S přítelkyní jsme se dlouho dohadovali o tom, kdo je lepší sportovec: triatlonista versus specialista na OCR (překážkové závody). Nepřišel jsem na jinou možnost řešení než samotné postavení se na start s českou, slovenskou, polskou a maďarskou špičkou. Už se ale těším na léto, až se role protočí! Nakonec tedy i já podléhám a absolvuji svůj první OCR závod na vlastní kůži. Odhodlal jsem se k Winter Spartan Sprint Race Vratislavice 19. 1. 2019. Pro triatlonistu, který miluje teplé počasí a rovinatý, rychlý profil ideální volba závodu. Na startu -8°C, kopce a všudypřítomný sníh. Ale to bylo pro všechny stejné.
Start závodu v 8:00, takže se probouzím v Praze okolo 4:50 a hážu do sebe snídani, nastupuji do promrzlého auta a pádím směr Liberec. V řeči triatlonistů se zde uplatňuje rolling start a ELITA startuje jako první. Proto je registrace bleskurychlá a já se mohu rychle schovat do tepla auta. Převleču se do závodního a 30 minut před startem (stále za tmy) se jdu rozhýbat na čerstvý vzduch. Co mě bude čekat? Trať delší než 5km a něco okolo 20 překážek. To nemůže být problém 😊.
Ve startovním koridoru si pohlídám 1. lajnu a hned od startu si hlídám čelní pozice. Prvních 5 překážek v průběhu cca 2 km jsou dřevěné konstrukce. Přelez, podlez, přeskoč a jedeš dál. Žádný problém a postupně se osamostatňuji na 1. pozici. Závod se vyvíjí dobře! Zhruba po 2 km přichází první ostřejší test naší všestranné formy. Kombinace Monkey bar (ručkovačka přes cca 7 hrazd) a Balance (chůze po dřevěné lávce do mírného kopce). Zahájím úspěšně, ale na překážce, o které jsem nepochyboval, že nezvládnu (rovnováha) padám k zemi a vysloužím si prvních 30 angličáků. Díky této chybě se propadnu na průběžné 3. místo. Následuje nejdelší souvislý běžecký úsek ve značně zvlněném terénu o délce 2 km. Další trojkombinace překážek bude opět zpomalovat Spear Throw (hod oštěpem), Rope climb (šplh po laně) a Barbwire crawl (plazení pod ostnatým drátem). Zde se mi daří o poznání lépe a vše úspěšně zvládám a soupeřům se přibližuji. Při přeběhu k další vícekombinaci přelezu jednu vyšší dřevěnou konstrukci a hurá na Plate drag (přitažení závaží a poté jeho následné odnesení zpět). Nedaleko je obávaná překážka „Z“ walls (mini lezecká stěna), na kterou jsem se těšil a pevně věřil v úspěch. Na lezení přeci není nic složitého… Chyty na ruce i nohy jsou menší než jsem čekal, pekelně zmrzlé prsty a tepovka na úrovni ANP mi dokazuje opak a já jsem se nedostal ani do 1/3. Šup, dalších 30 angličáků. A přede mnou je disciplína, kterou dle přítelkyně nezařadí, Atlas carry (přesun 50kg koule). Překvapením je, že to nebylo tak hrozné a já se dostávám před průběžně 2. závodníka. Kousek popoběhneme a abych se protáhl, tak „dobrovolně“ zařadím dětskou překážku, která do závodu nepatří. Před námi jsou další dvě tahanice. Nejprve Sandbag carry (nošení pytle) a následně Bucket carry (nošení kýble plného štěrku). Váha není zas takový problém, ale bojuji s nabíráním přimrzlého štěrku do kýble. Zde ztrácím cenné vteřiny a jsem opět dostižen závodníkem za mnou. Do cíle necelých 500 m a poslední 4 překážky. Medaile se udrží, za mnou díra… Překážka číslo 17. Multirig (ručkovačka pro dospělé). Opět jsem se této překážce při sledování videí smál a nepochyboval o jejím zdolání. Mokré rukavice, unavené ruce a nepřipravenost mi vykoledují dalších 30 angličáků. 2. místo se na míle vzdaluje a jsem dostižen 4. závodníkem. Slip wall (kluzká stěna s lanem) se zvládá shodně s maďarským závodníkem a jdeme do velkého finále. Hercules hoist (vytažení pytle přes kladku do výšky). No velké finále se nekoná ☹. Pytel sice ze země zvednu, o tom jsem ani nepochyboval, ale při přehmátnutí mi lano prokluzuje a pytel se vrací na zem. Maďar se směje pod vousy (ani je neměl) a pytel pomaličku posouvá výš a výš. Já si jdu dát dalších 30 angličáků. Závěrečnou překážkou je klasická přelézačka sítě (Big cargo) a zde se již pořadí nemění. Svého prvního Spartana dokončuji z 48 profíků na 4. místě (2. místo z českých závodníků). Vítězství si díky nulovému množství chyb na překážkách a kvalitnímu běhu zasloužil slovenský reprezentant Peter Žiška.
Co si ze závodu odnáším? Potvrdil jsem si to, že slušný triatlonista se bez problémů běžecky vyrovná špičce v OCR závodech, ale má rezervy v překážkách, které rozhodují o celkovém výsledku. Pro příště půjdu do závodu s větším respektem a zaměřím se speciálně na jednotlivé překážky. To co vypadá na první pohled jednoduše se v praxi může jevit jako neřešitelný problém. Díky svému umístění jsem si vyjel i nominaci na ME v italských Dolomitech. Uvidíme, zda-li sáhnu po této hozené rukavičce nebo se raději plně soustředím na triatlon. V každém případě to byla super zkušenost, závod jsem si užil, trať byla suprově označena a překážky většinou jednoduše pochopitelné. Pokud se příště postavím na start, tak budu lépe připraven!!!
