top of page

CZECHMAN: Dieselový motor nemá takové otáčky, ale vydrží

CZECHMAN se stal za 17 let své existence klasikou v kalendáři dlouhotraťařů a otvírá nám tyto distance na území ČR. Když bych měl osobně doporučit nějakou půlku u nás, tak určitě padne moje volba na tento závod. Organizace na vysoké úrovni, každoroční inovace k lepšímu, atraktivní rychlé tratě a bezchybné zázemí každoročně přiláká ty nejlepší nejen z naší republiky. K největším favoritům patřil Tomáš Řenč a Pavel Wohl. Já se pasoval do pozice trojky, ale nepodceňoval jsem ani Pavla Hradila a Honzu Šnebergera.

Já jsem se letos postavil na start individuálního závodu již počtvrté a byl jsem sám zvědav na svůj výkon. Již se nepovažuji za klasického středně/dlouhotraťaře, jak tomu bylo v letech minulých. Zajímalo mě porovnání s aktuální českou špičkou i stav mojí formy 2 týdny před Ironman Klagenfurt. Navíc to byl důležitý test materiálu (tretry, kolo, kombinéza, neopren, boty, ponožky atd.). Trénink šel dle představ, tělo drží a já se upřímně těšil. Historické okénko mých účastí:

2010 – 2. místo za Petr Vabroušek a 2011 štafeta – 1. místo společně s Jirka Jedlička, Petr Polanský a Petr Soukup


2019 – 2. místo za Pavel Petrásek a 2020 – 7. místo (legendární 5°C ročník)


Den pro mě začal budíkem v 7:00. Převlékl jsem se do běžeckého a šel se na 3,5 km rozklusat. Vložil jsem obligátní běžeckou ABC a rovinky. Potom následovala snídaně od ženy v podobě palačinek a okolo 8:30 sedám do naloženého auta. Za nějakých 50 minut jízdy jsem na oficiálním parkovišti, kde beru třetí řadu. Na nic nečekám a jdu se zaregistrovat. Následně polepím kolo s helmou startovními čísly, připravím běžecké i cyklistické vybavení do igelitových pytlů a jdu znovu do centra dění na poloostrov u písáku Hrádek. Při uložení věcí do depa si nastuduji trať dep, protože od mé poslední účasti v roce 2020 se depo kompletně přemístilo o cca 500 m. Vše je jasné a jdu se ještě na chvíli schovat do auta. Cestou zkontroluji kvalitu místních Toitoiek a jsem potěšen. Fronta minimální a hajzlpapíru kupy 😊. Poučen z předešlých závodů, kde jsem se nestihl řádně rozplavat si dávám fóra. 30 minut před startem jsem již navlečený do nového neoprenu od 2XU PRO a kotníky mám ponořené v příjemně osvěžující vodě. Rozplavu se a následuje závěrečné rozloučení s Karčou pusou a instrukce od trenéra Zbyška, který se dorazil podívat na své ovečky: „Plavání s rezervou a v nohách někomu z první skupiny. Na kole dej 60-70 km úplnou podlahu, následně volně dojeď. Běh již s rezervou na udržení pozice.“ Prakticky jsem to dodržel… 2 minuty před startem se startovní pole čítající 600 závodníků a závodnic z břehu přesunulo do vody nějakých 30 m a čekali jsme na startovní výstřel. CZECHMAN 2023 může odstartovat.


Plavání – 1 okruh ve tvaru písmene „V“ po levé ruce o délce 1,9 km. Úvodní tempa napálím, ať se vyhnu mele, a to se mi i daří. Ještě před první naváděcí bojkou jsem schován v nohách Tomáše Řenče a začínám se rozkoukávat. Voda je tradičně dobré kvality. Pár loků osvěží a nevyřadí žaludek po zbytek závodu. Viditelnost na české poměry TOP, takže není problém s orientací. Naváděcích bojek je dostatek a jsou dobře viditelné, takže nikdo nezmatkuje. Na chvíli ztratím kontakt, ale na první točce po 800 m jsem již zpět v kontaktu a od této chvíle až do cíle držím 2. místo v naší skupince za Tomem. Je nás tu více, ale popravdě nejsem schopen ostatní spoluplavce identifikovat. Jeden plavec se urval a postupně se nám vzdaluje, ale to neřeším. Jenom doufám, že se jedná o specialistu plavce a nebude to nějaká mladá puška, která bude i v dalších disciplínách vystrkovat růžky. V průběhu jsem přešel z kadenční rychlopalby rukama na pomalejší a více vytaženou techniku a rázem se mi plavalo lépe. Neopren dělá divy a drží tělo krásně nad vodou. Vodu nakonec opouštím po 24:45 minutách v popředí první skupiny. Nejrychlejším plavcem dne byl Jakub Lahoda s časem 23:43 min. Plán držím a rozhodně jsem nespálil všechno uhlí.


T1 – Přeběh ke stojanům je relativně krátký a já konečně mohu zkontrolovat obsazení 1. skupiny. Je tu Tom (odtáhl celé plavání), Pavel Hradil a pro mě s údivem i Pavel Wohl. Na nic nečekám a bleskově sundávám neopren, číslo jsem měl pod dresem, takže moc práce nemám. Strčím neopren, plavecké brýle a čepičku do pytle a s helmou v ruce to ženu ke svému kolu na konci depa. Díky nejrychlejšímu 1. depu ze všech se dostávám i před Kubu Lahodu a na kolo naskakuji jako průběžně vedoucí závodník.


Cyklistika – 2 stejné okruhy po 41 km s úvodním 8km pytlíkem v převážně rovinatém terénu a na plně uzavřené trati (celkem 90 km). Při naskočení na kolo lehce bojuji s nazutím treter bez ponožek, ale nakonec to zvládám. Po nějakých 500 m jsem dojet (předletěn) Pavlem Wohlem a Tomášem. Dle plánu se zvedám ze sedla a zkouším udržet kontakt. Prvních 10 vteřin si říkám pohoda, dalších 10 vteřin začínám hyperventilovat a v dalších 10 vteřinách bye bye skupino. Tato dvojice je nad moje síly. Na otočce o 180° po 4 km mohu zkontrolovat rozestupy na závodníky za mnou. Evidentně bude s kým jet. Šlapu do toho dle svých možností a okolo 12 km jsem dojet Pavlem Hradilem. Hned se za něj dle pravidel o 10m bezhákové zóně schovávám a vydržím nějaké 2 km. Následně mi i Pavel odjíždí, z čehož začínám být lehce mrzutý. Následuje moje nejdelší sólo jízda, kterou naruší na 30 km Honza Šneberger. Konečně použitelný spoj, ale i zde si po nějakých 5 km vystupuji a Honza postupně mizí v dáli. To není dobrý ☹. Nejede se mi špatně, ale tepově jsem níže a v nohách prostě nemám sílu na tuto wattáž. Těsně před průjezdem do druhého okruhu na 50 km jsem předstižen Jakubem Stádníkem. Nemít na zádech napsané svoje jméno, tak popravdě ani nevím, kdo to je. Kuba mizí bez možnosti spolupráce a deprese vrcholí. Předjíždí mě závodníci, o kterých jsem ještě nikdy neslyšel. Na kole jsem se před závodem cítil dobře a věřil ve výkonnostní posun, ale realita je opačná. Pravidelně občerstvuji (za 90 km jsem dal 1x energetická tyčinka a 2x gel od Inkosporu) a čekám na zázrak. Ten vlastně přijde na 60 km, kdy jsem dostižen Petrem Cívelou. Už raději ani nepočítám moji pozici. Naštěstí Petr nejede úplný nesmysl a já jej dokáži až do cíle udržet. Na druhou stranu síly na vystřídání špice nejsou, takže velké díky za odtáhnutí závěrečných 30 km na kole. Cyklistika byla výborně organizačně zajištěna. Na každé křižovatce stáli dobrovolníci a prakticky nebylo možné špatně odbočit. Dvě občerstvovací stanice na jeden okruh z mého pohledu bohatě dostačovaly. Příjemné bylo, že předávající s bidonem v ruce vždy chvíli popoběhli a dost usnadnili převzetí, takže jsem měl 100% úspěšnost. Děkuji. Po kole jsem tedy na průběžné 6.-7. pozici. Trať jsem projel za 2:15:20 hod a na nejrychlejšího Pavla Wohla jsem ztratil propastných 10 minut…


T2 – Nálada v 2. depu nebyla tak veselá jako v prvním, ale závod ještě nekončí. Rychle pověsím TREKa do stojanu a běžím ke svým pytlům. Sedám na zem a vysypávám obsah. Beru ponožky, obouvám Mizuno Wave Rebellion PRO a již za běhu nandávám kšilt, brýle a do dresu strkám jeden Gutar. Nebylo to tak rychlé, ale bylo to nezbytné. Z depa vybíhám s lehkým náskokem na Petra Cívelu a patří mi průběžné 6. místo.


Běh - 4 stejné okruhy o délce 5,25 km (celkem 21km). Stejnou cestou tam i zpět z 99 % po asfaltu. Hned při výběhu z depa dostávám od Karči pozitivní informaci, že Pavel Hradil, Šnéba a Kuba běží spolu a moje ztráta je „jenom“ 2 minuty, pravděpodobně jsem zase tak špatně 2/2 cyklistiky nejel. Očekával jsem větší díru. To je hratelné a vzkvétá první jiskra naděje. Trenér Zbyšek zároveň dodává informaci o tom, že vypadám nádherně a ať se úplně nezblázním. „Běžíš stále 21 km, soustřeď se na vyšší kadenci, žádné dlouhé kroky.“ Relativně rychle se zastabilizuji na tempu 3:30min/km a táhlé rovinky mi maximálně vyhovují. Díky dvěma otočkám o 180° mám perfektní představu o průběhu závodu i bez svého supportu. Vše si tedy pro jistotu měřím a v hlavě přepočítávám. Na špici je těžce osamocen Pavel Wohl. Za ním 5 min díra a osamocen běžící Řenčík. S odstupem 3 min je moje cílená trojička. V průběhu prvního okruhu smáznu Šnébu. A na začátku 2. okruhu mám ztrátu 45 vteřin na Pavla a okolo 1 min na Kubu. Ještě před otočkou ve druhém okruhu seběhnu Pavla a jsem již na průběžném 4. místě. V polovině běžecké části se cítím stále dobře a vše funguje, jak má. Stále držím tempo okolo 3:30min/km a pozvolna se přibližuji k pro mě největšímu překvapení dne, Kubovi Stádníkovi. Ten zatím nejvíce vzdoruje a při jeho doběhnutí se i na chvíli drží. V průběhu 3. okruhu se však dokáži osamostatnit a jsem opět na medailové pozici. Můj plán na začátku běhu byl postup na 3. místo, a to nyní hájit. Překvapivě se však cítím komfortně a Tomáš, který měl běžecký výpadek mi dává šanci pomýšlet na vylepšení. V náběhu do posledního okruhu je o vítězi rozhodnuto. Pavel může jít prakticky pěšky, ale Toma mám na nějakých 30 vteřin. I díky neskutečné podpoře fanoušků, spoluzávodníků, Zbyškovi a Karče se odhodlávám k pravděpodobně nejbolavější pětce svého života. Zkusím to ještě seběhnout. Tom je však mazák a dobře vycítil moje záměry. Namísto klasického zpomalení v poslední části běhu začíná stupňovat a já ne a ne se přiblížit. Stále ho vidím před sebou, ale nedaří se mi ztrátu smazat. Necelé 3 km před cílem na poslední 180° otočce mám 10 vteřin. Už nekoukám na tempo ani tepy, ty jsou dávno na maximu. Tento souboj mezi námi vyhraje ten, který to bude více chtít. Pohled na Tomova záda mi přijde jako věčnost, již je takřka na dosah ruky, ale stále je tam díra. Poprvé se mě zmocňuje myšlenka, že to už nedokážu a 3. místo je vlastně úspěch. Vážně chci zpomalit a závod s úsměvem doklusnout. Nevím, kde jsem to v sobě vymáčknul, ale 2 km před cílem se dotahuji na Toma. Ten prohodí pár slov a já jenom heknu. Srovnáváme tempo a běžíme bok po boku. Většinou jsem ochoten risknout závěrečný finish, ale dnes by to pro mě asi dobře nedopadlo, takže ihned zkouším zrychlit a znechutit to Tomovi. Ten se však drží a bude to ještě krušné. 1,5 km před cílem jdu all in. Končím s frekvenčním během a natahuji krok, tak jak je mi nejpřirozenější. Přepínám na autopilota. V této chvíli míjím Zbyška, který věděl, že právě zde je potřeba a motivuje k udržení úsilí. 1m díra se zvětšuje na 3, 5 a 10m. Učesaná technika běhu jde stranou, točím nohama a rukama jak nejrychleji umím. Metry utíkají nějak pomalu. Necelý kilometr před cílem se ptám Štranka, co za mnou? „Máš 50 m!“ Za chvíli míjím polonahého běžce Kubu Růžičku podél trati. Je tam Tom? „Ne, běž to už udržíš!“ Poslední pravotočivá zatáčka a kličkovaná mezi závodníky, kterým ještě nějaké to kolo schází. Nezpomaluji, běžím, jak nejrychleji umím. Až při vběhnutí na modrý koberec si uvědomuji, že jsem to dokázal a porazil Toma (o 9 vetřin). V cílové rovince ani nedávám pusu Karče a po proběhnutí cílem se poroučím k zemi. Přesně pro tyto okamžiky dělám triatlon. Jsem totál mrtvej, ale více živý jsem vnitřně byl jenom málokrát. Ležím na zemi a nic mě nezajímá. Jsem dokonale šťastný, já ten souboj nevzdal, a to je pro mě největší výhra. Můj běžecký čas byl 1:11:41 hod.


Po chvíli mě zvedne ředitel závodu Tomáš Petr a pogratuluje. Následuje srdečné objetí a uznání skvělého běhu od Toma. Pogratuluji Pavlovi, který je již vydýchaný, omytý, občerstvený a převlečený 😊. V zápětí dostanu pozvánku na rande od dopingových komisařů a dám rozhovor pro ČT. Přemístím se do pozávodního stanu a jsem překvapen, kolik toho na nás čeká. Nesmysl ovoce, nápojů i klasického jídla (sladké, slané, masité, těstovinové, tady je všechno). Dám pozávodní pivko a odeberu se na masáž. Klobouk dolů, protože takový servis jsem ještě nikde na světě nezažil. Po poctivé masáži dostanu flossbandy na lýtkovou i stehenní oblast a vše borec rozmasakruje masážní pistolí. Opravdu profesionální práce a velký palec nahoru. Příjemné chvíle na lehátku pokrátím pokecem s Tomem a Honzou Wainerem. Následně si už užiju zbytek odpoledne s kamarády až do vyhlášení vítězů, které je třešničkou na dortu povedeného dne.


CZECHMAN opět nezklamal! Tomáš Petr a Petr Keclík společně s celým týmem lidí okolo odvádí výbornou práci. Každý rok vymýšlí novinky a snaží se závod posunout. Práce je vidět a myslím, že všichni závodníci oceňují nejen svoji pravidelnou účastí. Já byl nadšen z plně vykobercovaného depa již od výběhu z vody, dostatku hajzlpapíru na toaletách, pozávodního rautu, rege zóny, množství pomocníků na občerstvovacích stanicích nebo po trati, kteří zajistí hladký průběh. Pro příští rok bych lépe umístil stany na převlékání jak v T1, tak i T2, a případně dal nějakou sprchu s vodou do cíle, ale písák nebyl daleko. Ještě jednou moc děkuji největší stálici Karče za support nejen v průběhu závodu, trenérovi Zbyškovi, který neustále ujišťoval o tom, že vypadám skvěle a hromadě vás po trati. Bylo neskutečné kolik lidí mi fandilo a hnalo dopředu. Takovou podporu jsem ještě nezažil a i když jsem v rauši, tak to vnímám a věřte, že to žene dopředu. Bez vás by moje maximum bylo přinejlepším 3. místo. Závod leccos naznačil směrem k IM Klagenfurt a já mám 2 týdny na závěrečnou přípravu. Potřebuje zvednout svoji wattáž na kole o cca 100 w a vím, že již na kolo si vezmu ponožky 😊.


Děkuji za fotky od Martin Vinař, Petr Flousek, Hedvika Sedláčková, Jan Strangmuller a Karina Vítková

Commentaires


bottom of page