Ve své triatlonové kariéře jsem se již počtvrté postavil na start PILMANa. Jaká je moje bilance? 2010 DNF (defekt), 2017 2. místo, 2018 3. místo a 2019 ??? Dne 31.8. se nás sešlo na startu okolo 220 a všichni jsme se chtěli „porvat“ o tituly Mistrů republiky na polovičních distancích. Osobně jsem za největší konkurenty považoval Lukáše Kočaře a Tomáše Řenče. Nicméně nepodceňoval jsem ani Lukáše Slatinského, Honzu Wainera, Petra Cmunta a ostatní kluky, kteří ladili speciálně na tento podnik.
Do míst závodu jsem přijel s Karčou s jednodenním náskokem a večer si ještě z ½ projel trať. Zaregistroval jsem se a dostal vše potřebné na další den. Vše slibovalo divácky atraktivní závod v tropických teplotách a na klasicky velice náročné cyklistické a běžecké trati.
Ráno jsem se obligátně rozklusal před závodem, skočil na snídani a v autě si projel celou trať cyklistiky. Cyklistika tu je snad pokaždé trochu jiná, ale co je jisté, že na rovinu narazíte jenom zřídka (spíše nikdy). Poté již jenom hodit nachystané věci a kolo do depa, poslechnout rozpravu, obléci závodní dres (díky Petru Cmuntovi za doručení), schovat se do stínu a rozhýbat před plaváním.
Plavání – 2 okruhy bez výlezu z vody o celkové délce 1,9 km, neopreny povoleny, teplota vody 22,5 °C, start po kolena z vody (já klasicky po kyčle, ale Tomáš Řenč vedle měl většinu stehen vidět). Úderem 11:00 vše začalo. Start se povedl, plave se dobře a velice brzy se zapracovávám do vedoucí čtveřice Kočař, Řenč a Rakušan. SUPER, jen tak dál!!! „Bezproblémů“ se držím zuby nehty celý první okruh, ale poté si již musím vystoupit. Jsem přehřátý, srdce v krku, a pokud pomýšlím na dokončení plavecké části, musím se vydat vlastní cestou. Nakonec vylézám z vody po čtyřech v čase 27:00 min a na kluky ztrácím 50 vteřin. Ke stojanu s věcmi na kolo se spíše šourám, než běžím a snažím se rozdýchat plavání. Snad to na kole pojede. V depu ještě předběhnu Vojtu Rakušana, který se nejspíše zapomněl nasnídat a tak vše doháněl zde. Díky Vojto.
Cyklistika – Velice pestrých 90 km s převýšením 1 100 m bylo rozděleno do nájezdu – 3 okruhů – návratu do depa. Nechyběly ani kostky, otočka o 180°, strmé výjezdy a moje oblíbená „esíčka“ ve sjezdech. Na kolo naskakuji s velkým očekáváním. Plán byl jasný: „Prvních 30 km podlaha a pak se uvidí“. Sešlápnu pravý pedál – NE, levý – NE. Nohy jsou kožený :-(. OK, nejspíše to bude zavařením těla z plavání, holt jim dáme trochu času a ony se chytnou. Bude to ještě dlouhý závod a jsme přeci na začátku. Do toho je po trati spousty kamarádů a fanoušků, kteří slušně hecují, takže to přeci nezabalím! Navíc Karča by mě zabila :-). Snažím se to rozjet, ale bohužel cítím, že to dnes nebude ono. Tepy jsou vysoké, ale watty proklatě nízké. Nevadí, bojujeme! Zhruba po 30 km mám první možnost změřit rozestupy na závodníky přede mnou. Lukáš Kočař si opět jede svůj závod a má již náskok přes 4,5 minuty (hovado). Na Tomáše jsem ztrácel 2 minuty a zde svitl paprsek naděje. Za mnou se již postupně zformovali silní cyklisté a bylo jen otázkou času, než mě dojedou. Sám toho dnes moc nezmůžu, takže pošetřím síly a zkusíme dostihnout Toma ve skupině. Stalo se tak na 40. km, kdy se přede mě přehnal Petr Cívela. Kdo to je??? Co to je sakra za módu??? Na Pálavě Rakušan a nyní další závodník, o kterém jsem nikdy neslyšel (promiň Petře). No nic, jdu za něj a věřím, že následujících 50 km rychle uteče. Omyl!!! Postupně jsem předjet i Lukášem Slatinským a Honzou Wainerem. Stejně jako v plavání systematicky držím 4. místo a stejně jako v plavání, mi to po 1 km přestává chutnat. Rád bych klukům pomohl v udržení vyššího tempa, ale byl jsem opravdu rád, že vlaju na konci skupiny a ne 200 m za ni. Tom si stále drží stejný odstup a Lukáše jsem už ani neviděl (hovado na druhou). V nejdelším stoupání se na špici osamostatní Honza a lehce poodskočí (bohužel ho chytnou dva defekty a ze závodu musí odstoupit). Naše trojice se opět sjíždí a já mimo boj o přežití začínám dostávat křeč do pravého třísla. Rychle brufen a 3x otčenáš. V závěrečných 8 km si lehce poodskočí Petr Cívela (nažene na mě 40 vteřin) a Lukáš (ten má k dobru 15 vteřin). Rychle zahodit kolo a snad to na běhu nebude tak utrápené.
Běh: 3 okruhy po 7 km. Klasicky pro Pilmana ve zvlněném terénu se střídajícím se povrchem. ½ lesní cesty a ½asfalt. Depo opouštím na průběžném 5. místě s Lukášem S. těsně před sebou. Petr drží 40 vteřin a Tom má 2 minuty. Karča dobře vyhodnotí, že hlásit ztrátu na Lukáše K. by bylo demotivující. Rozbíhám nohy, občerstvím a kupodivu se necítím tak špatně. Zkusíme to. Co mohu ztratit… Po několika metrech se dostávám před Lukáše, který poctivě odtáhl většinu cyklistiky, Promiň Luky! Pomaličku se mu vzdaluji a smazávám náskok na Petra. Ten je dostižen na metě 3,5 km. Předběhnu a upaluji dál, rychle pryč. Lehce mě znervózní, že je stále za mnou (vedle mě) a dokonce si chce povídat. Co mě ještě dnes čeká? Naštěstí se mu v seběhu lehce vzdaluji a věřím, že mám vyhráno. Při náběhu do 2. okruhu mám stále na Toma 2 minuty, ale prý kape (lež). Nohy se mi rozeběhly a tak to zkusíme. Šlápnu do toho, ale v necelé polovině trati vidím, že Tomův náskok se nesnížil, ale zvětšil. Na druhou stranu již konečně míjím i Lukáše a ten na 1. místě nevypadá vůbec dobře. Slušný! Na 12. km míjím sedícího Lukáše a zde je hotovo. Rekordní cyklistika si vybrala svoji daň. Nicméně velký respekt za styl, jakým závodíš! Jdeš prostě all-in a holt si to občas vybere svoji daň. Rázem se posouvám na 2. místo a udržet tempo mi pomáhá tréninkový partner o kolo zpět Jirka Kesl (díky bejky). Při náběhu do posledního běžeckého okruhu mám již jasno. Tom je stroj a dnes na 99% vyhraje. Já jsem hotovej a musím se soustředit na udržení 2. místa. Petr je stále jenom 2 minuty za mnou a já nechci připustit žádné drama na závěr této balady. Postupně ukusuji metry závěrečného okruhu a i přes celkové zpomalení se s vypětím všech sil dostávám do vytouženého cíle na celkovém 2. místě. Pro mistrovský titul si doběhl Tomáš Řenč (po výkonu před 14 dny ve Švédsku slušná práce), 3. místo bere Petr Cívela a na nepopulárním 4. místě dokončuje Lukáš Slatinský.
Na to, jak jsem se v průběhu závodu cítil, jsem z toho vymlátil maximum a mohu být s výsledkem spokojen. Pro osobák sem lidi rozhodně nejezděte, ale trať je VELICE poctivá a vyždíme vás do posledních energetických rezerv. Dobrá organizace a děkuji Zdeňku Přibylovi za možnost zde startovat. Snad někdy to prokletí 2. míst prolomím :-).
V průběhu závodu jsem si uvědomil, jaký super sport děláme! Okolo trati byly spousty fanoušků a lidí, co mi dávaly informace. Karča je jasná, ale i rodiče od Tomáše Řenče, Marika od Lukyho, nepřeslechnutelný Karel Zadák (držím palce do Nice!!!), Pepa Rendl a spousty dalších. Je super, že si nehrabeme jenom na svoji hromádce, ale přejeme úspěch i jiným. Příště se mohou karty otočit! Jsem hrdý na svůj sport a kolektiv lidí okolo něj. Děkuji.
Další závod 14.9. Klasik Duatlon Příbram.