra značena, a to samé platilo i o nebezpečných zatáčkách. Na každé křižovatce dobrovolníci, kteří zastavovali dopravu. Tři Honzové se mnou souhlasit nebudou, ale značení trati dle mého nadstandardní. Super občerstvení v cíli. Na záchodech stále hajzlpapír. Divácká kulisa a celková atmosféra v centru závodu super, takže i když je startovné vyšší, PROČ NE!? Každá sranda něco stojí… Pro příště bych udělal více občerstvovacích stanic na cyklistice i běhu a mimo jednotlivé věkové kategorie vyhlásil i celkové pořadí.
Další závod Dřevěnický Rykot 18.7.2020. Jede se na horských kolech, takže v mém podání o zábavu rozhodně postaráno!!!