Třetí ročník Jablomanna se nemohl obejít bez mojí účasti. První dva ročníky jsem vyhrál, takže jako obhajující šampion jsem měl „povinnost“ nastoupit na start. Závod má však perfektní organizaci, atraktivní tratě a pro mě již opravdu rodinné prostředí. Po zlomení klíční kosti Milana Záleského (návrat z pivního triatlonu nedopadl nejlépe) jsem měl mít prakticky volné pole působnosti a suverénní cestu za třetím vítězstvím. Vše však chtěl změnit Filip Václavík, který se na poslední chvíli dohlásil a měl formu na promíchání karet.
Jablonné nad Orlicí je 1:50 hod jízdy autem z Jičína. Díky posunutí startu hlavních kategorií na těsně poobědový čas jsem se mohl kvalitně vyspat. Dopoledne na tomto závodě patří dětským kategoriím. Ráno jsem ještě stihl lehký rozklus v domácím prostředí a společně s Karčou vyjíždíme okolo 8:30 směr Jablonné. V plánu bylo projetí cyklistické trati, ale při příjezdu mě od toho silný déšť odradil. Naštěstí po 10 minutách v autě déšť přechází a jdeme se zaregistrovat. Tratě i zázemí závodu zůstává stejné, takže jsem měl jasnou představu. Po registraci si ukládám věci do depa, ale vzhledem ke stále se lepšícímu počasí se ještě převlékám do cyklistického a společně s Filipem si projedeme jeden cyklistický okruh. Utvrdíme se v tom, že oba budeme závodit na 100 % a jeden druhému nic nedarujeme. Potom už definitivně ukládám vše do depa, poobědvám přesnídávku, odskočím na záchod a nasoukám se do reprezentační kombinézy. 10 min před startem se ještě rozplavu a jsem ready na obhajobu. Alespoň v to doufám… S kým dalším je potřeba letos počítat? Loni třetí DJ Kostka na domácí trati nechtěl zaostat. Martin Šrámek sekající 2 triatlony za víkend byl perfektně rozjetý a po loňském pádu měl co zlepšovat. Vlastík Vávra sice neměl běžky, ale v nohách to má stále. Nestárnoucí Ruda Cogan se nenápadně propašoval do první vlny 30-39 let a chtěl mládeži znechutit den. Bylo nás tu přesně 150, což je limit závodu.
Plavání – Z kapacitních důvodů se startuje ve třech vlnách po 50 závodnících. Plavání se koná v místním průzračně čistém a komfortně teplém (23°C) koupališti. Vzhledem k rozměrům je 300 m namotáno ve dvou trojúhelníkových okruzích po obvodu. Specifikum závodu, kvůli kterému sem většina mužské (a lesbické) startovky jezdí, jsou bojky. Vždy se jedná o tři prakticky světové modelky v plavkách (ideálně tangáčích) stojících na železné konstrukci. Letos nás poctila svoji účastí olympionička Vendula Hopjaková. Škoda, že jsem neměl prostor pro detailnější prostudování. Druhá rarita je naházení 276 nafukovacích kačenek do koupaliště pár minut před startem. Okolo 12:30 je odstartována vlna největších favoritů včele se mnou a Filipem. Filip je výrazně lepší plavec, takže bylo jenom otázkou, jaká bude moje ztráta? Na první bojce jsme spolu, druhou ještě držím jeho nohy, ale při třetí je zde již cca 5vteřinová díra. Druhý okruh již není zdaleka tak uhlazený jako první, a i když se snažím sebevíc, tak ztráta narůstá. Těch kačen je tu požehnaně. Filip potvrzuje roli favorita v plavání a vylézá z vody s cca 15 vteřinovým náskokem.
Jak je patrné z fotek, tak každý volí osobitý styl plavby
T1 – Když přibíhám ke svému kolu, Filip již opouští depo. Dnes je to však bleskovka. Natahuji na sebe číslo, zapínám helmu a vyhakuji kolo ze stojanu. Po koberci běžím na silnici a ztráta je stažena na 10 vteřin. Filip je na dostřel!
Cyklistika – 14 km ve značně rozmanitém terénu. Nejprve 6 km stále lehce stoupáte podél potoka. Následuje otočka o 180° a 1,5km sjezd. Ostrá odbočka doprava do jediného cca 2 km prudkého stoupání. Na vrcholu kopce již nečekaně následuje sjezd zpět do Jablonného a pár zatáček po městě než dojedete zpět do depa. Každá dírka nebo vyvýšenina je označena sprejem a na každé křižovatce jsou pořadatelé, kteří dohlíží na hladký průběh. Za mnou je po plavání propastná díra, takže je jasné, že si to rozdáme s Filipem spolu. Rychle skáču do treter a snažím se smazat ztrátu. Filip je stále na dostřel, ale všichni víme, jak je těžké sjet 10 vteřin. Nechci to hned z úvodu úplně přepálit, a tak jedu lehce zabržděně. Popravdě zde bylo jediné místo, kde jsem měl šanci otočit závod ve svůj prospěch. Risknout 2 min a zkusit dojet Filipa. Plán jsem však měl jiný… Filip se pomalu vzdaluje. Na otočce po 6 km mám již ztrátu 3O vteřin. To je OK, mám v plánu stahovat do kopce. Kontroluji stav závodníků za mnou. Osamocen jede Ruda s nepatrným náskokem na trojičku pronásledovatelů Martina, Vlastíka a Jendu Svobodu. Rychlý sjezd a následuje rozhodující stoupání. Zde již otevírám písty a jedu na plný výkon. Sjezd jedu na jistotu a zbytečně neriskuji. Projedu město a při návratu do depa dostávám od Karči informaci, že mám ztrátu 47 vteřin. To byl fofr! Oproti dlouhému, kde se na kole plácám 4:30-5:00 hodin tady bylo za 24 minut hotovo.
T2 – Času nemám nazbyt, takže rychle zavěsím kolo a skáču do běžeckých bot. Kšilt nechávám v boxu a mizím pryč. V depu stahuji na Filipa 5 cenných vteřin.
Běh – 5 km je rozděleno do dvou stejných okruhů. Rovina po asfaltu – stojka v lese – seběh po louce – rovina skrze atletický stadion do depa. Popravdě jsem před závodem počítal s tím, že Filipa nedojedu, ale cílem bylo se udržet do 1 minuty ztráty, a to se podařilo. Teď to bude souboj v mojí dominantní disciplíně. Rozhodně nemám na co čekat a hned to hrnu v maximálně možném tempu. Nohy rychle přepínají do běžeckého modu a já jsem odhodlán nenechat Filipovi vítězství zadarmo. Věřím, že v terénu a především do kopce jsem silnější. Při vběhu do lesa jsem v transu. Rvu to dle svých možností, ale Filip nikde. Optický kontakt by se hodil. Běžím dál a začínám slyšet vzdálené hlasy. Nic neřeším a ždímu to dál. Hlasy se opakují a já je začínám vnímat. Byl jsem tak mimo, že jsem přeběhl odbočku a kluci se mě snažili navést zpět na trať. Bleskově se obracím a vracím zpět. Dobrých 15 vteřin jsem svojí blbostí promarnil ☹. Pokračuji dál, ale na pozitivním myšlení to nepřidalo. Nahoře na kopci je Filip stále v nedohlednu. Zkouším natáhnout krok z kopce a pokračuji v hraničním tempu. Při náběhu na atletický stadion konečně po dlouhé době spatřuji Filipa, ale ten již opouští stadion a já mám před sebou ještě něco přes 200 m. Dobíhám do depa a Karča informuje, že rozestup je stejný jako po cyklistice. Filip běží výborně. Mojí jedinou naději je nyní Filipovo přepálení prvního okruhu, nástup křečí nebo nějaké neštěstí při seběhu. Musím makat, cíl je ještě daleko. Mentálně se nastavuji na boj minimálně na vrchol stoupání. Nahoře na kopci se však nic nemění a Filip je stále daleko. Sbíhám dolů a při náběhu na atletický stadion zjišťuji, že rozestup se ve druhém okruhu vůbec nezměnil. Do cíle necelých 500 m a je mi jasné, že letos vítězství neobhájím. Je dobojováno, již není potřeba se více ždímat. Zvolňuji a závěrečných 500 m si užívám. Nakonec dobíhám se 66 vteřinovou ztrátou. Za mnou více jak po 4 minutách dobíhá Ruda Cogan, ale vzhledem k odhalení jeho nedovolenému startu v mladší vlně byl gauner správně diskvalifikován. Tímto počinem si vysloužil doživotní zákaz startu. Rázem se na 3. místo dostal Martin Šrámek.
Samozřejmě s druhým místem nemohu být spokojen, ale díky tomu, že dorazil Filip jsme oba podali maximálně možný výkon a ten lepší vyhrál. Byl lepší ve vodě, na kole i v běhu a čistě depy se závod těžko vyhrává. Zaslouženě mi vrátil porážku ze Žamberského duatlonu loni v září. Filip se profouk před světovým pohárem v Maroku, který pojede teď o víkendu a já dozajista využiji na jiných závodech. Stále trvám na tom, že je potřeba závodit se soupeři v zahraničí a mezi sebou si vypomoci k podání hraničních výkonů na lokálních triatlonech jako je Jablomann. To se povedlo, díky Filipovi jsem jel o 45 vteřin rychleji než loni na stejné trati. Jsem rád, že přijel, ale příště už jezdit nemusí 😊.
TOP3 kategorie 30-39 let
Letos jsem bohužel musel ihned po závodě prchnout a vynechal jsem afterparty. Bylo potřeba doma připravit vše potřebné na dovolenou, protože hned v ranních hodinách jsme vyrazili směr Švýcarsko. Plán je jasný: „Zdolat pár kopečků, namnožit krvinky, uspokojit ženu…“ Dalším závodem bude 15. 7. Oravaman.
PS: Jak svůj výkon hodnotí největší triatlonová celebrita Negramot Pich: "Jakoby dobrý, ale vlastně špatný :-). Vloni sem měl z voleje lepší čas než letos po pár týdnech tréninku. Je prostě jasný, že se mám na tréninky vysr... Ovšem na afterparty sem trhal rekordy."
Hlavní organizátor Víťa Stránský dodává: "Afterparty byl Megatlon 2.0. a zde opravdu exceloval!"
Mimo jiné jsme ocenili fešný sestřih přímo na tento závod!!!