Po měsíční odmlce způsobené projektem na HitHitu, podávám ucelenější report ze svého závodního života za uplynulé 4 týdny.
Závod č. 1: Challenge Prague 2018 (28. 7.) – vítězství v amatérech a TOP10 celkově
Již počtvrté jsem se postavil na start polovičního triatlonu v Praze. Závod druhým rokem spadá do série Challenge Family, takže bylo o kvalitní startovní pole i výborné zázemí pro závodníky postaráno. Tropické teploty, spousty kamarádů(dek) podél i na trati, největší triatlonová akce na našem území a možnost poměřit síly se světovou špičkou.
Startuje se ve vlnách (moje 18 – 34 let 15 minut po kategorii ELITE) a voda má oproti vzduchu opravdu osvěžujících 17°C. Trať je jasná – jedno kolo okolo Střelečského ostrova. V jedné vlně nás startuje okolo 200 chlapů, a tím pádem není ani velká mela na startu. Bez problémů se probojuji do vedoucí skupiny a hájím 3.-4. průběžné místo. Plave se mi výborně. Nikam to neženu a hlídám si svůj rytmus. V druhé polovině trati začíná kličkovaná mezi ženami, které startovaly 10 minut před námi. Z vody vylézám po necelých 25 minutách s minimálními odstupy na závodníky před sebou. Celkově jsem předvedl 14. nejrychlejší plavecký čas ze všech závodníků.
Prvním depem proletím bleskově (5. místo celkově) a upřímně se těším na kolo. Dva cyklistické okruhy po 45 km. Rovinatá trať s několika otočkami o 180°, zatáčkami a jedním kopcem o délce 4 km ze Zbraslavi do Dolních Břežan. Hned od začátku se dostávám do svého tempa a na náladě nezmění nic ani první retardér, který mě stojí moji oblíbenou lahev Inkospor s jontovým nápojem. Spanilá jízda pokračuje a já předjíždím jednu závodnici za druhou. Během několika prvních kilometrů se dostávám do celkového vedení a to hájím až do 45 km. Na otočce v Praze mě předjíždí britský závodník Dan Blake a ukazuje mi záda. Díra za námi se navyšuje a po zbylých kilometrech se nic nemění. I přes minutový náskok Blaka na 70. kilometru dojíždíme do druhého depa společně. Časem 2:13:19 zajíždím 11. cyklistický čas dne.
Druhé depo mě katapultuje na průběžně 1. místo v amatérech. Přede mnou je již jenom 21 km ve 4 okruzích vedoucích po obou stranách Vltavy. S prvním okruhem se nepárám a ukazuji Britovi, kdo je tady doma. Běží se mi dobře, pravidelně občerstvuji, chladím tělo a užívám si podpory všech fanoušků na trati. Svůj náskok stále navyšuji a nakonec zastavuji čas na celkové hodnotě 4:03:35. Běh jsem měl opět nejsilnější (s časem 1:19:53 obsazuji 4. běžecký čas dne) a i přes zhoršení oproti loňskému roku jsem spokojen. Závod jsem absolvoval bez jediné krize a asi poprvé mohu říci, že jsem si ho opravdu užil.
8.místo celkově a 1.místo v age-group overal. Soustředění v Livignu bylo rozhodně dobrou volbou a Zbyšek mě výborně připravil.
Častý dotaz, proč jsem nestartoval v kategorii ELITE? Letos je mým hlavním cílem zvítězit na Ironman Hawaii v amatérské kategorii a proto nemohu ani v sérii Challenge startovat za profesionály. Nebo je zde druhá varianta, že se jich prostě bojím. ☺
Závod č. 2: MEGATLON (4. 8.)
12. ročník pivního desetiboje již tradičně odstartoval kousíček za Jičínem. Startovní pole je spíše komornější, ale o to větší je zábava. Letos závodilo 13 mužů a 6 žen. Disciplíny jsou následující:
1. cyklistika (1 pivo)
2. člunkový běh (2 piva)
3. plavání (1 pivo)
4. běh s basou (0 piv)
5. orientační běh (2 piva)
6. exáč (1 pivo)
7. paddleboard (1 pivo)
8. volejbal (1 pivo)
9. šipky (0 piv)
10. hod po lahváči (3 piva)
Princip je jednoduchý. Sčítají se vaše jednotlivá pořadí ze všech disciplín a závodník s nejnižším počtem vítězí. Aby to nebylo tak jednoduché, tak k času sportu se připočítává i čas vypití piva. Čas piva se ale násobí pěti. Je to tedy každoroční souboj sportovců vs. alkoholiků.
Nevím, do jaké skupiny patřím já, ale letošní ročník jsem dokázal vyhrát a připsal si tak již šesté vítězství. Na 2. místě se umístil Michal Navrátil a 3. flek obsadil Tomáš Sedláček.
Luxusní akce a i následná afterparty měla koule. ☺ Bližší informace o závodě na http://www.megatlon.borec.cz/
Závod č. 3: Zátopkova 10 (11.8.)
Na poslední chvíli jsem se rozhodl startovat na 10 kilometrovém běhu konajícím se kousek od Staré Boleslavi. Pořadatel mi vyšel maximálně vstříc s bezplatnou registrací a možností uložení kola do své dodávky. Spojil jsem tedy jízdu z Prahy domů do Jičína s běžeckým závodem.
Závod jsem bral především jako kvalitní trénink a těšil jsem se na poměření sil s běžci. Letos jsem čistě běžecký závod zatím neabsolvoval. Při registraci jsem bohužel zjistil, že se startuje intervalově po 20 vteřinách a ti největší favoriti startují cca hodinu přede mnou.
Zalehl jsem tedy pod strom, hoďku pospal a šel se rozklusat. Do dvou 5 km okruhů po lesních cestách s minimálním převýšením jsem vlétl jak hurikán a první 2 kilometry byl nesmrtelný. Poté se projevila únava z tréninkového týdne, nedostatek rychlosti a lehce přepálený začátek. Závěrečných 8 km jsem systematicky zpomaloval, hekal, brečel a uvažoval o odstoupení… Velice živě jsem si uvědomil, jak je běh bolavý sport, a že mohu být rád za triatlon. Díky intervalovému startu jsem neměl ponětí, jak jsem na tom oproti konkurenci. Do cíle dobíhám v čase 34:07, tepové frekvenci 187 (za posledních 5 let jsem nebyl tak vysoko) a okamžitě se poroučím k zemi. Nakonec jsem skončil o 9 vteřin za triatlonovým kolegou Tomášem Svobodou. Na 3. místě doběhl Jan Pernica se ztrátou 43 vteřin na vítěze. Jsem druhý, ale takto kvalitní trénink jsem již dlouho neabsolvoval a věřím, že vše prodám až 13. 10. na IM Hawaii.
Počkám na vyhlášení vítězů, osedlám TREKa a valím domů na oběd, ze kterého se stala vlastně večeře. Velice profesionálně zorganizovaný závod s atraktivní tratí na které trénovala i legenda české atletiky Emil Zátopek. Bližší informace o závodě na webu.
Zpětně mohu doplnit, že jsem se z tohoto tréninku vzpamatovával 3 dny. ☺
Závod č. 4: Dřevěný člověk (18.8.)
Začátkem května jsem pořádal svůj premiérový triatlonový kemp v Chebu. Místní deník dokonce o této akci vydal i krátký článek. Účastníkům kempu jsem přislíbil svoji účast na kultovním triatlonu tohoto kraje s názvem Dřevěný člověk. 3 měsíce utekly jako voda a já stojím na startu.
Bohužel byla zrušena cyklistická část z důvodu opravy silnice. Závodilo se tedy jenom v 1km plavání a 8km běhu. Depo na louce, klobásy na grilu, pivo v tanku, dobrá hudba a všudypřítomné úsměvy všech závodníků i jejich doprovodů. Takové závody mám rád.
Díky ubytování u mého týmového kolegy Jirky Kesla jsem měl TOP zázemí a v sobotu se neměl, na co vymlouvat. 1 km okruh v neoprenu zvládám za 13:42 a z vody vylézám s náskokem 45 vteřin na mé pronásledovatele. První ze dvou 4 km okruhů běžím agresivněji a zvyšuji náskok na 90 vteřin. Druhý okruh již jenom kontroluji svoji pozici a užívám si běhu na 1. místě. Jako druhý dobíhá Jakub Merle a třetí příčku uhájil František Mach.
Po závodě sedám s partou USK Akademiků na kolo a vytočíme asi 40 kilometrů. Stihneme několik poučných zastávek (mimo jiné i v Kynšperském pivovaru), povečeříme na chebském náměstí a razíme na pivní slavnosti do Libé. Zde se okolo 22:00 zúčastním již tradiční soutěže v držení tupláku plného vody. Z 20 závodníků jsem obsadil půlené 8. místo a můj čas se zastavil na 2:45 minut. Vydržíš déle? After party byla samozřejmě kvalitní, ale to zde raději nebudu rozepisovat…
Co dodat? Do Hawaie zbývá 7 týdnů. Zdraví drží, forma stále graduje, chuť je velká a mám okolo sebe super tým, který mě maximálně podporuje!
Další porovnání sil s českou špičkou mě čeká o víkendu na Pilmanovi. Bude se opakovat loňské pořadí Kočař, Soukup a Zadák nebo se budou karty promíchávat? Uvidíme…