26. 5. vstávám na sebe nezvykle pozdě okolo 7:00. V poklidu se rozklušu pro snídani, dobalím a okolo 10:00 vyrážím směr Poděbrady. Závodu jsem se již více jak 10 let neúčastnil a nyní se jezdí na úplně jiných tratích, takže jsem byl zvědav na novinky.
Přivítá mě dostatek parkovacích míst, rychlá registrace, toalety s papírem, dobrá hudba a mnoho kamarádů, který vidím po dlouhé zimní přípravě. Ano, Poděbrady jsou zaslouženým otvírákem triatlonové sezóny na území České republiky.
Závodí se na netradičních tratích 700 m plavání v jednom okruhu – 30 km bezhákové rovinaté cyklistiky, také v jednom okruhu – 7 km běhu na závěr je rozděleno do dvou okruhů podél Labe.
Na startu hlavního závodu se sešlo celkem 162 mužů a 32 žen. Chlapi měli tu prioritu startovat o 5 minut dříve. Start z písečné pláže vběhnutím do Jezera Poděbrady, teplota vody okolo 18°C, takže neopreny povoleny. Široká startovní čára natáhla startovní pole a tak ani nedošlo k tak obávané úvodní bitce. Startuji z pravé strany společně s největšími favority na přední umístění Jan Wainer, Franta Schoval, Honza Vodehnal, atd. Hned po startu jdu do čela pravého křídla, ale koukám, že větší rychlíci byli na levé straně. Postupně se k nim přidávám a na první bójce po 300 m jsem na 2. - 3. místě s nepatrnou ztrátou za prvním plavcem. Na cestě zpět do depa lehce zakufruji a ztratím kontakt s vedoucí dvojicí. Nakonec je z toho 20 vteřin ztráta na prvního plavce.
Nejrychlejší první depo mě rázem katapultuje do role lídra závodu a já opouštím depo na prvním místě. Úvodní 2 km jsou po cyklostezce s několika zatáčkami a ne úplně optimálním asfaltem, takže jedu opatrně a nikam se neženu. Poté vjedeme na hlavní silnici směr Nymburk, kde začínám naplno šlapat do pedálů a dostávat se do tempa. Užívám si pro mě nezvyklou pozici prvního jezdce na kole a kopíruji trať za policejní dodávkou a doprovodnou motorkou. Nemám žádné informace o průběhu závodu za mnou, takže udržuji konstantní tempo a každým šlápnutím se více přibližuji cíli. Pravidelně se ohlížím, ale za mnou nic. Nemám brýle ani čočky, takže svému zraku moc nemohu věřit a jedu si svůj závod. Nakonec bez problémů přijíždím do 2. depa na 1. místě s náskokem 1 minuty na Honzu Wainera.
V 2. depu si dávám načas a vzhledem k blížícímu se CZECHMANOVI oblékám i ponožky, ať jsou moje nohy v pohodlí.
Minutový náskok na 7 km je dostatečně komfortní, takže bude důležité neudělat žádnou chybu. Nechávám nohy běžet svým tempem a moc do toho netlačím. Po první otočce o 180° po zhruba 1,8 km poprvé zjišťuji, co se děje za mými zády. Honza se nepatrně přibližuje a za ním je skupinka silných běžců s minimálními rozestupy – Schoval, Kesl, Oppolzer, Wohl, atd. Raději do toho trochu šlápnu a v polovině běhu dostávám informaci, že můj náskok je již na 1:30 min. To mě trochu uklidní a tak si závěrečný okruh mohu vychutnat a v poklidu doběhnout pro své letošní první triatlonové prvenství. V cíli dostanu sladkou pusu od přítelkyně Karči, podání ruky od táty a obejmutí od mamky. Tak to mám rád, tak to má být!
Druhé místo nakonec uhájil Honza Wainer před dotírajícím Frantou Schovalem. Možnost na odvetu budou mít oba již 1. 6.
Jako bonus pro všechny závodníky jsou cílové palačinky s marmeládou a tvarohem, ledová sprcha a všudypřítomné sluníčko. Palec nahoru, super závod!!!