top of page

Vánoční půlmaraton v Hradci Králové: Hlava na to stále má

Loni jsem si zde odbyl premiéru a ani letos jsem nemohl chybět. Organizátorem závodu je nejvyšší triatlonista současnosti Jan Volár a člověk, který mi pravděpodobně vždy uplave, odjede na kole i uteče. Hradec mám z Jičína kousíček a proč si nedojet pro 30litrový sud piva, když se Silvestr blíží?             


Letos oproti loňsku nebyl žádný sníh a osobně jsem měl radost i z teploty okolo 5°C. Mínusové teploty mi moc nesedí. Ráno jsem se šel doma rozklusat a zařadil pár rovinek. Následovala tajná snídaně (čerstvý chléb s medem a černý čaj) a po 9:00 vyjíždíme s Karčou do Hradce Králové. Cesta proběhla rychle a auto necháváme na oficiálním parkovišti na kraji Hradce u Lesního hřbitova. Kiláček jsme se prošli na start a jsme v centru dění. Registrace, návštěva toiky, převlečení do závodního a rychlorozklus před samotným startem. K hlavním favoritům patřila moje maličkost, lokální matador Drahomír Randa (= Ranďák) ročník 1974, který mě zde loni pěkně proháněl a Tomáš Svoboda. Toma pamatuji z dob, kdy se pokoušel o nominaci na OH 2016 v Riu. Nyní ho pravděpodobně většina lidí bude vnímat skrze multisportovní tým Kalokagathia.

Registrace, Toi Toi, pojízdná úschovna zavazadel


21 km je zde rozděleno do tří shodných okruhů po 7 km. Celkové převýšení nějakých 80 m a podklad je tvrdý (30 % asfalt a 70 % zpevněné lesní cesty). Závod se po celou dobu odehrává v lese mezi Hradcem Králové a Bělečkem. Traťový rekord drží Daniel Noah z roku 2019 časem 1:13:44 hod (3:30min/km).


V 11:00 jsme všichni vyskládaní pod startovním obloukem a netrpělivě držíme svoje hodinky na zápěstí. Začíná odpočet hlavního moderátora Michaela Smutného 10-9-8-7-6-5-4-3-2-1-START! Dav 109 individuálních běžců/běžkyň a 25 štafet (3členné týmy) je vypuštěn na trať. Na nic nečekám a jdu na první pozici hned za tři Santa Clause jedoucích na kolech. Máme luxusní předjezdce a novinkou je i hudební doprovod z reproduktoru s vánočním playlistem. Úvod je po asfaltu, takže to pěkně odsýpá. Po nějakých 800 m je první levotočivá zatáčka a startovní pole je již natažené. Vbíháme na lesní cesty. Já si ověřuji, že boty Mizuno Rebellion Pro výborně drží i na tomto podkladě a jsem hned klidnější. Na jediné ostré otočce na cca 3. km kontroluji situaci za mnou. Krok již drží jenom Ranďák a Tom začíná nepatrně zaostávat. Další závodníci jsou v nedohlednu, takže pravděpodobně žádné překvapení nebude a opět se budeme sekat v této dvojici. Zbytek prvního okruhu běžíme prakticky bok po boku. Zpestření přijde až v samotném závěru úvodního okruhu, kde mi Karča těsně před cílem podává gel společně s čelenkou. Nevěří, že to celé odběhnu v Santa čepici s parukou. Kombinace začínající únavy, rukavic a většího předávaného balíčku končí fiaskem. Vše končí na zemi a já běžím dál bez občerstvení. Není to MS, ale nechci ztrácet čas sbíráním spadlého gelu. Ranďák však začíná ztrácet a já toho plánuji využít. Následnou občerstvovačkou proletím a lehce si cucnu vody. První okruh zvládám za 23:54 min (3:25 min/km) a mám cca 30 vteřin náskok oproti plánu. Na betonové rovince to roztáčím a začínám náskok navyšovat. Najednou jsem dojet jedním ze Santů na kole a je mi předán gel od Drahomíra. „Blbec“ zastavil a sebral můj gel. Následně se mě snažil doběhnout, ale to se nedařilo, tak poslal po pacemakerovi. Co teď mám dělat? Já bych se takto v závodě pravděpodobně nikdy nezachoval. Běžím na čas, protože chci pokořit traťový rekord, ale chci vyhrát ve férovém souboji.  Výrazně zvolňuji a nechám se seběhnout. Poděkuji a závod začíná nanovo. Celý druhý okruh se odehrává v opakujícím se rytmu. Já se snažím osamostatnit na špici a Ranďák chce udržet kontakt. Větší jak 5vteřinový náskok si však nevydobyji. Ranďák je nezničitelný a mám pocit, že je za mnou na gumě. Než jdeme do posledního okruhu, tak u Karči odhodím rukavice a nyní bez komplikací vezmu další gel od Inkosporu. Na občerstvovačce zapiju vodou a čeká na mě posledních 7 km. Druhý okruh zvládám za 24:26 min (3:30 min/km). Stále mám náskok okolo 30 vteřin na plánovaný rekord. Nyní teprve začíná pravý závod. Kostým není moc komfortní a plně vnímám výhody funkčního oblečení včetně normální čepice bez všité paruky. Nohy nejsou úplně fresh a s tím souvisí i běžecká technika. Cítím, že náskok na Drahomíra se postupně zvětšuje. Nechci se však otočit a naznačit jakékoliv pochybnosti o své suverenitě. Stojím znovu na rozcestí. Mohu taktizovat a zpomalit do komfortního tempa. Pohlídám si vítězství a plně se nevydám. Druhou možností je nekompromisní souboj s časem až do posledních metrů. Rozhodnu se pro nemilosrdný boj s časem. V posledním okruhu již sbíhám řadu závodníků, kteří dostávají kolo. Santové mi proráží cestu, ale v hlubokých královéhradeckých lesích ztratili signál a reproduktor je tichý. Jediné co slyším, je můj stále rychlejší dech a zkracující se krok. Skoro každý kilometr kontroluji vzdálenost do cíle, a i když se každým krokem přibližuji, tak je to stále daleko. Nohy naštěstí fungují a postupně se utvrzuji v tom, že vítězství je jistota. Otazník zůstává nad časem. Posledních 500 m šponuji do maxima a dostávám se na nejvyšší tepovku za celý závod. Samozřejmě není čas ani na předcílovou pusu pro Karču (tu jednu studenou večeři přežiju). Posledních 7 km zvládám za 24:49 min (3:32 min/km) a můj cílový čas je 1:13:09,15. NOVÝ TRAŤOVÝ REKORD!


Necelých 50 vteřin za mnou v čase 1:13:58,19 dobíhá absolutně zaslouženě druhý Drahomír Randa. Pokud se bude i nadále každý rok zlepšovat, tak mám šanci ještě na jedno vítězství a potom to bude v jeho režii. Bronz bere Tomáš Svoboda časem 1:17:09,26. V ženách vítězí Táňa Metelková 1:28:10,78 (12. místo mezi muži).


Každé vítězství se počítá, ale především jsem rád, že mi hlava i tělo chce stále bojovat. Můj vnitřní oheň sportovce ještě nevyhasl. Je jednoduché povolit, když už je závod rozhodnutý. Ti pravý šampioni to však sekají až do cíle nezávisle na výsledku. Můžu vás uklidnit, že je to čím dál těžší...

Bez spolehlivého supportu to nejde, děkuji


Celý závod byl perfektně zorganizován a nikdo se neztratil ani nezabloudil. Trať je kousíček od Hradce, ale na betonové obydlí nenarazíte, takže se celý závod odehrává 100% v přírodě. Skrze facebook jsem dostával neustálé informace o aktualitách. Pozávodní občerstvení formou teplé polévky (čočkovka, guláškovka nebo hovězí vývar) maximálně bodlo. Vtipný speaker Michael Smutný, který si sem odskočil z festivalu Brutal Assault podkresloval celou akci. Medaile včetně trofeje od umělce Pavla Duška jsou opravdu originální. Pro všechny případy byla zajištěna i sanitka, která sanitkou vůbec nebyla... Soudek 30litrového pivka značky Klenot jsem dostal a letos i s odvozem až k mému autu, takže mohu pět samá pozitiva na tento závod. Srdečně doporučuji a rád se i příští rok zúčastním.

Pozávodní občerstvení, "sanitka" a soudek Klenotu


Dalším jistým závodem bude Noc tuleních pásů v Peci 20.1.2024.

bottom of page