Mistrovství Evropy na středních tratích Kaiserwinkl-Walchsee: Houby rostou až po dešti

Mistrovství Evropy je vždy něčím jiné než ostatní závody a i já jsem na sobě pocítil větší tlak. V minulosti jsem již startoval na evropském šampionátu ve sprint triatlonu, duatlonu, long distance triatlonu nebo Xteře. Na středních tratích to však byla moje premiéra. Vždy jsem vnitřně hrdý, když dostanu od České triatlonové asociace možnost účasti na oficiální reprezentační akci a mohu před startem obléci závodní kombinézu s logem CZE, které jsem si tam sám nenatiskl, ale právoplatně na moji hruď patří!

Centrum letošního ME na středních tratích bylo v tyrolském městě (vesnici) Kaiserwinkl-Walchsee. Fixně zde žije necelých 2 000 obyvatel, ale i přesto stojí za navštívení. V minulosti jsem tak již 2x učinil. Nejprve jsem této oblasti využil pro aktivní letní dovolenou s možností nekonečného množství túr a podruhé jsem zde byl v zimě na běžkařských tratích. Sám závod uvádí důvody, proč je navštívit:

  • Jedna z největších triatlonových akcí v Rakousku. Kvalita zajištěna díky hlavičce Challenge Family.

  • Atraktivita trati. Křišťálově čistá voda v jezeře Walchsee. Rozmanitá a technická trať cyklistiky s výhledy na pohoří Wilder Kaiser. Běh po rovině okolo jezera s četným množstvím diváků.

  • Oblast je známá nejen jako prázdninová destinace, ale také pro vřelé a pohostinné lidi.

  • Mimo hlavní závod jsou zde však i aquatlony, aquabike, speciální závody pro ženy a malé děti, takže se celá rodina na víkend zabaví.


Já jsem společně s Karčou dorazil do místa závodu v pátek. Po vyplnění několika potřebných papírů, kontrole PCR testů a vyloučení znalosti někoho s covidem jsem dostal svůj závodní balíček na registraci. Proběhli jsme si jedno závodní kolečko a mohlo se jet bydlet. Sobota byla ve znamení odpočinku. Lehké rozjetí na kole jsem si zpříjemnil defektem a opět dostal zasloužený céres od Václava Svatoše. Odpoledne se uložilo kolo do depa, rozplaval jsem se, povečeřel, šel zalehnout do postele a absolvoval další bezesnou noc.

Start závodu pro elitní kategorii byl naplánován na lidských 8:30, takže budíček na 6:00 značka ideál. Večer už jsem si vše pobalil, takže jsem ráno jenom posnídal, oblékl se do závodní kombinézy a vše naházel do auta. Úplně v pohodě vezmeme poslední volné místo na nejbližším parkovišti a hurá dostrojit kolo v depu. S pomocí Peliho nafoukám kola, naláduji výživu do úložných prostorů na kole, přilepím rezervu s bombičkou a nasadím cyklistické tretry. Do boxu u svého kola dám vše potřebné na běh (boty, ponožky, čelenku a brýle) a můžu vyrazit směr start plavání. Před samotným startem se poprvé potkám s kompletním elitním polem českých závodníků. Do závodu jsem se nominoval já, Lukáš Kočař, Jakub Langhammer a Pavel Hradil. V ženách startuje Helča Kotopulu. Všichni jsme si upřímně popřáli hodně štěstí, žádné technické problémy a probrali aktuální dění. 10 minut před startem se již dle našich čísel začínáme štosovat do startovních koridorů a vyčkáváme na vyvolání.

Plavání – Plaval se jeden okruh o délce 1,9km po levé ruce v opravdu průzračně čistém jezeře Walchsee bez neoprenu. Startovalo se z vody a já již poučen z minulých závodů udělal vše správně. Vystartoval o potřebnou vteřinu dříve, nabombil úvod, a tak se pohyboval v pro mě dobré skupině až do samotného závěru. Díky tomu, že první bójka byla vzdálena až nějakých 800m od břehu, tak se předešlo klasické mlátičce. Organizátor uváděl, že voda v jezeře je téměř pitná a měl pravdu. Párkrát jsem si loknul a žaludek v pohodě :-). Plavalo se mi dobře, v rukou byla síla a neměl jsem problém s udržením skupiny. Celkové 18.místo a ztráta 90 vteřin na nejrychlejšího plavce je aktuálně moje maximum. Z vody vylézám v dobrém rozpoložení a jsem zvědav, co dnešní závod ještě přinese.

Cyklistika – V tomto závodě opravdu královská část celého triatlonu. Jely se celkem 2 osmičkové okruhy se středem v centru závodu. Popravdě si přiznejme, že do 45km měly daleko. Celková distance mého Garminu se zastavila na 82,5km s převýšením 1 200 metrů. Na druhou stranu se však bez pochyby jednalo o nejtechničtější závodní trať na tratích polovičního triatlonu, kterou jsem zatím absolvoval. Dobří cyklisté si přišli na své. Rovin, kde se dalo zalehnout a naložit bylo opravdu minimum. Stoupání nebyla nikterak strmá, ale člověk se rozhodně lehce na čele orosil. Sjezdy i na mé poměry sjízdné ve vysoké rychlosti, ale při 80km/hod je potřeba být obezřetnější. Zhruba polovina celého závodu se odehrávala na užších vedlejších silnicích (na české poměry výborného stavu asfaltu, na Rakousko spíše průměrné) v prostředí zelených luk a hájů. Když nefandili domorodci v dirndlech, vřele je zastoupily všudypřítomné krávy. Terén byl krásně zvlněný a trať v případě dobrého stavu nohou opravdu dynamická. Po dobrém plaveckém výkonu jsem měl kvalitní výchozí pozici a chtěl jsem ji co nejdéle udržet. Hned po depu jsem byl dostižen Kubou Langhammerem, se kterým jsem vylézal z vody. V prvním stoupání se zformulovala skupinka závodníků, která začala spolupracovat a držela vysoké tempo. Bohužel závodníci přede mnou udělali díru a já zareagoval pozdě. Snažil jsem se skupinku osamoceně dojet, ale když se to nepodařilo ani v dalším stoupání, lehce jsem zvolnil a vrátil se do komfortnější zóny. Od cca 15km jsem tedy jel společně s maďarským závodníkem Petsukem Zoltánem. Pravidelně jsme se střídali na špici a ukrajovali kilometry. Postupně jsem byl dojet závodníky, kteří hůře zaplavali, ale měli ty nejvyšší ambice (Thomas Steger, Bart Aernouts, Ruedi Wild…). Vždy jsem se s nimi snažil alespoň chvíli vyvézt, a když už moje hodnoty byly hodně v červeném, tak jsem je pustil. Právě z těchto pokusů mám radost. Už jsem nebyl cyklisticky úplně odepsaný a po celou dobu cyklistiky jsem bojoval. V úplném závěru jsem byl dostižen belgickým závodníkem Victorem Alexendrem, se kterým jsem odjel Maďarovi a postaral se o krásně vystupňovaný závěr. Můj čas 2:09 stále jasně naznačuje nejslabší disciplínu, protože jsem čistě tímto časem obsadil 27.místo, ale posun zde je!

Běh – 4x 5,2km dlouhý okruh okolo jezera. Střídal se asfalt, šotolina i tráva s minimálním převýšením okolo 40m na jeden okruh. Z depa vybíhám na průběžném 22.místě. Přede mnou je 40 vteřin Belgičan a skupinka 15.-20.místo měla náskok 3 minuty. Rychlá kalkulace v hlavě a výsledek je jasný: „Tohle ještě bude bolet.“ První okruh pojmu spíše rozkoukávací formou a nechám nohy zapracovat. Netlačím úplně na pilu, ale držím tempo okolo 3:40-3:45min/km. Proto se ani rozestupy moc nemění. Dobře vím, že se zvyšující se teplotou i únavou bude důležitý spíše závěr než úvod. Při průběhu do druhého okruhu však na tabuli u penalty boxu vidím svoje číslo. Zastavuji a odpykávám si trest. Naštěstí to bylo jenom 30 vteřin za neodložení všeho vybavení v druhém depu do boxu. Nehádám se a odpykám trest. Zpětně z videí zjišťuji, že rozhodčí měli pravdu. Při vběhu do depa zhruba 5 metrů před mým místem se mi do cesty přimotal kameramam a došlo ke střetu. Byl jsem z toho lehce rozhozený a přepnul na autopilota. Depo si téměř nepamatuji a zde se zrodila chybka… 30 vteřin uteklo relativně rychle a já měl alespoň prostor se nadechnout. Vzhůru do zbývajících 15 km. 2. okruh se mi pocitově běžel asi nejlépe, ale v pořadí se stále nic nemění. V půlce závodu je za mnou díra a na závodníky před sebou ztrácím 30 a 120 vteřin. V hlavě se začínám srovnávat s tím, že 22.místo vlastně také není tak špatné… Špatná úvaha, bojujeme dál!!! V průběhu třetího okruhu se stále přibližuji závodníkům před sebou a 6 km před cílem konečně dobíhám belgického závodníka, se kterým jsem dokončoval cyklistiku. Zvyšuji tempo a propracovávám se na 21.místo. Posledních 5 km a já dostávám informace od Karči, že závodníci přede mnou nejsou daleko a vypadají popraveně. To mi však říká vždy a já už také nejsem nejčerstvější. Další eliťák je na dohled, tak sešlapávám plyn. Doběhnout, v závěsu odfrknout a pak zrychlit ze stabilního tempa 3:30-3:40min/km o nějakých 20vteřin na kilometr. Tato taktika většinou funguje výborně na odpárání soupeře, ale stojí dost sil především v samotném závěru závodu. Prudké změny tempa se začínají poznamenávat na mých zadních stehnech a křeč je to poslední, co chci dnes zažít. Nástupový scénář se však stále opakuje a já jej celkem nechtíc zopakoval 5x. Bojuje se až do cíle, kde jsem ještě ze zbytku sil, které nevím, kde jsem vzal, zafinišoval s rakouským závodníkem. Byl jsem zaskočen tím, že 50m před cílovou čárou odbočil do dalšího 5 km okruhu, ale to už mi vlastně bylo jedno. Nakonec jsem se propracoval na celkové 16.místo a doběhl totálně KO. Čas mého půlmaratonu včetně penalty byl 1:15:09 a stačil na 14. nejrychlejší běh dne.

Závod to byl popravdě krásný, ale byl jsem zklamán z nízké kapacity parkovacích míst, celkového předzávodního značení oficiálních prostor a nutnosti setrvat v místě závodu až do dojetí posledního cyklisty. Když před sebou máte 6hodinovou cestu, tak trochu škoda 3 hodiny strávených v podvodní chill zóně, ale jsou i horší věci. Radler s kolčou zdarma, takže to rychle utekloJ. Lukáš Kočař dokončil na 7.místě a Jakub Langhammer bral 14.místo. Dobrá práce borci, dnes jsem na vás neměl. Všechna čest především Lukášovi, který si celé kolo odjel sám! Na celkového vítěze Fredericka Funka jsem ztratil 16 minut. Jóóó je to randál, ale oproti 30 minutám z Challenge St.Pöltenu výrazné zlepšení. 16.místo tedy pro někoho nemusí být úplně skvostné, ale já jej beru všema deseti a mám především radost ze stále se zvyšující plavecké a cyklistické výkonnosti. Uvidíme, kam to ještě budu schopen letos posunout…

Helma blbá :-)


Co si odnáším z tohoto závodu? Kolo se prostě musí jezdit kontaktně a na hranici pravidel. Ve skupině je obrovská síla a s mojí cyklistickou výkonností nejsem schopen předvést výkon z řad Sebiho nebo Starykowicze. Takže opět mám na čem pracovat, ale je vidět, že tréninky v posledním měsíci fungovaly dobře. Díky trenére!

Další závody budou v Jablonném nad Orlicí již tuto sobotu, kde se postavím na start prvního ročníku Jablomanna. Zde budu čelit zajímavé výzvě, zda-li budu schopen dokončit cyklistiku před Tomášem Slavíkem (specialista na Fourcross) a Lukášem Kristejnem (biatlon). Kluci vsází na sebe, ale já jim tyto plány zhatím :-).