MČR Duatlon Žamberk: Nejsem kapela, abych stále vyhrával

Loni jsem v Žamberku na MČR zvítězil, takže bylo slušností se postavit na start a pokusit se titul obhájit. Zmařit moje plány měl rozhodně v plánu Filip Václavík a na poslední chvíli dorazivší Jan Volár. Co si budeme, toho jsem na startu moc rád neviděl, ale byla to výzva! Určitě doporučím přečíst i Honzův článek o tomto závodě, ale vydání je naplánováno na jaro 2024, takže buďte trpěliví :-).


Do centra dění závodu v zámeckém parku dorážíme po 9. hodině a počasí je tvrdě podzimní. Mrholí, je vlezlo a mimo závodících žákovských kategorií není nikdo v krátkém. Registrace, polepení kola a i když nerad, tak na sebe navlékám všechno teplé oblečení, co mám a jedu si projet cyklistickou trať. Vzhledem k rekonstrukci silnice je trať pozměněna a já nechci být v závodě zaskočen. S tratí se tedy rychle seznámím, a potom rovnou s kolem do depa. Ještě se rozklušu jedním závodním okruhem a obleču do závodního kompletu. Nakonec jsem se rozhodl pro dlouhý propocovák, nový triatlonový dres TJ Nová Paka, slabé rukavice a čelenku. Zpětně mohu konstatovat, že to byla správná volba a v průběhu závodu jsem se tepelně cítil dostatečně komfortně. 5minut před startem si poslechnu rozpravu a pomalu se štosuji pod startovní oblouk. Lehce po 11:00 je odstartován hlavní závod mužské kategorie. Ženy a štafety startují s drobným odstupem za námi.


1.běh – 3 okruhy po 1,7km v již zmíněném zámeckém parku. Povrch i profil je zde vždy velice pestrý a každý si najde své (za předpokladu, že na to má). Šotolinové cesty, asfalt, tráva, schody, běhavé rovinky, otočky o 180°, rozblácené zatáčky, kopeček jak nahoru, tak i dolů… Hned od startu se do toho všichni slušně opřeme a taktiku odkládáme na později. Strojvedoucím se stává Radek Hübl a za ním vagónky plných lidí dle výkonnosti. Já držím 1. třídu společně s Filipem Václavíkem, Lukášem Kristejnem, Lukášem Plicem, Kubou Růžičkou a dalšími. Honza Volár měl pozvolnější start (i Zbyšek Zeman odstartoval agresivněji) a musel se k nám dopředu propracovat z 2.třídy. To se mu však cca po 1km závodu povedlo a začal nemilosrdně osamoceného Radka sbíhat. Běží se mi dobře, ale reálně vím, že Honza je o třídu jinde. Běžet za ním nebo ho nechat? Tak dlouho přemýšlím, až už je pozdě. Po prvním okruhu běžím bok po boku s Filipem na 3.-4.místě s nepatrnou, ale nikoliv nezanedbatelnou ztrátou na vedoucí dvojici. Poctivě se s Filipem střídáme, ale náskok postupně narůstá až na konečných 28 vteřin. Skupinka za námi má již manko 1 minuty, takže původní taktiku poupravuji. První běh nejít plně do bezvědomí a zkusit ve dvojici Honzu sjet co nejblíže cíli cyklistiky, ať si to kluk pěkně vyžere… Jen pro porovnání s rokem 2021 jsem letos běžel o 14vteřin rychleji.


T1 –Depem proletím společně s Filipem bezchybně a rychle naskakujeme na kolo. V duatlonu to je opravdu fofr. Přiběhnete ke kolu, nandáváte helmu a současně si nohama sundáváte běžecké boty. Potom již jenom vezmete kolo a pádíte pryč…


Cyklistika – Trať dlouhá 18km. Nájezd, dva okruhy a návrat do depa. Jezdíme po stejné silnici tam a zpět. Ze Žamberku na konec obce Lukavice. Původně jsem si myslel, že to bude placka, ale bylo to houpavé. Žádný zalomovák, ale 230m jsme nastoupali. Ihned za depem spojuji síly s Filipem a pouštíme se do stíhací jízdy. Bohužel velice brzy zjišťuji, že buď udělal Filip v cyklistice takový pokrok nebo mám jalový nohy. V každém případě jsem hned od začátku tahal za slabší špagát. Bohužel se to ani v průběhu cyklistiky nezměnilo, a když přišla moje chvíle na špici, tak jsem byl rád, že jsem přelezl přes Filipa. Tím pádem bylo dost nereálné sjet výborně jedoucího Honzu, který si stále držel zhruba 30vteřinový náskok. Postupně jsem tedy musel poupravit taktiku na udržení kontaktu s Filipem co nejdéle. Jeden nástup bych pravděpodobně ustál, ale druhý by byl velmi problematický. Navíc mi bylo dost jasné, že si pamatuje můj loňský únik na kole 1,5km před cílem, kde jsem rozhodl celý závod ve svůj prospěch. Byl by blázen, pokud by mi to nechtěl vrátit… Naštěstí pro mě je to BLÁZEN a ani jednou za to nevzal. Reálně však musím říci, že jel výrazně lépe a pravděpodobně 60% času na špici strávil on. Když jsme se blížili cíli cyklistické části, byl jsem setsakramentsky rád, že jedeme spolu. Honza ještě navýšil svůj náskok a na závěr cyklistiky již vedl o 50vteřin. 2.-3.místo patří nám a za námi je početná skupinka závodníků, ale ti mají ztrátu okolo 1,5minuty. O medailích je pravděpodobně rozhodnuto.


T2 –Nebylo by fér slézat do 2.depa před Filipem, takže jsem mu zaslouženě ponechal tuto drobnou výhodu. Pověsit kolo na své místo, sundat helmu a skočit do bot. Z depa vybíháme bok po boku a je mi jasné, že rozuzlení celého duatlonu bude sakra bolestivé.


2.běh - Na závěr na nás čekají 2 totožné okruhy jako v prvním kole. Není na co čekat a hned od samého začátku se snažím Filipa znechutit svým tempem. Postupně by se mohl rozeběhnout a cílový finiš s ním taky riskovat nechci. Mojí jedinou možností je tedy vysoké tempo, které nebude akceptovat. Drží se jako klíště, ale již z úvodních 5km si pamatuji, že si nebyl moc jistý v seběhu po trávě. Zde tedy stupňuji svoje již tak dost nechutné úsilí a vytvářím si drobný náskok. V následujícím kopečku řádně přikládám pod kotel a jedu na plný výkon. Filip lehce zaostává a já si vytvářím drobný 5vteřinový náskok. Horší část za námi, teď už to jenom udržet. To se lehko řekne a hůře provede. Při náběhu do závěrečného okruhu vidím, že ani Honza Volár není daleko. Karča mě informuje, že ztrácím 17 vteřin na Honzu a Filip je za mnou 7 vteřin. V hloubi duše blýskne jiskra naděje. Honza však rychle zareagoval, a když zjistil, že se na něj začínám dotírat, tak natáhl už tak dlouhý krok a byl opět v nedohlednu. Do prvního okruhu jsem investoval nezdravě velké úsilí energie a doufám, že to nebyla hloupost. Zrychlovat už totiž není kam. Filip se však nepřibližoval a s blížícím se cílem jsem si více a více věřil na udržení 2.místa. Nakonec to tak opravdu dopadlo! Honza Volám bezkonkurenčně získal mistrovský titul. Já proběhl cílem s 30 vteřinovou ztrátou a 13 vteřin za mnou Filip Václavík. O tom, že jsem šel za hranu svých možností, svědčí i fakt, že oproti roku 2021 jsem běžel na stejné trati o 54 vteřin rychleji!!!4.místo bral téměř domácí Lukáš Kristejn.


Titul jsem neobhájil, ale mohu být spokojený. Dosáhl jsem nejlepšího možného výkonu i přesto, že na trati byli závodníci fyzicky lépe připraveni. Je těžké v duatlonu porazit někoho, kdo lépe běhá a jezdí na kole. I když v depech jsem Honzu zdecimoval. T1 -5 vteřin a T2 -8 vteřin. Filip mi v cíli prozradil, že o možnosti ujet mi na kole moc dobře věděl, ale chtěl mě porazit čistě v běhu. Ještě že tak a díky za tuhle blbost :-). Já se raději držím rady Cacopoulose (Trumfové eso, 1968): „Když máš jenom malilinkatou výhodu, tak se o ni hlavně nesnaž přijít.“


Závěrečným bonusem byla návštěva dopingových komisařů, kteří vzali na kontrolu první 2 muže i ženy z celkového pořadí. Mimo to, že jsem vypil 2 litry vody, než jsem splnil povinnou hodnotu moči 90ml, tak to mělo jeden velký benefit. Hned po závodě jsem mohl jít do vyhřáté místnosti nedaleké školy, školky, prostě nějakého takového ústavu? A zde poklidně rozmrznout a vyčkat do vyhlášení. To především ocenila Karča. Nyní mám poslední 2 týdny přípravy a sezónu zakončím na Mistrovství světa v Xterra, Molveno.