top of page

Xterra Greece: Když se bohové nudí

Modrá obloha se zhlížela ve vodách a vody byly plné ryb. V povětří létala hejna ptáků a na zemi se pásla na lukách stáda. Ale nikdo stáda nehlídal, nikdo nelovil ryby a nikdo nenaslouchal ptačímu zpěvu. Na zemi chyběl člověk. Proč? Všichni byli na startu šíleného závodu v Athénách. Ale jak to všechno začalo…

Bůh Zeus, vládce Olympu se svou ženou Hérou již začínali být znuděni každodenní opakující se rutinou. I ostatní bohové měli pomálu co na práci. Sysifos stále dokola tlačil svůj kámen na kopec. Velký orel každý den hoduje na Prométheových játrech. Odysseus se ještě nevrátil domů z trojské války a Iásón společně s výpravou argonautů hledá zlaté rouno. Chtělo to změnu!

Zeus - „Héro, ženo moje milovaná, co by sis přála?“

Héra - „Chci vidět vyrýsovaná mužská těla, pot, bolest, krev, výkony hraničící s lidskými možnostmi. Pestrost pohybu pro tělo i ducha stejným dílem.“

Zeus - „Další Gladiátorské hry?“

Héra – „Chci něco nového, překvap mě muži…“

Zeus – „Olympijské hry?“

Héra – „Řekla jsem nového!“

Zeus k sobě na Olymp pozval své tři nejvěrnější bohy. Poseidóna – boha moří a vodních živlů, Héfaistose – boha ohně a zručnosti, Démétér – bohyni země. Společně zasedli do nadýchaných oblak a začali řešit nelehký úkol od bohyně Héry.

Každý z bohů si stál za svým. Poseidón chtěl uspořádat zápas v moři, který znepříjemní obřími vlnami, silnými proudy a ledovou teplotou vody. Héfaistos navrhl klání ve spalujícím teple s dvoukolým vozem na kamenitých cestách. Démétéra potřebovala vyšlapat cestu na nejvyšší horu, takže proč toho nevyužít? Dlouhé dny se přeli a vypili nejednu sklenici vinného lektvaru. Zeus byl moudrý a chtěl si udržet přízeň všech svých nejbližších. Jak to tedy vyřešit?

Zeus – „Budiž po vašem. Uspořádáme trojboj, který nazveme TRIATHLÓN. Na konci bude jenom jeden šampión, kterého korunuje bohyně vítězství Niké.“

Co řekl, to se stalo. Požádal o pomoc svého osobního posla Hermése, aby oslovil ty největší sportovce z dalekých krajů a sezval všechny do Athén.

A právě zde začíná pouť Soukiose a jeho otce Líbose.

Posel musel opustit svoji zemi plnou vinné révy a oliv. Přejít mnoho strmých hor a přebrodit bezedné řeky až spatřil kraj, kde chmel byl cennější než zlato a ponožky se v sandálech nosily. Uprostřed skal v útulné jeskyni u ohně konečně nalezl otce Líbose, kterému předal vzkaz od samotného Dia. Soukios byl tou dobou se svojí milou Karimérou na horské procházce. Než stihl Hélios vyplnit měsíc, bylo rozhodnuto. Pozvání bylo přijato a mohla začít dlouhá strastiplná cesta do Řecka. Společně se svým otcem Líbosem naložili vůz, zapřáhli 2 koně a vyrazili. Putovali známými krajinami do krajin méně známých a cizích, stále dál a dál. Přes chudé krajiny, kde pole rodila jen kamení, i bohatými městy s bílými domy a mramorovými sochami. Nástrahám se nevyhnuli. Před Sirénami museli zacpat uši, okolo Medúzy projížděli se sklopenou hlavou a kentaury chytře opili pšeničným mokem. Nakonec jednoho večera stanuli před mohutnými hradbami největšího města světa Athén. Jejich pouť končila až na posvátném pahorku s chrámem bohyně Athény, kde poklekli a prosili o přízeň. Složili zde oběť v podobě jednodenního pustu od masa a svěřili se do rukou bohů.

Město se plnilo závodníky z cizích krajů a aby nezavládl chaos zakročí bůh poznání Apolón. V poetických verších a za doprovodu půvabné hudby vysvětlil pravidla trojboje. Otázek bylo mnoho, ale při příchodu pána podsvětí Hádése, všichni ztichli a rozešli se do svých chýší.

Pro všechny to bylo něco nového a neznámého. Dny před bojem utíkají rychle a šampióni se postupně seznamují s tratí a odhalují její tajemství. Při práci s dvoukolým vozem narazí Soukios na bohyni duhy Iris a večer polaškuje s bohem vína, požitku a veselí Dionýsosem. Eróse, boha lásky a sexu však obejde obloukem. Jeho láska Kariméra musí hlídat doma úrodu a ani sám Zeus by neudělal takovou bleskovou spoušť, kdyby se v Řecku něco událo. Poslední uctění bohů při hvězdami prosvícené obloze a je tu poslední spánek. Té noci však nikdo nemohl usnout.

S prvními ranními paprsky se plní pobřeží lidmi různých řečí, barev i náboženství. Všechny spojuje stejný vnitřní oheň. Olymp leží vysoko v oblacích a bylo potřeba rozlišit starce, ženy, mladíky či šampióny svých zemí. Proto Athéna – bohyně moudrosti, obdařila každého závodníka barevným čepcem, který značil jeho příslušnost dané skupině. Soukios díky neúčasti šampióna jejich kraje Lukase, měl právo startovat v první vlně a jít do bitvy jako úplně první. To bylo a je považováno za největší čest pro každého válečníka. Soukios společně s ostatními potřel tělo kouzelnou mastí od věštce Zemanose. Paže se naplnily nadlidskou silou a do hrudi mu vstoupila nesmírná odvaha, že se už chtěl samou nedočkavostí pustit do boje.

Modrá obloha se zhlížela ve vodách a vody byly plné ryb. V povětří létala hejna ptáků a na zemi se pásla na lukách stáda. Ale nikdo stáda nehlídal, nikdo nelovil ryby a nikdo nenaslouchal ptačímu zpěvu. Na zemi chyběl člověk. Všichni byli na startu šíleného závodu v Athénách. Závodili nebo přihlíželi, ale jinde živého člověka opravdu nebylo. Kdo jiný než Sirény, odstartovaly celodenní boj vyvolených. Poseidón vytyčil okruh ve svých vodách, který musíme absolvovat celkem 2x. Po noci strávené s bohyní lásky Afróditou se mu sportovců zželelo a ukázal vlídnější část mořského světa. Moře bylo průzračně čisté a flegmaticky klidné. Z důvodu nezkrotného Krakena, držel všechny v mělčinách. Někteří šampióni běží, jiní skáčou skoky, které okoukali od delfínů a hrstka odvážných se potopila celá do vody a snažila se za pohybů rukou a nohou hnát tělo dopředu. Cháron na všechny dohlížel ze své loďky a vyhlížel si nové dušičky. Nejzdatnější rybou je Gal Jules, který se rychlostí Amorova šípu všem vzdaloval. Za ním opouští zátoku Soukios následovaný Lucasem a Rhodesem. Božstvo s napětím sleduje klání poddaných a začínají uzavírat sázky.

Na vyprahlé louce, která sousedí s pláží sundáváme vodní brnění a bereme povinnou přilbici. Naskakujeme na dvoukolý vůz, který je dosti nestabilní a jdeme bojovat s nástrahami, které na nás nachystal Héfaistos.

Kameny naschvál naházené přes cesty, oranžový prach, zákruty, kopce vyšší než Mytikas, Héfaistos se opravdu vyřádil. Na pokraji sil dokončujeme první okruh a hned nás poslali do dalšího. Bůh slunce Hélios, nám začal slušně přitápět a znepříjemňovat již dost náročnou trať. Jules měl v nohách větší sílu než samotný Héraklés a nikdo nebyl schopen se mu přiblížit. Svůj náskok stále navyšoval, že i rozdíl na slunečních hodinách začal být patrný. Pro zahnání hladu tu byl dostatek olivovníků a žízeň pomáhali uhasit kolemjdoucí vínem. Přihlížející otec Líbos vše dokumentoval na svitek papíru, ale čím déle závod trval, tím více byl ztracený. Připadal si jako Mínotaurus mimo svůj krétský labyrint. Bohové jsou zatím potěšeni. Tolik pádů, kolizí, odhodlání a utrpení nespatřili za celou Trójskou válku. Závodníci na předních pozicích se osamostatňují a žádná skupinka již neexistuje. Každý poctivě veze svůj vůz do cíle druhé disciplíny.

Bez ztráty kola či pochroumání svého vozu se i Soukios podruhé dostává na vyprahlou louku nedaleko pláže. Odkládá vůz a přilbici mění za kožené sandále.

Démétéra si nepřipravila žádný pobřežní rovinatý marathón, který se zde běhá od nepaměti. Větší výzvou bude dvojitý výběh na kamenitou skálu tyčící se až do říše bohů. Svaly v těle hoří více než pták Fénix, ale tempo nahoru hraničí s rychlostí želvy a myšlenka na vzdání byla sladší než polibek od bohyně lásky Afrodity. Dostat se poprvé na vrchol bylo snadné, ale vše podstatné se odehrálo až při druhém výstupu. Jules podcenil stravu a začal výrazně zpomalovat. Soukios jej od startu konečně znovu spatřil, a to bylo požehnání od samotného Dia. Rostla v něm naděje a v Julovi zoufalství. Nahoře na skále v říši mlhy, kdy cíl byl již blizoučko, byli oba šampioni pohromadě. Soukios dotahuje svoje sandále a plánuje nasadit rozhodující úder v seběhu. Ostatní pronásledovatelé jsou stále pod kopcem, takže o vavřínový věnec se popere tato dvojice spolu. Bohové na Olympu dolévají víno a navyšují sázky na své favority. Seběh po kamení je strmý a nepřehledný. Nikdo nechce dopadnout na patu a skončit jako Achilles. Země duněla pod jejich skoky dolů, oba prudce oddechují a čela se jim lesknou potem, ale nikdo z nich stále nevyhrával. Při vběhu do Athén má Soukios nepatrný náskok, ale Jules se nevzdává. Je vytrvalejší než tříhlavý pes Kerberos střežící vstup do podsvětí. Samotný závěr je veden po sypké pláži, na kterou navazuje cílová rovinka vydlážděná mramorem a obehnaná mohutnými sloupy. Sami bohové netrpělivě očekávají rozuzlení celého trojboje. Jako první od bohyně Niké přijímá věnec Soukios. Zvrat, který předvedl zaskočil nejen bohy, ale i všechny přihlížející.

Nastal čas hodování! Toho se vřele ujímá skupina okolo Dionýsa a začíná několikadenní bujará oslava. Za pomyslnou čárou se všichni usmívají, objímají a hodují. Triathlón je ukončen předáním placiček z cenných kovů třem nejlepším šampiónům. Soukios, Jules a Lucas. To jsou jména, která se již navždy vryjí do starořecké historie.

Zeus dokázal potěšit Héru, božstvo si užilo podívanou a vznikl nový antický sport.

Comentários


bottom of page