ME Xterra Prachatice: Dvojitá dávka zábavy

Domácí Mistrovství Evropy v Prachaticích mělo být rozhodně jedním z nejdůležitějších závodů sezóny 2022 a snažil jsem se na něj maximálně připravit! Do Prachatic přijíždím ve čtvrtek odpoledne přímo z Livigna, kde jsem se 10 dní rekreoval. V podvečer si ještě stihnu odbýt registraci a proběhnout jeden běžecký okruh na rozpomenutí. Pátek dopoledne sjedu autem na start a projedu si úvodní cyklistický kopec, který jsem si pamatoval opravdu matně. Trať jsem si zde byl projet cca 3 týdny před samotným závodem, takže bylo co oprašovat. Vše, stejně jako v případě běhu, již perfektně označené a připravené. Projedu si ještě trať short-tracku, ale to zatím vůbec neprožívám. Moje koncentrace směřuje k hlavnímu sobotnímu závodu. Po rozjetí se osvěžím v Ktišském rybníku na předpokládané závodní trati a vzhůru zpět do Prachatic na oběd. Kolo je plně funkční, nejsem zraněný, cítím se dobře a večer dorazí chybějící posila Karča, takže u mě dobrý. Odpoledne se již jenom poflakuji a večer vyzvednu Karču na busáku. Večer společně shlídneme nového Predatora: Kořist a s klidem mohu jít spát.

Sobotu odstartuji uložením věcí do T2 na prachatické Velké náměstí, kde vyfasuji i slušivý náramek na nohu s čipem. Vydatná snídaně a naplnění auta vším potřeným na závod. Necelé 2 hodiny před startem opouštíme ubytko a jedeme do prostoru startu, který je vzdálen 20km. Zde zaparkujeme a jdu uložit kolo do T1. Voda má okolo 25°C, takže neopreny i swim-suity jsou zakázány. Pro mě asi dobře. Ještě se lehce rozklusnu a rozplavu. Zabalený v ručníku již vyčkávám na start v první ELITE vlně. Jsem mile překvapen, když se pár minut před startem u mě objeví i trenér Zbyšek, který nečekaně dorazil z Plzně. Ambice? Loni při své premiéře jsem zde byl 10., takže na horší výkon nemyslím a rád bych atakoval TOP10.

Plavání – Start z hráze po kolena ve vodě. Celkem na nás čekaly 3 okruhy po 500m s bojkami po levé ruce. Po každém okruhu následoval krátký výběh z vody. Na startu se sešlo lehce přes 40 elitních závodníků včetně největších evropských (ale i světových) es. České barvy jsem hájil já, Karel Dušek, Michal Francke a Honza Šneberger. Největším favoritem však rozhodně byl Lukáš Kočař, který již konečně plánoval na domácí půdě zvítězit. Stavím se více na levý kraj startovního pole a vyčkávám start. Výstřel z děla vše odstartuje a odrazem skáču do vody. Začíná klasický boj o pozice, ale pole se brzy natáhne a ani na první bojce to není takový masakr. Plave se mi dobře, brzy se dostávám do rytmu a držím se ve skupince. To byl také úkol od trenéra. Neplavat sám, ale pokusit se o kontaktní plavecký závod. Při prvním výlezu z vody kontroluji situaci. Jsem těsně za první vedoucí skupinkou a pohybuji se okolo 7.-8.místa. Dobrý start do dnešního závodu. Pole je již nyní natažené, takže se mohu plně koncentrovat čistě na plavání a nemusím se s nikým sekat nebo nikomu vyhýbat. V dalších dvou okruzích se toho moc nemění. Až zpětně ze záznamu zjišťuji, že jsem každé kolo lehce zpomalil, což mělo za důsledek posunutí do nohou mým soupeřům a odskočení první skupinky nejrychlejších plavců. Na své poměry jsem zaplaval nadprůměrně a vodu opouštím na průběžném 9.místě. Plavání bylo nečekaně trochu delší a dle mého se plavalo něco mezi 1 600 – 1 700m, ale proč ne ;-). Za nejrychlejším plavcem Samem Osbornem z Nového Zélandu jsem zaostal o 1minutu a vylézám v početné skupince závodníků.

T1 –I přesto, že jsem si nebral ponožky, tak mám první depo pomalejší a opouštím ho na 10.místě. Rozhodl jsem se nandat DMT tretry v depu a nikoliv na kole. Příště se vrátím k osvědčené variantě a nebudu experimentovat.

Cyklistika – 33km dlouhá MTB trať je namotána v přilehlých lesích, loukách, pastvinách a hájích. Trasa vede z místa A (Ktišský rybník) do místa B (prachatické Velké náměstí). Celkem na nás čekají 3 stoupání s tím nejobávanějším v prostřední části závodu na rozhlednu Libín. Celkem nastoupáme okolo 1 000m. Po úvodním projetí hráze, kde není mnoho času pro popadnutí dechu, začíná první cca 3km stoupání. Bylo mi jasný, že se hned od začátku začne tvrdit muzika, ale takovýto death metal jsem nečekal. Necítím se špatně, jedu bomby, ale ostatní závodníci jsou jinde a postupně si mě mažou na chleba. Dokonce jsem předstižen i Karlem Duškem, s kterým se snažím držet krok, ale silově na to nemám a rozestupy se natahují. Po prvním kopci se začne klesat a následují jezdivé pasáže, kde jsem bohužel osamocen a nemohu využít síly skupiny. Za první občerstvovací stanicí se dostáváme pod nejdelší cca 30minutové stoupání na již zmíněný Libín. I v tomto stěžejním stoupání pokračuji v neměnném módu a marně se snažím chytit rytmus. Nahoře jsem naštěstí v kontaktu s dvojicí závodníků a konečně se začínám cítit lépe. Ve sjezdu si odfrknu a poté již následují houpavější pasáže bez výraznějších stoupání. Zde se po více jak jedné hodině v sedle svého nového kola TREK Supercaliber dostávám do rytmu. Nohy se rozjíždí a snad poprvé od začátku začínám předjíždět soupeře. S blížícím se závěrem cyklistiky tempo stále stupňuji a dostávám se na dostřel skupinkám závodníků přede mnou. Nakonec je z toho průběžně 25.místo. Na nejrychlejšího cyklistu dne Rubena Ruzafu ze Španělska jsem ztratil propastných 7minut.

T2 – Do depa přijíždím se smíšenými pocity. Cítím se dobře, ale chtěl jsem být rozhodně více vepředu. Tím, že pravděpodobně nebudu honit vteřiny, beru ponožky, nandávám MizunoRebellion a za běhu zapínám gumu s číslem. Naštěstí triatlon cyklistikou nekončí, takže bojujeme dál…

Běh – 2 okruhy po cca 5km. Úvodní a závěrečný 1km je po městě a asfaltu, zbytek probíhá na zpevněných lesních a single trackových cestách. Hned při výběhu z depa si potvrzuji dobrý stav těla. Křeče nenabíhají, nohy chtějí běžet a soupeři jsou na dosah. To, co jsem zažíval na kole, je naštěstí pryč a já od prvních metrů letím. Postupně smazávám jednoho soupeře za druhým. Trochu nečekaně jsem oproti ostatním výrazně silnější v běhu do kopce než po rovině, kde spíše držím pozici. Na občerstvovačkách se pravidelně polévám vodou a do sebe hodím pár loků ionťáku. Jsem rád, že můj partner Inkospor, je sponzorem tohoto podniku a já přesně vím, co do sebe dostávám. I na gely jsem zvyklý, takže žaludek si libuje :-). V průběhu prvního okruhu smáznu nějakých 7-8 soupeřů a posunu se alespoň do TOP20. Síly nedochází ani v druhém okruhu a tak bojujeme dál. TOP15 není rozhodně nereálná. Soupeři, kteří jsou přede mnou, mě motivují a nutí stále pokračovat ve vysokém úsilí. V průběhu úvodního a nejvíce strmého stoupání se dostanu před další 3 závodníky. Po rovinách se snažím myslet na techniku a trochu se v běhu srovnat. Závodníci za mnou si drží konstantní odstup pár vteřin a možná to bude ještě zajímavé. V závěrečných kilometrech ještě zdolávám švýcarského závodníka a již ani nevím, kolikátý jsem. Sam Osborne je již nad moje síly a tak závěrečných 500m lehce vypouštím. Cílovou rovinku si náležitě užívám za slov chvály od speakra Standy Bartůška a domácím publikem. Nakonec se mi to málem vymstilo, protože jsem přehlédl dotírajícího Rakušana a Novozélanďana. Diváci mě však včas upozornili, a tak finišuji na celkovém 13.místě v kategorii ELITE. Do 3 vteřin za mnou dokončí zmínění závodníci. Tady se bojovalo opravdu až do konce. Dobrý pocit z běhu potvrzuje i čas, který je celkově šestý nejrychlejší. Na nejrychlejšího běžce dne a i celkového vítěze Arthura Serrierese z Francie jsem ztratil 4 minuty což je randál, ale na druhého nejlepšího běžce opět francouze Felixe Foressiera to bylo již „pouhých“ 90vteřin. Chtěl jsem TOP10, ale s odstupem času i 13.místo na ME z mého pohledu rozhodně není ostuda a věřím, že forma bude nadále gradovat.

Velice kvalitní výkon předvedl i Lukáš Kočař, který po sólo jízdě na kole bohužel nestačil na své pronásledovatele a v závěrečním běhu se propadl na nepopulární 4.místo. Přesto suverénně nejlepší český výkon. 22.místo obsadil Kare Dušek, 24. Honza Šneberger a 31. skončil Michal Francke. Dodatečně ještě děkuji Marice od Lukyho, která svezla Karču z T1 do T2 a mohl jsem mít support v průběhu trati. Svým výkonem jsem se nominoval do nedělního short-tracku a po loňském odmítnutí účasti z důvodu účasti na ME ve středním triatlonu jsem letos výzvu přijal. Po závodě tedy žádná party, ale omýt kolo, vyjet se, najíst a jít relativně brzy spát. Nůůůůůůdáááááá!!!

Recovery drink ideální na doplnění baterek po závodě, prakticky jako pivo


Nedělní short-track již nebudu nijak rozsáhleji rozepisovat. Zaprvé to bylo i v závodě opravdu rychlé a zadruhé byl průběh hodně podobný jako v případě včerejšího závodu. Byla to moje premiéra na těchto tratích, takže jsem byl natěšen, ale reálně jsem věděl, že o přední pozice pravděpodobně bojovat nebudu. Chtěl jsem závodem projít, nezranit se a hlavně nerozlámat kolo (kosti srostou, ale s karbonem to je složitější). Trať jsem si ráno ještě jednou projel a byl na její nástrahy připraven. Závodní pole bylo rozhodně komornější, celkem se nás na start postavilo 24, ale o to více bylo fanoušků po trati. Takto nějak si představuji atmosféru při světovém poháru horských kol v Novém Městě na Moravě (i když je mi jasný, že toto byl slabý odvar), ale to předbíhám…

Závodilo se na tratích 0,4 – 8 – 2,5km. Dva plavecké okruhy, čtyři cyklistické a dva běžecké na závěr. Zde se opravdu o taktice nedá moc hovořit, protože se jede kudla od začátku až do konce. Já chtěl hlavně slušně zaplavat, a to se mi podařilo. Udržel jsem kontakt s první skupinou a předvedl na své poměry výborný plavecký výkon. Vodu opouštím na 9.místě, ale ztráta na prvního byla okolo 15vteřin. Na kole se bohužel opakoval příběh předešlého dne a v kopcích, které byly opravdu strmé, jsem nebyl schopen držet krok s konkurencí. Následnou techniku jsem si užíval, ale volil jsem jistotu před riskem, a tak i zde za nejlepšími zaostávám. Nebylo to tedy moc za co uchopit… Nebýt fanoušků po trati, jel bych rozhodně pomaleji, ale atmosféra především v kopci byla neskutečná a moc za ni děkuji!!! Tyto chvíli mi ještě dlouho zůstanou v hlavě i uších. O tom jaký to byl randál, svědčí i fakt, že jsem si nestihl za celou dobu dotáhnout cyklistické tretry a nandat cyklistické brýle, které jsem měl zapíchlé v helmě. V běhu jsem se opět o nějakých 5 míst posunul dopředu, ale na 2,5km je složité smáznout jakoukoliv ztrátu. Dokončuji na 18.místě s úsměvem na tváři. Závod jsem prožil, přežil a užil! Velkou radost jsem měl z výkonu Lukáše Kočaře, který konečně dokázal zvítězit na tomto domácím podniku a porazil všechny rivaly. Neskutečný výkon! Celý záznam je možné shlédnout na ČT sport (https://www.ceskatelevize.cz/porady/15078699188-xterra-me-2022-prachatice/222471291362002/) s českým komentářem.

Byl to závodně napěchovaný víkend. Standardně excelentní organizace od celého organizačního týmu okolo Michala Pilouška (mladšího), domácí prostředí, úžasní diváci podél trati, další zkušenosti na půdě Xterry a to nejdůležitější jsou profi fotky od Carel Du Plessis, Martina Vinaře a Katky Přibylové. Ukázka slabých míst k blížícím se dalším závodům, především v cyklistické části a nové podněty do tréninku. Další závod? Schon an diesem Sonntag Xterra Germany.

Zdar v Žitavě ;-)