Už je to pěkných pár let, co jsem běžel na 400m stadionu vzdálenost 5 000 m. Přesněji psal se rok 2006 a já byl posledním rokem v juniorské kategorii. Bylo mi 19 let a já zaběhl čas 15:37. Za těch 14 let se toho opravdu hodně změnilo, ale můj kladný vztah k triatlonu přetrval.
Závodů nyní bohužel mnoho není a tak jsem mile rád sáhnul po možnosti otestovat aktuální formu na mistrovství královéhradeckého kraje. 30.5. se v ranních hodinách všichni scházíme na atletickém stadionu v Nové Pace. Všichni se pozdravíme, prohodíme pár slov a jdu se zaregistrovat. Převleču a hurá na rozklus. Nakonec dorazila i silná konkurence z Náchoda (Kamil Krunka a David Plný), takže o rychlé časy nemám strach. Plán je prolomit hranici 15:30. První kilometr rozeběhnout trochu rychleji a poté se již zapracovat do konstantního tempa. Ideálně co nejdéle držet skupinu. Kluci chtějí běžet na čas okolo 15:15, takže si doufám pomůžeme. V 9:30 se rovnáme na startovní čáře a čekáme na výstřel. PRÁSK!
1. km Hned po startu se toho nikdo moc nechtěl ujmout a tak se nechtěně dostávám na první pozici. Na 200m si říkám, že dnes se neběží moc dobře a nohy jsou těžké. Na 300m je naštěstí tento pocit pryč a já strojově upaluji vstříc konci prvního kolečka z celkových 12,5. Na 400m mám správné tempo a nyní je potřeba „jenom“ vydržet. Nakonec na první pozici odkroutím přesně 1 km, který probíhám za 3:02 a signalizuji střídání. Za mnou jsou tři běžci v pořadí David Plný, Ladislav Kučera a Kamil Krunka. Naštěstí okamžitě zareagují a já se schovávám za Davida.
2. km Celý druhý kilometr jsem schován za Davidem a „kopu se do prd…“ . Alespoň pocitově. Připadá mi, že se muselo zpomalit, ale tempo se drží stále stejné. Nic neřeším a raději držím skupinu. Čas na 2. km 6:05.
3. km Po 2km jde na vedoucí pozici Kamil a lehce se zrychluje. To má za důsledek odpadnutí Ládi a v mém případě náznak prvního infantku, ale skupinu stále držím. Stále jsem schovaný na 3. místě a čekám. Metry rychle utíkají a já se cítím dobře. 3. km probíháme v čase 9:06.
4. km První 3 km rozeběhnuty o poznání rychleji než byl plán, ale samotnému se mi běžet nechce. V hlavě spočítám, že nyní stačí tempo okolo 3:12 min/km a je to doma. To přece nebude problém. CHYBA!!! Kluci strojově drží tempo a já plynule přecházím z ladného kroku gazely do módu opilý lenochod. Půlmetrový rozestup na Davida se zvětšuje na 1 metr, poté 2, 3, 4… Tuhle díru již nezalepím a je mi jasné, že poslední 2km budu bojovat sám. Snažím se udržet nejvyšší možné tempo, ale metry jsou najednou delší a čas běží o poznání rychleji. Zpětně mohu říci, že úsek 3,5 – 4 km rozhodně nejvíce bolavý z celého závodu. Raději se ani nekoukám na hodinky a běžím, co mi síly stačí. Hodně pomohla „domácí“ kulisa všech kamarádů na trati.
5. km Už jenom 2,5 kolečka - to není zas tak hrozné. Ztráta na vedoucí dvojici je okolo 6 vteřin. Co to je? To je strašně moc a boj o vítězství bude dnes pro jiné. Já mám však jiný úkol: 15:30. Navíc jsem stále na 3.místě s náskokem 10 vteřin na čtvrtého závodníka. Nohy už zrychlit nemohou a vrchní polovina začíná být strašně ztuhlá. Ruce jsou čím dál tím těžší a i ony začínají zpomalovat. Srdce jede na plné obrátky, k tomu nepotřebuji sporttester. Hlava zvažuje možnost lehkého zpomalení a narvání cílové rovinky, ale je mi víc než jasné, že pokud zpomalím, tak není cesty zpět. 2 kola do cíle. Přepínám na autopilota a chvílemi i zavírám oči, nechci vidět tu strašně dlouhou rovinku před sebou. 1,5 kola a dostávám informaci, že čas stále super, jenom vydržet. Již slyším zvonek označující posledních 400m pro kluky vepředu, kteří běží stále bok po boku. Najednou i mě zvonek pouští do závěrečného 400m kolečka. Nyní se ukáže to, co vás nikdo na tréninku nenaučí a do hlavy vám nevštípí. Vaše vůle! Ždímu poslední síly a klopýtavou „chůzí“ předbíhám závodníky o kolo zpět. Poslední zatáčka a není na co šetřit. Zahajuji svůj imaginární souboj s časem. Zakláním hlavu, natahuji krok a melu rukama co mi síly stačí. STOP! To bylo to nejhezčí slovo, které jsem mohl slyšet. Padám k zemi a zastavuji hodinky. Až po nějakých 10 vteřinách se na ně koukám a vidím čas 15:26!!!
Další 2 minuty se válím na tartanu, hekám, plivu, smrkám… Atletika je opravdu královský sport. Postupně mě přítelkyně Karča zvedne na 4 a následně se pokusím o chůzi. Pogratuluji vítězům, kde nakonec Kamil udolal Davida o 3 vteřiny a dokončil v čase 15:09,6. Jsem spokojen. Více jsem v daný den, danou hodinu nemohl udělat. Na trati jsem nechal opravdu vše a o to jde. Nakonec byl můj čas oficiálně upraven na 15:25,7. Popis závodu dvěma slovy: STRAŠNÁ BOLEST. Zde si na rozdíl od triatlonu, trailů, půlmaratonů ve městech nikde neodpočinete. Musíte tlačit, tlačit a tlačit až do konce. Na dalších 14 let mám splněno!!!
Ale soutěž o největší stehno jsem suverénně vyhrál:-)