© 2023 by PERSONAL TRAINER. Proudly created with Wix.com

Challenge Prague: Půlka se musí jezdit kontaktně

29/7/2019

   V sobotu 27.7. se u nás v Praze uskutečnila největší půlka na území České republiky spadající do světové série Challenge Family. Ať si říká, kdo chce, co chce, je to prostě tak a na tento závod se velice těším. Organizátoři jej každý rok posouvají dál a je zde nezaměnitelná atmosféra. Závodilo se na klasických tratích 1,9 – 90 – 21 km. Na startu se sešla opravdu světová triatlonová esa a já měl tu čest stát letos poprvé v PRO kategorii s nimi po boku. Osobně jsem tento závod považoval za neoficiální MČR na půlce. Já, Lukáš Kočař a Tomáš Řenč jsme se snažili 100% připravit a podat co nejlepší výkon. V tomto složení se už bohužel na Pilmanovi, kde bude oficiální MČR nesejdeme. K doplněni TOP5 už chyběl jenom Karel Zadák a Pavel Petrásek. To by byl souboj!!!

    Plavání okolo Střeleckého ostrova v 18 °C Vltavě (neopreny samozřejmě povoleny) a startem z vody proti proudu. Odbitím 12:00 se 26 borců pustilo do boje a nikdo nechtěl zůstat pozadu. Já jsem startoval zhruba ze středu imaginární startovní čáry po boku Pietera Heemerycka. Nebylo nás tolik, takže žádná větší kolize se nekonala a hned od začátku se dalo „plavat“. Startovní pole se postupně natáhlo a začalo dělit. Já jsem klasicky neměl tušení, kde se nacházím, ale cítil jsem se dobře a držel jsem skupinu. Až zpětně mohu říci, že jsem byl na samotném chvostu druhé skupiny. Odplavalo celkem 6 závodníků v čele s Pablem Dapenou a těmi největšími favority. Naše skupina od 7. – 13. místa byla vedena Lukášem Kočařem a při výlezu z vody jsme měli ztrátu 1,5 minuty.

 Tak schválně, kde jsem???

    Po rychlém depu naskakuji na kolo jako první z naší skupiny, ale dlouho prvenství neudržím. Tomáš Řenč a Thomas Steger jdou hned přede mě. Tvoří se vláček závodníků a klasicky se nastoluje vysoké tempo. Dotáhnu tretry, zalehnu do hrazdy a začnu tlačit do pedálů, co to jde. Cyklistika je letos mnohem techničtější a více houpavá. 15 km nájezd na okruh, 2x kolečko po 25 km a 15 km zpět do hlavního dějství závodu. Ze skupiny odjíždí jenom Thomas, který nakonec zajíždí druhý nejrychlejší cyklistický čas dne. Ostatní se drží pohromadě a já jedu za Tomášem na druhé pozici. V prvním (zároveň posledním) delším stoupání jdu před Toma s jasným cílem. Nyní si pomůžeme, závodit budeme později. Kopce mám silnější já, Tom jede bomby z kopce a po rovině. Nepatrně se vzdalujeme ostatním závodníkům včetně Lukáše Kočaře, který neměl den a nakonec vzhledem s Xterra Prachatice, konající se příští týden, ze závodu odstoupil. Po několika kilometrech jsme opět sjednoceni a naše skupina čítá zhruba 5 borců. Na špici však většinu práce odvádí Tomáš a pokud mohu, tak je na chvíli vystřídám. Při nájezdu do druhého okruhu se již začínáme promíchávat s amatéry a začíná pravá sranda. Držíme se však pohromadě a ukrajujeme kilometr za kilometrem. Na zhruba 70. km přichází zajímavá zápletka, kdy dostáváme od rozhodčího všichni 5minutovou penalizaci za hákování. Tomáš byl v té chvíli vepředu, takže jako jediný může s klidem pokračovat. Co dodat? Bylo to správné rozhodnutí! Všichni jsme drželi kratší rozestupy, a proto jsem ani neprotestoval. Dojíždím tedy na metu 89 km, kde je umístěn penalty box a odpykávám si svoji první penaltu za drafting. Alespoň mám možnost v klidu pokecat s klukama 😊. Do druhého depa dojíždím zřejmě na průběžném 13. místě.

    Odložit kolo, přeběhnout most Legií, vzít pytlík s vybavením na běh, navléci ponožky, boty, hodit kšilt dozadu, nasadit óčka, vzít jeden gel s gutarem do kapsičky a můžeme vyrazit na běh. Na 3 rovinaté okruhy po 7 km se zde v Praze vždy těším a jinak tomu nebylo ani nyní. Po stopce jsem trochu vypadl z tempa a moc dobře se mi prvních 5 km neběží. Nicméně tělo funguje po návratu ze St. Moritze super a postupně se dostávám do vyšších obrátek. Odrážím nápor Luca Heerdta a pomaličku se přibližuji soupeřům přede mnou. Rozestupy jsou však velké a já tuším, že pokud se nestane nic výjimečného, bude to opravdu složité. Hlavní support v podobě přítelkyně odvádí klasicky super výkon a mimo informace stíhá bombit i sociální sítě. Neuvěřitelné množství kamarádů po trati tvoří opravdu neopakovatelnou atmosféru a já se snažím je nezklamat. Nakonec se prokousávám na 11. místo a s úsměvem na tváři probíhám cílem. Vítězem se trochu překvapivě stal Florian Angert z Německa a českou jedničkou se stává Tomáš Řenč.

    Se svým výkonem v Praze jsem spokojen, umístění tomu možná neodpovídá, ale konečně jsem byl schopen kvalitně zaplavat a zajet na kole. Bez penalty by to byl opravdu zajímavý běžecký souboj s Tomášem, na který jsem se v průběhu cyklistiky těšil. Tom nakonec běžel 1:20:14.9 a já 01:20:15.1. Jak by to asi dopadlo? Díky Zbyškovi za super přípravu z hlediska plánu, všem partnerům, kteří za mnou po celou sezónu stojí, partičce, se kterou jsem mohl 10 dní v St. Moritz trénovat a v neposlední řadě přítelkyni Karče, která se mnou absolvuje všechny tyto závody a ještě tvrdí, že ji to baví 😊.

    Nyní týden dovolená s rodinou a 10. 8. budu obhajovat 1.místo na MEGATLONU (http://megatlon.borec.cz/). Pro zájemce je ještě pár volných míst 😊.

 

PS: Velký klobouček před kamarádem Filipem Adámkem, který se přihlásil na svůj první triatlon. Až při registraci den před závodem zjistil, že ne na TRY-atlon (0,38 – 18 – 4,2km), jak si myslel, ale rovnou půlku. Dokončil v čase 6:16 hod a to poprvé v životě seděl na silničce 😊. 

 

 

Share on Facebook
Share on Twitter
Please reload