Pátým závodem ve Verlu 15.7.2018 skončilo moje účinkování v letošním ročníku německé NRW ligy. Pro mě to byl čtvrtý start v této týmové soutěži, tentokrát opět individuálně na tratích sprint triatlonu (0,75 – 20 – 5km). Do míst závodu přijíždím jako vždy s jednodenním předstihem. Povečeříme s týmem, pokecáme a probereme taktiku. Pro tento typ závodu jsem byl vybrán já, Sven Wies, Martin a Jára Pejsarovi. Dohoda je, že zkusit se Svenem a první skupinou vyplavat, na kole jít po 10km do úniku, na běhu všem utéci :-).
Hlavně, chlapče, nezaspi!
Registrace, ukládání věcí do depa, orientace v prostoru depa, rozcvičení před závodem. Poslední probrání taktiky se Svenem, záchod a jdeme na startovní čáru, která je umístěna po pás ve vodě. Na startu se sejde zhruba 75 borců a nadrženě se klepou na jeden trojúhelníkový okruh v místním rybníku. Voda je čistá, teplota okolo 23°C, takže bez neoprenů. Cítím se v ní dobře a věřím v dobrý výsledek. Narvu se do první lajny a čekám na výstřel. Ten zaspím o 0,5vteřiny, což se ukáže být jako dost zásadní problém. Závodníci po pravé i levé ruce mě uzavřou a při pokusu se dostat na jejich úroveň dostanu loket do jednoho oka. Výsledkem je naplnění levé skořápky vodou a lehká dezorientace. Rukama hrabu a nohama kopu jak nejlépe to umím, ale nějak se nemohu dostat do tempa. Uvíznul jsem uprostřed skupiny a nevidím cesty ven. Na bojkách se trochu okopeme a pomalu směřujeme do cíle plavání. Absolutně netuším, jak jsem na tom, ale věřím, že to nemůže být tak hrozné. Při výlezu z vody se snažím co nejrychleji rozběhnout a stáhnout ztrátu. Kousíček před sebou vidím týmový dres a lehce se mi uleví. Bohužel jenom na chvíli, než zjistím, že to není Sven, ale Jára. Na Svena a první skupinu jsem ztratil 30vteřin a z vody vylézám až okolo 15.místa. Jak se to tu říká? Scheisse!
V triatlonu je všechno možné
Naskakuji na kolo a rozjíždím stíhací jízdu za první skupinou. Čekají mě 2 okruhy po 10km ve tvaru písmene T, na totální rovině s několika kruhovými objezdy. Bohužel jsem osamocen v území nikoho. Po 3km sólo jízdy se za mnou zformuje početná skupina cca 15 závodníků, která mě pohltí. Teď už opravdu začínám pochybovat o kvalitním výkonu. Naštěstí skupina poctivě střídá a začneme sjíždět tu před námi, což se nám nakonec po 10km povede. Ale co nyní? Všichni svěsí nohy a koukají po sobě. Zezadu se začnou přibližovat další závodníci a to opravdu nechci dovolit. Pokusím se tedy skupině 30 triatlonistů nastoupit. Samozřejmě to nemělo dlouhého trvání a po 10 vteřinách jsem dostižen. Popravdě jsem ani nevěřil v úspěch, ale cílem bylo se dostat do předních pozic, rozjet skupinu a ukázat ostatním aktivním jezdcům, že se se mnou může počítat. Vše se povedlo a jedeme dál. Raději se držím v popředí a chytám úniky ostatních závodníků. Společně se Svenem to ještě 2x zkusíme, ale bez většího úspěchu. Do druhého depa tak přijíždíme pohromadě ve velké skupině a já seskakuji z kola na průběžném 4.místě.
I běh se odehrává ve dvou okruzích okolo rybníka, trať vede po rovině a zpevněných lesních cestách. Z depa vybíhám na 4.místě se ztrátou cca 5 vteřin na nejrychlejší závodníky. Na závodě v délce 5km není moc prostoru pro taktiku a tak hned od začátku jdu do plných a snažím se to ostatním závodníkům co nejvíce znechutit. Po 300m se dostávám do vedení a nemám v plánu na tom nic měnit. První kilometr rozebíhám po 3:00min/km a vytvářím si cca 10vteřinový náskok na skupinku pronásledovatelů. Zpomaluji na reálnějších 3:15min/km a ukrajuji další metry z trati. Po 3km mám náskok okolo 30vteřin a začínám po špatném plavání a rozpačité cyklistice věřit ve vítězství. Poslední kilometr si mohu dovolit trochu zvolnit a mentálně se připravuji na cílový rozhovor ve své „němčině“. Po 55 minutách a 27 vteřinách si připisuji svoji druhé vítězství v NRW lize. Na 5.místě dokončuje Sven, 25. Jára a 30. Martin. Celkově se v týmech umísťujeme na 2.místě a po celkovém sečtení všech našich letošních výkonů si jdeme díky 2.místu v lize pro postup do 2.ligy. Konec dobrý, všechno dobré!
Další německý rok?
Jak již bývá ve zvyku na německých triatlonech, opět se zde uskutečnilo více závodů a jedním z nich byl i sprint triatlon na stejných tratích 2.ligy. Zde startoval nezničitelný Přemysl Švarc a Jakub Powada v ČR. Klukům jsem zafandil a byl jsem zvědav na porovnání časů… Stále je prostor pro zlepšení, protože „netrénující“ Přéma mi opět na běhu naložil cca 15vteřin.
Jsem rád, že jsem byl platným členem TRI teamu MAXMO, ale co bude příští rok? Díky svým letošním výkonům jsem se dobře zapsal:
6.5.2018 sprint triatlon Buschhütten - družstva 4.místo
10.6.2018 olympijský triatlon Harsewinkel - individuál 1.místo
17.6.2018 sprint triatlon Mönchengladbach - družstva 2.místo
15.7.2018 sprint triatlon Verl - individuál 1.místo
Uvidíme, zdali zde budu pokračovat, ale byla to pro mě super zkušenost, za kterou jsem moc rád. Poznal jsem nové lidi, zjistil, že triatlon rozhodně není mrtvý sport, naučil se několik nových německých frází:
Já jsem nejlepší plavec, takže musím startovat z první vlny. – Ich bin der beste Schwimmer, also muss ich in der ersten Welle starten.
Toto je týmový závod, ne individuální, ZPOMAL. - Das ist ein Teamrace, kein individuelles Rennen LANGSAMER.
Teď zrychli. -Jetzt schneller.
Střídej. –Wechseln.
Pane Soukup, můžeme několik slov? Ale já nemluvím německy. Ale Petře, takže… - Herr Soukup, ein paar Wörter bitte? Aber ich kann kein Deutsch. Aber Petr, also...
Vyhráls? Vyhrál! Dobře. - Hast du gewonnen? Ja ich habe gewonnen! Gut.
…a kvalitně potrénoval rychlost. Bohužel jsem stále nevyhrál vytoužený pětilitrák plný piva, protože k mému zklamání se na žádných závodech, kde jsem startoval, neuděloval. Je tedy jasné, že se závody zde rozhodně nekončím!!!
Dalším závodem bude 28.7. Challenge Prague, ale nejprve musím namnožit krvinky v Italském Livignu.