Skotsko: Mlha, déšť, divoká příroda a angličtina, které nikdo nerozumí

Po ledovém Nepálu a větrné Patogonii bylo potřeba vyrazit za sluníčkem. Logicky se nabízely destinace jako Bali, Florida nebo Zanzibar. Karča však měla lepší myšlenku, vyrazíme do prosluněného Skotska na sever Velké Británie. Můj termínový diář je dost nabitý, takže to byla opravdu zběsilá akce a každý den byl využit na 100%. Pokud máš jenom 3 dny a chceš z toho vytěžit maximum, zde máš náš itinerář.

Z Prahy odlétáme až ve čtvrtek 22:00, takže předtím stihnu i pracovní povinnosti včetně běžeckých tréninků. Let trvá 2,5 hodiny, ale po časovém odečtení 1 hodiny jsme těšně po půlnocí venku z letiště. Máme hotel cca 15 minut chůze od hlavního terminálu, takže ještě relativně rozumně zaleháme a těšíme se na blížící se dobrodružství. Co nás už tak netěší je předpověď, ale třeba to nebude tak špatné.

1. den – Ráno vstáváme relativně brzy a jdeme na vydatnou anglickou snídani. Slaniny, klobás, fazolí, volských ok, rajčat i toustů je dostatek. Potom rychle pobalit a vyzvednout auto. Ze sedanu střední třídy je nakonec SUV Nissan Qashqai. Vzhledem k velikosti auta a jízdě na levé straně silnice raději bereme plné pojištění. Zadáme do GPS náš dnešní cíl městečko Fort William vzdálený cca 200 km a máme to 2:30 hod jízdy. První metry v protisměru jsou hodně opatrné, ale rychle se rozkoukám a zapadám do provozu mezi místňáky. Když se vymotáme z okolí Edinburghu, máme možnost prvního střetu se skotským venkovem. Typicky mrholí a je pochmurno. V teple auta nám to však tak nevadí. Cestu si rozdělíme dvěma mezizastávkami. Ta první je u jezera Loch Ard, kde absolvujeme 7km značenou túru. První část v lese po široké zpevněné cestě a zpět již podél jezera. Popravdě to však bylo to nejslabší z celého Skotska, ale alespoň jsme se provětrali a aklimatizovali na slabé mrholení. Rychlé znásilnění místního potravinového krámu a pokračujeme dál.

Druhá zastávka je v údolí Glencoe Valley, které se nachází na Skotské vysočině. Příroda i historie tohoto místa je hodně bohatá. Chtěli jsme dát trek dlouhý cca 20 km okolo nejvíce profláklých The Three Sisters (tři charakteristické hřebeny hor), ale počasí se bohužel výrazně zhoršilo. Mrholení vystřídal silný déšť, alespoň je však teplo. Původní variantu tedy ořezáváme, bereme pláštěnky a vše co začíná slovem GORE-TEX. Vyrážíme na zkrácenou variantu cca 3 km v typicky skotské krajině i počasí. Cesty postupně vystřídají močály a počasí se nelepší. Po hodině jsme s nohama totál durch zpět v autě, ale stálo to za to. Krásná příroda! Oba nás mrzí, že jsme nešli dál, ale dnes by to byla sebevražda. Dojedeme do našeho hradu, kde se ubytujeme a po vydatné teplé sprše trávíme další hodinu s fénem v rukou sušením našeho oblečení a především bot. Večer ještě skočíme na večeři do místního kina a máme pro dnešek hotovo. Stále prší, ale zítra má být lépe…

2. den – Dnes máme jediný cíl, a tím je nejvyšší hora Skotska i Velké Británie: Ben Nevis vysoký 1 345 m.n.m. Je zde hned několik vysvětlení a překladů názvu hory. Nejčastěji narazíte na „Vzteklá hora“, „Nebeská hora“ nebo „Hora, která má hlavu v oblacích“. S prvním i posledním názvem se již ztotožňuji. Možností začátku je více, ale naše volba padla na parkoviště Achintee (10 minut autem z ubytka). ChatGPT nám na otázku: Kolik lidí dnes půjde nahoru? Odpověděl 1 000 – 1 500. Je sobota, počasí mimo silného větru vypadá na Skotsko příznivě, tak se není čemu divit, že již od rána jsou zde davy. Ostatně Sněžka by na tom asi nebyla při příznivých podmínkách lépe. Výstup není nikterak technicky náročný, jdeme po kompletně zrekonstruované koňské stezce. V ČR patříme rozhodně k rychlejším turistům, ale zde nás stále někdo předchází nebo předbíhá. Zřejmědobrejoddíl. První polovina je po upravených kamenitých schodech nebo štěrkové cestě. Teplota je i na časnou hodinu příjemná (okolo 13°C) a výhledy jsou s nastoupanými metry čím dál lepší. V druhé polovině končí zeleň a začíná země kamení. Se změnou terénu se rapidně mění i počasí. Vstupujeme do studené mlhy a já oblékám další vrstvu, šátek na hlavu a rukavice. Značení zde žádné není, ale cesta nahoru existuje jenom jedna. Před samotným vrcholem davy značně prořídnou a v mlze se orientujeme podle kamenných mohyl. Za necelé 3 hodiny jsme nahoře. Nečekaně zde není tolik lidí, ale dav podnapilých Skotů, který nebyl líný si sem vynést alkohol, vydá za slušnou četu. Nahoře je rovná plošina obsahující malý nouzový přístřešek obložený kameny pro případ krize, kamennou mohylu věnovanou obětem druhé světové války a ruiny meteorologické observatoře z konce 19.století. Moc se nezdržujeme. Průměrná roční teplota na vršku hory je -0,5°C a dnešek není výjimkou. Mlha, zima, silný vítr nepatří mezi moje oblíbené počasí. Rychle se vyfotíme a poklusem zpět pod zónu mlhy. Cesta zpět je výrazně rychlejší a s každým dalším metrem dolů to je znát i na teplotě. Po 5 hodinách máme výstup-sestup nejvyšší hory za sebou. Skáčeme do auta a je před námi další 2hodinová jízda.

Cestou se rychle otočíme na kraji jezera Loch Ness a u hradu Eilean Donan Castle. Určitě by se zde dalo zabít více času, ale tyto přelidněné památky nás moc neberou a po Benovi toho máme dost. Přejedeme Skye Bridge a jsme na největším ostrově s nečekaným názvem Skye. Ostrov je proslulý překrásnými scenériemi, památkami, palírnami whisky, divokými horami a mnoha chráněními živočichy (orel, jelen, vydra), které jsme samozřejmě nepotkali. Bydlíme v luxusní garsonce s výhledem na zátoku u vesnice Sconser. Po celém dni máme hlad, takže sjedeme do hlavního města ostrova Portree, kde na šestý pokus objevíme poslední volnou restauraci ve městě. O hudbu i zábavu se postarají veselí hosté popíjející Guinnesse ve větším množství než je zdrávo. Sobota večer, co jsme asi mohli čekat…  Zpět na ubytko a v posteli doplnit síly.

3. den – Brzký budíček, snídaně a odjezd. Odměnou při příjezdu do oblasti The Storr je nám prakticky prázdné parkoviště. Jdeme omrknout skalní stěny, věže a jehly, kde tou neznámější je „Old Man of Storr“ nebo „Needle Rock“. Úvod je nudnější, ale když nastoupáme dobrých 300 výškových metrů, tak se objevíme v zemi zelené trávy, černých kamenů a skal. Poletující havrani dodávají na temné atmosféře a já si připadám jako při nějakém keltském obřadě (spíše pohřeb než svatba). V těchto ranních hodinách zde prakticky nikdo nebyl, a to místu dodávalo ještě větší sílu. Rozhodně můžeme k návštěvě oba doporučit. Okruh dlouhý 5 km nám zabral necelé 2 hodiny. Autem popojedeme dalších 20 minut a cestou omrkneme útesy padající do moře a vodopád Mealt Falls.

Hlavním cílem je však skalní formace na severu ostrova Quiraing. Toto místo patří mezi nejfotografovanější přírodní scenérie celého souostroví Hebrid. Turistů zde povětšinou není mnoho hned ze dvou důvodů: 1. vzdálenější poloha od civilizace a 2. standardně špatné počasí. Počasí nám naštěstí vyšlo a turistů bylo opravdu rozumně, takže pecka. Vybrali jsme si 7kmtrail okolo skalního masivu. Nejprve začínáme spodní cestou a užíváme si výhledy do zelené krajiny poseté černými kameny, na druhé straně se tyčí skalní masiv, který si později vyšlápneme. Když dojdeme na úpatí skalní plošiny The Table, čeká nás nevyhnutelný výstup. Potom už jenom hřebenovkou zpět k autu. Celé to zabralo 2 hodinky, ale bylo to opravdu top. Vede zde i trailová běžecká stezka spojující The Storr a Quiraing cca 23 km. To je můj tip na příště. Toto byl náš nejvzdálenější bod a nyní se už začínáme vracet zpět do Edinburghu. Po cestě skrze místní venkov si ještě 15 minut zajedeme na poslední místo, které na ostrově Skye nemůžeme vynechat. The Fairy Pools je série přírodních jezírek a vodopádů. Hned vedle řeky vede turistická cesta, a tak máte vše na dosah ruky, ale potom co jsme dnes viděli, je to dost slabota. To jsme však dopředu nemohli vědět. Trávíme tady slabou půlhodinu a jedeme pryč. Čeká nás 5hodinová cesta zpět. Relativně to uteče a po vrácení auta na letišti se opět projdeme na náš hotel Holiday Inn. Tady už naše putování končí. Závěrečný nocleh a druhý den hned po snídani jedeme domů. Večer se ještě stihnu proběhnout v tropech, které u nás panují.

Shrnuto podtrženo.

• Typicky skotské počasí jsem zažil a asi bych tu dlouhodobě žít nemusel.

• Příroda je díky četným dešťům opravdu zelená a v určitém směru neopakovatelná. Hory, vřesoviště a jezera jsou zde časté jako u nás pole a lesy.

• Whisky jsem si nedal, ale místní světlé pivko jsem ochutnal, takže alespoň půlbod.

• Moc borců v kiltech jsme nepotkali, ale na pár rarit jsme narazili. Na otázku, zda-li něco pod sukní nosí, jsem se neodvážil zeptat a ani mě to vlastně raději nezajímá.

• Místo rugby jel v televizi klasicky fotbal. Zklamání.

• Dudy (myšleno hudební nástroj) ani jednorožce jsem za celou dobu neviděl. 

• Pravděpodobně bych do Skotska nikdy nejel, ale jsem za návštěvu vděčný. Opět mám širší obzory, a co tě nezabije, to tě přeci musí posilnit!