Jak už to tak v životě bývá, nikdy nic nejde podle našeho plánu. Ani já jsem neplánoval svůj premiérový start na WINTERMANOVI. 13.10. 2024 byl opravdu dlouhý den, ale ještě delší byla příprava na samotný závod, a protože jsem toho plný, tak k tomuto speciálnímu závodu vydám hned dva články. První bude o přípravě na tento závod a všem co předcházelo samotnému skoku do Labe o pokojové teplotě Eskymáků. Ve druhém článku již popíši průběh samotného závodu z mého pohledu s pár tipy. Ti z vás, kteří si chtějí přečíst jenom závodní report, rovnou tento článek přeskočte a ještě pár dní vyčkejte. Druhé půlce doporučuji pohodlné usazení na gauči, v posteli nebo záchodě a jdeme na to…
Předpokládám, že většina z vás, kteří mě pravidelně sledují, WINTERMANA vnímají, ale ať v tom máme jasno. O co jde? WINTERMAN CZECH XTREME TRIATHLON není běžný závod. Jedná se o výjimečný triatlon a silnou srdeční záležitost. Je to unikátní akce v nádherné krajině Českého Švýcarska a Lužických hor, plná nepřístupných lesů, hlubokých údolí a skalních útvarů, končící na jednom z nejkrásnějších českých vrcholů Ještědu (1012m.n.m.).Plavecká část nemá nikde jinde na světě obdoby. Wintermana budete sdílet se svými nejbližšími, s rodinou, partnery a přáteli, kteří s vámi budou prožívat všechny emoce, strasti, bolest a radovat z vítězství. Bez vašich nejbližších „supportů“ nelze závod WINTERMAN absolvovat. Za Wintermanem je autentický příběh, který pak dává všemu ještě vyšší smysl. To jsou slova organizátorů.
Moje cesta na start začala přesně v sobotu 13.7. 2024 okolo 8:39:12 ráno, nedaleko obce Zuberec na Slovensku. Po pádu na kole při Oravamanovi jsem si zlomil klíček, loket a zápěstí. V závodě jsem nebyl schopen pokračovat a musel vzdát. Všechno špatné je však k něčemu dobré. Někdy je to těžké na první dobrou vidět, ale nyní již vím, že to určitá pozitiva mělo. 5. den po pádu jsem absolvoval první operaci klíčku a lokte v jičínské nemocnici. Zápěstí si muselo ještě dalších 5 dní počkat. Jako správného pacienta mě nezajímalo, zdali operace proběhla dobře, kolik mám v sobě železa nebo kdy půjdu domů. První otázka byla: „Kdy budu moci znovu trénovat?“ Operující lékař zakroutil hlavou a sdělil mi, že pokud vše půjde dobře, tak do plné tréninkové zátěže mám 3 měsíce čas. To mě samozřejmě úplně nepotěšilo a na pár vteřin mi vzal vítr z plachet. Než mě propustili z nemocnice, již jsem vymyslel nový plán pro zbytek sezóny, kterou DNF rozhodně nechci zakončit. Já vám dám 3 měsíce… Každého motivují do tréninku jiné podněty. Někdo má prostě rád pobyt na čerstvém vzduchu, jiný sní o postavě vytesané z kamene, další chce porazit souseda nebo sousedku. Mojí motivací jsou závody a honba za vítězstvím! Kdybych nemohl závodit, trénink by nedával smysl a rozhodně bych se tak negumoval. Bohužel jsem tušil, že můj původně plánovaný vrchol Icon Extreme Triathlon Livigno začátkem září neklapne. Jaký závod bude v dobrém termínu, atraktivním prostředí a s efektem naběhnutí husí kůže, když na něj pomyslím? Ještě z nemocničního lůžka volám spoluzávodníkovi, ale dnes již i řediteli závodu WINTERMAN Danovi Galandrovi. Chtěl jsem probrat možnosti mého startu na tomto unikátním závodě, kterému jsem se vždy obloukem vyhýbal. Byl jsem přijat všemi deseti a dostal možnost „nezávazné“ přihlášky. Vše se odvine od mého zdravotního uschopnění. Asi tomu chtěl vesmír, protože závod se měl konat 13.10., což bylo přesně 3 měsíce od mého pádu. Někdo začne trénovat, jiný si dá dlouhého, to zní jako plán. Samozřejmě jsem blázen, ale pokud bych nedostal od doktora zelenou, tak jsem byl smířen s tím, že startovat nebudu. Zelenou jsem dostal 25.9., takže nějakých 2,5 týdne před závodem. To jsem však hodně předběhl.
Moje pravá lopatka a různé tipy fixace zápěstí
Co je potřeba si pohlídat a pořešit před takto dlouhým (eXtrémním) závodem? Na prvním místě je, dle mého, samozřejmě samotný trénink a fyzická příprava těla. Ale je zde hodně dalších dílčích detailů, které ve výsledku mohou rozhodnout o vašem celkovém výkonu. Znalost trati a specifika závodu, vyzkoušený jídelníček, oblečení a celkově materiál (kolo, boty, helma, neopren atd.). Zlaté pravidlo říká: „V závodě nikdy nic netestujte!“ Spolehlivý support, klid a podpora z okolí od nejbližších. A v neposlední řadě zůstat zdráv až do samotného závodu. Takže je opravdu důležité nepodceňovat i sebemenší drobnost.
Jaký byl můj návrat do „tréninkového světa“? Po dvou operacích byla prvním sportem chůze na 45minut přesně 10.den od pádu. Na trenažer jsem sednul 12.den a zvládl úctyhodných 30 minut na průměrných 100w. Opora byla možná jenom o zdravou ruku nebo ve vzpřímeném sedě bez držení. 16.den proběhla první posilovna v gymu, kde jsem sice byl za exota, ale trénink nohou i břicha byl kvalitní. Běžecké boty jsem obul až 19.den. Trénink byl dlouhý 20 minut a pravidelně jsem střídal 1min klusu s 1min chůze. Průměrné tempo bylo 7:00min/km. Otřesy a zrychlený dech klíček zatím moc neocenil, takže jsem navyšoval opravdu pozvolna a obden. Do vody jsem se poprvé dostal 38.den. Uplaval jsem 600m v kombinaci kraul s jednou rukou nebo čistě nohama. Nejvíce aktivních hodin však trávím společně s Karčou formou turistiky. Ostatní disciplíny postupně navyšuji a trénink má nejen fyzický, ale i mentální účinek. Každým dnem se cítím lépe. S narůstajícími tréninky šla ruku v ruce i regenerace, které jsem se věnoval poctivěji než v letech minulých. 1x týdně masáž, pravidelná sauna nebo pára, do toho tradiční protažení, poválcování, masážní pistole nebo flossband + péče o zmasakrovaný ramenní kloub.
Jedna z prvních jízd, motivační kalendář a nejdelší indoor cycling na Zwiftu
Mimo trénink musím stíhat i lehce pracovat a obohatit rodinný rozpočet. Naštěstí dělám to, co mě nejvíce baví, takže to je vlastně radost. Fyzioterapie jednou rukou byla ze začátku výzvou, ale i to se dalo a byla to super rehabka i pro mě. V závěru jsme s kolegy z 3fyzio.cz zrealizovali další fyzio kurz na téma „Sportovní fyzioterapie“. S naší dorostenecko-juniorskou reprezentací jsem musel odpískat Mistrovství Evropy v Turecku (sorry Čeldo za odpadnutí z role druhého řidiče, díky čemuž musel jet dodávkou do Turecka sám), ale na EP Tábor nebo Mistrovství Evropy dorostenců ve Španělsku jsem se již dostavil. Hlava zas tolik postižena nebyla, takže na mučících plánech pro své svěřence se nic neměnilo a články jsem psát také mohl.
ME dorostu Banyoles a kurz s 3fyzio
Ve volném čase, kterého bylo na mé poměry opravdu hodně, jsem se snažil zjistit maximum možných informací ze zákulisí závodu. Kdo je připraven, není překvapen. Snad každé existující video ze závodu jsem viděl minimálně 3x. Volal jsem si hned s několika závodníky a tahal z nich jejich tvrdě získané zkušenosti. Nosným pilířem byl Lukáš Pazdera a Martin Vinař. Na základě nově nabytých informací jsem musel dovybavit materiál, který mi chyběl. Co jsem speciálně na tento závod pořídil nebo půjčil?
Vrchní poradce Lukáš Pazdera se ženou
Zateplený neopren ZONE3 Thermal Aspire, děkuji Danielu Hájkovi
Klasické rybářské neoprenové ponožky, pod moje plavecké, půjčil švára Hóna
Časovkářské kolo v použitelném stavu, trenér Zbyšek půjčil svého Bianchika a dost tím riskoval, díky trenére
Časovkářské sedlo Prologo Zero-II TT 136 mm, originální na kole Bianchi mi nevyhovovalo, takže bylo potřeba upravit
Kvalitní přední světlo na první hodinu závodu, která bude za tmy, zde jsem se obrátil na nejzkušenějšího jezdce za tmy UltraPako Dana Polmana, doporučil Fenix BC26R
Aero helmu POC Procen Hydrogen White, zajistil Jiří Čepura
Nový závodní dres Zone3 Lava Long Distance Full Zip Short Sleeve, starý byl po pádu nepoužitelný, ale tento model mi opravdu vyhovoval, zajistil opět Daniel Hájek
Potisk dresu sponzory od https://www.digipotisk.cz
Neopren, helma a světlo
Získané informace jsem samozřejmě aplikoval i do tréninků. Začal jsem 1x týdně chodit plavat ven na otevřenou vodu a postupně tělo přivykat na mráz. Dále jsem například po sauně skákal do ledového bazénku z původních 5 vteřin na předlouhých 15. Pro vnitřní ochlazení organizmu jsem využil lábání vychlazených Braníků o teplotě 7°C. V bazénu jsem se nejvíce zaměřil na zvětšení rozsahu pohybu, který byl v ramenním i loketním kloubu značně omezený a nutil mě modifikovat již tak špatnou techniku. Na novém kole jsem nejprve musel vyladit posed, to ještě v rámci trenažérové přípravy, protože ven jsem mohl až od 25.9. Otřesy ze silnice by nedělaly dobře nejpomaleji se hojící zápěstní kůstce, takže jsem toho na trenažeru najezdil opravdu hodně. Postupně jsem navyšoval tréninkové hodiny i intenzitu. Snažil jsem se jezdit v hodně rozmanitém terénu, protože trať WINTERMANA je stále nahoru-dolu. Technika průjezdu zatáček se však na trenažeru trénuje složitě, a to byl pro závod velký handicap. Pro běh jsem omezil práci na rychlosti a šel více do objemu. 1x týdně delší běh v terénu od 20 do 30km. I zde jsem postupně navyšoval jak distanci, tak tempo. Základem však byla práce na úrovni AEP. V posilce jsem se snažil makat komplexně, ale nejvíce jsem řešil zlámanou hnátu, která rapidně zeslábla a byla největším limitem pro plavání.
Zásadnější roli, než u kteréhokoli jiného typu triatlonů, zde hraje váš support. Já měl relativně rychle jasno. Nemohla chybět moje stálice Karča a kontroverzní Ruda Cogan. Je to blázen, ale v této roli je nenahraditelný. Sám je stále aktivním závodníkem a při závodě se na něj mohu 100% spolehnout. Sice z 10 pravidel pro support porušil 9, ale vše bylo v zápalu boje a pro moje dobro. Vypadalo to jasně, ale bohužel na poslední chvíli mi Karča ze zdravotních důvodů odpadla a já ji nahradil panem Navrátilem, majitelem ZOO v Rybníčku nedaleko Jičína. Michal svým klidem a neumírajícím optimizmem v závěru závodu krásně balancoval mezi mnou a Cogym.
Support je základ! Karča v akci při Pirene Xtreme triathlonu 2024 a souboj s Cogym při ME v long distance triatlonu 2009
Jídelníček jsem oproti ostatním dlouhým triatlonům neměnil a držel se zajetých kolejí. Týden před závodem začínám vždy více hydratovat tělo. Navyšuji dávky minerálů a stopových prvků. 24 hodin před závodem již jenom bezmasá strava bohatá na sacharidy. Den závodu snídám tři míchaná vajíčka s bílým pečivem cca 1:45hod před startem. Při plavání nic a ihned po výlezu z vody v T1 dětskou přesnídávku. Potom už následuje stále se opakující kolečko, kdy každých 30min jím toast nebo přesnídávku. Tajná receptura na toasty z bílého pečiva je kombinace pražské šunky, paprikáče, eidamu 40% a BBQ omáčky :-). Do toho dle potřeby pijiPower drink od Inkosporu. Na běhu si pochutnávám každých 30min na gelu také od Inkosporu a když jde do tuhého tak si dám kolu případně nakopávač Gutar. Kaloricky vám to nevyčíslím, ale energeticky mi už pěkně dlouho nedošlo. Navíc v rezervní ošatce mám stále hromadu dalšího jídla pro případ krize nebo disfunkce žaludku. Co tam nemůže chybět? Pivo alko i nealko, černý čaj s medem, snickers, perník, müsli tyčinky někdy dokonce i vývar nebo vařené brambory se solí.
2,5 týdne před závodem (po uschopnění jízdy venku) jsem společně s tátou vyrazil na osobní kontrolu trati. První den jsem absolvovat trať maratonu. Respektive prvních 21km jsem jel na MTB a druhou půlku již běžel po vlastních. Další den jsem si 15min zaplaval v Labi, hned vedle T1 a potom šel na kolo. Zde jsem po vlastních absolvovat prvních 130km a zbytek dojel autem. Vše dokonce zdokumentoval i král fotky a videa Martin Vinař. Nyní jsem již měl přesnou představu o nástrahách závodu a mohl se vrhnout do závěrečné vylaďující přípravy.
Po celou dobu mi promyšlené tréninkové plány zasílal král čísel Zbyšek Zeman. Fungoval ale i jako psycholog, astrolog, vrchní chemik, takticko-technický konzultant a učitel němčiny. Druhého takového nenajdeš. Ukázka stěžejních tréninkových motivů pro jednotlivé disciplíny:
Plavání: otevřená voda okolo 15-18°C na 40min, hlavní motiv 10x 200VZ – I. závodní tempo, II. technicky, p 30´´
Cyklistika:100km na časovce ve zvlněném terénu s vložením 30min o 25w výše než bude závodní tempo + 30min vyjetí + 30min znovu o 25w výše než je plánované závodní tempo + 30min vyjetí + 15min o 50w výše
Běh: souvislý běh na 25km po rovině … 5km rozklus + 5km 4:30min/km + 4:15min/km + 5km 4:00min/km + 5km 3:45min/km
Stejně jako trenér, tak za mnou po celou dobu stála Karča (samozřejmě že ještě pevněji). Nemusím nikomu vysvětlovat, jak je tato podpora důležitá. Hodně času, prakticky všechen, trávím tréninkem nebo regenerací a na „normální“ život nám ho mnoho nezbývá. Proto jsem se maximálně snažil dodržovat pravidelné KarčaTagy, kde byl alespoň chvíli klid od sportu a čas pro nás. O to více mě mrzelo, že nemohla být součástí support týmu na závodě, kde jsem chtěl všechno snažení zúročit…
S týdenním předstihem musím vždy stihnout tradiční předzávodní kolečko čítající čtyři body:
· Nový sestřih – zařídí Jirka Jirků v Laze Barbershopu Jičín
· Kontrola kola – plná důvěra v ruce a materiál Honzy Malého
· Vyběhnout na Přivýšinu (kopeček v Českém ráji) – pokochat se krásou našeho kraje
· SABAT – kombinace SAuny a následně BATalionu (tradiční hospoda v Jičíně) s kamarády
Již dva dny před závodem se začínám balit a je toho opravdu dost. Tradičně to je rutina, ale musím se připravit na všechny scénáře. Předpověď bohužel nevypadá moc dobře, a tak vše na kolo dvojím. Pro větší přehlednost vybufetím z kontejneru na papír za barákem tři banánovky a po jednotlivých disciplínách je plním. Čtvrtá krabice je určena na jídlo před i při závodě. Vše raději 4x překontroluji a řídím se pravidlem, že raději toho vezmu více, než méně. Proto by asi bylo jednodušší vzít celou moji skříň, ale Octavia zase tak nafukovací není.
S jednodenním předstihem přijíždíme společně s Cogym do místa startu závodu v Děčíně. Jiná možnost prakticky není, protože je potřeba se registrovat (do 14:00) a poslechnout dosti zásadní briefing (od 15:00). Na briefingu jsou zodpovězeny poslední naše nejasnosti. Jsme informování o zúženích, rekonstrukcích silnic nebo semaforech. Zjišťujeme novinku v podobě pojízdného cykloservisu po trati a navázání spolupráce s výživovou firmou Infinit. Ale především jsme zdravě vystrašeni v rámci plavání a čtyř zásadních zatáček v průběhu celé cyklistiky, kde se pravidelně někdo smotá. Po briefingu okoukneme prostor startu plavání (příjezdové cesty na zítřejší ráno), T1 (kde přesně budu mít kolo a celkovou logistiku depa) a výjezd z depa. Ubytujeme se v luxusním apartmánu cca 500m od startu s názvem ARMEX LiveCentrum (mohu vřele doporučit). Velkou výhodou je kuchyňka, takže nejsem na večeři ani snídani na nikoho vázán. Večer doladíme poslední detaily a já si ještě několikrát vyzkouším kompletní převlečení oblečení v T1 i T2. Okolo 21:30 zalehám a snažím se usnout. Jak už to tak bývá, tělo chce spát, ale hlava je na trati a spánku moc nedám. Převaluji se z jednoho boku na druhý, 20 minut spím a 20 minut bdím.
Naložené auto před cestou do Děčína, na registraci bylo ještě nějaké oblečení možno dokoupit, připravený závodní stroj na zítřek
Budíček ve 3:45 je vysvobozením, stejně už 15 minut koukám do stropu. První co zkontroluji je počasí. Vykouknu ven a moc potěšen nejsem. Venku prší L. Obleču se, udělám snídani, posnídám, nandám čočky, vyčistím zuby a ve 4:15 opouštím apartmán s kolem a všemi věcmi do T1. Věci dávám do velkého nepromokavého pytle a balím do ještě větší deky, kterou využiji jako místo na sezení v depu.Po minutě jízdy na kole jsem u depa. Zde proběhne kontrola povinného vybavení – helma, přední a zadní blikačka, přední světlo, reflexní vesta, blikající pásek na paži a startovní číslo na gumě. Za odměnu dostanu gumu okolo pasu na plavání s krytem, v kterém je blikačka a GPS tracker. Uložím kolo do depa. Hromadu oblečení zabalenou v dece položím k výlezu z vody a jdu se zpět ohřát na pokoj. Cogy vstává, nálada je jak jinak než vynikající, pomalu balíme a já se soukám do závodního neoprenu, dvou neoprenových ponožek a neoprenové čepičky. 5:15 vyklízíme pokoj a přemísťujeme se autem na start. Cesta je volná, takže tam jsem za 5minut. Do 5:30 jsem schovaný v teple auta a vše si již posté společně s Rudou procházíme. Slepé koryto řeky Labe v Děčíně, kde je letos premiérově start, se postupně plní nažhavenými závodníky. Většina již má pozapínané blikačky, takže vypadáme jak pohybující se vánoční stromeček. Venkovní teplota naštěstí není tak děsivá a je okolo 10°C a dokonce přestává pršet, takže snad svítá na lepší časy… Zařadím se do fronty čekajících a jdu se definitivně probudit do gejzíru studené vody, který musí každý závodník před skokem do vody absolvovat. Potom už se rozloučím s Cogym a předám všechny zbytečné propriety, které již nebudu potřebovat. Protáhnu se, zapózuji na svoji možná poslední fotku a jdu do první řady, kde se stavím hned vedle Honzy Hradeckého a Venci Franckeho. Máme 2 minuty do startu.Já jsem vážně na startu! S chlapci probereme taktiku skoku z mola, které je cca 2 metry nad hladinou, ale všichni se shodneme na skoku po nohách. Šipka dnes není IN. 1 minuta do startu. V hlavě mi proletí celé cesta k tomuto závodu. Vím, že jsem dobře připravený a nemohu se na nic vymlouvat. Nechci jenom dokončit, chci bojovat o vítězství. To byl můj motor v posledních 3 měsících a bude i v následujících hodinách. Ukážu ostatním, ale hlavně i sobě, že na to stále mám. 5 – 4 – 3 – 2 – 1 – START!
Pokračování příště…
Comments