2Hrady: Vyždímanej jako hadr

Když máte super závod za barákem a volný víkend, tak není mnoho možností, co dělat s načatou sobotou. Premiéru jsem si zde odbyl v roce 2016, kdy jsem skončil celkově na 4.místě za vítězným Ondřejem Fejfarem, druhým Robertem Krupičkou a mladším z bratrů Berků Martinem. Mimo prvních dvou se letos na start postavila sestava, která obsadila od 3.-7.místa v roce 2016. Otázkou bylo, komu 5 let pomohlo a komu naopak uškodilo. Nechyběl tedy ani Radek Berka, Jirka Čivrný a František Vagenknecht.

Na start přijíždím cca 45minut před startem, který byl naplánován na 10:00 od kulturního domu v Bradlecké Lhotě. Registrace proběhla rychleji než poslední návštěva toalety. Karča využila minibus, který ji odvezl do cíle a já se mezitím rozklusal. Po volnějším a hodně pracovním týdnu jsem byl zvědav, jak moje tělo bude reagovat na 30minutové peklo. Pozdravím se se všemi známými a již se stavím do první řady.

Vůně (zápach) poctivé sokolovny se nezapomíná


Trasa závodu je prostá. První kilometr je z mírného kopce podél potoka po asfaltu. Následuje první stoupání po lesních cestách na hrad Bradlec. Z lesa závodník vyběhne na asfaltku před Klepandou a pokračuje po ní 2km přes Syřenov. Celou dobu z kopce. Poté je zde již jenom závěrečné stoupání lesem na zříceninu hradu Kumburk. Závodník vystoupá necelých 400m a seběhne okolo 100m. Otázky je vždy stejná: Jakou zvolit obuv? Trailovky vs silničky??? Já se rozhodl pro trailový model Mizuno Hayate 6, ale pro příští rok za stejného počasí obuji silničky. Zajímavou motivací pro běžce je i odměna 1 000,- za doběh pod 30 minut. Můj osobák zde má hodnotu 29:02 min, takže jsem nemohl myslet jinak než na snadný přivýdělek.

Vzpomínka na rok 2016. Zde jsem ještě hájil 2.místo za Ondrou Fejfarem. Na fotce nechybí bratři Berkové, Jirka Čivrný a Robert Krupička.


V 10:00 se vybíhá bezmála 100 závodníků směr první hrad Bradlec. Hned od začátku se do toho slušně opřu, a i když moje taktika byla spíše se propracovat dopředu postupně, tak jsem rázem první a určuji tempo. První km byl opravdu rychlý (okolo 3:15 min) a já si až pozdě uvědomil, že to nebylo úplně nejrozumnější. Na druhou stranu jsem chtěl trochu všudypřítomné chrty unavit před stoupáním. Již v průběhu prvního kopce se vepředu osamostatňuje trojice Soukup, Berka a Berka. Při průběhu okolo hradu Bradlec využiji krátkého seběhu a natahuji krok. Rázem se lehce odpoutávám od obou bratrů. Při výběhu na nejdelší silniční úsek na Klepandě mám již k dobru cca 5 vteřin. Letmo zkontroluji hodinky a zjistím, že oproti roku 2016 mám náskok 10 vteřin, takže zatím dobrý. Zde chci celý závod rozhodnout, takže rozhodně netaktizuji a běžím z kopce dle maxima aktuálních možností v tempu 3:00-3:10min/km. Dole se ohlížím a jsem srdečně rád, že můj náskok bude rozhodně větší než 40 vteřin. Do cíle poslední 2km, ale celé do kopce a v náročném terénu. Na odbočce do lesa za Syřenovem mám shodný čas jako v roce 2016, takže atak 30minutové hranice je reálný. Již první krůčky do kopce prozradily, že vydrápat se nahoru na Kumburk bude velký boj. Čas běží nějak rychle a metry naskakují pomalu. Blbý poměr, pokud zápasíte s časem. Mám již naštěstí dostatečný náskok, takže 1. pozici snad uhájím, ale rozhodně se neběží zadarmo. Při zahájení závěrečného nejstrmějšího 400m dlouhého stoupání na hrad Kumburk již ztrácím 30 vteřin na rok 2016 a mám 2,5 minuty na zdolání této vzdálenosti. Za mnou klid, takže nyní již bojuji jenom s časem a sám sebou. Dnes si dokonce musím odpustit i předcílovou pusu s Karčou hned ze dvou důvodů. 1. nemám čas a 2. jsem totálně zasiflenej soplama a smrkama. Nakonec cílovou čáru z mouky protnu v čase 29:35 minut a další 3 minuty to musím rozdýchat. Na druhém místě dobíhá starší z bratrů Radek a 3.místo těsně uhájil Martin před nebezpečně se přibližujícím Jirkou Čivrným.

Cíle je blízko, ale vlastně tááák daleko...


Závod byl suprově zorganizován. Značení jasné, na každé křižovatce dobrovolník, v cíli pro každého poctivá gulášovka s rohlíkem/chlebem, dobrá hudba a rychlé vyhlášení. Za startovné 100,- neskutečný zážitek. Kdo byl nahoře na Kumburku popraven, mohl využít kyvadlovou autobusovou dopravu zpět na start. Já se s Karčou zpět alespoň vyklusal, a i tak jsem celý zbytek dne cítil namožená lýtka. Jsem rád, že jsem dokázal zvítězit v 10. ročníku tohoto podniku a pokud bude čas i příští rok, zkusím obhájit.

Návrat na start s Karčou, ukázkový záznam s téměř nulovým rozdílem tepovky při běhu nahoru nebo dolu, stupně vítězů


Další závod bude nejspíše až v nedohlednu, protože nyní mám naplánováno několik běžeckých a válcovacích kurzů pro širokou veřejnost (+ vlastně hlavně narozeninové a svatební party), takže bude od psaní klid, ale ještě letos rozhodně nekončím…