top of page

Soustředění Srní: Sugar is power, not enemy

Již tradičně jsem na závěr prvního lednového týdne vyrazil na Šumavu do Srní. Letos to bylo jenom na týden 6.-13.1., ale ono to bohatě stačilo. Jednalo se o moje první soustředění v této sezóně a opět jsem využil tréninkové skupiny Luboše Bílka. Ani nevím, kolikrát jsem již měl tu čest a mohl se přidat. Celkem nás bylo více jak 20. Stejný termín zvolily i týmy Titan Zlín, ROAD2KONA, 2BWINNER a VokoloPole. O zábavu bylo nejen díky hojné účasti postaráno…


Mimo celé řady amatérských závodníků z Německa, Rakouska, Belgie i Česka se dostavilo i několik profesionálů. Největší zahraniční hvězdou byl Pieter Heemeryck a Andreas Dreitz. Z domácích stars nechyběl můj parťák na pokoji Tomáš Řenč a Pavel Hradil. Celé první odpoledne propršelo, ale díky tomu, že bylo na programu jenom plavání, to ničemu nevadilo. Neděle byla už úplně v jiném rytmu, protože přes noc nasněžilo cca 20 cm a sněžit nepřestávalo. Díky tomu jsme od pondělí měli přepychové podmínky i pro běžky. Kolo jsem si nevzal, takže jsem možnost běžek bral všemi deseti. Plavání – běh – běžky. To byl můj triatlon pro tento tréninkový kemp.


Kdo byl někdy v Hotelu Srní, tak dobře chápe, proč se sem tak rád vracím. Nově zrekonstruované pokoje, 25m bazén o 6 drahách, rege zóna obsahující saunu i páru, to nejluxusnější jídlo, příjemný personál a běžkařské tratě na dosah. Navíc vypadnout z každodenního ruchu se taky hodí a je prakticky jedno kam…


Kemp byl primárně plavecky zaměřený, což vzhledem k mé výkonnosti ve vodě bylo vítáno. Hlavním tahounem byl samozřejmě junior Kuba Mittner, který byl o minimálně level výše než ti nejlepší pronásledovatelé (k nim jsem rozhodně nepatřil). Letos jsem se do dráhy č. 1 nenominoval, ale i ve dvojce mi bylo hezky a po tréninku jsem vždy vylézal totál propocený. Na běžkách jsem sváděl v popředí souboje s Andim, ale jeho hrubá síla nebrala konce, a i zde jsem odcházel jako poražený. Díky množství sněhu se běžecké tréninky proměnily spíše v udržovací klusy a alespoň zde byl částečně klid. Večery jsem měl zpříjemněné kurzy angličtiny-němčiny formou konverzací při masážích nebo rehabkách. Práce však příjemně utíkala a černé úplatky v podobě čokolády, haribo bonbonů nebo piva se hodily. V závěru už jsem měl pěkně namleto, ale to se vzhledem k tréninkovým dávkám a minimálnímu odpočinku dalo čekat.


Celkem jsem za 6,5 dne zvládnul:

Plavání – 35km (10x)

Běh – 79km (6x)

Běžky – 130km (4x)

Bowling – 1x

Kniha „Den pro Šakala“ – 1x


Co nového jsem se za týden naučil? Má oblíbená protahovací pozice holuba se v němčině řekne „die Taube“. Zadek již umím říci hned několika způsoby: der Arsch, der Popo a der Hintern. U nás běžně používaný mák je v mnoha zemích nelegální, a ne všichni ho znají. Když jsem si vygoogloval překlad do angličtiny („poppy“, stejně nikdo nevěděl, co to znamená) a vysvětlil ostatním oč se jedná. I tak si někteří šampioni nedali z důvodu strachu z dopingové kontroly. Přitom taková dobrota šišky s mákem zalité máslíčkem, makový koláč nebo makový závin. Já nemůžu za to, že se z máku vyrábí opium a následně heroin 😊.


Soustředění to bylo jako vždy vydařené a týden utekl jako voda (v podání Kuby). Všichni jsme si navzájem pomáhali a těžili ze síly skupiny. Byla sranda, ale zároveň se makalo. Trénink nebyl úplně triatlonově specifický, ale hodin se odtrénovalo dost, a to bude pro nadcházející období stěžejní. Přežíral jsem se jako Obelix a stejně jsem byl v energetickém deficitu. Na pokoji se mohlo prdět a nikdo to nekomentoval. Prostě soustředění jak má být!

Pohodys na našem pokoji


Cestou zpět jsem využil možnosti účasti na „Semináři pro trenéry ČTA“ v Praze. Mimo několika nových informací, jsem se opět shledal s triatlonovou komunitou a byl to příjemný den.


Tento týden máme od pondělí do pátku plavecké soustředění se Žralokem Nová Paka zaměřené hlavně na běžky a skialpy. Do toho trochu posilky, spinningu, plavání a horolezecké stěny. V sobotu si střelím „Noc tuleních pásů“. O závod se nebojím, ale snad přežiju after party 😊.

bottom of page