Již potřetí jsem mohl reprezentovat naši zemi na multisportovním mistrovství světa v atlonových sportech (v minulosti 2010 a 2019). Premiérově jsem se však rozhodl pro hodně odvážnou kombinaci terénního i dlouhého triatlonu. Když už jedu na ten party ostrov, tak ať si ho plně užiju se vším všudy. Takhle od stolu mi to přišlo jako dobrá myšlenka a mám rád výzvy.
Mistrovství probíhalo po dobu cca 10 dní a závodilo se napříč šesti sporty v tomto pořadí: silniční duatlon, aquatlon, terénní duatlon, terénní triatlon, dlouhý triatlon a dlouhý aquabike. Mé závody byly naplánovány na pátek 5.5. a neděli 7.5. Centrum dění měl každý sport trochu jinde, takže se chtíc nechtíc muselo po ostrově cestovat.
V úterý mám budíček na 3:00 a jsem svou miliónovou ženou odvezen na letiště do Prahy, potom jela zpět do práce, protože dorazí až ve čtvrtek. Na letišti se střetávám s Jirkou Keslem a začíná naše společné putování. Z Prahy do Bruselu, z Bruselu na Ibizu. Letenky již tradičně zajišťoval Oťas z Fly4Sport a nyní se opravdu vyznamenal. Zajistil Bussines class (žádné fronty, ale VIP salónky, místo pro nohy v letadle, že jsem nevěděl, co s ním, ale hlavně přepravu dvou kol na osobu (MTB x časovka). Slepil jsem dvě cyklokrabice dohromady a tvrdil, že to je jedno zavazadlo. Vše mimo transportů s 30kg krabicí proběhlo hladce. Okolo 15:00 přistáváme na Ibize. Vše dorazilo a MHD se za 4€ dopravujeme na druhou stranu ostrova. Náš domov pro nadcházejících 7 dní bude městečko San Antonio. Díky Jirkově pomoci transportujeme všechna zavazadla na apartmán a párty může začít. Rychle ještě složíme bajky a jedeme projet jeden závodní okruh o délce 10 km. Kola drží, trať jsme načetli a omrkli i centrum závodu. Večer skočíme na společnou večeři s Kočařovic a jsme dobří.
Středa je věnována najíždění trati. Ráno 2x projedeme MTB okruh a soustředíme se na technické pasáže. Přes oběd dáme plavbu v moři spojenou se zafanděním závodícím duatlonistům a večer ještě proběhneme jeden 6km závodní okruh. Na závěr dne máme jasnou představu o tom, co nás bude čekat.
Čtvrtek zahájíme ráno plavbou a potom lenošíme na pokoji. Odpoledne registrace a PRO briefing. Následně mě Pepa Rajtr hodil na letiště, kde jsem vyzvedl Karču. Jirka si pro Majdu jel již dopoledne. Půjčíme auto a vrátíme se zpět na apartmán. Večer se projdeme a já ukáži stěžejní body pro zítřejší závod. Kde se plave, jede, běží, jak funguje depo, kde má stát a co potřebuji hlásit. Večer tam pošlu klasické těstoviny a jdeme zalehnout.
Pátek je den závodu. Start ve 12:15 slibuje kvalitní pařák, ale taky dostatek času na spánek. Před snídaní se jdu ještě rozklusnout. Posnídám a v přítmí pokoje vyčkávám na závod. S blížícím se polednem jdu roztočit nohy na kolo a následně uložit kolo do depa. Vše šlape jako po másle a já se cítím dobře, takže se zákonitě něco musí posr… Zhruba 45 minut před startem, když jdu uložit kolo do depa slyším ten nejhorší zvuk pro cyklistu: „Pssssssssssssssssssss“. Z předního kola mi utíká vzduch, tmel to nezacelil. Rukou zacpu díru z boku pláště a zvažuji varianty. Jasně, správně bych měl vzít rezervní duši a dát ji do mého bezdušáku. Jenže duši u sebe už nemám a času není mnoho. Servis kola zde není… Vezmu knot, který mám připravený na závod a díru zacelím. Knot se chytnul a vzduch už neutíká. Dofouknu kolo a můžu se jenom modlit, aby to v závodě vydrželo. S lehce vyšším tepem uložím kolo do depa, připravím vše potřebná a jdu se přemístit na start. Neopreny jsou nakonec povoleny, takže se do něj postupně nasoukám a jdu se rozplavat. Voda má příjemných 20,5 °C. 10 minut před startem nás vyženou z vody a dle čísel seřadí na pláž. Jmenovitě nás vyvolávají a řadíme se po pás do vody mezi dvě bojky. Za chvíli to vypukne. Moje další MS. Cítím se připravený a chci atakovat TOP15, v lepším případě TOP10.
Plavání – Jeden trojúhelníkový okruh dlouhý 1 km po levé ruce. S výstřelem se odrazím ode dna a ihned začínám plavat. Je nás na startu 31, ale slabých článků zde není. Klasické roztrhání se nekoná a začíná dobrá sekanice, která trvala dobrých 150 m. V průběhu jsem víc ran schytal, než rozdal a brýle mám plné vody. Když se stav trochu uklidňuje a dá se normálně plavat, tak se přetáčím na znaka a vylévám vodu z brýlí. Tempo je masakrální a nikdo nikomu nic nedaruje. Mám jediný cíl, udržet skupinu za každou cenu! 1.km je opravdu kvapík, a tak během chvíle opět stáčíme zpět na pláž. Absolutně netuším, jak jsem na tom, ale skupinu držím. Na své poměry plavu výborně. Vodu opouštím na průběžném 17. místě v čase 12:24min se ztrátou 1 minuty na nejrychlejšího plavce Španěla Kevina Tarek Viňuela Gonzaleze. Za ním vyběhla desítka nejrychlejších a poté již byla naše početná skupina, která čítala celkem 12 lidí a na jejím čele je Lukáš. Co je však důležité, rozestupy jsou minimální a karty mám slušně rozdané.
T1 – Následuje cca 300 m dlouhý přeběh po koberci do depa. Po plavání se nohám moc běžet nechce, ale s vidinou dalších závodníků před sebou a informací od Karči, že čelo je opravdu nadohled, do toho šlapu ještě víc. Když doběhnu ke svému svítivému kolu TREK, již jenom dostáhnu neopren, odhodím plaveckou čepičku a brýle, nandám helmu a bez ponožek se snažím dostat do cyklistických treter. Na kole bych se do nich nedostal, a i když jsou DMT KM1 vynikající na normální jízdu, tak pro triatlon už je znovu nezvolím. Úplně zbytečně ztrácím cenné vteřiny. Lehká odbočka: Má někdo nějaký tip na MTB obuv pro terénní triatlon?
Cyklistika – 21 km je rozděleno do dvou stejných okruhů s celkovým převýšením 530 m. Trať je relativně hodně technická a postupně zjišťuji, že limitem je špatná průjezdnost pro více lidí. Převážně se jede po uzoučkých kamenitých cestičkách s typicky španělským oranžovým prachem, kde není mnoho možností na předjetí. Hned od začátku do toho šlapu a před výjezdem z města se dostávám do čela naší menší skupinky. První technickou pasáž odtáhnu na špici, ale při následujícím krátkém přejezdu po silnici ztrácím čelní pozici a zapracovávám se do hada. V další technice jede vláček, který musí akceptovat tempo prvního jezdce. Někdy bych jel rychleji a musel jsem se brzdit, jindy jsem měl jazyk na vestě a visel na skupině na dohled. Jednoho závodníka předjedu a následně jsem předjet já dalším zezadu. Cítím se dobře, ale tady se jede opravdu jiná liga. Postupně se prokousáváme tratí a já stále držím hodně podobnou pozici jako jsem měl při výlezu z vody. Stále lehce nahoru a dolů, přeskočit pár kamenů a zakroutit řidítky. Když už se blížím k cíli a knot v plášti to evidentně vydrží, lehce povoluji a plně v kamenitých sjezdech neriskuji. Dojíždím tedy na jistotu a poprvé lehce ponižuji svoje tepy. V průběhu jsem stihl vypít téměř půlitr ionťáku, nacpal do sebe jeden gel a již klasicky dal jistotu v podobě jednoho ibalgunu. Bike s rozestupy hodně zamával, ale věřím, že i na běhu něco stáhnu.
T2 – Před příjezdem do depa lehce bojuji s vysoukáním nohou z bot, ale nakonec se podaří. Samotným depem již proletím relativně rychle, protože mimo pověšení kola, zahození helmy do boxu a nazutí Mizuno Rebellion Flash nemám nic jiného na práci. Ihned za depem dávám jeden gutar a zapíjím ho vodou.
Běh – 6 km v jednom okruhu s minimálním převýšením. Terén se hodně mění. Začínáme během po zaplněné promenádě na dlažbě, následují pěšinky v borovicových lesích, asfaltové cesty, útesy na pobřeží s rozházenými kameny, kam se podíváte a přeběh písčité pláže. Běh je opravdu krátký, takže není potřeba na nic čekat nebo šetřit nějaké síly. Roztáčím nohy a díky informacím od Karči vím, že do 1 minuty přede mnou jsou dva závodníci. Zhruba v polovině běhu se dostávám před jednoho nizozemského závodníka, ale ten druhý je již nad mé síly. Poslední třetinu běhu tedy běžím kontrolovaně, protože už stejně na pořadí nic nezměním.
Nakonec dokončuji na celkovém 19. místě. Očekával jsem rozhodně více, ale startovní pole zde bylo opravdu světové a mnoho slabých závodníků nedorazilo. Výkon jsem podal kvalitní, takže mohu jenom smeknout před lepšími závodníky. V TOPU byl hlavně Lukáš, který dokázal vybojovat stříbrnou medaili. Podlehl jenom mladšímu z bratrů Forissierů. Já mám pár jasných úkolů do příštích závodů: 1. sehnat nové MTB boty, 2. udržet kontakt na kole a 3. zapracovat na technice ve sjezdech, kde jsem stále lehce zaostával. Závod jsem si i přes vysokou intenzitu a relativně krátkou dobu užil. Budu rád vzpomínat. Palec nahoru organizátorům za uzavření trati jenom pro elitní pole a okamžité otevření depa, takže jsem nemusel čekat a hned jsem se vypakoval. Tratě až neuvěřitelně namotali na malém prostoru, ale na atraktivitě to ničemu nevzalo a byl jsem mile překvapen.
Výsledky terénního triatlonu:
Ihned po závodě jsem šel ještě zafandit našim age-group závodníkům a především Jirkovi, který se od samotného úvodu pohyboval v popředí startovního pole. Díky vyrovnaným výkonům se postupně prokousal až na druhou pozici a tu už nepustil. Dobrá práce Jiříku!!! Čtvrtý i přes zdravotní nepřízeň dokončil Petr Cmunt, ten získal titul „hrdina dne“. Odpoledne bereme s Karčou auto a jedeme na prý nejhezčí místo na ostrově na pozorování západu slunce – Cala Escondida. Slušnej kýč. Večer ještě skočím na pivko s českou bandou závodníků a můžu jít spokojený spát. To byl zase den…
Sobota je opět napěchovaná od rána do večera. Ráno stihneme společný klusík na nedaleký kopeček s výhledy na pobřeží i vnitrozemí. Dopoledne skáčeme do auta a vyjíždíme vstříc dalšímu výletu. Naším cílem je útes se super výhledem do okolí Puig des Savinar. Beru to jako rozhýbání nohou před zítřejším dlouhým závodem. Odpoledne se stahujeme do hlavního města Eivissa, kde je na plánu další registrace a PRO briefing pro dlouhý triatlon. Po registraci na místní univerzitě se hned přesuneme do depa na pláž, kde uložíme naše kola. Před samotným uložením jsou nám na kola nainstalovány senzory Race Ranger. Zařízení, které hlídá vzdálenost mezi jednotlivými cyklisty. Je to taková blikačka, která vás rozdílnou barvou světla informuje o vzdálenosti od závodníka před vámi. Dobrá věcička. Pak už uložím kolo pod své číslo v depu a naplním pytle na běh a cyklistiku nejnutnějším vybavením. Následuje cesta domů a odpočinek před zítřkem.
Neděle začíná budíčkem v 5:30. Nahážu do sebe míchaná vajíčka s bílým pečivem a pobalím vše potřebné. V 6:15 opouštíme náš apartmán a jedeme do hlavního města. Při hledání volného místa pro auto se lehce zapotíme, ale nakonec to není tak špatné a po 7:00 již stojím ve frontě na chech-in PRO pole. Celkem nás tu v den D je 43. Naláduju kolo výživou od Inkosporu, doplním bidony a jdu finálně doplnit pytle v depu. Projdu si ještě jednou depo a jdu se přesunout na pláž, kde se postupně nasoukám do neoprenu. Rozplávnu a jdu se znovu zařadit do štrůdlu závodníků seřazených dle startovních čísel. Těsně před 8:00 již všichni stojíme na břehu písečné pláže a čekáme na startovní výstřel. Počasí klasicky letní s vymetenou oblohou. Dnešní menu je 3 km plavání – 116 km cyklistiky – 30 km běhu.
Nohy mám už od rána slušně zatejpovaný
Závod odstartoval klasickou hláškou: „On your marks. BUM!“ Od samotného začátku se mi plave skvěle. Jsem plný síly, motivace a odhodlání podat co nejlepší výkon. Vůbec nemám problém udržet skupinu. Prakticky plavu na čele celého závodu po boku s Ríšou Vargou. Čím déle plavu, tím se cítím lépe. Prvním depem projdu chůzí, protože mám hromadu času a není kam spěchat. Při naskočení na kolo jsem mile potěšen o průběhu závodu a mé pozici. Táhnu skupinu, se kterou jsem plaval a postupně odpojuji jednoho závodníka za druhým. Bleskově se dotahuji k čelní skupině a mažu ztrátu z plavání. Takovou sílu v nohách jsem už dlouho nezažil. Extrémně si užívám úseky do mírného kopce a protivětru. Sekám jednoho závodníka za druhým a chudáci age-group závodníci žasnou nad mojí rychlostí. Cyklistickou část si užívám a ani chvíli nepřemýšlím o tom, že závod vzdám. Na druhou stranu Lukáš Kočař, který také jede dlouhý, vypadá sklesle a bez energie. Je to neuvěřitelné, ale dokáži se propracovat na úplné čelo závodu a zde se suverénně osamostatňuji. Srdečně jsem zklamán, když odložím svoji raketu do depa a jdu na běh. Je to krásný pocit být v depu první a nevidět na stojanech žádná kola. Skočím do bot a s úsměvem na tváři se vydávám na dnešní poslední štaci. Tedy to už není ono a běží se mi těžko. Stanovené tempo se mi nedaří držet a začínám na závodníky ztrácet. Všichni vypadají tak svěže. Rozeběhnu se až na 25 km, kdy nohy začnou plně fungovat. Shrnuto podtrženo: slušné plavání, vynikající cyklistika a průměrný běh. 35. místo v cíli mi již nikdo nevezme.
Důležitá doplňující informace: Nechtěl jsem, aby moje hodnocení vyznělo negativně, takže jsem to raději celé plně přetočil a pro pravdivé pochopení závodu je nutné vše převrátit. V odstavci výše se ano = ne, rychle = pomalu a skvěle = hrozně. Nyní můžete přečíst znovu 😊.
Pozávodní boty
Výsledku dlouhého triatlonu:
Tohle se popravdě moc nepovedlo, ale vzhledem k blížícímu se Ironman Klagenfurt, jsem závod nechtěl vzdát. Tělo ani tepy mě nepouští a já nemám dostatečně silnou hlavu na jejich přetlačení. Stále to bylo Mistrovství světa a já neměl žádné zdravotní problémy bránící v dokončení. Pravděpodobně jsem přecenil svoje síly a ani nebyl k závodu dost pokorný. Opět jsem se něco naučil a nyní se musím rychle otřepat. Sezóna nám teprve začíná!
V pondělí jsme ještě s Karčou vyrazili na tajnou pláž Es Portitxol a následně jsem ji vyprovodil na letiště. Z pracovních důvodů musela jet domů již o den dříve než já. Mělo to i jednu výhodu. Večer mám možnost s Jiříkem, Pelim a Marikou beztrestně vymést pár klubů. Ráno se moc dobře nevstávalo, ale co by to bylo za pobyt na Ibize bez kocoviny. V úterý se během dopoledne zmátožíme a odpoledne letíme přes Brusel zpět do Prahy. Sem si pro mě raději přijela Karča a odvezla mě domů do Jičína.
Byla to slušná jízda, ale bylo toho dost, sbohem a šáteček. Dalším závodem bude 20.5. dvojkombinace Jičínské 50 (XC) v dopoledních hodinách a odpoledního běhu na 10 km.
Comments