Na moji letos sedmou půlku jsem vyrazil do Portugalska. Zvažoval jsem ještě variantu Ironman 70.3 Lanzarote o týden později, ale správně jsem se rozhodl pro tento závod. Proč? To pochopíte po přečtení článku.
Závod se konal v neděli 29.9., takže z Prahy vyjíždíme až v pátek ráno. Oťas (Fly4sport.cz) klasicky sehnal nejlepší/nejlevnější řešení a já již v 8:30 ráno odhazuji dlouhé kalhoty, které měním za trenky na letišti v Lisabonu. Společně s Karčou rychle půjčujeme na letišti naše Ferrari a jedeme se ubytovat do místa konání závodu. Město Cascais leží cca 30 km od centra Lisabonu. Je to jedno z nejbohatších pobřežních měst v Portugalsku a díky své poloze i častá destinace pro turisty. Něco jako naše Brno :-). Vyhážeme věci na pokoj a jdeme na první obhlídku města. Po pár minutách jsem pochopil následující: 1. Město žije triatlonem již nyní (kdo nemá elastické trenky nebo surf, není vítán), 2. Auta se zde vyrábí bez blinkrů a červená na semaforu nic neznamená, 3. I když nekouříš, tak musíš mít cigaretu minimálně za uchem. Pravidla rychle akceptuji a zapadám mezi místní. Večer se ještě stihneme se západem slunce vyklusat u Brány do pekla (Boca do Inferno) a jdeme spát.
Den před závodem je ve stylu rozjetí se na kole po trati, rozplavání v moři, registrace, briefingu, uložení kola do depa, autogramiády (nikdo nepřišel), návštěvy nejzápadnějšího místa Evropy (Cabo da Roca) spolu s cca 583 Asiaty a výběru večeře, která mě neroztrhne (zvolil jsem špagety Carbonara).
V den závodu budíček 4:55. Výjimečně jsem se moc dobře nevyspal, ale přičítám to hamižné Karče, která si jedinou peřinu přivlastnila a nechtěla se dělit. Snídaně a jedeme autem do místa depa (4 km od nás). Nečekaně bezproblémů najdeme místo na zaparkování a hrrrr do depa. Zde si zkontroluji kolo, spočítám kola soupeřů v PRO kategorii (24), doplním potřebnou výživu na TREČKA, nahážu věci do igelitek ve stojanech a přemístím se do cca 600m vzdáleného prostoru startu. Vše se stíhá nečekaně rychle a já mám více jak hodinu čas do startu. Rozklušu, protáhnu a s epickým východem slunce se začínám soukat do neoprenu. Pusa pro Karču a 20 minut před startem se jdu lehce osmělit do vody. Následuje řazení všech závodníků do skupin dle čepiček. PRO muži startují první, takže největší pohoda. 3 minuty po nás PRO ženy a pak formou rolling startu 2 700 triatlonistů z celého světa. Jmenovitě vyvolají prvních deset mužů, portugalská hymna a čekáme na startovní zvon.
V 7:27 vše odstartuje a s odbitím zvonu ze mě spadne všechna nervozita, nutkání na záchod a pochyby. 4 hodiny práce přede mnou a poperu se s tím nejlépe, jak umím. V tom mám jasno!!! Na startovní čáře se stavím za Javiera Gomeze a Joäo Silvu (alespoň mám komu prvních 20 m plavat v nohou). Po zhruba 15 m běhu po pláži skáčeme do vln Atlantiku. Jeden 1,9 km dlouhý plavecký okruh s teplotou vody okolo 18°C (neopreny povoleny), vzduch 15°C. Oceán klidný, takže pohoda. Po pár přátelských pohlavcích se začne plavat a já se loučím s Javierem. Pole se postupně natahuje a já se ustálím v nohou svých soupeřů. Plave se mi překvapivě dobře. Poslední dobou jsem se v této disciplíně necítil moc komfortně a tak jsem za to rád. Javier se skupinkou nejsilnějších plavců se postupně vzdaluje a já se držím ve druhé skupině. Hnát se dopředu nedává smysl a tak „vyčkávám“. 600 m běh do depa bude výživný, a když vylezu z vody ve stejném stavu jako na Pilmanovi, tak se do depa ani nepodívám. V průběhu plavání síly vydrží až do konce a já vylézám na začátku druhé skupiny na průběžném 10. místě. Plavu za 24:32 min a peláším do depa. Celá cesta po silnici je pokryta červeným kobercem a obklopena fanoušky z celého světa. Těsně před depem vidím tu nejhezčí tvář a dostávám jasné informace o průběhu závodu: „Jsi desátý, další čtyři těsně před tebou a pak je již větší díra!“.
1. depem proletím i na své poměry velice rychle a je z toho druhý nejrychlejší čas (jenom Javier byl rychlejší). Naskakuji na kolo a okamžitě dostávám upřesňující informace:„Už jsi šestý a před tebou díra!“ Přede mnou je celkem 90 km opět v jednom okruhu. Prvních 50 km se jede po rovině. 25 km podél pobřeží do Lisabonu – otočka – zpět do Cascais. Závěrečných 40 km je o poznání zajímavějších a závodníci se podívají do značně zvlněného středozemí s exkluzivní návštěvou autodromu, kde si dáme jedno kolečko. Oficiálně máme posledních 40 km na plánu 3 kopce a celkově nastoupat okolo 900 m (kecaj, hodinky ukázaly 700 m). Celá trať je kompletně uzavřena a ukázkově označena. Vzhledem ke svojí současné pozici se nikam neženu. V poklidu zadělám tretry, napiju a zalehnu. Prokličkuju se středem města a zapikám se do skupiny spoluzávodníků. Skoro nefouká, rovina a všichni jsme namotivováni podat co nejlepší výkon. To znamená, že rychlost se pohybuje okolo 45 km/hod a evidentně se prvních 50 km nebude zpomalovat. Stejně jako ve vodě se cítím i zde dobře, takže se držím taktiky: „Co nejdéle držet skupinu“. Postupně se naše z počátku čtyřčlenná skupinka rozšiřuje o závodníky před námi, ale i rychlíky zezadu. Na 30. km již jede grupeto od 4. do 13.místa. Tepy jsou stále vysoké, ale cítím se dobře. Pravidelně doplňuji ionťák a energii od firmy Inkospor a čekám, co přijde v prvním kopci. Při nájezdu pod první stoupání jsem v 2/2 skupiny (dokonce můžeme říci poslední :-)), což není moc chytré, ale mám k tomu své důvody. Tempo se radikálně nemění a všichni jedeme pospolu. Na 60. km vjíždíme na okruh autodromu a tuto část jsem si opravdu užil. Ne každý den se vám poštěstí se sem dostat a moci to maximálně valit na kole v této společnosti. Možná to bylo moji euforií nebo nastupující únavou, ale vláček se začal pomalu rozjíždět a já pomalu zareagoval. Přede mnou byl aktuálně domácí favorit Silva, o kterém jsem nepochyboval, že díru zalepí. Nezalepil :-(. Při výjezdu z okruhu jdu před něj a snažím se ze všech sil zalepit zhruba 10 vteřinovou díru. Začíná druhé stoupání a já tvrdě pociťuji rozdíl mezi mou a výkonností na kole kluků přede mnou. Díky čau, nyní již opravdu začal závod a nikdo nepojede na 80%. Nakonec vytvoříme malou skupinu od 10. – 12. místa a v závěrečných kilometrech si pomůžeme. Absolvujeme spolu poslední stoupání, dlouhý sjezd i posledních 10 km po rovině. Cyklistiku dokončuji v čase 2:15:50 a s tímto časem obsazuji jedenáctý nejrychlejší čas dne. Co je však důležité, že na nejrychlejšího cyklistu Javiera ztrácím „jenom“ 2,5 minuty. Moje letošní maximum na světových podnicích (Ironman, Challenge, ITU) bylo 10. místo, takže věřím ve zlepšení, pokud nohy předvedou kvalitní běh.
Před 2. depem opět čeká Karča a podává informace o průběhu závodu přede mnou. V depu se opět moc neohřeju a po nandání tenisek Sonic od Mizuno vylétám z depa. Aktuálně jsem na 10. místě. Běh je zde velice prostý, 2 okruhy podél pláže. 5 km jedním směrem – otočka - zpět do centra závodu. Občerstvovací stanice jsou každé 2 km. Před startem jsem měl lehké obavy o svém výkonu, cítil jsem se unavený, ale po prvním kilometru jsem věděl, že dnes podám svůj letošní nejlepší výkon. Teplota je příjemná okolo 24°C a relativní bezvětří přetrvává. Trať je nečekaně zvlněná, ale já se soustředím jenom na svoje tempo, které velice brzy chytnu a držím. Na občerstvovačkách dávají vodu v lahvích, což je super na ochlazení i pití (palec hore). Postupně se prodírám startovním polem dopředu, ale zde již všichni běží rychle. Po 10,5 km dostávám upřesňující informace od Karči. Aktuálně 8. místo, Španěl před tebou běží pomaleji a ostatní ti utíkají. Za tebou klid. Dobře zkusíme urvat Španěla a s trochou štěstí ještě někdo vyhoří a posunu se na pódiové umístění. To by bylo SUPER. V druhém okruhu již začínám předbíhat i nejrychlejší age-group závodníky, takže trochu ztrácím přehled o pořadí. Tělo spolupracuje na jedničku a stále drží tempo. Na 16. km mám však stále ztrátu okolo 30 vteřin na Joseho a moc nezpomaluje. Vzpomínám na oblíbená slova bezradných doktorů: „Věř a víra tvá tě uzdraví“. Já budu věřit a doufat, že to Jose nevydrží. Na 19,5 km se na něj dotahuji a moc možností nemám. Hodím rychlý (falešný) úsměv se zavřenou pusou a zrychluji na tempo 3:15 min/km (zároveň se dostávám na nejvyšší tepy za celý závod). Až po jednom kilometru mi to nedá a ohlížím se za sebe. Dnes se mi tato karta vyplatila, Španěl je ze hry pryč!!! Závěrečný kilometr si již mohu zaslouženě vychutnat a utužuji se v tom, že vstávat před 5:00 do bazénu, jezdit na kole v zimě a nabíhat tempa sám na stadionu za to STOJÍ!!! S půlmaratonem za 1:15:13 jsem spokojený. Dnes jsem sice nevyhrál a na Javiera ztratil 10 minut, ale posunul jsem svoje limity dál. Všechny disciplíny hodnotím pozitivně a i díky tomu jsem si mohl závod KONEČNĚ užít.
Velké díky Karče za trpělivost v předzávodním období a práci v průběhu závodu. Trenérovi Zbyškovi za vyladění. Partnerům za podporu na všech frontách a kamarádům za trpělivost s neustálým odmítáním večerních dýchánků v restauračních zařízeních. Po sezóně se pokusím dohnat.
Tento závod byl poslední ostrý test před letošním vrcholem IronmanMalaysia 26.10. Forma se pomalu zvyšuje, takže ji ještě 4 týdny podržíme a věřím v pódiové umístění.