Der Triathlonegastarbeiter
V listopadu 2017 jsem byl skrze messenger osloven Svenem Imhoffem s možností startovat pro příští rok v Německu. Se Svenem se známe již několik let. Společně jsme absolvovali štafetový běh Pražského Maratonu a podíleli se na triatlonových projektech FTVS. Jedním z mých sportovních cílů je vyhrát na stupních vítězů pětilitrovou sklenici plnou piva a to je nejčastější cena právě na německých závodech. Proto jsem dlouho nepřemýšlel a na nabídku kývl. Až později jsem zjistil, že všechny závody jsou v okolí Düsseldorfu (750km z Jičína), závodí se nejčastěji na tratích sprint triatlonu a 2.liga je na vyšší úrovni než celý Český pohár :-).
Triathlon Buschhütten (dejte si 3 piva a pak to řekněte 3x rychle za sebou)
V sobotu okolo poledního balím kolo, baťůžek s ponožkama, povidlové buchty a společně s Martinem Pejsarem vyjíždíme směr německý Buschhütten. Po 650km přijíždíme do místa našeho noclehu ve Freudenbergu, cca 25km od startu zítřejšího závodu. Ubytko v luxusním hotelu uprostřed lesa a ničeho. Skočíme na večeři, pivko a vzhůru na kutě.
Ráno vstávám a před snídaní se rozklušu. Na 9:00 jsme v místě startu a od začátku „čumím s otevřenou pusou“. Pro letošní sezónu jsem členem TRI team MAXMO (www.tri-team-maxmo.de) a závodím v 2.lize (krajský přebor). Úroveň by tedy měla odpovídat (snad se nikoho nedotknu) „pouťákům“, které u nás pořádá parta kamarádů s 50,- startovným a pivkem v cíli. Jak tedy vypadá lokální triatlon pralesní severoněmecké ligy? Závody probíhají od ranních hodin až do pozdního odpoledne, závodí se hned na několika tratích, úrovních, věkových kategoriích a vlnách. Přitom je časový harmonogram pünktlich dodržen a vše jede jako po másle. Díky kratším okruhům je neuvěřitelné množství lidí fandících podél tratě, což je slušný nakopávač. Celá trať perfektně označena pomocí zátaras, lýka nebo pomocníků. Pro trať cyklistiky není problém uzavřít dálnici na 10hodin (vyzjišťoval jsem cenu a jenom tato sranda vyjde na 100 000€). Všichni se usmívají a i přes moji „svahilskou“ němčinu rádi cokoliv vysvětlí. S rozhodčími nemůžete diskutovat a při sebemenším náznaku porušení pravidel (pravděpodobně i za křivý pohled) hned dostáváte kartu (penalizaci). Při výklusu se potkáte s takovými hvězdami světového triatlonu jako je Patrik Lange nebo Andi Boecherer (svěřenec Luboše Bílka, který dominoval v hlavním závodě). Proč? Protože na těchto závodech jako mladí vyrostli a rádi se sem vracejí. Takové věci jako čipy, dostatek místa v depu s vaším osobním popiskem, 100% uzavření trati, velké množství pomocníků na občerstvovacích stanicích a kvalitní jídlo v cíli je standardem. Prostě WAU! Máme se stále co učit.
V aréně
Zpět k samotnému závodu. Závodilo se formou týmové časovky bez možnosti spolupracovat s ostatními týmy. Za jeden tým mohli startovat 4 členové a v cíli se počítal čas 3 nejslabšího. Celkem 15 týmů na startu. Tratě 4x 200m v 50m venkovním bazénu (3 lidi na jedné dráze bez možnosti hákování) + 26km týmová časovka (3 okruhy) + 5,8km běh (5 okruhů). Náš tým startoval v pořadí Sven Imhoff (kapitán), Sven Wies, Martin Pejsar a já. Moje předzávodní pocity: „Hlavně to neposr…!“. Žádnou penalizaci, pád na kole či slabost ve výpomoci týmu. Byl to můj první závod zde a chtěl jsem se ukázat v nejlepším světle. Zopakoval jsem si základní slovíčka (Links = doleva, Rechts = doprava, Wechsein = střídat, Arschloch = kretén) a s ujištěním, že více nebudu potřebovat, se řadím do zástupu ostatních závodníků.
Po plavání hájíme luxusní 2.místo průběžného pořadí s minimálními odstupy. Na kole se tvrdila muzika hned od začátku a to bohužel odskákal Martin, který neměl den a vystoupil si po 3km. Kapitán Sven, přesvědčen o naší síle, nechtěl čekat a jedeme ve 3. Poctivě střídáme a držíme krok s nejlepšími. Průměrná rychlost byla 45km/hod. Nohy pálí, laktát stříká z uší, na napití není čas, ale protože jsem zakouslý v představci, tak to stejně nevadí. Zezadu slyšíte jen: “Wechseln es ist zu langsam“ (=střídej, je to pomalý). Po cyklistice jsme průběžně 3., ale rozestupy jsou stále minimální. Nazouvám boty, beru čapku a vystřeluji z depa. Hned ze začátku jsem upozorněn, ať zpomalím a držím krok s týmem. Kapitán jel na kole největší šrot a to ho stálo hodně sil. Běh pro něj byl hodně bolavý. Všechny týmy běží pohromadě a rozestupy jsou v řádech 10vteřin. 3.místo bohužel dlouho neudržíme a postupně se propadáme až na 5.pozici. Nejsilnější běžci tlačí ty pomalejší a pomáhají s občerstvením. V posledních 200m se Sven neuvěřitelně kousne a dostává se před nejslabší článek týmu před námi. S vypětím všech sil dobíháme na „populárním“ 4.místě se ztrátou 28 vteřin na první tým.
Super sportovní víkend, nové zkušenosti a trénink rychlosti. Nyní již jenom poladit nohy na Krušnomana :-).