Koukám na předpověď a v České republice hlásí sněhové peklo, bazény (posilovny) jsou stále zavřené a moje morálka do těžkých tréninků pomalu ale jistě každým dnem klesá. Není jiného řešení, musím někam za sluníčkem J. Malorka je touto dobou dost nejistá a tak volím ověřenou destinaci Kanárské ostrovy. Před odletem musím absolvovat covid test, poladit svého Ghosta u Petra Muže na náměstí Svobody v Jičíně a přibalit nové DMT tretry z KoloKram.cz na řádnou testovačku. Vše dobře dopadlo a opět mám papír, že jsem negativní. V brzkých ranních hodinách 10.1. nasedám do týmového tranzitu naplněného plavci z Nové Paky a hrneme to směr Berlín. Cesta díky zajištění od Oťase z Fly4Sport proběhla klasicky bezproblémově a odpoledne se v trenkách a tričku mohu procházet po pobřeží Gran Canarie.
Vždy to nebylo úplně za odměnu
Vzhledem k nutnosti plaveckého bazénu jsme se odchýlili o 15 km z typické tréninkové oblasti Maspalmas do městečka Arguineguin. Zde nám místní bazén vyšel maximálně vstříc a dopředu potvrdil 2x denně 2 hodiny rezervace drah pro náš oddíl. Cena také velice příznivá 35€ na celou dobu pobytu. Apartmány jsme sehnali 400m od plaveckého bazénu a 150m od moře v klidné části města, takže velká pohodička. Poučeni z posledního soustředění jsme si již vzali tři šikovná děvčata (Evu, Lucku a Blanku), která nám zajistila plnou penzi a především po tréninku jsme byli maximálně spokojeni, že nemusíme nic vařit a jídlo je hned na stole. Jídlo 10 z 10. Díky děvčata!
25m plavecký bazén v Arguineguin
To je život, čerstvé ryby za pár šupů
Hned po příletu sestrojíme naše oře a jedeme na testovací jízdu. Šroubky drží, kliky se točí a sedlo tlačí, vše jak má být! Já si po dlouhé době opět mohu vychutnat jízdu v krátkém bez omrzlin. Tělo nebolí, hlava připravená, parta lidí okolo namotivovaná, takže pojďme odpracovat kvalitních 14 dní. Můj plán je 1x denně plavba, cyklistika, běh a protažení. Obden zařadit posilovnu. Každý den jedna disciplína intenzivně = sakra bolavě s hlavním důrazem na cyklistiku a plavbu. Každý čtvrtý den volnější.
Tým v plné síle
První týden byl v aklimatizačním rytmu a spíše pozvolnějším sbíráním kilometrů. V bazénu nám opravdu vyšli maximálně vstříc a vše vypadalo na bezproblémové soustředění. Zajímavou zkušeností bylo omezení plaveckého bazénu, kde se musely dodržovat 2metrové rozestupy i při plavání, takže se jednou dráhou plavalo tam a druhou zpět. Bohužel covid problémy dorazily i sem a po týdnu nastalo velké zasedání vlády, která považovala nárůst na 110 pozitivních denně za tak dramatický, že ostrov Gran Canaria vstoupil do nejvyššího levelu ohrožení a i zde uzavřeli vnitřní sportoviště. Takže i zde bazén a posilovna opět konečná L. Kdo se bojí, nesmí do lesa a tak jsme se rozhodně nevzdali a začali komunikovat s jednotlivými hotelovými resorty, plaveckými bazény a jinými sportovišti, kde by se teoreticky dalo plavat. Velké díky patří Evě Hamplové, která zde již mnoho let žije a má kontakty snad úplně všude. V mezidobí jsme si z Čech nechali poslat neopreny, protože teplota moře okolo 20°C nebyla pro mě moc komfortní… Můj rekord byl bez neoprenu 20 minut a následné 3hodinové rozmrazování na sluníčku. Zimní plavání prostě můj sport nebude. Nakonec jsme objevili 50m plavecký bazén v 70 km vzdáleném Las Palmas a řehole mohla pokračovat. Toto sportoviště si vyložilo zákon trochu jinak, že venkovní otevřený bazén není vnitřní sportoviště, takže pohoda. Již jsem na plavání nekladl takový důraz a proto i kilometráž 43,5 km za soustředění není převratná, ale z mého pohledu bohatě dostačující a na kluky v ČR mám lehký náskok ;-).
50m plavecký bazén v Las Palmas
neopren 2XU opět podržel tělo v teplíčku a zajistil bezproblémový průběh i druhého týdne
Nakonec to byla docela sranda a kvalitně jsme si zazávodili
Kdo kdy byl na tomto ostrově, tak to rozhodně není ideální ostrov pro najíždění prvních cyklistických kilometrů. Kopce jsou všude, kam se podíváte a rovina se hledá jenom obtížně. Oproti Malorce, zde kilometry tak rychle nenaskakují, ale to není vždy tím hlavním cílem. Odměnou je však stabilní počasí s teplotou okolo 20-25°C, ohleduplní řidiči, kvalitní silnice a úchvatné výhledy, které místy připomínají Gran Canyon v Arizoně. Oproti prosincové Malorce jsem zde již měl opravdu několik výživných tréninků nad ANP a měl možnost pravidelně potkávat členy týmu Ineos, italskou reprezentaci a jednou se na závěr tréninku svézt s Leopoldem Königem. Za 14 dní jsem celkem najezdil 1 020km a přivezl si klasické cyklo opálení.
Na Kánárech to je prostě radost
Někdy se cyklokrosařské schopnosti hodily
Moje oblíbené stoupání z Puerto Mogán
Pro běh jsem zde měl v zásadě 3 varianty. Klusy podél pobřeží, fartleky v přilehlých kopcích po měkkém a tempové běhy na asfaltu v nedaleké banánovce. Stejně jako v případě cyklistiky vítaná změna obléci trenky s tílkem a užívat si vůni moře. Klus střídal tempový běh, takže i zde není kilometrů mnoho, ale o kvalitu bylo postaráno. Celkem 114 km.
Ranní klusy se svítáním snad nikdy neomrzí
Dny rychle utíkají a tělo nečekaně dobře zvládá zátěž. Důvodem může být i každodenní protažení s poválcováním, které rozhodně není úplným pravidlem v domácích podmínkách. Po 14 dnech jsem opravdu spokojen a s úsměvem mohu odcestovat zpět do ČR. Skupina zde ještě jeden týden zůstává. Eva mě odváží na letiště a již se těším na domácí prostředí, Karču, kamarády a běžky. Nečekaně to nebylo tak jednoduché a já málem neodletěl! Zde se ukázala profesionalita Oty Zimy. U odbavení jsem zjistil, že vláda nově odsouhlasila povinnost absolvovat covid test i při odletu z Kanárských ostrovů. Ten jsem samozřejmě neměl a začalo velké vyjednávání. Tím, že jsem neletěl do ČR, ale do německého Berlína jsem nebyl odbaven. Nemohl jsem prokázat, že Německo je jenom tranzitní země, kde se nezdržím více než 24 hodin. Odvoz jsem měl domluvený s tátou, který mě vyzvedne. Největší paradox byl, že jsem byl v právu a měl dle německých pravidel odletět, ale nikdo to nechtěl řešit. Po 90minutovém boji o můj odlet z Kanárských ostrovů s vedením a velké podpoře Oťase na telefonu, vše bylo vyřešeno zakoupením vlakového spoje Berlín – Praha. U přepážky jsem ukázal jízdenku, kterou jsem nikdy nevyužil a mohl jsem letět. Rychle se zbavit kola, projít přes kontrolu a v tempu 3:00 – 3:15 min/km ladným krokem doběhnout ke svému gatu. V Německu již bylo vše v pořádku a nakonec jsem se opravdu dostal domů. Ještě jednou velké díky Oťasovi, se kterým jsem celou situaci řešil ve chvíli, kdy zrovna najížděl kilometry na běžkách. Několik cestujících opravdu neodletělo! Poučení do budoucna? Buďte v této době opravdu obezřetní, zjistěte si nutné formality a nevěřte, že to nějak projde. Snad se již brzy vrátíme do normálu a cestování, sportoviště, restaurace budou fungovat bez omezení s miliardou roušek na skládkách.
Tady už mi bylo hej
Závěrem bych chtěl smeknout velkou poklonu všem, kteří to v této pro sport nepříznivé době nevzdali a stále se snaží udržet pozitivní myšlení. Stejně jako my hledají možnosti a i za cenu vyšších finančních nákladů, cenného času a nových vrásek na tváři a stále bojují se systémem. Vždy je jednodušší to vzdát a říci, že něco nejde…