Mým tradičním otvírákem nové sezóny je Mikulášský běh na Bradech. Stále třetí nejstarší běžecký závod v ČR a totální klasika pro všechny z okolí Jičína. Letos se uskutečnil již 79. ročník. Závodí se již od ranních hodin, kde mají prostor ti nejmenší. Start hlavní kategorie je intervalový a první běžci vybíhají na trať okolo 11:00. Letos se na start hlavního závodu 2,8 km postavilo celkem 136 závodníku a závodnic. Po loňském i předloňském vítězství jsem nemohl mít jiné ambice než obhájit. Navíc jsem díky příznivé podmínce chtěl zaběhnout čas pod 10:00 a časem se dostat do běžecké elity tohoto závodu.
Můj poslední závod byl 13.10. Winterman. Po téměř 2 měsících jsem se opět postavil na start absolutně odlišného závodu. Jedná se o čistě běžeckou prasárnu v terénu o délce trvání okolo 10 minut pro ty nejrychlejší. Pepa Lidický (1947) závodící za HBC Jičín si na trati pobyl 33:24 minut. Slušná robota!. Již v týdnech před samotným závodem jsem na trati trénoval a absolvoval na trati hned několik intenzivních tréninků. Buď jsem se zaměřil na výběhy kopečků nebo můj oblíbený motiv 1 min bomby + 1 min úplně volně. Zde nezáleží, v jaké pasáži se zrovna nalézám, je potřeba umět běhat všude rychle. Již od základní školy jsem zde pravidelně startoval. Bylo fajn se sejít s naším jádrem z orienťáku (Jan Beneš, Štěpán Holas i Michal Drobník) i letos a po více než 20 letech se znovu společně poprat s tratí. V orienťáku mi kluci pravidelně nakládali, ale v případě klasického běhu jsme byli mnohem vyrovnanější.
Mladí i ostřílení závodníci jsou vítáni
S jednodenním předstihem jsem si zjistil čas startu. Ten byl určen na 11:11:00 a startoval jsem ve trojici společně se švárou Hónou. Ráno jsem okolo 8:00 klasicky posnídal a zhruba 1:15hod před startem vyrazil autem do prostoru dění závodu. Cestou jsem ještě nabral Zdendu a Hónu. Využili jsem zázemí v Rybníčku u Hóny, kde jsme vyházeli všechno nepotřebné a potom již rozklusem na start. Převzít naše startovní čísla od dalšího závodníka (kamaráda) pana Michala Navrátila. Přišpendlit čísla na hruď a závěrečně proběhnout ¾ trati závodu. Zkontrolovat kritická místa a zahřát tělo. Potom už jenom obšťastnit toiku, vysvléci, dát 2 rovinky a mám minutu do startu.
Trať je opravdu rozmanitá, začínáte prudkým stoupáním ke křížku, na které navazuje asi nejnebezpečnější seběh. Rovinatá pasáž je proložena úzkou lesní šikanou a zvlněným terénem. Seběh do nejnižšího bodu a potom vzhůru nahoru. Postupně se kopec utahuje a závěr prakticky všichni chodíme. Běh mezi skalami nedává smysl. Nahoře už jenom roztočit nohy a znovu chytit rytmus. Následuje nejdelší technický seběh, na který naváže poslední pozvolné cílové stoupání mezi kameny. Zde už jdou všichni totál hranu, protože prakticky vidí cíl. Znalost trati je rozhodně velkou výhodou. Historicky se zde sváděly zajímavé boje mezi atlety, běžci do vrchu nebo orienťáky. Jednou vyhrál ten, jindy druhý. Startovní pole jsem moc nestudoval a soustředil se hlavně na sebe. Stejně běžíme intervalově, takže do vyhlášení výsledků stejně nevíte, jak jste dopadli.
Jobovky z trati
Já jsem netaktizoval a běžel hned od začátku na 105 %. Seběhy jsem si hodně hlídal, takže zde by se dalo pár vteřinek stáhnout, ale nechtěl jsem riskovat zranění. Navíc to už by mě Karča opravdu zabila. Zhruba okolo poloviny závodu běžím slušné tempo, na hodinky se raději nedívám, ale vím, že pro TOPTOP čas by bylo potřeba se ještě více kousnout a poslat tělo do úplných srač… Toho jsem prostě nebyl schopen a vnitřní souboj sám se sebou prohrávám. Pravděpodobně chybělo více rychlostních tréninků, závod v hale, domestik po ruce nebo už prostě tělo nevytočím tak vysoko. Cíl probíhám a hodinky zastavuji na čase 10:12min. Je to 2 vteřiny za mým osobním rekordem na této trati, ale dlouhých 12 od 10minutové hranice. Ještě se sem tedy budu muset vrátit a lépe se připravit. Ruda Cogan mě uklidňuje, že s věkem se mu výrazně zlepšuje rychlost, tak snad budu podobný přírodní úkaz…
Start, Hónova koncovka, moje tepy ze zápěstí, protože jsem si zapomněl nandat hruďák (zde vidíte důvod, proč tomu nevěřím...)
Po doběhnutí se rychle převlékám a počkám na mohutně finišujícího Hónu. Vyklušu, pokecám s kamarády a čekám na vyhlášení. Až zde zjišťuji, že jsem vítězství obhájil. Druhý Tomáš Prokop (2007) závodící za OOB TJ Turnov za mnou zaostal o 26 vteřin. O vteřinu za ním doběhl jeho týmový kolega Kryštof Hájek (2002). Odkaz na kompletní výsledky je zde: https://www.sportt.cz/datatables/Mikulasky-beh-2024
Jsem rozhodně rád za vítězství, ale čas byl popravdě zklamáním. Podmínka letos přála rychlým časům. Na druhou stranu jsem se nezranil a předvedl slušný výkon. Za 14 dní budu mít výkonností reparát a premiéru na Trailové Závisti. Uvidíme, jak pochodím zde… Závodní sezóna číslo 22 zahájena vítězstvím.
Comments