Nejočekávanější závod první poloviny mé sezóny je minulostí. Celkem pět soustředění, stovky tréninkových hodin, kompletní výměna materiálu (neopren, kolo, běžecké boty atd.) a zajištění lepších podmínek, než jsem měl v roce 2017, mělo za cíl jediné: URVAT NA IM LANZAROTE HAWAISKÝ SLOT!!!
Kopec, vítr, láva, vítr, rovina, vítr a TOI TOI ve větru se klátící
Ironman Lanzarote můžeme považovat za jeden z nejnáročnějších závodů celé světové série. Klasicky na vás čeká 3,8km plavání ve dvou okruzích v moři – 180km dlouhý okruh cyklistiky s převýšením větším než 2 500m a pekelným větrem – 42km běhu ve třech okruzích na rozpálené promenádě podél moře. Shrnuto, podtrženo: osobák si tu rozhodně nezajedete, ale pro masochisty, co mají rádi poctivou cyklistiku a krásné prostředí, je to ideální závod. Španělé umí fandit a celý ostrov je velice přívětivý. A nesmím zapomenout na tvůrce tohoto závodu, hlavního organizátora Kennetha Gasqueho. Snad 85 letý borec s motýlkem, bílými dlouhými vlasy staženými do culíku, slovní kadencí 10 slov za minutu (vážně jsem nikdy nikoho neslyšel mluvit TAK pomalu), neuvěřitelnými hláškami a tanečními kreacemi, za které by se ani Travolta v době Pomády nemusel stydět, je srdcem tohoto závodu a všude vás doprovází. Celkem 40 nominačních slotů bude spravedlivě rozděleno do věkových kategorií, v mojí věkovce se popereme o 3 místa. Na start se postavilo necelých 1900 odvážlivců ze všech koutů světa. Z toho 182 v mojí věkové kategorii 30 – 34 let. V roce 2016 (2.místo) a 2017 (3.místo) jsem se zde vždy nominoval, takže cílem mělo být doplnění poslední chybějící medaile do sbírky na poličce v Jičíně…
Lepší nedotrénovaný a s kocovinou, než střízlivý a zadřený
Přesně týden před závodem jsem se úspěšně rozloučil se svobodu jednoho z mých nejlepších kamarádů, Honzy Starého. Rozlučka byla velice kvalitní, játra jsem nepotěšil a fanynky se začaly zamýšlet nad tím, kde jsem přišel k tomu monoklu pod okem (hráli jsme rugby). Začátkem týdne věnuji více pozornosti práci a tréninku moc nedám. Uklidňuji se tím, že potřebné objemy dotočím v sobotu při závodě. Ve středu ráno odjíždíme na letiště směr Berlín. Letos mám support team z říše snů, uznejte sami:
Rudolf Cogan – hlavní stratég, mentální podpora a motivátor
Libor Soukup – vrchní fotograf, mechanik, řidič
Mikuláš Cogan – plavecký, strečinkový a jógový sparing
Zdeňka Suková - nejhlasitější fanynka na trati a jediný člen výpravy, který mě pochválí i v případě nezdaru
Richard Cogan (15 měsíců) – učitel pantomimy, plavání s křidélky a házení jídla po jídelně
Před odletem z Berlína ještě stihneme 45min plavecký trénink v nedalekém bazénu. Co na tom, že skoro nestihneme letadlo – na palubu a do hospody jen s umytýma nohama :-). Na Lanzarote přiletíme v podvečerních hodinách. Půjčíme auto a vzhůru na hotel. Posestavím kolo, povečeřím a na kutě. Čtvrtek je ve znamení dokoupení potřebného vybavení na kolo, registrace, rozpravy a plaveckého a cyklistického tréninku na technicky nejnáročnějších místech trati. V jedné zatáčce mi ujelo zadní kolo a o několik kilometrů dál mě vítr málem smetl do škarpy, takže usínám s opravdu dobrým pocitem a závodu se nemohu dočkat :-). Jo a ještě strávím celou jednu hodinu ve sprše holením nohou. Byl jsem šikovný a říznul se jenom 3x!!! V pátek se rozplavu na závodní trati, uložím kolo do depa a rozklušu. Na večeři nakradu traťovky, doladím taktiku na zítřek s trenérem Zbyškem, s Cogym probereme jeho stanoviště na trati, kouknu na film a popiju jediného Braníčka, co mám s sebou.
Rvačka, prasklá guma, superman, pizza, špendlík, Forrest Gump a mrtvička v závěru
4:50 budíček. 5:00 snídaně. 5:20 první záchod, 5:25 druhý záchod, 5:30 odjezd na start. 6:00 kontrola vybavení v depu. 6:30 rozplavání, 6:45 výběr ideální startovní pozice hned za PROFI kategorií a 7:00 start. Voda svěžích 22°C, takže kdo by chtěl spát, je rychle probuzen.
Dle Krňošovy školy si vyberu toho nejmenšího profíka přede mnou a hned po vběhnutí do vody mu skáču na záda. Rázem jsem v první vlně (na cca 15 vteřin, než mi dojde). Prvních 50m se s klukama (možná i holkama) kamarádsky pěstmi zdravíme a pak začínáme plavat. Netradičně fouká již od rána, takže vlny zpomalují celkové časy a perfektně vyhovují mojí taktice „zapikat se v balíku a šetřit energii“. První velká skupinka se všemi favority odplavala cca po 500m a já hrdě hájím druhý balíček. Nakonec vylézám z vody za 54:01 na 26. celkové pozici a 8. v mé věkovce.
Blesková akce v depu a vzhůru na kolo. Při výběhu z depa zjišťuji, že mi praskla gumička na tretře. Pousměju se a sám pro sebe si řeknu, že lepší nyní, než v jiné, mnohem intimnější situaci...
Loňský scénář, kdy jsem se prvních 90km na kole trápil, se naštěstí neopakuje, a já začínám dupat do pedálů a sjíždět silnější plavce přede mnou. Postupně se propracuji na 2-3. místo v mé kategorii, které hájím do cca 120.km. Do této doby jsem se cítil super. Hlídal si tepy, byl jsem v „přední“ skupině, nohy napumpované a plné síly. Zde však začíná nepříjemný úsek do kopce a nečekaně proti větru. Síly se vytrácí a začínám dostávat nakládačku. Moje myšlenkové pochody ubíhají zhruba tímto směrem:
Nekompromisně předjet prvním závodníkem po dlouhé době: „Blbec, ten má snad v kole elektromotor.“
Vzápětí předjet dalším závodníkem v podobném tempu: „A hele, další má elektromotor.“
A další: „Co sakra žerou?“
Čtvrtý závodník jde přede mě: „Tak jsem blbec já. Do příštího závodu pořizuji elektromotor a kvalitní syp. Na tohle je sršňák krátkej!!!“
Zhruba na 40km musím zvolnit. Přemýšlím o nalezení připínacího špendlíku pro zajištění defektu a ukončení trápení. To by přece byla akceptovatelná výmluva. Naštěstí v sobotu odpoledne mají všechna papírnictví ve Španělsku zavřeno a tak pomalu ukusuji kilometr za kilometrem a doufám, že mě alespoň běh podrží. Na 160.km chytám zhruba čtrnáctý dech a posledních 20km začínám opět valit.
No a co jsem si dnes připravil na kolo za piknik? Mimo klasického mixu energetických tyčinek, gelů, BCAA, Inosinu a ionťáčku jsem zvolil jedno z mých oblíbených italských jídel. Pizzu. Otázka pro vás do diskuze: KOLIK 1/8 JSEM ZA CYKLISTIKU ZVLÁDNUL DO SEBE NASOUKAT? Malá nápověda - jednalo se kombinaci šunkové a quatro formaggi. Cyklistiku absolvuji za 5:27,12 hodin, 33.místo celkově a v kategorii jsem aktuálně 7.
V druhém depu se moc neohřeju a po navlečení ponožek, bot, čelenky a brýlí jdu na hlavní opalovačku dne.
Nohy běží krásně a já se musím brzdit. Nastavuji se do režimu 4:00min/km s odhodláním odpálit všechny soupeře přede mnou. I přes ruční brzdu v nohou rozbíhám prvních 5km nejrychleji z celého startovního pole. Tím jsem bohužel skončil :-). Do 21.km bez problémů držím tempo, ale poté si únava, teplo a vítr začínají vybírat svoji daň a já nepatrně zpomaluji. Touto dobou se již pohybuji na průběžném 4.místě. První flek hájí Ital Gabriele La Loggia s náskokem okolo 6minut, druhý je polomrtvý Švýcar Arnaud Margot a něco přes jednu minutu přede mnou fantasticky běžící Dán Lars Lomholt. Můj support team mě po celou dobu cyklistiky i běhu informuje o průběhu závodu. Dostávám informace o nejlepších běžeckých výkonech závodníků předem mnou. Cogy má jasno! Dán umí velice slušně zaběhnout, ale Ital ani Švýcar to nemají šanci udržet.
Před 28.km nastává první krizička, ale to pravé trápení nastává až v posledních 10km závodu. Tou dobou jsem již naštěstí na 3.místě v mé kategorii a jsem odhodlán tuto příčku udržet za každou cenu. Přede mnou se objevuje Dán, který musel radikálně zpomalit a nevypadá moc svěže. Jdu před něj a na chvíli dostávám do nohou novou energii. Tento pocit však trvá pouze 2-3km. Dánovo zmrtvýchvstání mě přivádí k myšlence, zdali to je opravdu on a neměl někde po trati schované dvojče :-). Najednou běží jako já prvních 5km. Přeletí mě a já jsem bez větru v plachtách. Přední stehna pálí, puchýře na chodidlech už dávno praskly, prsty levé ruky křečovitě svírají talisman od mamky, žaludek mlaská blahem z kombinace gelů, pomerančů, banánů, coly, redbullů a ionťáku. Na 38.km dobíhám Itala a přemýšlím, kdy bude nejlepší ho pozvracet. Za mnou je naštěstí 3minutová díra, takže i přes totální krizi bych měl 3.místo udržet. Dánský terminátor je asi už v cíli. Volím taktiku all-in. Narovnám se, nahodím úsměv, zrychlím a při předběhnutí mu sdělím něco ve stylu: „Pokud na to máš, zkus běžet se mnou“. Po 1km musím zvolnit, ale Taloš to naštěstí vzdal a nezkoušel můj nástup zachytit. Díky bohu!!! Vytvořený náskok 30vteřin hájím až do cílové rovinky. 14.místo celkově a 2.flíček v kategorii si v posledních několika metrech užívám plnými doušky. Stehna samá křeč, nemohu došlápnout na chodidla a polovinu obličeje necítím, ale jinak vůbec netuším, proč se holky v cíli nechtěly líbat. Vylepšuji si osobní rekord na maraton o 3 minuty na 2:54:52 a zabíhám 8. nejrychlejší čas dne.
Pivo, díky, hambáče, díky, support, díky, díky, díky
V cíli si po 5-15 minutovém bezvědomí, které trávím schoulený do klubíčka ve stínu pod tribunou, docházím zlepšit chuť pivkem. Bohužel jej žaludek nepodrží. Druhý pokus je však úspěšný a s přiblblým úsměvem se odplazím na masérské lehátko, kde trávím nejkrásnějších 30 minut dne.
Cíl splněn - slot na IM Hawaii je doma!!! Původně jsem chtěl útočit na TOP10 v celkovém pořadí (nakonec 14.místo) a zvítězit ze všech amatérů (2.místo), ale jsem spokojen. Oproti loňsku cítím posun jak na kole, tak i v běhu. Velké díky Zbyškovi Zemanovi za tréninkové plány a mému týmu lidí okolo mě. Nyní vím, na čem bude potřeba zapracovat do Hawaie.
Bez Rudy, táty, Mikiho, Zdeňky a Richarda bych to 2.místo neurval. Jejich podpora a informace na trati byly opět stěžejní. Již nyní se těším na párty v McDonaldu!!!
Dostal jsem snad tisíce zpráv na Messenger, WhatsApp, Facebook a email od kamarádů z celého světa. Všem moc děkuji. Byli jste velkou motivací a na 35.km jsem na vás vzpomínal.
Poslední slova díků patří mým sponzorům, kteří mě podporují a motivují. Jmenovitě LT-Projekt, YOGI, Mizuno, Zoot, Inkospor, Compressport, Multisport, Obklady Vaněk, Trek, Oakley, Královéhradecký kraj, města Jičín a Nová Paka.
Pokud se do 14 dnů opětovně naučím chodit, bude mým dalším závodem bezhákový olympijský triatlon v Německém Harsewinkelu (10.6.). Únavu a bolest svalů dolních končetin zkusím rozbít několikahodinovými tréninky na kole, plaváním v dětském bazénu, povalováním se na sluníčku a popíjením místních drinků. To musí zabrat!!!