Klasika Českého poháru v dlouhém triatlonu PILMAN, která letos oslavila 20.ročník. Za rychlým časem sem nikdo nejezdí, ale tratě jsou více než poctivé a organizace vždy na vysoké úrovni. V termínovce jsem měl volno, zahájil jsem objemovější fázi přípravy na Mistrovství světa Xterra a Pilmana mám osobně velice rád. Nikdy jsem zde ještě nedokázal zvítězit, takže mám o důvod více se sem vracet. Program na sobotu 27.8. byl tedy jasný!
Ždár nad Sázavou je z Jičína vzdálen necelé 2 hodiny poklidné jízdy (Čelda by to zvládnul za 1:03hod), takže společně s Karčou razíme až ráno. Na místě proběhne klasické kolečko – registrace, polepení kola, rozjetí, uložení věcí do depa, rozprava a prakticky více jak po roce, shledání s dlouhotraťaři českého rybníčku. Letos jsem v Českém poháru na dlouhých tratích nestartoval, takže bylo o čem povídat. S blížící se 11. hodinou se vše z prostoru depa přesouvá k Pilské nádrži. Kde hledat favority? Číslo 1 měl nestárnoucí, nesmrtelný a vždy připravený Petr Vabroušek. Vítězství z roku 2019 chtěl obhájit Tomáš Řenč a zároveň zabojovat o celkové vítězství v ČP. Pavel Hradil, úřadující vítěz půlky v Mostě a účastník zahraničních závodů série Challenge nebo Ironman, se jenom s TOP10 nechtěl spokojit. Nechyběly ani další stálice dlouhých tratí Karol Džalaj, Jan Oppolzer, Petr Cívela, Oto Ottenschläger a další. Bohužel se nakonec nemohl dostavit Šnéba a Pavel Wohl. Pro mě to byl historicky 6. start na tomto podniku. Bilance 3x 2.místo (2020, 2019 a 2017), 1x 3.místo (2018) a DNF z důvodu defektu v roce 2010. Celkem nás tu bylo 160, což je na české poměry slušné číslo.
Pozdravení fanoušků, uložení věcí do depa a rozplavání
Plavání – Voda 22°, takže neopreny povoleny. Celkem 2 okruhy po pravé ruce o celkové délce 1,9km. Hned na startu jsem si našel největší favority pro plaveckou část – Toma a Pavla. Startovní výstřel v 11:00 odstartoval boj o letošního Pilman šampiona. Žádná strkanice se nekonala a já se dostávám do popředí startovního pole. Po chvíli se orientuji a zapadám do vláčku rychlejších plavců. Již na první bojce je pořadí ustáleno: 1. Pavel Hradil, 2. Tomáš Řenč a 3. já… Viditelnost ve vodě je horší, takže chudáka Toma neustále šikanuji hrabanci na chodidla. Po prvním okruhu toho mám tak akorát a již 2x jsem musel lepit díru. Naštěstí v druhém okruhu Pavel lehce povolil. Já a evidentně ani Tom jsme neměli v plánu zaplavat světový rekord na 1,9km, takže se lišácky držíme za Pavlem. Z vody vylézáme všichni pospolu po 25minutách práce. Za námi se ztrátou 1:40 vylézal Petr Veselý a za ním již bylo startovní pole pěkně natažené. Snový úvod, protože jsem v kontaktu a zdaleka nejsem úplně popravený.
T1 – Prvním depem proletím ze všech závodníků nejrychleji a vytvořím si několikavteřinový náskok na své dva pronásledovatele. Což se vždy hodí… Ať si oni protáhnou hubu, než mě dojedou :-).
Cyklistika – Nájezd, 3x okruh a návrat do centra závodu. Celkem 92km s převýšením necelých 1 300m. Zajímavostí je, že pokaždé, když jsem zde startoval, tak byla cyklistika trochu jiná a ani letos tomu nebylo jinak. Úvodní 3km jedu osamocen, ale stíhačka Tom se blíží. Při mém dostižení na nic nečeká a jde hned přede mě. Postupně se k nám docvakne i třetí do party Pavel. Do kopce se mi za Tomem jede dobře, po rovině relativně zvládám, ale z kopce to je peklo. Kombinace vyšší váhy, disku a pravděpodobně i lepší síly dolních končetin je proti mně. Chleba se začne lámat na 15. km v obci Havlíčkova Borová. Já už přestávám akceptovat Tomovo tempo po rovinatějších úsecích, Pavel si v zatáčce na kostkách ustele a rázem je skupiny konec. Nadcházejících 30km jedu o samotce a hlídám si tempo okolo ANP. Tom se postupně vzdaluje a Pavel se na mě s metou 45kmna tachometru dotahuje. Od té doby vytvářím s Pavlem neoddělitelnou dvojici a až do samotného konce jedeme spolu. Ani jeden druhému záměrně nenastupujeme a snažíme se držet vysoké tempo v rámci našich možností. Za námi díra a Tom vypadá také neřešitelně. Slov není třeba a s Pavlem se postupně smiřujeme s bojem o stříbrnou a bronzovou medaili. Zaznamenávám třetí nejrychlejší čas dne (2:27hod) těsně za Pavlem, ale Tom nám naložil propastných 5min.
T2 – Do depa jdu těsně před Pavlem. Při nazouvání ponožek a bot s Pavlem prohodíme pár slov a navzájem si poděkujeme za společnou cyklistiku. Bude to sekanice! Papírově si myslím, že jsem lepší běžec než Pavel, ale to si pravděpodobně myslí i Pavel o sobě :-).
Běh – 21km je rozděleno do 3 stejných okruhů v hodně rozmanitém terénu. Asfalt, lesní cesty, šotolina, tráva, to vše nakombinováno v houpavém terénu s jednou stojkou a dlouhým asfaltovým seběhem do prostoru cíle. V každém okruhu nastoupáme okolo 100m. Z depa jdu o cca 5vteřin před Pavlem a doufám, že ho tím možná zlomím a bude klid. Nezlomil jsem a během 500m běžíme bok po boku. Celý první okruh je situace neměnná a jeden druhého oťukáváme. Zjišťuji, zda-li jsem silnější po rovině, z kopce, do kopce, po asfaltu, v lese. Snažím se najít slabé místo a toho později využít ve svůj prospěch. V lese se míjíme s Tomem a zjišťuji, že naše ztráta je 4 minuty L. Naštěstí za námi je díra propastných 12minut, takže pořadí na bedně je pravděpodobně jasné. Otázka, kdo vezme jaký kov? Pavel dle dechu dává do běhu rozhodně větší úsilí než já, ale popravdě se mi dnes neběží moc dobře a na závěr prvního okruhu toho začínám mít plné brýle. Společný běh je rozhodně příjemnější než samotka, ale nechci to nechávat do závěrečného okruhu, kdy je cíl na dosah. Jestli někdy zaútočit, tak ve druhém okruhu. Pavel běžel velice podobně jako já a všechny mé mini nástupy bleskově zachytil, takže se mentálně připravuji na snad finální nástup v mírném stoupání v lese po seběhu. Pavel má závodky Nike (silniční) a ty mají úplně hladkou podrážku. Moje Mizuno Rebellion mají drobný vzorek, který perfektně drží. Je mokro a změna rytmu seběh-kopec nikomu moc nechutná. Já mám jasno! Samozřejmě je vše jinak :-). Při výběhu k hrázi Pavel lehce zaostává a na zlomu v rovinu začne zpomalovat. To je voda na můj mlýn. Natahuji krok a začínám se opravdu ždímat. Pavel konstatuje: „Souky, běž.“ Yes, tady je pravděpodobně hotovo. Smířil se se 3.místem a já nyní jenom musím ještě cca 10min vydržet. Ruce jedou jako lokomotiva, nohy roztáčím jako hurikán a plíce se snaží o vyskočení z hrudníku. Prakticky celý druhý okruh jdu na doraz. V úvodu třetího okruhu dostávám od Karči informaci, že na Toma ztrácím 3:45min a Pavel je za mnou 1:20min. Tyto informace mě vlastně uklidní, protože Toma již nedoběhnu a 1:20 je dostatečně velká rezerva, kterou snad již uhájím. Závěrečný 3. okruh již běžím konzervativněji a hlídám pozici. Jsem za to rád, protože nyní by se mi opravdu závodit nechtělo. Zázrak se neděje a já protínám cílovou pásku jako druhý se ztrátou 5minut na Toma. Třetí dobíhá o další 4 minuty Pavel.
Byl to férový souboj! Stěžejní se ukázalo vyplavat v čelní skupině, kde jsem naštěstí byl. Na kole to bylo čistě o výkonnosti a zde byl Tomáš lepší. Běh již rozhodoval jenom o 2.-3.místě. Jsem rád, že jsem vyzrál na Pavla, ale bude jen otázkou času, než i já dostanu na prdel v mé stále nejsilnější disciplíně… S 2.místem jsem tedy spokojen a nyní zpět na MTB.
1 . Tomáš Řenč, 2. Petr Soukup, 3. Pavel Hradil, 4. Jan Oppolzer, 5. Karol Džalaj, 6. Petr Vabroušek, 7. Rastislav Srnánek
Děkuji Honzovi Havlíčkovi za možnost zde startovat a organizaci na vysoké úrovni. Bleskové foto i dostupnost od Martina Vinaře a Hedviky Sedláčkové. Triatlonové vedení trenérovi Zbyškovi. Michalu Řeháčkovi za možnost plavat s raketama v Nové Pace. Karče za nadstandardní servis před, při i po závodě. Majkoj, Staroušoj a Méďoj za brzké propuštění z pátečního hodnotícího pivka…
Bylo mi jako vždy ctí a na svoje vítězství si zde budu muset ještě počkat ;-). Další závod Mácháčský pohodář 10.9.2022.
Comments